iPhone 4 - cos mi to Steve proved!

Tuhle mě přistihla přítelkyně, kterak jsem jí v noci šahal na její nádherný pevný oblý 3G. Hmmmm.

Zdatní čtenáři oblíbeného plátku La Trine mohli zaznamenat, že jsem v minulosti projevil jisté sympatie k telefonům iPhone. Vztah s modelem 3G mi vydržel, děkuji za optání, když tu se u nás začal minulý týden prodávat jeho nástupce. Rychlejší, s lepším displejem, foťákem, kamerou a nevím co ještě. Díky nečekaně příznivé cenové politice jsem si jej pořídil ihned.

Pro úplnost: iPhone 4 není přímým nástupcem modelu 3G, mezi oba se ještě vpašoval model 3GS vizuálně totožný s 3G, jen rychlejší a okompasený. Ten způsobil, že se rychlost mého 3G postupně snižovala – tvůrci software se totiž zaměřili na rychlejšího bratříčka. Včetně samotného Apple, jenž mi firmwarem 4.0.x viditelně telefon zpomalil, aniž by přinesl jedinou novou vlastnost. Naopak majitelé 3GS si takřka všechny novinky čtvrté řady užívat mohli.

Smíšené dojmy

Už po rozbalení jsem pochopil, že to nebude láska na první pohled. Divný skleněný těžítko, co nesedne do ruky. Vypadá spíš jako předchůdce, než následník trůnu. Hranatý, placatý, blbě se drží. Tlačí do prstů. Vyklouzává z dlaně. Špatně se zvedá ze stolu. Často jej z kapsy vytáhnu obráceně. Polohu přepínače tichého režimu nepoznám hmatem. Vadí mi!

Průšvih je, že tohle se dá říct o celé řadě jiných mobilů, jen ne o starém iPhone. Jeho tvar byl geniální, design nadčasový, taky jej začali všichni konkurenti kopírovat. Tohle je návrat zpět, k HTC nebo Sony Ericsson.

A že jste někde četli, že předností iPhone 4 je nový design? Snad byste nevěřili recenzím. Ruce špatný tvar nevykecáš. Ani vizuálně nepřesvědčí: když jsem zavítal do Vodafone vyměnit SIM kartu za menší (iPhone 4 má micro SIM) a cestou jej ukázal pár známým, buď ze slušnosti své zklamání skryli za pokus o úsměv, nebo je projevili bez okolků. Necitové!

Konečně jsem ho zapnul a dal mu šanci přesvědčit mě. Jinak půjde z domu.

Po technické stránce

Bomba! Displej má tak jemné rozlišení, že navrhuji zrušit v patentních ústavech oddělení displejů, protože nic jemnějšího nemá smysl vynalézat Byť jsem si na rozlišení starého iPhone nikdy nestěžoval (a to jsem do něj šel z pokročilejšího displeje u HTC), po týdnu používání si oko navyklo a těžko se vrací k hrubšímu. Graficky nezdařilé magazíny jako Lupa.cz lze dokonce číst na výšku. Díky tomu, že rozlišení je přesným násobkem původního, běží i starší aplikace bez jakékoliv ztráty kvality. Palec hore.

Nejvíc mě u modelu 3G trápila rychlost. Vlastně pomalost. S tou je amen, co dřív trvalo dlouhé sekundy, dnes nabíhá v mžiku oka. V porovnání s 3G je rychlejší 3× – 10×. Zásadní rozdíl se ukáže při internetování v metru, kde je signál pouze v zastávkách. Než si starý iPhone signálu všiml a než načetl stránku, metro se rozjelo. Měl jsem vytipované weby, které vůbec nemělo smysl otevírat. Dnes je situace opačná, že se blíží zastávka si anténa všimne dřív než já a načíst se stihne cokoliv.

Tím se dostáváme k anténě a známému průšvihu Antennagate se ztrácením signálu, pokud tedy iPhone držíte v ruce ;) Celé je to naštěstí nesmysl, signál mám i tam, kde se starší iPhone nebo Androidi nechytají. Ověřeno praxí.

Fajnové je prohození zdířky na reproduktor a mikrofon, díky čemuž si reprák nezakrývám při čtení na šířku. (Teď už víte, proč vám Ocarina nehraje.) Přístroj má výborný fotoaparát s bleskem a možností nahrávat HD video, takže už sebou nemusím tahat kompakt. Přibyla i přední kamerka, věc užitečná leda na to, aby ji člověk při focení omylem aktivoval a lekl se. Nebo se zálibně zahleděl, jako třeba Marek Prokop.

Výdrž baterky se mi zdá srovnatelná se starším modelem, když byl nový, nicméně teď pohání mnohem silnější mašinu. A ještě je uvnitř kompas, díky němuž se mapa automaticky natáčí ve směru pohybu. Konektory zůstaly stejné včetně 3,5 jacka na sluchátka. Vše bohužel zabaleno v divné kastli, kterou nemám rád.

Nový operační systém iOS4

Byl to právě operační systém, čím Apple drtivě předběhl konkurenci. Ta se už pár let snaží náskok snižovat, s rozdílnými úspěchy. Nokii se Symbianem ujel vlak, Microsoft ještě nenašel nádraží a pouze nováček Android nabídl slušnou alternativu pro geeky.

Vždy jsem míval vůči operačnímu systému iPhone výhrady. Absenci copy&paste a sdílení internetu vyřešila verze 3 (pokud vám sdílení internetu nefunguje, odejděte od O₂ k jinému operátorovi). A čtverka konečně přichází s multitaskingem. Využívám jej daleko víc, než bych čekal. Systém si inteligentně drží na pozadí poslední spuštěné aplikace a díky tomu působí ještě rychleji. Uživatel vlastně ani neví, které aplikace běží a které nikoliv. Tedy je otázka, jestli vůbec „běží“, jestli nejsou zastavené, protože se nezdá, že by multitasking víc vybíjel baterku nebo zpomaloval mobil. Na jedné straně tak nemusíte úmorně zabíjet programy jako třeba ve Windows Mobile, na druhé straně nevím, jak si pustit písničku na YouTube a přitom číst RSS. Zřejmě je na aplikaci samotné, jak k multitaskingu přistupuje, protože třeba na Skype běžící v pozadí se lze dovolat.

Aplikace se přepínají dvojím stisknutím tlačítka, dole vyběhne pruh s naposledy spuštěnými programy. Kromě nich jsou tu ikonky na ovládání iPodu (tj. přehrávače hudby a videa) a velice užitečný zámek otáčení, viz obrázek. Oceníte v posteli.

Procentuální stav baterky nebo obrázek na pozadí pod ikonkami aplikací považuji za drobnosti, ovládání hlasem asi nevyužiji a doufám, že ani funkce pro zrakově postižené.

Naopak jsem velmi kvitoval vylepšení e-mailového klienta pro uživatele GMailu. Zprávy lze místo mazání archivovat a zobrazit sloučené do konverzací. S tím bohužel přišla i řada bugů, takže se těším na update. Kontakty, kalendáře a nově i poznámky synchronizuji s Googlem, tady k žádné změně nedošlo a netuším, co by se na tom ještě dalo vylepšit.

Mazecoidní je program iMovie, se kterým lze stříhat HD video přímo v mobilu. Se vším všudy, fakt paráda.

Spojení s počítačem stále zajišťuje úděsný program iTunes. Dalo by se mu vytknout úplně všechno, počínaje tím, jak ohlašuje 16GB model, na druhou stranu zálohování mají vyřešení perfektně. Migrace ze starého mobilu na nový proběhne automaticky, všechna data a aplikace se přenesou s výjimkou uložených hesel. Také MP3 už netřeba „synchronizovat,“ ale nahrajete je do mobilu přetažením myší (platí i pro 3G). Stále však není možné jednoduše nahrávat do mobilu filmy, musíte si obstarat program konvertující je do divného formátu MOV s vypálenými titulky. Poslední věc, co mi na iPhone vadí.

Půjde z domu?

Věc se má tak, že skoro všechny výhody iPhone 4 má i jeho předchůdce 3GS. S výjimkou úžasného displeje. Vyváží ale zmršený design, na který jsem si ani po týdnu nezvykl? Lze si zpátky zvyknout na starý displej? Pomůže kryt, který mi Steve cvakne ? Nevím. Zatím chodím v noci nostalgicky ošahávat přítelkynin.

Retro

---

Pamatuje na svůj

• první walkman
• sbírání plechovek
• červené trenky a bílé tričko
• rudý šátek a modrou košili
• na Igráčky a Merkur
• na céčka
• lampionový průvod
• Rubikovu kostku
• sifon
• nažehlovací obrázky Sandry a Samanty Fox na pouťových stáncích
• skládaný toaletní papír
• digitálky
• síťové tašky
• plísňákové rifle
• vonící fixy
• hru Ну, погоди!
• zubní pastu Tutti-Fruti
• spartakiádu a Poupata
• na Atari, ZX Spectrum, Commodore
• na IQ-151, PMD-85, TNS, Consul, Didaktik Gama či Ondru
• a programovací jazyk Karel
• třídní návštěvy u zubaře
• na žvýkačky Pedro, Bajo a Sevak a ty s obrázkem Knight Ridera uvnitř
• na Lakrumáček a Pribiňáček, Ledňáček, Lipo, Žužu, Vitacit a šumák, kysané mléko Alma
• časopisy Mateřídouška, Ohníček (s Barbánkem), Čtyřlístek, Sedmička pionýrů
• podpultové ABC mladých techniků a přírodovědců, vystřihovánky a speciály (Kruanova dobrodružství, Příhody Malého boha, Vzpoura mozků, Strážci)
• VTM a Téčko
• jakýsi ruský časopis s modrou gramodesku uvnitř (předchůdce vkládaných DVD)
• pamatujete, kdo je Čuk a Gek, Timur a Odvážná školačka
• Bořík, Čenda, Aleš a Mirek
• na Ronju a pppppp potvůrku podivnou
• začátky vysílání a přestávky s hrajícími se koťátky
• na Miloše Frýbu
• Studio kamarád, Jů, Hele, Mufa, Haryho Šoumena, Tryskomyš a Jiřího Chalupu
• Malý televizní kabaret, Magion & Vega a Rozmarýnek se Štěpánkou Haničincovou a Čertíkem Bertíkem
• Pionierska lastovička, Triangel a TKM televizní klub mladých (mimochodem cool znělka)
• Vysílá studio Jezerka (a skvělá hudba)
• Okna vesmíru dokořán, Nedělní chvilka poezie, Křeslo pro hosta, Nad dopisy diváků, Hry bez hranic a Cvičme v rytme!
• seriály Goro bílý pes (japonská dívka Reiko, její pes Goro), Bludička (víla Mejvís, housenka Ágnes a zlá Edna), Spadla z oblakov (Majka z Gurunu), Dráček Soptík (co chce být požárníkem; dnes hasičem), Čáryfuk, Elektronek, Slavný lovec Pampalini, Šmoulové, Smolíkovi (Pišta Hufnágl), Skippy, Sandokan, Přátelé zeleného údolí (kdybys tak náhodou měl pocit, že jsi sám), Dva roky prázdnin, Kamarádi, Tajuplný ostrov, Bolek a Lokek, Bambinot, My z konce světa, Hajaja a Počítání se stonožkou Božkou
• večerníčky Pa a Pi (z bláznivej rakety), Ťip a Ťap („Dobrou noc strýčku Fido“), Rodina Nessových a především Včelí medvídci (Čmelda s Brumdou a Pučmeloun)

Pokud ano, tak jsme stejná generace.

Našel jsem trikolóru

Našel jsem ve sklepě svou trikolóru. Symbol Sametové revoluce, který jsem před 20 lety hrdě nosil do školy. Mladí lidé toho o revoluci nebo životě za komunismu moc neví. Pár slov pro ně.

Na nejdůležitější událost v novodobé historii ČR jsem vzpomínal už dříve. Měl jsem tehdy mimořádné štěstí: v jednom měsíci se mi podařilo navštívit západ, při návratu domů (rodiče jsem marně prosil, ať se nevracíme) viděl pád režimu ve východním Německu (na celnici jsme byli jediný Žigulík, co jel opačným směrem) a nakonec naplno prožil revoluci doma. Prostě zadařilo se :)

Atmosféra, která v revolučních měsících panovala, byla nabitá euforií. Společnost se semkla a mezilidské vztahy byly doslova úžasné. Lidi se měli rádi. Těžko se to dá popsat, k pochopení je potřeba začít jinde.

Jaký byl život za komunismu?

Komunismus byl šedivé vězení, kde jsme žili shrbení ve strachu, obehnáni ostnatým drátem. Myslím to doslovně. Včetně toho drátu.

Nemohli jste nahlas říci, co si myslíte, protože by vás zavřeli, vaši rodinu pronásledovali, vaše děti by se nedostaly na vysokou školu. Život plný ponížení.

V obchodech vůbec nic nebylo, na obyčejný toaletní papír se stály hodinové fronty. Dnes tak samozřejmé potraviny jako banány nebo pomeranče jste sehnali jen několikrát do roka a to ještě díky známostem.

Vláda neváhala střílet do vlastních občanů. Zastřelili vás při pokusu o útěk přes hranice. Samotnou revoluci odstartoval brutální masakr, kdy policejní složky surově zmlátily bezbranné studenty a občany. A za Prahou se chystaly na krvavý zásah ozbrojené Lidové milice.

Dokážete si to vůbec představit? Zní to děsivě, že? Chtěl bych zdůraznit, že ani v nejmenším nepřeháním, ba naopak: Československá republika na tom byla ještě relativně dobře. Když Češi jezdili na dovolenou do komunistického Rumunska, tak z okna auta rozhazovali bonbóny všudypřítomným žebrajícím dětem. Ty je s díky sbíraly z prachu země.

Když si uvědomíte, že právě Sametová revoluce byla momentem, který národ z tohoto děsivého vězení po 40 letech vyvedl ven, třeba i porozumíte, jak velké nadšení to doprovázelo.

(Strana KSČM otevřeně usilující o návrat těchto poměrů dostala v posledních volbách 13 % hlasů)

Vážně bylo tak zle? Ano.

Dnes běžně slýcháme, že za komunismu nebylo všechno jen špatné. Jak to jde dohromady s tím, co jsem popsal výše?

Pokusím se o trošku lacinou analogii. Vtrhne vám do bytu vrah. Před vašimi zraky brutálně umlátí celou rodinu. Nicméně když vcházel do bytu, slušně se zul, aby nenašlapal. Lze proto říci, že na něm nebylo všechno úplně špatné? Odpovězte si sami.

Z průzkumů veřejného mínění často vyplývá, že předlistopadovou dobu vzývá velká část obyvatel. Komunistická strana má silnou voličskou základnu. Jak je tohle možné? Příčin je hned několik:

1. Lidé mají selektivní paměť. Mozek má tendenci zlé zapomínat a dobu si idealizovat.
2. Příklon k minulosti je rebelie, projev nesouhlasu se současnou politikou. Nutno dodat, že nesmírně hloupý a nebezpečný.
3. Ve „vězení“ komunismu se lidé nemohli rozhodovat; tedy ani nemuseli. Ve svobodné společnosti se naopak rozhodovat musí a nesou za to zodpovědnost. Pro jednodušší lidi je snazší život ve vězení, kde za ně rozhodují jiní.
4. Mladí lidé nejsou informovaní a neví, co to komunismus byl a je. Žít v té době znamenalo ohnout hřbet a dělat věci, na které nelze být hrdý. Rodiče proto raději o revoluci se svými dětmi nemluví, aby nemuseli čelit nepříjemným otázkám.

Dalo by se toho jistě najít více.

Dnes sice nežijeme v lehké době, ale je třeba si uvědomit, že i ty nejhorší věci, které se dnes stávají, nejsou ničím proti životu za komunismu. Máme totiž možnost se nepravostem bránit, tehdy jste nesměli dělat nic.

Právě komunisté se pokoušejí propagovat klišé, že samotná myšlenka komunismu je dobrá, jen provedení bylo špatné. Zamyslete se, co dobrého může být na myšlence, která vždy vedla k režimu popsanému výše a připravila o život 100 milionů obětí? Ta myšlenka je zrůdná, sama o sobě.

Může se komunismus vrátit?

Bezpochyby.

Lidé naivně věří, že totalita se nemůže zopakovat. Přitom v dějinách můžeme nastokrát číst, jak před příchodem tyranií nikdo nevěřil, k čemu se schyluje: „To se nemůže stát, dnes už je jiná doba, lidé to nedovolí.“ Hořký smajlík.

Češi si bůhvíproč myslí, že naše záležitosti vyřeší svět. To je nesmysl. Zeptám se naopak: řešíme my nějak bezpráví v Čečensku nebo Bělorusku? Je nám to jedno. Takže i svou svobodu si musíme uchránit sami, a když o ni přijdeme, nikdo zvenčí nám nepomůže a nevrátí nám ji.

Proč s takovou vážností na La Trine? Výročí k žertování moc nevybízí. Během revoluce se nepodařilo postavit stranu KSČ mimo zákon a dnes už k tomu chybí vůle. Její volební preference v součtu s preferencemi strany, která se ke spolupráci s ní veřejně hlásí, jsou takové, že nebýt odkladu voleb, už dnes jsme mohli slavit výročí revoluce s KSČM ve vládě. Paradoxně.

Svoboda a demokracie není samozřejmostí. Neukolébejme se v bláhové naději, že zlé časy se nevrátí. Diktatura může nabývat nové formy, například ruský Putinismus. Měli bychom být zneklidnění, ale nejsme. A to mě zneklidňuje.

Slovácké mecheche: přijďte!

Kulturní události jako je Letní filmová škola magicky přitahují ony podivné existence, kterým říkáme intelektuálky. V batikovaném tričku posedávají v parku a se zaujetím studují program, váhajíce, zda dát přednost čtyřhodinovému íránskému filmu znázorňujícímu uměleckou metaforou generační konflikt na vesnici před severokorejským dílem natočeným nehybnou černobílou kamerou. Potkávám je, když se vracím na ubytovnu spát a ony spěchají na první projekci. Patří prostě ke koloritu LFŠ.

Pokud ovšem intelektuálku rozříznete a smícháte s feministkou a vnikne vám z toho Kristýna Ciprová a vy ji posadíte do redakce Filmových listů, otrávíte tím všechny návštěvníky Letní filmové školy. Pokud se to navíc přihodí během nejslabšího ročníku, jakým byl ten loňský, můžete počítat s tím, že další rok už nepřijedou.

Než se dostanu k tomu mecheche, musím ještě vysvětlit: loňská Filmovka byla prvním ročníkem pod novým vedením, poté co vyhodili Jiřího Králíka. Seškrtaný rozpočet, organizační chyby způsobené snad nezkušeností, nezajímavý program, úděsné filmové listy (viz archiv), kde se bez výjimky používají spojení „novináři a novinářky“, „účastníci a účastnice“, „hosté a hostky“, na vše se nahlíží queerskou perspektivou (doporučuju přečíst článek na straně 5 v PDF) nebo tam najdete recenze jako z Mateřídoušky (PDF, opět strana 5) a kde jediným světlem v tunelu byla jedna stránka psaná pod záštitou Tomáše Baldýnského.

Letos jsme s kamarády proto neřešili jak jet na Filmovku, ale zda tam vůbec jet. Nikomu se nechtělo. Ani mně. Než jsem si řekl: „Filmovka bude taková, jakou si ji uděláme sami!“ V kulisách Letní filmové školy uspořádáme vlastní akci.

Do Uherského Hradiště, kde se ve dnech od 24. července do 2. srpna 2009 LFŠ koná, jsme přesunuli poslední Poslední sobotu (25. 7.), dorazí tedy spousta lidí se zájmem o web, internet nebo programování. Napsal jsem několika internetovým celebritám, kterým se to zalíbilo, a snad se ukážou taky. První víkend by se tak mohl proměnit ve výbornou akci v dobré společnosti. Odvážnější jedinci mohou zakoupit akreditaci a zajít na film. Či dokonce zůstat do konce LFŠ.

Takže jaký je plán? V sobotu cca kolem 15.00 si dáme někde spicha (místo upřesním), popijeme, pokecáme, zavzpomínáme na tabulkový layout a pomluvíme ty, co nepřijeli. Tudíž doporučuju raději přijet 

Po čem ženy touží

Je pár dní tomu, co jsem cestoval autobusem MHD, a vedle mě u okna seděla taková nenápadná černovláska. Hlavu sklopenou, tipoval bych ji někde mezi 15 – 18 lety. Působila plaše, možná stydlivě, asi jako i já v jejím věku. Cestou jsem byl zabrán do čtení a nevšímal jsem si jí. Pak, po několika minutách jízdy, trošku pohnula hlavou. Podívala se směrem ke mně, asi se snažila osmělit a pak docela tiše, ale přesto srozumitelně, špitla: „Chtěla bych vylízat.“

Tak jsem vstal, nechal ji vylézt, dívka vystoupila a autobus se rozjel. Taková blbost, ale stejně, řeknu vám, byl to zážitek…