Jak mě napálilo HTC a Microsoft

HTC je fajnovej kompl, ale já chtěl aj foun. Tož sem si ho koupil.

Řadu let jsem byl spokojeným majitelem postaršího mobilu. Leckdo by si mohl myslet, že šlo jen o pósu, ale z poserství mě prosím nepodezřívejte. Telefon mi jednoduše vyhovoval. Díky své konstrukci přežil nebezpečné pády, nelákal lapky, takže kde jsem ho zapomněl, tam jsem ho i našel, a kontrastu jeho černobílého displeje se dlouho barevné nemohly vyrovnat. A především: šlo jej úžasně roztočit na stole. Ti, kdo si musí stále s něčím hrát, ví, o čem mluvím 🙂

V posledním roce jsem začal víc cestovat (jojo, popularizace frameworku) a mobil mi přestal dostačovat. Chtěl jsem si ve městě vyhledat spoj, zjistit pomocí GPS polohu, zarezervovat autobus a cestou se zabavit – čtením internetu nebo třeba sledováním seriálů. Tohle všechno dnes už dokáže celá řada telefonů. Takže šlo jen o to si vybrat.

Sofiina volba

Výběr mobilu se ukázal jako větší oříšek, než jsem čekal. V říjnu mi přítelkyně prozradila, že by mi ráda koupila k Vánocům nový telefon, abych si nějaký vybral, leč ani do konce roku jsem to nedokázal. Jakmile jsem se pustil do průzkumu terénu, vyvalila se na mě taková spousta informací, že jsem po pár hodinách odpadnul a další dva týdny nemohl o mobilech ani slyšet.

Vymočovací metodou a na základě rad zkušenějších jsem nakonec výběr zúžil:

• HTC Touch Pro nebo HTC Touch HD (operační systém Windows Mobile)
• HTC Dream aneb T-Mobile G1 (nový systém Android)
• Sony Ericsson nebo Nokia E66, N96 (operační systém Symbian nebo bez)
• iPhone 3G (vlastní operační systém)

Možná si říkáte, proč ve výběru není třeba Sony Ericsson XPERIA X1, Ťamťung OMNIA a mnozí další, jenže já potřeboval výběr zužovat.

Zavrhl jsem i Android, jsem příliš pohodlný na to dělat testera mladého operačního systému. No, přiznávám, že v tom hrála roli i ješitnost, protože tohle bych se styděl někde vytáhnout. Omlouvám se všem spokojeným majitelům telefonu G1, nechtěl jsem vás urazit, jen to tak cítím.

Z ringu vypadl také iPhone. Je fakt, že jsem si s ním v minulosti už párkrát hrál a vždycky mě nadchnul, ale Apple je jiný svět, nevlastním Mac a preferuji Windows. Pokud mohu mít to stejné s Windows Mobile, říkal jsem si, iPhone nemá šanci, navíc oproti modelům od HTC v technickým parametrech dost zaostává, pamatuji na jeho známé nedostatky, jako že v něm nenapíšete SMS, protože nelze vypnout anglickou T9, že nemá multitasking, copy & paste a vůbec arogantní přístup Apple mi není sympatický.

Jdu do HTC Touch Pro

Po přečtení mnoha recenzí se vítězství usmálo na kandidáty od HTC s Microsoft Windows Mobile. Tohle musím zdůraznit: po přečtení mnoha recenzí. Protože dnes už vím, jak jsou recenze zavádějící. Přitom názory lidí, kterých si vážím, byly stran HTC často rozporuplné.

Není zdaleka tak atraktivní, ale ostudu neudělá.

Zbývalo se rozhodnout mezi Touch Pro a Touch HD. Protože kvalita fotoaparátu v mém případě nehrála roli, stála otázka takto: chci hardwarovou klávesnici nebo o palec větší displej? Těžko říct, leda si oba na pár dní vyzkoušet. Což jsem také udělal a jako první si pořídil HTC Touch Pro s hardwarovou vysouvací klávesnicí. Anabáze plná rozčarování a zklamání měla začít.

Windows Mobile – operační systém minulého tisíciletí

„K čemu je u mobilu s dotykovým displejem stylus?“, říkal jsem si, když jsem ho vybaloval. Po zapnutí mě uvítal hezkým rozhraním Touch Flo 3D. Následovaly první doteky, druhé doteky, třetí doteky… nejprve se zdálo, že mě nevnímá, bylo potřeba víc přitlačit, zkusit zmáčknout vícekrát… Často se zadýchal, často jsme se dostali tam, kam nikdo z nás nechtěl.

Touch Flo 3D

Rychle jsem zjistil, že rozhraní Touch Flo 3D je jen naleštěnou slupkou nad systémem Windows Mobile. Nad systémem, který absolutně nelze ovládat prstem, který zaspal kdesi v pravěku kapesních počítačů. Těžko ovladatelný, pomalý, neintuitivní, nepoužitelný. Touch Flo 3D vás před ním chrání mnohdy na vzdálenost pouhého jednoho kliku.

Ukážu vám příklad. Vpravo vidíte atraktivní startovací obrazovku mobilu (tedy Touch Flo 3D). Kliknutím na velké hodiny se dostanete do nastavení budíku. To už je ovšem v režii Windows Mobile. Zobrazí se ošklivé rozhraní se spoustou pidiprvků o velikosti 3×3, mm, do kterých se musíte trefit, přičemž hned vedle jsou jiné pidiprvky, kterým se musíte vyhnout. I jako hra by to bylo blbé, ovšem tohle není hra.

Nastavení budíku v HTC.

Nastavení budíku v iPhone.

Zelenou a červenou barvou jsem na obrázku označil prvky, do kterých se buď musíte trefit, nebo které musíte minout. To stejné platí pro počáteční písmenka dnů nebo zaškrtávátko vlevo. Pro správný požitek si ale nejprve stránku zmenšete: šířka displeje je 4,3 cm. A pak zkuste k obrázku přiložit svůj prst. Posmějete se.

Zkoušel jsem také HTC Touch HD, který má sice výrazně větší displej, jenže na šířku je delší o pouhých 6 mm! Takže prvky nemají 3 mm ale 3,5 mm, což je prašť jak uhoď. Tehdy jsem pochopil, že mobil se bez stylusu vůbec ovládat nedá (a ve vibrujícím autobuse ani se stylusem). Docela šok u „dotykového telefonu“. Docela šok u tzv. „iPhone killera“. Proč jsem se tohle sakra v žádné recenzi nedočetl?!

Pro zajímavost přikládám ještě obrázek, jak má budík řešený iPhone. Ty dvě rozhraní se k sobě mají jako Windows Vista a Windows 3.0 z roku 1990.

Co mě ale dorazilo. Budík zapípá jen krátce, ne příliš hlasitě a hlavně – po druhém pokusu to vzdá. „Když se pánečkovi nechce vstávat, tak ho přece nebudu rušit.“

Hackování

Protože Windows Mobile je těžký průšvih, snaží se šikovní programátoři kolem fóra XDA-Developers vytvářet náhrady za jednotlivé aplikace. Nový budík, novou kalkulačku, nové kontakty, prostě nové úplně všechno. Jenže i když si nahrajete vymazlený budík G-Alarm, po kliknutí na hodiny v úvodní stránce Touch Flo 3D se dostanete na budík původní. Což se dá řešit cracknutím exe souboru, ale… Ale! Kvůli tomu jsem si telefon vážně nekupoval!

Ne, nechci crackovat exe soubory, setkávat se s Fatal Errory, nahrávat patche, restartovat telefon a dělat všechny takové ty věci, které by mi možná frčely v pubertě. Za patnáct tisíc chci hotový telefon.

Nejvíc mě štvalo, že tohle se člověk v žádné recenzi nedočte. Proč autoři jen hýří superlativy a pro samé slintání nad parametry si nevšimnou, že je to nepoužitelnej šunt? Odpověď je snadná: protože jim přístoj skutečně vyhovuje. Vnímají ho jako kapesní počítač, ne telefon. Používají Windows Mobile řadu let a marná sláva, verze 6.1 je skutečně nejlepší a nové modely od HTC jsou pro ně ty nejnadupanější mašiny. Chybí mi recenzent formátu Martina Maniše, který by napsal: „Poněkud drahý spouštěč pro TomTom“. Nebo alespoň přidat varování: „recenzent je geek, odtržen od reality již od roku 2004.“ Pomohlo by.

HTC Touch HD

Verze HD se liší od Pro jen v tom, že má větší (zejména vyšší) displej, lepší foťák a chybí mu hardwarová klávesnice. A je taky o dost hezčí. Softwarově jde o totožný telefon, takže všechny výtky platí i pro něj. Vlastně ještě bych mohl jednu přihodit: má na spodní straně 4 hardwarová tlačítka a je oříšek ho vytáhnout z kapsy tak, abyste žádné nezmáčkli – a třeba nechtěně nepřijali hovor.

Absence hardwarové klávesnice by nemusela vadit (telefon má mouchy a některé věci s hardwarovou klávesnicí ani udělat nelze, např. editovat záložky v Opeře – což je ale asi chyba Opery). Říkám nemusela, protože softwarová klávesnice je opět nedotažená.

Pamatoval jsem si, že když jsem zkoušel psát na iPhone, nedělalo mi to žádné potíže. Na HTC je to porod. Proč?

Softwarové klávesnice na iPhone a HTC.

Podívejte se na tyto obrázky. Na iPhone vám při stisknutí znak vyskočí nad prstem a vy máte skvělou vizuální kontrolu, jestli jste se nepřeklepli – pokud ano, stačí prstem popojet na správné tlačítko. Na Windows Mobile vyskakuje znak pod prstem (no fakt, nekecám, tak blbej je to systém!). Navíc krajní tlačítka jsou nalepená až k okraji, takže je obvykle buď nezmáčknete (jste moc vně), nebo zmáčknete tlačítko sousední (jste moc uvnitř).

Jaký koupit mobil?

Společnost HTC, vědoma si tragičnosti Windows Mobile, usilovně vylepšuje Touch Flo 3D a odvádí výbornou práci. Tipoval bych, že ho časem od ní Microsoft koupí. Ale to všechno je otázkou budoucnosti, kdežto já potřeboval špičkový telefon hned.

Navíc mi začaly vadit další věci. Přes své úžasné parametry jsou telefony HTC velice líné (výrobce si je toho vědom a chce ještě letos nahradit Qualcomm procesory za nVidia). Společně se slabším vyhodnocováním dotykového ovládání to vede k celé řadě překliků, třeba v Opeře, když pak člověk rychle kliká na „zpět“, telefon ho ignoruje, poté líně překreslí obrazovku, v místě kde bylo „zpět“ je náhle něco jiného a člověk jen bezmocně sleduje, jak se to „něco jiného“ několikrát odklikává.

Stojíte pět minut uprostřed náměstí s nataženou rukou a mobilem v dlaních, leč GPS se odmítá chytnout. Kolemjdoucí vám začínají házet k nohám mince. Ti, co mají s Windows Mobile zkušenost, hodí i papírové ;)

Tyhle věci sumárně vedou k tomu, že jste nasranej dřív, než mobil vůbec vezmete do ruky. Že raději SMS nenapíšete, že raději nezavoláte. Já byl už tak vytočenej, že jsem jednou po návratu z hospody na truc twitnul:

Za pár dní se mi ozvali lidé, co by do výměny šli. Znejistěl jsem. Vážně chci iPhone? Rozumím Windows, na HTC si můžu pustit Total Commander, nainstalovat a možná i naprogramovat cokoliv. Nebude to z bláta do louže? Nezvyknu si nakonec na HTC?

Pár dní na to měl Marek Prokop školení v Brně, zašli jsme s ním na pivko a dorazil i Pavel Kout se svým iPhonem. Půjčil jsem si ho, všechno si důkladně vyzkoušel a resumé by jasné: „Chci ho! Ale bude se mi stýskat po navigaci TomTom.“

Společně s bráchou jsme si oba pořidili jablečný zázrak.

Na iPhone je vidět, že ho dělali mistři použitelnosti s přebujelým citem pro intuitivní ovládání. Navzdory technickým parametrům je značně rychlejší než HTC. Je krásnej. Naopak výhodou HTC Touch Pro bylo dvojnásobné rozlišení displeje, které na iPhone chybí. Neříkám, že citelně, protože iPhone ho z velké míry supluje antialiasingem. Také současný firmware už netrpí nemožností vypnout T9 a podporu copy & paste jsem si dohrál. Těším se na firmware verze 3.

Samozřejmě není zdaleka všechno dokonalé. Ale to je na mnohem delší povídání.

To be continued