Recenze třetího ročníku vsetínského Barcampu, která je
zajímavá už tím, že se ještě nekonal.
Třetí ročník vsetínského Barcampu byl opět úžasný! Ti, kteří
měli štěstí, že 16. ledna strašili mezi 4:10 a 4:17 u počítače a
stihli se tak zaregistrovat, právě spamují sociální sítě chválou na
organizátory. Neberte prosím zle, že zazní i jeden kritický ohlas.
Vsetínský Barcamp je špičkově organizovaná konference. Koná se
dostatečně daleko odkudkoliv (od Prahy, Brna a také od jakékoliv slušné
restaurace), což ji dává kouzlo zimního tábora. Holky a kluci, co se spolu
baví, vyrazí na 3 dny kamsi daleko od civilizace, pokouší se tam přežít
a čas si krátí vyprávěním zážitků z práce.
Ale… není to Barcamp
v pravém slova smyslu. Je to konference.
Barcamp má být punk. Barcamp neuzavře příjem přednášek; kdyby jich
bylo moc, návštěvníci si sami odhlasují, které chtějí slyšet. A pokud
by nějaký přednášející vypadl, netřeba hledat náhradníka.
Barcamp nemá žádný ohlášený vytištěný program. A návštěvníkům
to nevadí. Ti tam kvůli konkrétnímu programu nejedou.
A dokonce, Barcamp nemá ani žádné přednášky. Heslem Barcampu je
„Žádní posluchači, jen aktivní účastníci.“ Na Barcamp se nechodí
s přednáškami, ale s tématy. „Přednášející“ je vlastně
moderátor, který téma uvede a otevře diskusi. A ta když zadrhne, posouvá
ji dál.
Barcamp zkrátka není další konference do už překonferencovaného
světa. Barcamp je svůj!
Jelikož se recenzovaný Barcamp ještě nekonal, vzniká tak zajímavá
možnost některým výtkám předejít. Program už je sice dán, ale budu
vděčný, pokud se podaří některému z přednášejících stát se spíše
moderátorem a pokud to účastníci přijmou.
Doplnění: Třetí vsetínský Barcamp byl skutečně super a jestli
předchozí ročníky měly drobné organizační mušky, tak letos je Michal Berg a jeho tým kompletně vychytal.
Všechny přednášky se mi líbili, ale musím vyzdvihnout Sibiřanku, které se díky nervozitě
podařilo zapojit posluchače do diskuse. Přičemž tento článek nebyl
rozhodně kritikou akce, u nás je trošku jiné publikum, jsme vychováváni
spíš k pasivitě a pojmout akci punkově představuje riziko.
Poslední sobota je
každoměsíční setkání všech fanoušků programování webových
aplikací, ať už to jsou odborníci nebo amatéři. Znalost Nette Frameworku je výhodou a vstup je zdarma.
Tahle Sobota ale byla jiná než předchozí.
Trocha nostalgie: První Poslední sobota proběhla
předposlední červencový pátek roku 2008 v Brně. V komorním prostředí
se setkal zakladatel budoucího WebExpa, kluk
s fobií z počítačů (ale léčil se), jiný kluk, co ještě neslyšel
slovo framework, a podobně. Byla to skvělá akce, ze které existuje zvukový
záznam, který mám strach si pustit. Očekávám něco na styl Boženky.
Vůbec by mě tehdy nenapadlo, že se z Poslední soboty stane událost
s tak dlouhou tradicí.
Od února 2009 se totiž koná Poslední sobota pravidelně každou
poslední sobotu v měsíci, střídavě v Praze a Brně. Nebo jinde. Musím
zmínit nesmírně vydařenou PS v Bratislavě na lodi s indickou restaurací
nebo v Ostravě přímo na ulici Stodolní v baru jménem Ruby ležícím
kousek od kolejí.
Poslední sobota vždycky balancovala mezi hospodskou slezinou a workshopem
s programem přednášek. Balanc ne vždy vyšel, často kvůli prostorům,
což vedlo k rozčarování. Chtěl jsem proto PS posunout na novou úroveň
(nebo jít od toho pryč). V říjnu jsem se potkal s Janou z pražského
Hubu a Markem, který tam pořádá setkání Drupalistů, pokecali jsme,
slovo dalo slovo a zarezervoval jsem prostor v Hubu pro novou Poslední
sobotu. Na leden, při příležitosti vydání Nette Framework 2.
Nová Sobota
Jak to probíhalo se můžete podívat na fotografiích
od Fandy Šidáka. Nebál bych se to nazvat malou konferencí: dorazilo cca
140 lidí, čekala je šňůra přednášek završená openspace diskusními
bloky. Slidy najdete přímo na webu posobota.cz, brzy se objeví i videozáznamy.
Ke konci už jsme byli hladoví jak psi (příště to chce catering) a vyrazili
na večeři do steak house.
I v těžké konkurenci všech ACTA a SOPA se nám podařilo s #posobota dostat mezi top
hashtagy na klaboseni.cz. A prakticky všechny reakce byly pozitivní, což
znamená, že nový formát Poslední soboty měl úspěch.
Budeme v tom pokračovat!
Musím poděkovat Vítkovi za zásadní
pomoc s organizací, sponzorovi Klikpojisteni.cz, že do toho velmi
odvážně šel, klukům za jejich prezentace, fotografie a videozáznamy.
A pochopitelně všem návštěvníkům, kteří dorazili mnohdy z daleka, a
dali akci smysl.
Sponzoring
Věčně slýchám, jak firmy těžko shánějí dobré programátory, jací
diletanti jim chodí na pohovory, a ptají se mě, jestli bych jim mohl někoho
doporučit. Odpovídám: přijďte na Poslední sobotu! Tam je máte všechny
pohromadě, stačí je jen oslovit. Znám pár úspěšných firem, které jsou
takřka komplet sestaveny z osobností Posledních sobot.
V roce 2010 se stala společnost Skype
prvním sponzorem Poslední soboty, pojala to excelentně a udělala si
výborné jméno v komunitě PHP programátorů. Pokud chcete oslovit
perspektivní lidi, pojďte ji v tom následovat. Stačí mi napsat na email.
Chci volat Lence.
- Na úvodní obrazovce kliknu na dlaždici se symbolem telefonního
sluchátka a popiskem „Vodafone CZ“.
- Dlaždice se bryskně odanimují a přianimuje obrazovka s nadpisem
„Historie“ (sic!), pod kterým stojí: „Chcete-li volat, klepněte na
ikonku níže.“ (Né, nechci volat, na sluchátko jsem klikal asi proto,
že si chci opéct tousty k snídani.)
- Dole se nachází 4 miniaturní ikonky. Klikám na nejpříhodnější
ikonku lupy.
- Vyjede textové políčko s kurzorem a klávesnice.
- Napíšu první písmeno „l“ a mobil hlásí: „Žádný
výsledek“.
- Pod tím je ještě napsáno „hledat v kontaktech l“.
- Zkouším na slova „hledat v kontaktech l“ kliknout.
- Obrazovka pohotově odanimuje a přianimuje adresář, již prohledávaný
podle písmene „l“ (A předtím jsi jako hledal kde? V kupce
hnoje?)
- Píšu další písmenka: „Lenka“.
- Klikám do prostoru nad klávesnicí, aby zmizela, jelikož překrývá
požadovaný kontakt, ke kterému se jinak nedostanu.
- Klikám na „Lenka“.
- Odanimuje adresář a hbitě přianimuje obrazovka s detailem
kontaktu.
- Klikám na „volat na mobil“.
- Volám na mobil.
Pohodička.
Související:
Na rovinu: Windows Phone 7.5 & Nokia Lumia 800 jsou velmi
příjemné překvapení. Neuvěřitelně svižný systém se srozumitelným
rozhraním, žádné tápání. Pochopitelně jakožto nový systém trpí
řadou dětských nemocí. Je mi na něm velmi sympatické, že na rozdíl od
všech ostatních nekopíruje Apple, ale snaží se jít svou cestou. A moc mu
držím palce, protože Apple konkurenci potřebuje jako prase
drbání.
Několik neintuitivních chytáku a jejich řešení bez rovnic
a výpočtů, jen za pomoci srozumitelných diagramů a selské logiky.
Díky lenosti jsem měl čest přednášet na brněnském Barcampu. Otevřenost
tématu byla spíš svazující, tak jsem si řekl, že přijdu s něčím, co
by v regulérním hlasování nevyhrálo: matematické úlohy
z pravděpodobnosti 🙂 Nemají žádný odborný přínos, ale mozek hezky
zabaví a můžete se s nimi blýsknout na intelektuálním dýchánku.
Na internetu už najdete video
z přednášky včetně slajdů a jsem se sebou dost nespokojený. Ukousl
jsem si příliš velký krajíc, měl jsem jednu úlohu vynechat a ostatním
tak věnovat více času. Z nervozity jsem se dopustil i nepřesností a beru
si z toho poučení. Abych měl klidnější svědomí, sepsal jsem tento
článek, kde se pokusím úlohy zrekapitulovat lépe.
1) Monty Hallova úloha
Jste v televizní soutěži, kde finále probíhá následovně: stojíte
před třemi zavřenými dveřmi, za jedněmi čeká hlavní výhra a vy si
tipnete, za kterými (černá šipka). Poté moderátor otevře jedny ze dvou
zbývajících dveří, ale jen ty, za nimiž výhra není (na obrázku jsou
zaškrtnuté). Nyní máte možnost buď setrvat na své původní volbě, nebo
ji změnit.
Otázka zní: Bude výhodnější setrvat, změnit volbu nebo je to
úplně jedno?
Spoiler: ač se to zdá neuvěřitelné, pokud změníte volbu,
zdvojnásobíte pravděpodobnost výhry! Zkusme rozkreslit všechny tři
varianty, kde se může výhra skrývat:
Pokud volím ze tří dveří, je pravděpodobnost trefy pochopitelně ⅓.
Což odpovídá situaci, kdy na původní volbě trvám (horní část
obrázku). Následuje otevření dveří moderátorem. První varianta se
rozpadá na dva případy, moderátor má možnost otevřít druhé i třetí
dveře, nicméně změna volby vždy povede k prohře. Ve druhých dvou
variantách při změně volby naopak vyhraji. Pravděpodobnost výhry je tak
najednou ⅔.
Ano, rozpis hovoří jasně, ale selským rozumem se to stále zdá
nepochopitelné. Dobrá, představme si, že dveře nejsou troje, ale je jich
třeba sto. Vy si zase vyberete jedny dveře, moderátor poté otevře
98 dveří, aby opět zůstaly jedny nedotčené (oranžové) a s nimi
i možnost změnit volbu:
Zůstanete u své původní náhodné volby? Nebo ji změníte na
vyplynuvší oranžový čtvereček? Věřím, že teď už se vám intuitivně
bude jevit výhodnější volbu změnit. Pro vyčerpávající vysvětlení
doporučuji článek na
Wikipedii.
2) Počty sexuálních partnerů
Podle sexuologických výzkumů mají čeští muži průměrně
9 partnerek, zatímco jejich ženy jen 5 partnerů. Podle selského rozumu by
měly být počty vyrovnané. Nebo ne? Statistika je magie velkých čísel, jak
je to doopravdy?
Z údajů
ČSÚ vyplývá, že podíl žen a mužů v ČR 51 : 49. Velmi vyrovnané.
Znázorníme je pomocí zjednodušeného vzorku 100 čtverečků:
Pro připomenutí, jak se počítá průměr? Celkovou sumu vydělíme
počtem respondentů. A obráceně, když průměr vynásobíme počtem
respondentů, dostaneme se k celkové sumě. Na obrázku tak vidíme 51 žen,
které mají v průměru 5 sexuálních partnerů, celkově tedy prošly
255 unikátními sexuálními vztahy. V případě 49 mužů s udávaným
průměrem 9 jde o krásných 441 partnerství!
Pokud je ovšem ono sexuální partnerství tvořeno mužem a ženou, musí
si obě sumy odpovídat. Takže vyvstává otázka, s kýmpak to pánové ve
186 případech souložili? Jelikož jde o 42 % všech případů, těžko
můžeme hledat vysvětlení ve větší promiskuitě gayů, spíš mám za to,
že muži a ženy si pojem „sexuální partner“ vykládají krapet
odlišně 🙂
3) Pravděpodobnost Kunhuty
Ok, sexuální partneření byla oddechovka před nejtěžším kalibrem.
Před hádankou, kterou uvedu otázkou:
Rodina má dvě děti, jedno z nich je dcera. Jaká je pravděpodobnost, že
mají dvě dcery?
A po spočítání úlohy (viz níže) přijde to pravé kouzlo. Zadání
lehce upravím:
Rodina má dvě děti, jedno z nich je dcera jménem Kunhuta. Jaká je
pravděpodobnost, že mají dvě dcery?
Změní se řešení? Co myslíme, může mít to, že se dcera jmenuje
Kunhuta, vliv na pravděpodobnost, že mají dvě dcery? Budete překvapeni, ale
ano. Tuto rozumu se vzpírající úlohu jsem včetně intuitivního řešení
publikoval už v článku
Pravděpodobnost Kunhuty, nebudu se proto opakovat.
4) Jaká je odpověď na tuto
otázku?
Pravděpodobností Kunhuty má přednáška na Barcampu končila, v ohlasech
jsem ale dostal tip na ještě jednu velmi zajímavou úlohu, tak se s vámi
o ni podělím.
Hlavu to umí zamotat patřičně, jen co je pravda. Tak se
potrapte 🙂
Spoiler: odvodit řešení není vůbec snadné, zvolím proto
opačnou cestu, tipnu si jej a pokusím se prokázat, že platí. (Z čehož
ovšem nelze soudit, že půjde o jediné správné řešení.)
Řešení je 0 %. Proč? Ze zadání vyplývá, že vybírám jednu ze
4 uvedených možností. Předpokládejme situaci, že žádná z těchto
možností není správná (nikde není řečeno, kolik jich je
správných). Potom, ať vyberu kteroukoliv, je šance uhádnutí 0%. Přesně
tak zní i otázka („jaká je šance?“), odpovědí je tedy 0 %.
A jelikož tato odpověď není mezi nabízenými, potvrzuje se i předpoklad,
že žádná z možností není správná.
Uff, chápu, že to bude chtít trošku času na vstřebání.
Poznámka: lidé řešící tuto úlohu se neobyčejně často
dopouštěli chybné úvahy: „Vybírám jednu odpověď ze čtyř,
přičemž dvě jsou stejné, tak to je jako bych vybíral 1 ze 3.“
Rozhodně ne! Pokud 2 odpovědi ze 4 jsou stejné, šance ji zvolit je 2:4
neboli 1:2. Což je docela zřejmé, nemyslíte? Ale žádné třetiny.
Zaprvé: omlouvám se za přehnaný bulvární titulek. A za
druhé: bylo to ve středu 13. července 2011.
Webové služby Google prošly tak bouřlivým rozvojem, že dopředu
stanovit a držet nějakou koncepci bylo nemožné. Desítky služeb vznikly,
aby zase zanikly, podobně jako ve „hře“ Life. Vyústilo to
v anomálie týkající se zejména Googlích účtů. Jednou z prvních, co
pamatuji, byla třeba nutnost používat jiný účet pro AdWords a jiný pro
AdSense. Skutečný bordel přišel až se službou Google
Apps for Your Domain. Velkým obloukem se jí vyhněte!
Služba umožňuje bezplatné i zpoplatněné provozování Googlích
služeb na vaší (sub)doméně. Většina mých známých ji používá jen
proto, aby mohli mít Gmail s vlastní e-mailovou adresou. Řada
registrátorů domén službu nabízí a aktivuje na jedno kliknutí, takže
hádám, že bude poměrně rozšířená. Co bohužel Google nedodává, že
spíš než funguje, tak pokulhává.
Účet u Google Apps totiž není v žádném případě rovnocenný
s účtem Gmailu. K řadě aplikací se vůbec nedostanete,
nejkřiklavějším příkladem je Google+. Jako facka působí, když Google na
homepage hlásá „Google+ je nyní dostupný všem“ a po kliknutí dodá
„ale vám, platícím, nikoliv, hehe.“ Aplikace dostupné pod Google Apps
často nefungují dobře nebo nemají všechny funkce. A to vůbec nehovořím
o situacích, kdy Google vnímá tentýž účet jako dva různé. Zcela
vážně. O této schizofrenii se rozepisuje Igor
Kulman. Ufff.
Google si byl situace vědom a o prázdninách přišel s řešením,
jehož prvním krokem byla povinná migrace Google Apps účtů na novou
infrastrukturu. Podstoupil jsem ji v naději, že se všechno vyřeší. Že
bude dobře. Ale tím okamžikem se rozesralo úplně všechno.
Google si nepochopitelně vynutil migraci v době, kdy na ni nebyl
připraven. Převedl pouze část služeb a ostatní mi zpřístupnil pod
dočasným účtem se šílenou adresou
david%grudl.com@gtempaccount.com
. S tím se přihlašuji třeba do
Google Readeru. Ten mám sice k dispozici i pod původní emailovou adresou,
ale je prázdný. Jistě, díky velkorysému svobodnému přístupu
k datům si mohu vyexportovat feedy z dočasného účtu a převést je do
nového, ale…
- Google Reader není jen seznam RSS zdrojů, ale i nepřečtených
příspěvků, hodnocení, lidí, které sleduji, kteří sledují mě, a tohle
nepřenesete
- nevím, co se stane, až se Reader z dočasného účtu přemigruje –
nesmaže mi pak nový účet?
- a dojde k tomu vůbec někdy?
Možná existuje snadné řešení a jen jsem na něj nepřišel, možná je
to popsané někde v dokumentaci, je zcela možné, že dělám něco špatně.
Ale proč mám do prkýnka trávit hromadu času řešením toho, co dřív
fungovalo? Proč mi to Google rozbil?
Situace je frustrující o to víc, že uplynuly tři měsíce a nic se
nezměnilo. Google mě vyzývá k tomu, abych si dočasný účet přejmenoval,
což nechci, nechci mít dva různé účty a pamatovat si, ke které službě
patří který. A co když z přejmenovaného účtu už data nepůjde
přemigrovat? A co když čekám na Godota, co když už žádné další
migrování nebude? Nevím! Bohužel všichni tak moc milují Google, že o tom
nepíšou a jsem v informačním vakuu.
Doplněno: pochopil jsem, že problém vznikl tím, že jsem měl dva
různé účty (doménový a nedoménový), oba pojmenované
david@grudl.com
. Že něco takového bylo možné je mimo mé
chápání, nicméně stalo se a nová infrastruktura to už naštěstí
neumožňuje. Tím pádem mám část služeb na původním účtu a část na
temp-účtu, který je nutné přejmenovat na nový. Zvolil jsem Gmailový
účet, protože podporuje daleko více aplikací a funkcí. Reader ponechám na
Gmailovém účtu, protože na Apps účtu nefunguje například „označit
jako nepřečtený“ a bez toho je čtečka na … 2 věci. Nepříjemné je,
že se musím přehlašovat mezi dvěma účty, nestačí jen kliknout na Reader
v záhlaví.
Nebo se úplně na Google Apps vykašlat, změnit si používanou e-mailovou
adresu a přejít na klasický Gmailový účet? Pokud k tomu budu donucen,
zcela jistě se porozhlédnu jinde, protože Google, v mnoha směrech
obdivuhodná a úžasná společnost, mě v tomto těžce zklamal a volbu
Google Apps považuji za obrovský omyl :-/
My čekali jaro a zatím přišel mráz. Čekali, že Apple
uvede dva telefony, což nikdy předtím neudělal, a uvedl jeden. Že
představí telefon pro chudé, což nikdy nebyl jeho segment, a on nabídl jen
3GS za $0 s úpisem. Čekali pětku a dostali čtverku. Společnost, která
nám nic nedluží, nevyrobila to, co nikdy neslíbila.
Apple přišel
s modelem, který nepotřebujeme…
Včerejší Apple keynote připomínala uvedení iPhone 3GS před dvěma
lety. Také se čekalo něco víc a přišel „jen“ rychlejší mobil
s lepším foťákem. Přitom i nyní bylo podle všech indícií zřejmé,
že nás nečeká novinka, ale jen vylepšení. Nicméně lidé si nastavili
laťku vysoko do nebes a očekávali zázrak. Dokonce snad napódiumvzetí
nemocného Steva Jobse. Takže nevyhnutelně následovalo zklamání a podle
některých zpráv propukl po ukončení keynote krvavý lynch 😉
Pokud se ale na věc podívám bez iluzí, čím má iPhone 4S
zaujmout?
- rychlostí: v době uvedení 3GS jsem pociťoval, že rychlost 3G mi
nevyhovuje a když ho Apple dorazil vydáním firmware 4, novější model jsem
chtěl. Dnes mi výkon iPhone 4 stačí, takže zrychlení mě netankuje.
Navíc Applisti zrovna moc na tabulkové hodnoty s počty procesorů nehledí,
spíš je zajímá, co se s tím dá dělat.
- kvalitou fotek: opět, zatímco na 3G byl foťák tragický, dnes mi
kvalita vyhovuje (rozuměj: nikdy to nebude zrcadlovka).
- hlasovou asistentkou Siri: softwarová záležitost, která je
nejspíš uměle omezená na nový model, ačkoliv už dříve existovala jako
placená aplikace pro iPhone 4. Není to nic, po čem by lidé volali, stejně
tak Apple není firma, která by dávala lidem to, co chtějí; naopak lidé
chtějí to, co jim dá. Konkurence něco podobného už bez většího zájmu
představila, čas ukáže, jestli se opět čeká na Apple, až to dotáhne a
způsobí revoluci (jako s iPady), nebo půjde o šlápnutí vedle. Na videu
vypadá Siri (japonsky 尻, prdel) působivě.
Čím naopak 4S nepřekvapil?
- designem: ano, tvar iPhone 4 považuji za tragický omyl, byť už jsem si na
ten kvádr zvykl, nebo spíš se s ním smířil. Objektivně, lidská ruka
není stavěná na držení hranatých kvádrů, byť by byly sebehezčí,
věděl to i Homo erectus, když si pěstní klín opracovával do oválných
tvarů. Nicméně dalo se tušit, že s modelem 4S se tvar nezmění.
- výdrží baterky: platí to možná ještě více pro jiné
platformy, ale výdrž baterky je problém No.1. Pamatujete na mobily, co
vydržely týden? Jsem přesvědčen, že na iPhone s dvojnásobnou výdrží
by lidé slyšeli víc, než na všechny výhody 4S dohromady. Bohužel se zdá,
že zatímco v poměru výkon/výdrž je nový model lepší, v absolutních
časech vydrží o něco méně. To je zlé.
…ale bez něj nebudeme „in“
Apple je v pozici firmy, od které si lidé doslova chtějí kupovat nové
věci. A nejspíš jsou zklamaní, že tentokrát k tomu nemají pádný
důvod. Povídat si s mobilem mimo Star Trek působí ujetě. Kdyby alespoň
vypadal trošku jinak, tak by lidé poznali, že ho máte 😉 Mně se jeví
iPhone 4S jako příjemný a očekávatelný pokrok v mezích zákona a
nechává mou peněženku klidnou.
iRIP Steve Jobs
Jedním z hodně skloňovaných pojmů v současnosti
je UX, tedy User experience, česky řečeno uživatelský prožitek. Tedy to,
co návštěvník prožívá při používání webu. Prožívat lze i čiré
utrpení, což se mi přihodilo na webu Student Agency.
Student Agency mám opravdu rád a
moc jim fandím. Potěšilo mě, že se chystají pod názvem RegioJet
konkurovat Českým drahám, kteréžto vnímám jako nemorální podnik
žijící z obřích státních dotací, který přitom vykazuje miliardové
ztráty a neváhá za to ještě odměnit vedení štědrými bonusy. Nicméně
větším nebezpečím než České dráhy jsou pro Student Agency tvůrci
uživatelského rozhraní jejich webu. Právě
oni mě přiměli po delší době cestovat s ČD namísto SA. Více ve videu,
přeji dobrý obraz a ostrý zvuk. (Pokud nejde přehrát, zkuste YouTube)
<object id="csSWF" classid="clsid:d27cdb6e-ae6d-11cf-96b8-444553540000" width="360" height="525" codebase="http://download.macromedia.com/pub/shockwave/cabs/flash/swflash.cab#version=9,0,115,0">
<param name="src" value="/media/studentAgency/player.swf"/>
<param name="bgcolor" value="#1a1a1a"/>
<param name="quality" value="best"/>
<param name="allowScriptAccess" value="always"/>
<param name="allowFullScreen" value="true"/>
<param name="scale" value="showall"/>
<param name="flashVars" value="thumb=/media/studentAgency/FirstFrame.png&containerwidth=360&containerheight=525&content=studentAgency.mp4&autostart=false&blurover=false&autohide=false&smoothing=true&showbranding=false&showstartscreen=true"/>
<embed name="csSWF" src="/media/studentAgency/player.swf" width="360" height="525" bgcolor="#1a1a1a" quality="best" allowScriptAccess="always" allowFullScreen="true" scale="showall" flashVars="thumb=/media/studentAgency/FirstFrame.png&containerwidth=360&containerheight=525&content=studentAgency.mp4&autostart=false&blurover=false&autohide=false&smoothing=true&showbranding=false&showstartscreen=true&color=0x1A1A1A,0x1A1A1A" pluginspage="https://web.archive.org/web/20070803174809/http://www.macromedia.com/shockwave/download/index.cgi?P1_PROD_VERSION=shockwaveFlash"></embed>
</object>
Takřka všechny chyby se týkají nejen mobilů, ale i klasickým
desktopových prohlížečů. Jen na mobilu více bolí. Nejde tedy o to,
že by web nebyl optimalizován pro mobil. Ani prosím nenamítejte, že jsem si
měl všimnout, zmáčknout a udělat to či ono, místo toho, čeho jsem si
všiml, zmáčkl a udělal, leda byste takto stáli za zády každého
uživatele a podobně mu radili. Dobrá User Experience (zkráceně UX) nenutí
uživatele chápat, co programátor vymyslel za neobvyklý koncept, ale
naopak nutí programátora věci dělat tak, aby se uživatelům dobře
používaly.
Jsem moc rád, že se WebExpo 2011 vydařilo. Že příběh
o zbabrané propagaci završil happyend. Twitter je zaplaven nadšenými
ovacemi (domýšlivě si říkám, že jsem je odstartoval)
a organizátoři se mohou radovat. Jen prosím neusínejte na vavřínech,
dokázali jste zorganizovat profesionální konferenci, nejlepší na jaké jsem
byl, ale k dokonalosti je cesta dlouhá.
Pozitivní vyznění totiž v žádném případě neomlouvá předchozí
přehmaty. A kvůli tomu, že i přes upozornění
je web WebExpa stále nepoužitelnou ostudou, že nadále na blogu visí neaktuální
brečíčky či rozmáznuté
pochybení, že spoluorganizátor konference stále má potřebu v první
větě prvního komentáře tak užitečné
zpětné vazby sdělit, že je vůl, se obávám, jestli lze vůbec
očekávat reflexi. Doufám v to. Přidám tedy jeden svůj postřeh: jako
nedostatek závažnější než chybějící navigaci v budově VŠE beru
vykašlání se na 4/5 návštěvníků v pátek večer. S kolegy jsme sice
nakonec organizátory suplovali a podařilo se najít hospodu a udržet
kolektiv, bylo to však především dílem obrovské náhody.
Z WebExpa se stala snobárna statusová
událost a nemyslím to hanlivě. Obdobné zahraniční konference
jsou ještě větší snobárny statusárny za řádově větší
peníz. Na snobské statusové konferenci najdete atraktivní jména
nejen mezi řečníky, ale i mezi návštěvníky. Proto je také WebExpo
zveřejňuje. Neřeší se informační přínos přednášky Rasmuse Lerdorfa
nebo Douga Crockforda, může být nulový, důležité je slavnou osobnost
vidět. Skvěle jsem se bavil, když Karel Minařík s kolegou zabíjeli a
rodili servery v ElasticSearch farmě, ačkoliv nejsem administrátor a
vlastně mě to nezajímá. Na snobárnu statusovou událost patří
VIP raut stejně jako diskusní panel „Kdy a za kolik prodat svoji firmu“,
byť nic nemůže být posluchačům vzdálenější. Zlatým hřebem je pak
špičková reklama na úspěšný život od Johna Vanhary.
Zdůrazňuji, předchozí odstavec jsem skutečně nemyslel pejorativně, ba
právě naopak. Proto jsem tam šel. A pokud si stále nechcete tuto
skutečnost připustit, zamyslete se dobře nad významem WebExpo sloganu
„Happier Web Community“. Marně byste v tom hledali vzdělávání, jde
o ryzí touhu po štěstí, zábavě, inspiraci a motivaci.
Před pár dny vykolíkoval Martin Malý prostor pro novou Konzervativní
konferenci. Konferenci zaměřenou čistě na obsah, který není cool, ale
radí, jak řešit Skutečné Problémy z Praxe™. Pro úzké skupinky lidí
už podobné akce existují, sám třeba rád navštěvuji workshopy ve Wikidi,
ale nic tak velkého jako WebExpo zatím nemáme. Bylo by skvělé, kdyby se
tématu chopil někdo, kdo už má s pořádáním zkušenosti, aby se během
prvních ročníků nevychytávaly zase ty stejné chyby.
Doplnění: pochopil jsem, že slovo „snobárna“ spousta lidí,
včetně ředitele WebExpa Vaška Stoupy, vnímá jako urážku, tak jsem ho
vyškrtl. Nahradil jsem ho souslovím statusová událost.
Dostalo se mi zcela nezasloužené cti promluvit na Library Marketing
Tuesday, konferenci o marketingu a komunikaci v knihovnách. Má
prezentace nese název Proč (ne)chodím do knihovny, a závorky jsou
tam jen proto, aby mírnily drzost, že před knihovníky předstoupí někdo,
kdo v knihovně skutečně 15 let nebyl.
Přitom dříve jsem byl jejich velmi častým hostem. Pak se to nějak
změnilo. Ptal jsem se svých přátel a známých, jestli do knihoven chodí, a
všichni až na jednoho zakroutili hlavou. A ten jeden, ten v knihovně
pracuje.
Důvody nechození byly v podstatě dvojí. Když po skončení školy
začali vydělávat, ti šťastnější upřednostnili kupování knih, ti
méně šťastní na ně nemají čas. Mnozí navíc vlastní Kindle nebo iPad a
knihu si stáhnou z internetu. Přičemž nevidí žádnou šanci, že by se do
knihoven opět vrátili.
Čtení knih je v naší společnosti považováno za něco bohulibého,
takže lidé jen neradi přiznávají, že moc nečtou. Mám na věc
přízemnější názor. Čtení knih, tedy zejména beletrie, považuji jen za
druh zábavy. Obdivuji ty, kteří píší dobré knihy, sám bych to nedokázal
ani náhodou. Ale čtenáři už jsou jen v roli konzumentů, a obdivovat
někoho za to, že hodně čte, mi připadá podobné, jako chválit: ty sedíš
od rána do večera u televize, jsi fakt šikovnej. Nicméně to si nechme pro
sebe, obávám se, že v úterý by mě knihovnice za podobné názory
umlátily literaturou s hodně pevnými deskami 🙂
Na otázku, proč jsem přestal chodit do knihovny, si odpovědět umím.
Nedokážu ale vymyslet nic, kvůli čemu bych se tam zase vrátil. S jakou
službou nebo propagací by musely knihovny přijít, abych si šel opět
vyřídit průkazku? Nic mě nenapadá, proto se obracím na vás, čtenáře,
kteří taky už do knihoven nechodí. Co by vás tam vrátilo?
Strašně nerad bych dělal z veselého blogísku La Trine řeku
žlučovitosti a fušoval tak Pooh.cz do řemesla, ale tohle je prostě
zaznamenáníhodné okurkové twitterstory 🙂
Krásný letní den, majetní Pražané si v poklidu nakupují v Palladiu,
nemají vůbec na spěch, vždyť nehoří, když tu náhle hoří.
Vzduchotechnika ve stánku Burger Kingu. Mezi zákazníky nejprve zavládne
nadšení, hovězí připravované na ohni přímo ve vzduchotechnice je známá
delikatesa, leč místo labužírování je vyhlášena evakuace. Probíhá
poklidně, jen jedna dáma omdlí v obavách, aby tu modrou sukénku ve slevě,
co si nestihla vyzkoušet, neschvátily plameny. Přijíždějí policejní
vozy, hasiči a po půl hodině na místo doráží i požárníci. Celou
situaci přímo z místa komentuje a fotí zvláštní zpravodajka @diseasezoe:
O požáru poté informují deníky, třeba Aktuálně.cz,
které je zajímavé mimo jiné tím, že navzdory názvu a logu nesídlí na
doméně aktualne.cz. Na článek upozorní i na svém oficiálním twitteru @Aktualnecz a přidá výzvu:
Až dosud je to jen příběh několika spálených burgerů a
třistatisícové škody, který vnesl trošku vzrušení do poklidného života
v historickém centru Prahy. Nebyl by důvod o něm vůbec psát. Kdyby se
náhle životní cesty obou zmíněných twitteristů, tedy @diseasezoe a
@Aktualnecz, kdyby se náhle neproťaly. Na okamžik na scénu vstupuje osoba,
která oba protagonisty zmíní v jednom tvítu:
Vím, že si zahrávám s trpělivostí ctěného čtenáře, ale aby bylo
možné vylíčit události následující, musíme se nejprve vrátit do
dnešního rána. Do okamžiku, kdy si pan X, jehož zaměstnáním je mimo
jiné psaní @Aktualnecz, u snídaně přečetl horoskop: „Dnes raději nic
nedělejte, nebo ze sebe uděláte před celým národem idiota a zesměšníte
zaměstnavatele.“ Pan X se pousmál, dojedl housku, dopil kafé značky Tchibo
a vyrazil do práce. Jeho osud se začal naplňovat ve chvíli, kdy ucítil
nutkavou potřebu na předchozí tvít zareagovat. Do 140znakového limitu zvládl
vtěsnat nejen nepatřičný sarkasmus, ale pohříchu i nick @diseasezoe,
jakoby snad odpovídal jí:
V tu chvíli bylo lze zříti ve tváři evakuované @diseasezoe
postávající na náměstí Republiky záblesk zmatení, proč jí něco
takového Aktuálně.cz vůbec píše, což dala znát
stylem osobitým:
Drobná šlamastika, kterou může zamést omluva ze strany @Aktualnecz a
vysvětlení, že reakce (byť neomalená) patřila někomu jinému a že si
váží toho, že @diseasezoe o tragédii v Palladiu informuje a nasazuje
přitom vlastní telefon. Nakonec k tomu přece vyzývali. Když tu náhle nebe
rozřízl oslnivý blesk a věštba horoskopu se vyplnila. Pan X zformuloval omluvu
způsobem, který nelze nazvat kokotským, protože by to byla urážka všech
nás kokotů:
„Takže vy do ná rýpat můžete, ale my do vás ne? 🙂“ Je
příznačné, že touha udělat ze sebe honem honem blbce bývá tak
překotná, až člověk vynechá písmenk!
Tím příběh nekončí. Stále byla možnost věc urovnat, jenže
@Aktualnecz se v podobném duchu začalo hádat s dalšími čtenáři, a
jestli pana X nevyhodili nebo mu nepadla, hádá se dodnes. Ovšem v jednom má
pravdu, člověk by měl věci brát víc s nadhledem. Bez nadhledu se snadno
stane, že se takové prkotiny chopí rádobymravokárci a začnou vyzývat
k hromadnému unfollow nebo o tom dokonce sepisují články. To víte, okurková
sezóna je tady a hurikán Irene kdesi daleko.
Aktuálně.cz
vzkazuje svým čtenářům: my si do vás můžeme rýpat a my si do vás
budeme rýpat!
Přehmaty ve veřejné komunikaci s klienty či čtenáři jsou nešťastné
u malých firem, natož u velkých. Špatně se totiž zametají. Je vrcholem
neprofesionality být vůči čtenářům sarkastický. Obzvlášť na
radikalizujícím Twitteru.