Vsetínský Barcamp není dost punk

Recenze třetího ročníku vsetínského Barcampu, která je zajímavá už tím, že se ještě nekonal.

Třetí ročník vsetínského Barcampu byl opět úžasný! Ti, kteří měli štěstí, že 16. ledna strašili mezi 4:10 a 4:17 u počítače a stihli se tak zaregistrovat, právě spamují sociální sítě chválou na organizátory. Neberte prosím zle, že zazní i jeden kritický ohlas.

Vsetínský Barcamp je špičkově organizovaná konference. Koná se dostatečně daleko odkudkoliv, což ji dává kouzlo zimního tábora. Holky a kluci, co se spolu baví, vyrazí na 3 dny kamsi daleko od civilizace, pokouší se tam přežít a čas si krátí vyprávěním zážitků z práce.

Ale… není to Barcamp v pravém slova smyslu. Je to konference.

Barcamp má být punk. Barcamp neuzavře příjem přednášek; kdyby jich bylo moc, návštěvníci si sami odhlasují, které chtějí slyšet. A pokud by nějaký přednášející vypadl, netřeba hledat náhradníka.

Barcamp nemá žádný ohlášený vytištěný program. A návštěvníkům to nevadí. Ti tam kvůli konkrétnímu programu nejedou.

A dokonce, Barcamp nemá ani žádné přednášky. Heslem Barcampu je „Žádní posluchači, jen aktivní účastníci.“ Na Barcamp se nechodí s přednáškami, ale s tématy. „Přednášející“ je vlastně moderátor, který téma uvede a otevře diskusi. A ta když zadrhne, posouvá ji dál.

Barcamp zkrátka není další konference do už překonferencovaného světa. Barcamp je svůj!

Jelikož se recenzovaný Barcamp ještě nekonal, vzniká tak zajímavá možnost některým výtkám předejít. Program už je sice dán, ale budu vděčný, pokud se podaří některému z přednášejících stát se spíše moderátorem a pokud to účastníci přijmou.

První jiná Poslední sobota

Poslední sobota je každoměsíční setkání všech fanoušků programování webových aplikací, ať už to jsou odborníci nebo amatéři. Znalost Nette Frameworku je výhodou a vstup je zdarma. Tahle Sobota ale byla jiná než předchozí.

Trocha nostalgie: První Poslední sobota proběhla předposlední červencový pátek roku 2008 v Brně. V komorním prostředí se setkal zakladatel budoucího WebExpa, kluk s fobií z počítačů (ale léčil se), jiný kluk, co ještě neslyšel slovo framework, a podobně. Byla to skvělá akce, ze které existuje zvukový záznam, který mám strach si pustit. Očekávám něco na styl Boženky.

Vůbec by mě tehdy nenapadlo, že se z Poslední soboty stane událost s tak dlouhou tradicí.

Od února 2009 se totiž koná Poslední sobota pravidelně každou poslední sobotu v měsíci, střídavě v Praze a Brně. Nebo jinde. Musím zmínit nesmírně vydařenou PS v Bratislavě na lodi s indickou restaurací nebo v Ostravě přímo na ulici Stodolní v baru jménem Ruby ležícím kousek od kolejí.

Poslední sobota vždycky balancovala mezi hospodskou slezinou a workshopem s programem přednášek. Balanc ne vždy vyšel, často kvůli prostorům, což vedlo k rozčarování. Chtěl jsem proto PS posunout na novou úroveň (nebo jít od toho pryč). V říjnu jsem se potkal s Janou z pražského Hubu a Markem, který tam pořádá setkání Drupalistů, pokecali jsme, slovo dalo slovo a zarezervoval jsem prostor v Hubu pro novou Poslední sobotu. Na leden, při příležitosti vydání Nette Framework 2.

Nová Sobota

Jak to probíhalo se můžete podívat na fotografiích od Fandy Šidáka. Nebál bych se to nazvat malou konferencí: dorazilo cca 140 lidí, čekala je šňůra přednášek završená openspace diskusními bloky. Slidy najdete přímo na webu posobota.cz, brzy se objeví i videozáznamy. Ke konci už jsme byli hladoví jak psi (příště to chce catering) a vyrazili na večeři do steak house.

I v těžké konkurenci všech ACTA a SOPA se nám podařilo s #posobota dostat mezi top hashtagy na klaboseni.cz. A prakticky všechny reakce byly pozitivní, což znamená, že nový formát Poslední soboty měl úspěch.

Budeme v tom pokračovat!

Musím poděkovat Vítkovi za zásadní pomoc s organizací, sponzorovi Klikpojisteni.cz, že do toho velmi odvážně šel, klukům za jejich prezentace, fotografie a videozáznamy. A pochopitelně všem návštěvníkům, kteří dorazili mnohdy z daleka, a dali akci smysl.

Sponzoring

Věčně slýchám, jak firmy těžko shánějí dobré programátory, jací diletanti jim chodí na pohovory, a ptají se mě, jestli bych jim mohl někoho doporučit. Odpovídám: přijďte na Poslední sobotu! Tam je máte všechny pohromadě, stačí je jen oslovit. Znám pár úspěšných firem, které jsou takřka komplet sestaveny z osobností Posledních sobot.

V roce 2010 se stala společnost Skype prvním sponzorem Poslední soboty, pojala to excelentně a udělala si výborné jméno v komunitě PHP programátorů. Pokud chcete oslovit perspektivní lidi, pojďte ji v tom následovat. Stačí mi napsat na email.

Windows Phone, díl 1.: Volání Lence

Chci volat Lence.

1. Na úvodní obrazovce kliknu na dlaždici se symbolem telefonního sluchátka a popiskem „Vodafone CZ“.
2. Dlaždice se bryskně odanimují a přianimuje obrazovka s nadpisem „Historie“ (sic!), pod kterým stojí: „Chcete-li volat, klepněte na ikonku níže.“ (Né, nechci volat, na sluchátko jsem klikal asi proto, že si chci opéct tousty k snídani.)
3. Dole se nachází 4 miniaturní ikonky. Klikám na nejpříhodnější ikonku lupy.
4. Vyjede textové políčko s kurzorem a klávesnice.
5. Napíšu první písmeno „l“ a mobil hlásí: „Žádný výsledek“.
6. Pod tím je ještě napsáno „hledat v kontaktech l“.
7. Zkouším na slova „hledat v kontaktech l“ kliknout.
8. Obrazovka pohotově odanimuje a přianimuje adresář, již prohledávaný podle písmene „l“ (A předtím jsi jako hledal kde? V kupce hnoje?)
9. Píšu další písmenka: „Lenka“.
10. Klikám do prostoru nad klávesnicí, aby zmizela, jelikož překrývá požadovaný kontakt, ke kterému se jinak nedostanu.
11. Klikám na „Lenka“.
12. Odanimuje adresář a hbitě přianimuje obrazovka s detailem kontaktu.
13. Klikám na „volat na mobil“.
14. Volám na mobil.

Pohodička.

---

Související:

• Windows Phone vyhlášen nejlepším mobilním OS roku 2011
• Když s ním pracuju, vzpomínám si na doby blbých telefonů…

---

Na rovinu: Windows Phone 7.5 & Nokia Lumia 800 jsou velmi příjemné překvapení. Neuvěřitelně svižný systém se srozumitelným rozhraním, žádné tápání. Pochopitelně jakožto nový systém trpí řadou dětských nemocí. Je mi na něm velmi sympatické, že na rozdíl od všech ostatních nekopíruje Apple, ale snaží se jít svou cestou. A moc mu držím palce, protože Apple konkurenci potřebuje jako prase drbání.

Mozek se vzpouzí uvěřit

Několik neintuitivních chytáku a jejich řešení bez rovnic a výpočtů, jen za pomoci srozumitelných diagramů a selské logiky.

Díky lenosti jsem měl čest přednášet na brněnském Barcampu. Otevřenost tématu byla spíš svazující, tak jsem si řekl, že přijdu s něčím, co by v regulérním hlasování nevyhrálo: matematické úlohy z pravděpodobnosti Nemají žádný odborný přínos, ale mozek hezky zabaví a můžete se s nimi blýsknout na intelektuálním dýchánku.

Na internetu už najdete video z přednášky včetně slajdů a jsem se sebou dost nespokojený. Ukousl jsem si příliš velký krajíc, měl jsem jednu úlohu vynechat a ostatním tak věnovat více času. Z nervozity jsem se dopustil i nepřesností a beru si z toho poučení. Abych měl klidnější svědomí, sepsal jsem tento článek, kde se pokusím úlohy zrekapitulovat lé­pe.

1) Monty Hallova úloha

Jste v televizní soutěži, kde finále probíhá následovně: stojíte před třemi zavřenými dveřmi, za jedněmi čeká hlavní výhra a vy si tipnete, za kterými (černá šipka). Poté moderátor otevře jedny ze dvou zbývajících dveří, ale jen ty, za nimiž výhra není (na obrázku jsou zaškrtnuté). Nyní máte možnost buď setrvat na své původní volbě, nebo ji změnit.

Otázka zní: Bude výhodnější setrvat, změnit volbu nebo je to úplně jedno?

Spoiler: ač se to zdá neuvěřitelné, pokud změníte volbu, zdvojnásobíte pravděpodobnost výhry! Zkusme rozkreslit všechny tři varianty, kde se může výhra skrývat:

Pokud volím ze tří dveří, je pravděpodobnost trefy pochopitelně ⅓. Což odpovídá situaci, kdy na původní volbě trvám (horní část obrázku). Následuje otevření dveří moderátorem. První varianta se rozpadá na dva případy, moderátor má možnost otevřít druhé i třetí dveře, nicméně změna volby vždy povede k prohře. Ve druhých dvou variantách při změně volby naopak vyhraji. Pravděpodobnost výhry je tak najednou ⅔.

Ano, rozpis hovoří jasně, ale selským rozumem se to stále zdá nepochopitelné. Dobrá, představme si, že dveře nejsou troje, ale je jich třeba sto. Vy si zase vyberete jedny dveře, moderátor poté otevře 98 dveří, aby opět zůstaly jedny nedotčené (oranžové) a s nimi i možnost změnit volbu:

Zůstanete u své původní náhodné volby? Nebo ji změníte na vyplynuvší oranžový čtvereček? Věřím, že teď už se vám intuitivně bude jevit výhodnější volbu změnit. Pro vyčerpávající vysvětlení doporučuji článek na Wikipedii.

2) Počty sexuálních partnerů

Podle sexuologických výzkumů mají čeští muži průměrně 9 partnerek, zatímco jejich ženy jen 5 partnerů. Podle selského rozumu by měly být počty vyrovnané. Nebo ne? Statistika je magie velkých čísel, jak je to doopravdy?

Z údajů ČSÚ vyplývá, že podíl žen a mužů v ČR 51 : 49. Velmi vyrovnané. Znázorníme je pomocí zjednodušeného vzorku 100 čtverečků:

Pro připomenutí, jak se počítá průměr? Celkovou sumu vydělíme počtem respondentů. A obráceně, když průměr vynásobíme počtem respondentů, dostaneme se k celkové sumě. Na obrázku tak vidíme 51 žen, které mají v průměru 5 sexuálních partnerů, celkově tedy prošly 255 unikátními sexuálními vztahy. V případě 49 mužů s udávaným průměrem 9 jde o krásných 441 partnerství!

Pokud je ovšem ono sexuální partnerství tvořeno mužem a ženou, musí si obě sumy odpovídat. Takže vyvstává otázka, s kýmpak to pánové ve 186 případech souložili? Jelikož jde o 42 % všech případů, těžko můžeme hledat vysvětlení ve větší promiskuitě gayů, spíš mám za to, že muži a ženy si pojem „sexuální partner“ vykládají krapet odlišně 

3) Pravděpodobnost Kunhuty

Ok, sexuální partneření byla oddechovka před nejtěžším kalibrem. Před hádankou, kterou uvedu otázkou:

Rodina má dvě děti, jedno z nich je dcera. Jaká je pravděpodobnost, že mají dvě dcery?

A po spočítání úlohy (viz níže) přijde to pravé kouzlo. Zadání lehce upravím:

Rodina má dvě děti, jedno z nich je dcera jménem Kunhuta. Jaká je pravděpodobnost, že mají dvě dcery?

Změní se řešení? Co myslíme, může mít to, že se dcera jmenuje Kunhuta, vliv na pravděpodobnost, že mají dvě dcery? Budete překvapeni, ale ano. Tuto rozumu se vzpírající úlohu jsem včetně intuitivního řešení publikoval už v článku Pravděpodobnost Kunhuty, nebudu se proto opakovat.

4) Jaká je odpověď na tuto otázku?

Pravděpodobností Kunhuty má přednáška na Barcampu končila, v ohlasech jsem ale dostal tip na ještě jednu velmi zajímavou úlohu, tak se s vámi o ni podělím.

Hlavu to umí zamotat patřičně, jen co je pravda. Tak se potrapte 

Spoiler: odvodit řešení není vůbec snadné, zvolím proto opačnou cestu, tipnu si jej a pokusím se prokázat, že platí. (Z čehož ovšem nelze soudit, že půjde o jediné správné řešení.)

Řešení je 0 %. Proč? Ze zadání vyplývá, že vybírám jednu ze 4 uvedených možností. Předpokládejme situaci, že žádná z těchto možností není správná (nikde není řečeno, kolik jich je správných). Potom, ať vyberu kteroukoliv, je šance uhádnutí 0%. Přesně tak zní i otázka („jaká je šance?“), odpovědí je tedy 0 %. A jelikož tato odpověď není mezi nabízenými, potvrzuje se i předpoklad, že žádná z možností není správná.

Uff, chápu, že to bude chtít trošku času na vstřebání.

Poznámka: lidé řešící tuto úlohu se neobyčejně často dopouštěli chybné úvahy: „Vybírám jednu odpověď ze čtyř, přičemž dvě jsou stejné, tak to je jako bych vybíral 1 ze 3.“ Rozhodně ne! Pokud 2 odpovědi ze 4 jsou stejné, šance ji zvolit je 2:4 neboli 1:2. Což je docela zřejmé, nemyslíte? Ale žádné třetiny.

Kdy jsem přestal mít rád Google?

Zaprvé: omlouvám se za přehnaný bulvární titulek. A za druhé: bylo to ve středu 13. července 2011.

Webové služby Google prošly tak bouřlivým rozvojem, že dopředu stanovit a držet nějakou koncepci bylo nemožné. Desítky služeb vznikly, aby zase zanikly, podobně jako ve „hře“ Life. Vyústilo to v anomálie týkající se zejména Googlích účtů. Jednou z prvních, co pamatuji, byla třeba nutnost používat jiný účet pro AdWords a jiný pro AdSense. Skutečný bordel přišel až se službou Google Apps for Your Domain. Velkým obloukem se jí vyhněte!

Služba umožňuje bezplatné i zpoplatněné provozování Googlích služeb na vaší (sub)doméně. Většina mých známých ji používá jen proto, aby mohli mít Gmail s vlastní e-mailovou adresou. Řada registrátorů domén službu nabízí a aktivuje na jedno kliknutí, takže hádám, že bude poměrně rozšířená. Co bohužel Google nedodává, že spíš než funguje, tak pokulhává.

Účet u Google Apps totiž není v žádném případě rovnocenný s účtem Gmailu. K řadě aplikací se vůbec nedostanete, nejkřiklavějším příkladem je Google+. Jako facka působí, když Google na homepage hlásá „Google+ je nyní dostupný všem“ a po kliknutí dodá „ale vám, platícím, nikoliv, hehe.“ Aplikace dostupné pod Google Apps často nefungují dobře nebo nemají všechny funkce. A to vůbec nehovořím o situacích, kdy Google vnímá tentýž účet jako dva různé. Zcela vážně. O této schizofrenii se rozepisuje Igor Kulman. Ufff.

Google si byl situace vědom a o prázdninách přišel s řešením, jehož prvním krokem byla povinná migrace Google Apps účtů na novou infrastrukturu. Podstoupil jsem ji v naději, že se všechno vyřeší. Že bude dobře. Ale tím okamžikem se rozesralo úplně všechno.

Google si nepochopitelně vynutil migraci v době, kdy na ni nebyl připraven. Převedl pouze část služeb a ostatní mi zpřístupnil pod dočasným účtem se šílenou adresou david%grudl.com@gtempaccount.com. S tím se přihlašuji třeba do Google Readeru. Ten mám sice k dispozici i pod původní emailovou adresou, ale je prázdný. Jistě, díky velkorysému svobodnému přístupu k datům si mohu vyexportovat feedy z dočasného účtu a převést je do nového, ale…

• Google Reader není jen seznam RSS zdrojů, ale i nepřečtených příspěvků, hodnocení, lidí, které sleduji, kteří sledují mě, a tohle nepřenesete
• nevím, co se stane, až se Reader z dočasného účtu přemigruje – nesmaže mi pak nový účet?
• a dojde k tomu vůbec někdy?

Možná existuje snadné řešení a jen jsem na něj nepřišel, možná je to popsané někde v dokumentaci, je zcela možné, že dělám něco špatně. Ale proč mám do prkýnka trávit hromadu času řešením toho, co dřív fungovalo? Proč mi to Google rozbil?

Situace je frustrující o to víc, že uplynuly tři měsíce a nic se nezměnilo. Google mě vyzývá k tomu, abych si dočasný účet přejmenoval, což nechci, nechci mít dva různé účty a pamatovat si, ke které službě patří který. A co když z přejmenovaného účtu už data nepůjde přemigrovat? A co když čekám na Godota, co když už žádné další migrování nebude? Nevím! Bohužel všichni tak moc milují Google, že o tom nepíšou a jsem v informačním va­kuu.

Doplněno: pochopil jsem, že problém vznikl tím, že jsem měl dva různé účty (doménový a nedoménový), oba pojmenované david@grudl.com. Že něco takového bylo možné je mimo mé chápání, nicméně stalo se a nová infrastruktura to už naštěstí neumožňuje. Tím pádem mám část služeb na původním účtu a část na temp-účtu, který je nutné přejmenovat na nový. Zvolil jsem Gmailový účet, protože podporuje daleko více aplikací a funkcí. Reader ponechám na Gmailovém účtu, protože na Apps účtu nefunguje například „označit jako nepřečtený“ a bez toho je čtečka na … 2 věci. Nepříjemné je, že se musím přehlašovat mezi dvěma účty, nestačí jen kliknout na Reader v záhlaví.

Nebo se úplně na Google Apps vykašlat, změnit si používanou e-mailovou adresu a přejít na klasický Gmailový účet? Pokud k tomu budu donucen, zcela jistě se porozhlédnu jinde, protože Google, v mnoha směrech obdivuhodná a úžasná společnost, mě v tomto těžce zklamal a volbu Google Apps považuji za obrovský omyl :-/