Zkrachuje Microsoft?

Přečetl jsem si na Živě článek Vojtěcha Bednáře Microsoft a jeho dilema. Slíbeného dilema jsem se sice nedočkal (ledaže autorův názor, že Microsoft postupně přijde o trh OS, ať Ballmer křičí nebo ne, je dilema), přesto článek doporučuji přečíst.

Předpovědí, že Microsoft jde do kytek, nebo že ten či onen produkt Microsoft pohřbí, jsem za dlouhá léta slyšel už hodně. Proto je beru s rezervou. Na počátku devadesátých let asi málokdo tušil, jakou převahu získá Microsoft na trhu s kancelářskými aplikacemi. Před uvedením Windows 95 se hodně mluvilo o jeho „killerovi“ OS/2 Warp. A kde je dnes OS/2, kde jsou dnes Windows?

Později dokázal Microsoft naprosto ovládnout sféru internetových prohlížečů. Přesto, že zaspal a trh už patřil jiným hráčům. Občas sice slyším, že toho docílil nekalými metodami, monopolním postavením atd. Ale to je nesmysl – prostě vyrobil Internet Explorer 4, což byl natolik špičkový produkt, že Netscape ani další vývojáři mu prostě nemohli konkurovat.

Tak padne Microsoft?

Že bych na řečnickou otázku v titulku odpověděl asi nečekáte. Potom Vás překvapím. I když na to půjdu trošku filozoficky.

Je statisticky dokázáno, že slunce vyjde každé ráno a každá firma jednou ukončí svou činnost. Buď zkrachuje, nebo ji koupí silnější firma, což je v mnoha případech jen důstojnější verze téhož. Prach jsi a v prach se obrátíš. O úpadku Microsoftu tedy není třeba pochybovat, ten musí nevyhnutelně přijít. A otázkou není kdy, ale jak.

Tož jak teda? Částečně odpovídá Vojtěch Bednář ve zmíněném článku. Microsoft je závislý na penězích z prodeje Office a hned za nimi Windows. Mezi Office a Windows je navíc velmi silné pouto. Aby prodal jedno, musí prodat druhé. A naopak, když už druhé prodá (třeba Windows XYZ), lidem snadněji natlačí i to první (jen Office XYZ jsou optimalizované pro Windows XYZ). Tedy ztenčování příjmu z těchto oblastí je pro Microsoft smrtící.

Microsoft je ale dobrý obchodník a stratég, byť se jeho metody mnohým nelíbí. Umí zašustit dolary tak, že to zní jako libá píseň. Nepříjemnou konkurenci si zkrátka koupí. Kdyby se mu skutečně znelíbil rapidní pokles užívání Internet Exploreru, jmenovala by se další verze Opery například Internet Explorer XP 8.0 A mnoha bojovníkům proti IE by asi spadla čelist.

Killer se jmenuje open source

Jednu věc však Microsoft koupit nemůže. A tou je open source. Přesto se s tímto konkurentem vypořádat musí. Ještě nedávno jej ignoroval, dnes už tak smělý není.

Open source je první fenomén, kterého si dokážu představit v roli Mikrosoftího zabijáka. Nikoliv Linux, nebo hloupoučký Firefox. Nebavme se o konkrétních produktech, smrtící je zkrátka filozofie open source. Tu koupit nemůže, tak zkusí jít soudní cestou a podávat žaloby a kdoví co ještě. Nebo se naučí open source využívat ve vlastní prospěch. Jako to ostatně řada mamutích firem už udělala. Nebo… nebo v boji jedna strana padne. A v tom případě jsem si jist, že open source to nebude.

RSS a problémové entity

Co mi to milá RSS čtečko, co mi to děláš? Všechny browsery si s HTML entitami perfektně rozumí, jen ty ty entity mršíš.

To Vám prostě takhle ráno napíše Jiří Bureš, že jeho čtečka nekousne La Trinní RSS. Tak jsem si prohlédl generovaný dokument a na první pohled se zdál být ok. Našel jsem si na webu Feed Validátor a ejhle! Diagnóza zní: nedefinované entity. Ale jen v některých verzích RSS.

Tak nezbývalo, než se seznámit s problematikou RSS více do hloubky, abych dospěl k zjištění, že existuje hromada různých verzí, které mají společnou snad jen tu vlastnost, že jsou vzájemně nekompatibilní. Paráda. A protože odlišné verze staví na odlišných DTD, mají také (ne)definované jiné entity. Tedy např. ­ v jedné verzi funguje, v druhé nikoliv.

Řešením by bylo přidat do DOCTYPE další DTD. Myšlenka je to elegantní, bohužel téměř žádná čtečka to nekousne. Takže rychle ze slepé uličky ven.

Jak na to

Problém lze vyřešit jednoduchou fintou: místo zápisu   použít ekvivalentní  . Ale to už jsme jen krůček od úplného odstranění entit – místo   lze prostě přímo vložit znak s kódem 160. Pokud je RSS kódované v UTF-8, je taková transformace bezztrátová (vnější tvář dokument zůstane nezměněna). Samozřejmě entity & < > znakem nahradit nelze, je třeba zůstat u mezikroku, tedy & < >.

Mám pocit, že tvůrce RSS kanálů a čteček nenapadlo, že existují i jiné znaky, než jen ty z anglické abecedy. Ach jo.

Jak jsem vynalezl kolo a WebML

„Teď tu byl!“vítá zaměstnanec patentního úřadu Járu da Cimrmana, když jde přihlásit svůj vynález, telefon. Tytéž slova uslyší, když později přijde s kinematografem, dynamitem, žárovkou. „Teď, teď tu byl. Nějaký Edison. Museli jste se potkat…“

Taky to slýchám. V duchu. A v poslední době docela často. Něco mě napadne, zrealizuji to, dopíšu poslední řádek a s pocitem dobře vykonané práce si udělám kafíčko a jdu přečíst blogy. A hned v prvním článku píšou, jak jakýsi pan Goro Rulez dokončil totéž už včera a taky si potom dal kafé. Úplně to stejné! Lavazzu. Beztak Goro zrušil minulý týden dovolenou, jen aby to stihl přede mnou!

Vertikální centrování a sloupce

Před týdnem uvedl Yuhů světovou premiéru vertikálního centrování. Když to uviděl Anatoly Papirovsky, nejspíš překvapením rozkousal myš u počítače, takže soubor vertical-centering.doc přesunul ze složky Mé objevy do nadřazené Objevy už jen pomocí klávesnice. Vymyslel totiž ve stejnou chvíli to samé. Yuhů je ale charakter a Anatolyho uvádí jako spoluobjevitele.

Z docela podobného soudku je i případ, kdy Pixy s nadšením odkázal na přelomový počin, řešení dvousloupcového layoutu v CSS. Aby se pak v komentářích dočetl, že už to mnozí dávno znají. Nojo, když o úkolu nevíte, jak obrovským je problémem, tak jej občas lousknete úplně snadno.

Když dva dělají totéž

Na velké věci přichází více hlav současně. Jako by si příroda chtěla objev pojistit. Parapsychologové tuto záhadu vysvětlují morfogenetickým polem, používají pojmy jako „univerzální vědomí“ a další podivnosti. Jiní zase tvrdí něco o zákonu schválnosti.

Jenže, abych se dostal k tomu hlavnímu: Když dva dělají totéž, nemusí to být totéž.

Původně jsem chtěl psát o tom, jak tři měsíce přemýšlím nad zcela revolučním způsobem návrhu aplikací, abych pak náhodou narazil na Intervalu na skvělou sérii článků o WebML a zjistil, že už je to všechno dávno vymyšlené. A nejde jen o teorii. Existuje i nástroj WebRatio pro jednodušší a rychlejší tvorbu robustnějších aplikací.

Tak jsem se tedy s WebML seznámil, WebRatio si stáhl a vyzkoušel. A závěr? Jde o natolik mizerné nedodělky, že použití v praxi přinese spíš utrpení, než nějaké výhody. Přiznám se, že mě to vlastně potěšilo. Zase jsem se vrátil ke svým původním tezím a pracuji na vlastním modelovacím jazyku. V tomto článku už se k němu nedostanu protože jsem tématicky poněkud uhnul. Tak snad jej jedna informace: co ho nazvat třeba vuML?

p.s.: taky často zažíváte situaci „teď tu byl“?

W3C končí, pokračovatelé se jmenují Eyeline

Prezentace firmy Eyeline nezaujme. Jde o ztělesnění pořekadla „co Čech, to grafik“. Pavel Kout vypátral velmi zajímavý osvětový dokument Eyeline (htmlshot), o kterém píše David Špinar Osvěta z „druhé strany“. David nešetří lákavými upoutávkami jako „web v XHTML je nepřístupný pro 90% návštěvníků“, „doporučení W3C jsou nesmyslné manýry“ nebo „oddělení obsahu od formy je jen prázdná fráze“. Z nich jsem nabyl dojmu, že jde o tzv. pokus o humor.

Pokus o humor, to jsou třeba takové ty aprílové články na e-zinech, prostě když novináři beze špetky smyslu pro pointu hromadně na povel píší bžundu. Pokusy o humor nečtu, připadají mi trapné. Na stupnici trapnosti od 1 do 10, kde Tele Tele má 14 až 12, bych je hodnotil devítkou. Omlouvám se, to jsem odbočil.

O pokus o humor ale nejde. Osvětový dokument si rozhodně přečtěte, stejně tak diskuzi pod článkem Davidovým. Ačkoliv jsem čekal jen souhlasné úšklebky na adresu studia Eyeline, překvapil mě i opačný názor. Nicméně jejich „ďáblův“ advokát Martin Kopta chytil obhajobu za špatný konec. Nejspíš si neuvědomil demagogii osvěty a začal hájit jejich zcela zástupné argumenty. To může vést jedině k nekonečné diskuzi o nesmrtelnosti chrousta, ale hlavní motiv (neschopnost autorů osvěty) zůstane netknut.

Následující slova jsou tedy mou reakcí na jednotlivé části onoho dokumentu.

Předně: Je jasné, že pánové se potřebovali nějakým způsobem vymezit oproti konkurenci. Poněkud nešťastně zvolili směr. Přece jen, webdesignérských firem tvořících nevalidní a nepřístupné weby je odhadem více než 85%. Tím, že se veřejně distancovali od zbývajících 15%, skončili v tom větším pytli. Tento přehmat se dá vysvětlit snad tím, že ona 15% menšina je hlasitější než zbytek.

Při odlišování od konkurence je třeba dodržet určitá pravidla slušnosti. Není možné:

• napadat konkurenci
• zesměšňovat ji
• projevovat svou aroganci

Všechny tyto pravidla pánové důsledně porušují a v kombinaci s jejich neznalostí to působí docela směšně. Ale pokračujme dál…

…pokračování

Konečně pravda o Hyper-Threadingu

Intel doporučuje uživatelům vypnout Hyper-Threading, prohlašuje Otakar Schön ze Žive poté, co objevil rok a půl starý dokument na webu společnosti Intel. Neuvádí sice důvod, kvůli kterému bych si měl odskočit do BIOSu zablokovat druhý procesor a snížit tak výkon svého stroje, na důrazu článku to však neubírá.

Samozřejmě nehodlám reagovat na každý nesmysl, který se na Živě objeví. Na to nemám ani prostor, ani čas. Ohlas píši kvůli Jiřímu Macichovi a dalším čtenářům, kteří o koupi procesoru s HT uvažují a článek na Živě je může zbytečně mást.

Podpora vs. nepodpora

Tak tedy, existují operační systémy s podporou HT (např. Windows XP nebo 2003) a bez ní (např. Windows 2000). Co to ale znamená, že systém HT nepodporuje? Takový systém si prostě myslí, že máte v počítači dva fyzické procesory.

Pokud systém umí využít více fyzických procesorů, bude používat i ten virtuální HT. Tedy ve Windows 2000 o navýšení výkonu rozhodně nepřijdete, žádné komplikace nebo nestabilita systému nehrozí.

Problémy s HT

Veškeré problémy a omezení, se kterými se můžete setkat, se týkají jen počítačů s více HT procesory. Tedy pro běžného uživatele jsou nepodstatné. Jeden problém je technického rázu (podrobněji níže) a řeší se updatem nebo úpravou nastavení BIOSu počítače, druhý problém je čistě marketingový. Týká se skutečnosti, že Windows podporují tolik procesorů, kolik dovoluje licence. Tedy žádné technické omezení, jen je třeba připlatit.

Operační systém s podporou HT nezapočítává virtuální procesory do celkového součtu procesorů v systému, zatímco systémy s podporou je započítávají. Tedy Windows 2000 běžící na mašině s deseti procesory HT je třeba licencovat na 20 procesorů, zatímco Windows XP stačí na deset. Už chápete, proč Microsoft neuvažuje o „podpoře“ HT u Windows 2000? Prostě proto, že by na tom prodělal. A šíření dezinformací o „nepodpoře“ tlačí uživatele do zbytečných upgradů operačních systémů.

Aktualizace: A ještě ke zmiňovanému technickému problému. Představte si počítač s více HT procesory (např. 2) a s Windows 2000, které HT „nepodporují“, vidí tedy čtyři procesory. Využít umí však jen dva. Problém nastane, pokud se rozhodnou používat právě takové dva, jenž jsou ve skutečnosti jen jeden fyzický. Druhý fyzický zůstane nevyužit a systém bude mít s HT poloviční výkon, než bez HT.

Podpora HT v OS také znamená lepší plánování úloh (píše o tom MaD). Reálný dopad je však těžko měřitelný.

V následující tabulce vidíte, kolik HT procesorů standardně Windows podporují.

Podrobnější informace najdete v dokumentu Windows Support for Hyper-Threading Technology.