Výzva „Udělejme Davídkovi radost“

Lidskost a humanita.

Položme si otázku: čím se vlastně člověk liší od zvířete? Tím, že je obdařen rozumem? Tím, že má duši? Schopností abstraktně myslet? Nebo tím, že na procházce neočichává kolemjdoucím prdel? Jen stěží bychom našli výstižnější slova, než pronesl Aristoteles: „Nunc facilisis augue iaculis metus.“

Právě nyní máte možnost projevit svou lidskost.

Davídek

Davídek je činorodý, společenský a veselý chlapec. Na první pohled vypadá jako ostatní třicetileté děti. V něčem je ale jiný. Davídek je programátor. Je to celoživotní postižení s opensourstickým podkladem. Má narušenou schopnost používat cizí knihovny. Vytváří si vlastní svět, ve kterém si sám určuje pravidla, a jen on jim rozumí. Po psychické stránce si vedl dobře, pravidelně navštěvoval PWP, kde si našel plno kamarádů.

Davídkovi letos diagnostikovali syndrom karpálního tunelu. A aby toho nebylo málo, před měsícem mu plombovali první zub. Byla to osmička. To se velmi nepříznivě odrazilo na jeho psychice, navíc už dost zhoršené půlroční prodlevou vydání PHP 5.3.

Davídek potřebuje vaši pomoc!

Jeho velkým přáním je dostat se na raut, o kterém se tuhle dočetl. Jediné, co ho drží v dobré psychickém stavu, je myšlenka na raut. To mu hned zajiskří v očičkách. Ručičkama hladí své bříško postižené dědičnou obezitou a usmívá se na celé kolo!

Pomožte mu splnit jeho sen! Pomožte mu dostat se na raut!

Od 11. srpna do 7. září probíhají nominace do ankety Křišťálová Lupa 2008 – Cena českého Internetu. Davídek vás velmi prosí, abyste do ankety nominovali tyto jeho projekty (doplněno: nominace již byly ukončeny).

• E-shop: http://www.vitalita.cz
• Free-mail: davidek@gmail.com
• Blog: http://www.latrine.cz
• Projekt roku: http://www.latrine.cz
• Osobnost roku: Davídek Grudl
• Anticena: http://www.latrine.cz

Od 22. září do 26. října proběhne hlasování. To bude od vás Davídek potřebovat pomoc. Pro vás je to otázka jednoho kliknutí a zaškrtnutí políčka. Pro Davídka je to šance na lepší život. Možnost potřást si rukou s panem Miklíkem. Nebuďme prosím lhostejní. Udělejme to pro něj. Pohlédněme do jeho upřímné tváře a odešleme nominace.

Mnohokrát Vám děkuji za Davídka!

Váš Davídek.

---

Davídka podpořil Arthur Dent, Binární Ládin, Jirka Bureš, Pixy, Radek Hulán, Roj, všeci webtržníci, Laco Bittner, Yuhů, Vít Meloun, Rony, Jirka Tvrdek, Filip Rožánek, Katchaba & Machinegun, minority, Cody, David Matějka, Tomáš Šůstek, Roman Žďárek, Ondřej Vomočil, Pan Prase a několik milionů dalších skvělých lidiček!

Sraz Nette Framework a Filmovka

Vím, že obrat „Sraz Nette Framework“ musí děsit milovníky češtiny skoro stejně, jako vepřové koleno Petra Vachlera, ale napište to lépe a zachovejte si stručnost. Na titulky přetékající kamsi mimo čtenářův LCD monitor není nikdo zvědavý.

Jednoho letošního večera jsem si říkal, že je věčná škoda zaplevelovat svůj krásný blog plný nadčasových myšlenek spoty o něčem tak pomíjivém, jako je programování webových aplikací. Pomyslel jsem na nebohé nakladatele, kteří se jednou rozhodnou vydat La Trine knižně, a zarmoutil se při představě, jak pracně oddělují zrno od plevy Josefa Věromíra, jak svými tlustými kapitalistickými prsty loví perličky v blátě článků o PHP. To se nesmí stát! Proto jsem detašoval články o programování co nejdál. Na jiný blog, na jinou doménu, do jiné země. A název toho nového blogu jsem před světem raději zatajil.

Leč všechno dobré je k něčemu zlé. Na onom dobře utajeném blogu se dnes objevila pozvánka na páteční sraz rodičů a přátel Nette Frameworku. Jenže řekněte, k čemu je pozvánka na stránce, kterou nikdo nezná? Tudíž musím zhřešit a web odkázat. Klikněte a hned na něj zase zapomeňte!

Pryč od PHP…

34. Letní filmová škola

Pokud ještě nemáte plán na poslední týden července, nechte se zlákat výletem do Uherského Hradiště, kde se koná další ročník LFŠ. Její organizátoři nechali prozíravě vypršet všechny mraky už během konkurenčního karlovarského festivalu, takže LFŠ proběhne za slunného počasí. Což je důležité. Budete-li v Hradišti, můžeme skočit na pivko. A abych nezapomněl: k dobrému vychování patří v průběhu LFŠ navštívit alespoň jednu filmovou projekci!

Hranice mezi hrdinou a násilníkem

Před dvěma lety neznámí útočníci zmlátili místopředsedu KSČM Jiřího Dolejše. Poslanecká sněmovna vydala prohlášení, že je „vážně znepokojena a odsuzuje surový bezprecedentní útok na poslance Jiřího Dolejše.“ Násilí se nelíbilo ani poslancům z ODS. Ivan Langer prohlásil: „Podle mě to byl zavrženíhodný útok na člověka, který je stejný jako ostatní, bez ohledu na to, jestli je to politik.“ Podobně se k útoku vyjádřil i Jan Kasal.

O dva roky později způsobil šéf Ústavu pro studium totalitních režimů Pavel Žáček poprask zmínkou o tom, že bratři Mašínové plánovali atentát na prezidenta Klementa Gottwalda. Premiér Mirek Topolánek to uvítal se slovy, že se prokáže, že Mašínové (a Milan Paumer) nejsou jen vrazi, za jaké je často považují, ale bojovníci proti komunismu.

Měsíc na to byl v Kobylisích odhalen základní kámen památníku operace Anthropoid – tedy atentátu na Reinharda Heydricha, který provedli českoslovenští parašutisté v roce 1942. Ti byli označeni za hrdiny a jejich čin za nejdůležitější odbojový čin v české historii.

---

Kde leží hranice mezi tím, kdy zmlátit vedoucího představitele komunistické strany je zavrženíhodný útok a kdy hrdinský čin? Kde se to láme? Museli by komunisté nejprve získat moc? Nestačí, že primárním úsilím oněch představitelů je ji získat? Je tedy nutné opakovat historii? Nestačí 18,51 % hlasů v parlamentních volbách v roce 2002? Nebo 101 mandátů levice krátce po volbách následujících?

Těžko hledat jednoduché odpovědi. Paradoxem demokracie je, že těm, kdo to s ní myslí poctivě, nesmírně svazuje ruce, zatímco těm, kteří ji neberou vážně, umožňuje téměř vše. (Václav Havel)

Společenské tanečky

• Dejte si kousek.
• Né, děkuji, já jsem najezenej.
• Jenom kousek.
• Ne, ne, děkuji.
• Já vám tady kousek uříznu…
• Děkuji, vážně si nedám, fakt jsem jedl…
• Malinký kousíček!

---

• Tady máte … a drobné si nechte.
• Ale kdepak! Počkejte … tu máte zpět.
• Ale prosím vás, to si nechte od cesty.
• Děkuji, ale to nemůžu přijmout.
• Ne, nechte si to.
• Ale ne, dyť to je moc.
• Prosím vás…
• Ne, to vážně nejde…

---

• Už abych vstal…
• Ale kam byste chodil tak brzo?
• No né, kolik je hodin. Už budu muset jít.
• Ale prosím vás, ještě seďte.
• Ne, já jsem slíbil ženě …
• Tak ji zavolejte.
• No my v šest…
• Udělám vám ještě kafíčko.
• Ne, já už vážně budu muset…

---

• Já vás tam hodím autem.
• Ale to ne, to není potřeba.
• Prosím vás, já vás tam hodím.
• Ne, to já dojdu.
• Ale co byste to chodil?
• Dyť to mám kousek.
• Vezmu klíče od auta…
• Ne vážně, to není potřeba…

Social Networking Dilema

(Pozor, v následujících řádcích se skrývá pohlavní orgán.)

Čas od času mi dorazí zpráva, že si mě někdo přidal do té či oné webové služby jako kamaráda a abych naše přátelství stvrdil kliknutím na tlačítko. Rozhodně je potěšující, že si na mě někdo vzpomněl, taktéž že stvrzování přátelství doznalo značného pokroku od dob Vinnetoua s Old Shatterhandem, ale tím se mi zdá, že výčet kladných bodů končí.

Dost často totiž pozvání směřuje na službu, kde nemám registraci. Ač si skutečně vážím toho, že si někdo dal práci s vypsáním pozvánky, registrovat se kvůli jednomu kliknutí na tlačítko se mi prostě nechce. Leda snad, že bych byl v nějakém registrovacím rozmaru. Nebo když se těch pozvánek sejde skutečně hodně. Třeba loni. To se urodilo požehnaně pozvánek na LinkedIn, že jsem se teda taky zalinkedinoval, všem potvrdil, že jsme kámoši, a jal se zkoumat, k čemuže ta služba vlastně je.

Po několika dnech experimentování jsem na to kápl! Jde o moderní internetové provedení soutěže měření si penisů. Víc kontaktů = větší číslo. Než ze mě soutěživost vyprchala, naklikal jsem si také poměrně dlouhý a tlustý adresář. Pak mě to přestalo bavit.

Je samozřejmě možné, že LinkedIn skrývá více her nebo levelů, ale natolik jsem jej nepenetroval. Klidně mi napište, že jsem ho vůbec nepochopil 

Should I Accept or Should I Go?

Nádech paranormálna má, když si na vás vzpomenou kamarádi, se kterým se vůbec neznáte. Takových se začalo objevovat docela hodně, až mi to připadalo paranenormální. Každá pozvánka mě pak stavěla před tzv. social networking dilema. Potvrdit nebo zamítnout?

Co když mě jen zradila paměť a zamítnu někoho, s kým se dávno znám. Dopustím se faux pas. Budu vypadat nafoukaně. Nebo ho potvrdit? Jaký smysl má adresář plný jmen neznámých lidí? Či snad dělat mrtvého brouka, pozvánku nechat bez reakce a povýšit dilema na trilema?

Facebook vrací úder

Minulý měsíc se konal TechCrunch meeting, který mě donutil vytvořit si účet na Facebook. To je v podstatě stejná služba jako LinkedIn, jen s tím rozdílem, že ovládání vyžaduje o 30 bodů vyšší IQ než mi příroda dopřála a nutí mě co chvíli opisovat zcela nečitelnou captcha. Nicméně i tady je možnost přidávat si své přátele a hned po zaregistrování jsem tomu propadl a spoustu lidí si naklikal (kdoví, kolik z nich jsem tak postavil před social networking dilema …ehm trilema).

Což byla ukrutná hloupost, protože si pak začali ostatní přidávat mě a já musel potvrzovat.

Jelikož Facebook nepoužívám (mám LinkedIn nebo pravítko) a dosud jsem nenašel obecné řešení pro social networking dilema, řekl jsem si dnes ráno krátce po poledni, že do svého profilu napíšu prosbu: „Nepřidávejte si mě prosím mezi friends, Facebook nepoužívám.“ Po půl hodince klikání a opsání několika nečitelných captcha se podařilo. Čímž jsem odstartoval smršť nabídek přátelství!

Totiž, Facebook je tak vychytralý, že jakmile zaznamenal diverzantskou aktivitu, tak začal ostatní poňoukat: Hele, koukej, David Grudl, sedm tvých „kamarádů“ ho má jako „kamaráda“, jakto, že ty ho ještě nemáš? Hned si ho přidej!

Pochopil jsem to, když mi napsal Jan Horna:

Davide, Facebook mne Vas doporucuje jako pritele. Kontakt, ktery doporucuje, stejne jako Vas, jsem v zivote nepotkal…

…nápodobně Jene a díky za vysvětlení! Pak si mě přidala Denisa. Hádejte kerá! Nebo další slečna:

Zdravim, Davide. Ted si nevybavuji, odkud se zname, ale podle fota jsme se urcite potkali osobne. Pripomenete mi, kde? Kdy? Pri jake prilezitosti? Nebo to bylo na jedne z mnoha F.Tuesday akcich?

V profilu mám tohle foto. Tak jsem slušně odpověděl

Myslíte na té úterní swingers party?

a začal pátrat, jak zrušit registraci.