Psí márketing

Včera na procházce se poštěstil Falkovi úžasný úlovek. Ukradl Samovi gumovou hračku. Takovou modrou kost, původně možná i pískací. Vítězně si s ní v hubě vykračoval. Celou cestu ocas vztyčený, tak pyšně kráčet jsem ho nikdy předtím neviděl. Vešli jsme do hospody koupit si s přítelkyní víno na večer. Falko se uvnitř každému pochlubil hračkou. Určitě si říkal, jak na něj všichni závistivě hledí, jak po jeho hračce taky touží. Raději ji ani na okamžik nepustil z huby.

Neupustil ji ani doma. Má sice podobných hraček celou hromadu, ale tahle byla nej! Jistě, guma jako guma, rozdíl byl ukryt v myšlenkách. V jeho hlavě to nebyla jen jedna z hraček, byla to ta nejcennější hračka široko daleko. Vázal se k ní silný příběh, vzal ji přece Samovi. Touží po ní a dělá všechno proto, aby ji mohl mít. (Dnes večer ho přestane bavit.)

Guma jako guma, rozdíl je v myšlence. Banální, viďte? Dobrý marketér je ten, kdo rozumí všedním banalitám.

8 ½ týdne s iPhone

Volné pokračování článku Jak mě napálilo HTC a Microsoft. Upozornění: pokud zastáváte názor odlišný od zde prezentovaného, může se vám při čtení rozechvět chřípí.

Povězme si alespoň ve stručnosti obsah minulého dílu. Na pastoušce nedaleko města Brna si chudý programátor pořizuje HTC Touch Pro. Před funkčně bohatým přístrojem se stydí za svoji prostotu a dochází k vzájemným zklamáním. Tím končí první obraz. V druhém obraze zastihujeme programátora s HTC Touch HD, neléčená deprese trvá. Básník Patrick Zandl ve své elegii svaluje vinu na nedokonalý operační systému Windows Mobile. Generál Failure se rozzuří a prchá ze sálu. Příchodem iPhone druhý obraz končí. V sedmnácti dalších obrazech ilustruje hrdina zápory HTC a vychvaluje iPhone. Mezitím umírá rychtář Hlavsa.

Rozpory aneb iGuláš

Mé rozčarování z telefonu HTC způsobilo, že se půlka naší rodiny vybavila iPhonem. Mezi nimi i bratránek, obchodník brázdící dennodenně celou republiku. Po 14 dnech používání jsem ho poprosil o shrnutí dojmů. Odepsal mi (e-mailem z iPhone a jak vidno bez překlepů):

Moje pocity by se celkem daly shrnout do jedne vety – iPhone je ta nejnedotazenejsi vec na svete. Chybi mu neskutecne mnoho funkci, ktere ostatni maji v zakladu. Prace se soubory je pro BFU temer nemozna. pri pokusu o propojeni pres wifi jsem vzteky rozkousal pul pracovniho stolu. GPS je dobra tak akorat pro nalezeni aktualni pozice a velmi efektni zazoomovani v google maps. A je toho mnohem, mnohem vic. Pres to vsechno ho ale miluju, jsem na nej pysny a vsude se s nim vytahuju. Dokonce se s nim daji oblbovat i slecny :)

Zkratka a dobre, stoji me kolikrat neskutecne nervy, ale jedine 2 veci, za ktere bych byl ochten ho vymenit, jsou zlate tele a novejsi model iPhone.

Když na stejnou otázku obšírněji odpovídal redaktor časopisů Mobility a MobilMania.cz Pavel Tomek, použil slova jako:

Lépe ovladatelný přístroj s dotekovou obrazovkou tu doposud nebyl …

Stačí letmý dotek, jednoduchá pobídka a iPhone bleskurychle reaguje. Nestane se vám, že byste zuřivě ťukali do některé softwarové klávesy a čekali až se telefonu uráčí zareagovat.

Většina jeho konkurence má mnohem pokročilejší funkce, ale zatím se jim nepodařilo udělat jejich používání stejně zábavné jako na iPhonu.

Safari je zatím nejlepší internetový prohlížeč, se kterým jsem měl možnost na mobilních telefonech pracovat …

…a tak dále, překvapivě pak článek uzavírá slovy „jako o plnohodnotném pracovním mobilu nemá smysl o iPhonu uvažovat.“ To jsou rozpory! Zajímá vás, kde je pravda? Je iPhone zázrak nebo hračka, kterou si kupují lidé zmanipulovaní reklamní kampaní Apple?

Vyzkoušejte si ho

Dám vám dobrou radu: Vyzkoušejte si ho! Kupte si iPhone za cca 8000 Kč na Aukru a když vám nesedne, tak ho tam za stejné peníze kdykoliv prodáte.

Původně jsem vůbec nad jablečným telefonem neuvažoval. K pořízení jsem se odhodlal až díky tomu, že jsem si důkladně vyzkoušel iPhone Pavla Kouta. Po pár minutách bylo jasné, že v ovladatelnosti a odezvě nemá ani po dvou letech od uvedení na trh konkurenci. Totéž lze říci o dílenském zpracování, telefon vypadá jako luxusní šperk, na rozdíl od „plasťáků“ HTC.

Ale zajímala mě tolik vytýkaná absence multitaskingu (spouštění více aplikací naráz). Chtěl jsem Pavla nachytat. Když mi ukazoval internet, řekl jsem mu, ať pustí hudbu, aby musel prohlížeč opustit. Pavel pustil nějakou pecku od U2, vrátil se k internetu a kupodivu všechny stránky byly otevřeny přesně na tom místě, kde je zanechal. Aha, tak s chybějícím multitaskingem to nebude tak horké, říkal jsem si (ale ještě se k němu vrátím).

Celou situaci krásně dokresluje pikoška: protože v hospodě měl Pavlův operátor mizerný signál, tak kamarád na HTC nastartoval WiFi router a iPhone se přes něj připojoval. Naopak by to šlo asi stěží. A já tehdy pochopil, že ty nejpodstatnější rysy nelze vyjádřit tabulkou technických parametrů. Vysvětlím.

Sebe neoblafnete

Jistě se mnou budete souhlasit v tom, že jediný člověk, kterého neoblafnete, jste vy sám. O rozdílech ovladatelnosti iPhone a Windows Mobile by se daly napsat tisíce slov a vést nekonečné diskuse, ale místo toho se vám s něčím svěřím. Na iPhone si rád jen tak zabrouzdám na internetu. Zkontroluju e-maily. Přečtu RSS a Twitter. A přitom klidně hačám v místnosti, kde mám po ruce počítač s velkým monitorem.

S Windows Mobile jsem tohle nikdy nedělal – prostě jsem se zvedl a šel k počítači. Rozumíte, co mám na mysli?

V řeči technických parametrů vychází Microsoft Windows Mobile mnohem lépe. Lze na něj nainstalovat celou řadu různých prohlížečů, včetně Safari jako má iPhone. Ale v použitelnosti a přívětivosti, které nelze vyčíslit v žádných exaktních jednotkách, tví převaha iPhone. Ta rozhodne, jestli se raději zvednu, nebo jestli zůstanu na pohovce. Což si člověk plně uvědomí až ve chvíli, když si telefon vyzkouší. (A znovu nabádám: vyzkoušejte si ho.)

V tomto kontextu je pak úsměvné, když se mě někdo snaží přesvědčit o opaku. Snad sám vím nejlíp, jak se mi s čím pracovalo. Ale ovšem, ovšem… každý může mít jiné preference, někomu třeba vyhovuje to, co mně se zdá útrpné, nakonec i zakladatel českého serveru o sadomasochismu BDSM.cz je Microsoft Most Valuable Professional ;)

Kdyby mi na iPhone chyběla nějaká extrémně důležitá funkce, kterou by naopak HTC disponoval, nevyměnil bych je. Byl bych jen nucen si pořídit na tu jednu funkci druhý telefon.

Ještě štěstí, že mi žádná taková funkce nechybí

Recenze

Pokusím se zhodnotit telefon a původní aplikace, se kterými je dodáván. Začnu chválou: musím vyzdvihnout skvělý e-mailový klient, neomezený počet účtů, IMAP nebo POP3. Zcela inovativní je posílání SMS, které spíš vypadá jako chatování přes IM klienta. Dostalo mě, že u každého kontaktu si pamatuje rozepsanou SMS („kdo z vás tohle má?“). Už minule jsem chválil geniální klávesnici s úplnou absencí překlepů. Možná nevíte, že součástí iPhone je také iPod, asi nejlepší kapesní MP3 + video přehrávač na světě. Sluchátka mají klasický 3,5" konektor. Internetový browser nemá konkurenci. Baterka se rychle nabíjí a vydrží poměrně dlouho. GPS se pohotově chytá, téměř kdekoliv, na rozdíl od otřesného GPS v HTC.

Během prvních dní používání jsem doslova žasl nad spoustou technických libůstek. Přiložíte telefon k uchu a displej automaticky zhasne (má tam světelný senzor). Všudypřítomný „easing“ – posloucháte na sluchátkách hudbu a někdo vám zavolá, načež se hudba nevypne střihem, ale plynule ztlumí. Hovor můžete přijmout nebo odmítnout tlačítkem na sluchátkách. A po jeho skončení se hudba zase plynule pustí. Je to detail, ale na těch přece záleží. A samozřejmě i vizuální easing – každé okno, každý pohyb je plynule animovaný.

Kapitola sama pro sebe je program iTunes, který slouží k synchronizaci s počítačem. Při té se automaticky zazálohuje celý mobil včetně všech nastavení, což mohou Windows Mobile leda závidět. A závidět mohou i aktualizace firmware, které nezpůsobí žádnou ztrátu dat.

A co mi naopak vadí?

Technické nedostatky

iPhone má celou řadu nedostatků a rozhodně je nehodlám bagatelizovat. Naštěstí většina z nich už patří (nebo brzy bude patřit) minulosti, protože vycházejí opravy v podobě nových verzí firmware. Poslední ohlášená verze 3 řeší téměř všechny výhrady, které k telefonu mám.

Konkrétně jde o chybějící podporu něčeho tak potřebného jako je Copy & Paste, kterou zatím supluju prográmkem Clippy. Konečně bude také možné do iPhone nainstalovat plnohodnotnou navigaci Tom-Tom a pořádně využít GPS. Nebo fulltextově vyhledávat v kontaktech bez nutnosti instalovat na to extra aplikaci.

Vadí mi, a nevím, jestli to firmware 3 vyřeší, že jakmile mám trošku víc přijatých textovek, startuje SMS hodně pomalu. Vadí mi program iTunes, protože je na Windows neskutečně pomalý a také synchronizace by mohla být lépe konfigurovatelná. Vadí mi nedostatečný multitasking neboli běh aplikací na pozadí. Problém není v tom, že by to telefon neuměl, ale že Apple výsadu běžet na pozadí přiřkl jen některým aplikacím (například výše zmíněný internetový prohlížeč). Existuje aplikace Backgrounder, která dokáže na pozadí přenést jakoukoliv aplikaci a nabízí klasický task manager, ale není to ideální. Dramaticky klesne výdrž baterky.

Aktualizace: všechny zmíněné nedostatky nový firmware skutečně vyřešil.

Jak jste asi postřehli, spoustu chybějících funkcí je možné vyřešit doinstalováním nějaké aplikace. Přenos souborů přes bluetooth zajistí iBluetooth, modem z iPhone vyrobí program Modem, existuje linuxový terminál, ve kterém, si můžete spustit třeba Midnight Commander. Všechny tyto aplikace mají jedno společné: Apple je neschvaluje a nepodporuje. Abyste je to telefonu mohli nainstalovat, je potřeba provést tzv. jailbreak (doslova: útěk z vězení). Z pohledu uživatele jde o triviální zásah, stačí pár kliknutí a kdykoliv lze telefon vrátit do původního stavu. Nicméně dostáváte se tak do šedé zóny.

Mraky aplikací

Apple je prostě a jednoduše diktátor, který tvrdě drží opratě od iPhone. Určuje, jaké aplikace si do něj můžete instalovat a jaké ne. Dokázal však vybudovat skvěle fungující trh s neuvěřitelným počtem 25.000 aplikací. To je řádově víc, než mají jiné telefony (dohromady).

Mezi oficiálními aplikacemi najdete třeba

• Discover, který umožní připojit telefonu jako disk pod Windows
• pro mnohé bude překvapením terminál pro Microsoft Remote Desktop nazvaný RDP
• klient pro Facebook
• špičkový klient pro Twitter nazvaný Twitterrific či TwitterFon
• BeejiveIM, klient pro ICQ, Jabber, MSN
• celá řada úkolovníků, také podle metodiky Getting Things Done®
• aplikace od Google, mezi nimi Google Maps a Google Earth
• Google dokonce uvádí speciální verze svých webových aplikací napsaných přímo pro iPhone, např. Gmail a Google Reader
• a je možno přes internet synchronizovat kontakty a kalendáře s Googlem
• …a tisíce dalších aplikací

iPhone se navíc stal nedostižnou herní konzolí. Nemůže se vám stát, že byste se třeba v čekárně u doktora chvilku nudili. Přímo tam si navíc hru můžete vybrat a stáhnout. Nabídka sahá od jednoduchých hříček až po úchvatné gamesy. Grafikou a provedením se s hrami pro Windows Mobile nedají vůbec srovnávat. Třeba automobilový simulátor, který řídíte mobilem tak, jako byste drželi volant. Nebo hry s fyzikou, to jsou popičovky.

Kromě praktických aplikací a her je tu ještě třetí okruh programů – úletů a naprosto neuvěřitelných nápadů. Třeba magická Ocarina, kde foukáte do mobilu a ono to podle toho fakt hraje (video), s tím dostanete každého. Nebo zkuste na takovou kytaru zahrát u táboráku Stánky Dále Sonix Vox, ústní harmonika (ehm, vlastně foukací). Pěkný je Rubikův podvodník, naprostý úlet jsou kouzelnické triky. Ačkoliv, pokud tohle byl úlet, jak potom nazvat aplikaci na měření tepu? Zapalovač Zippo? Šnupání? Nebo ovládání modelu i skutečného auta telefonem?

Holt je to vynález roku. Nedivte se.

Jak mě napálilo HTC a Microsoft

HTC je fajnovej kompl, ale já chtěl aj foun. Tož sem si ho koupil.

Řadu let jsem byl spokojeným majitelem postaršího mobilu. Leckdo by si mohl myslet, že šlo jen o pósu, ale z poserství mě prosím nepodezřívejte. Telefon mi jednoduše vyhovoval. Díky své konstrukci přežil nebezpečné pády, nelákal lapky, takže kde jsem ho zapomněl, tam jsem ho i našel, a kontrastu jeho černobílého displeje se dlouho barevné nemohly vyrovnat. A především: šlo jej úžasně roztočit na stole. Ti, kdo si musí stále s něčím hrát, ví, o čem mluvím 

V posledním roce jsem začal víc cestovat (jojo, popularizace frameworku) a mobil mi přestal dostačovat. Chtěl jsem si ve městě vyhledat spoj, zjistit pomocí GPS polohu, zarezervovat autobus a cestou se zabavit – čtením internetu nebo třeba sledováním seriálů. Tohle všechno dnes už dokáže celá řada telefonů. Takže šlo jen o to si vybrat.

Sofiina volba

Výběr mobilu se ukázal jako větší oříšek, než jsem čekal. V říjnu mi přítelkyně prozradila, že by mi ráda koupila k Vánocům nový telefon, abych si nějaký vybral, leč ani do konce roku jsem to nedokázal. Jakmile jsem se pustil do průzkumu terénu, vyvalila se na mě taková spousta informací, že jsem po pár hodinách odpadnul a další dva týdny nemohl o mobilech ani slyšet.

Vymočovací metodou a na základě rad zkušenějších jsem nakonec výběr zúžil:

• HTC Touch Pro nebo HTC Touch HD (operační systém Windows Mobile)
• HTC Dream aneb T-Mobile G1 (nový systém Android)
• Sony Ericsson nebo Nokia E66, N96 (operační systém Symbian nebo bez)
• iPhone 3G (vlastní operační systém)

Možná si říkáte, proč ve výběru není třeba Sony Ericsson XPERIA X1, Ťamťung OMNIA a mnozí další, jenže já potřeboval výběr zužovat.

Zavrhl jsem i Android, jsem příliš pohodlný na to dělat testera mladého operačního systému. No, přiznávám, že v tom hrála roli i ješitnost, protože tohle bych se styděl někde vytáhnout. Omlouvám se všem spokojeným majitelům telefonu G1, nechtěl jsem vás urazit, jen to tak cítím.

Z ringu vypadl také iPhone. Je fakt, že jsem si s ním v minulosti už párkrát hrál a vždycky mě nadchnul, ale Apple je jiný svět, nevlastním Mac a preferuji Windows. Pokud mohu mít to stejné s Windows Mobile, říkal jsem si, iPhone nemá šanci, navíc oproti modelům od HTC v technickým parametrech dost zaostává, pamatuji na jeho známé nedostatky, jako že v něm nenapíšete SMS, protože nelze vypnout anglickou T9, že nemá multitasking, copy & paste a vůbec arogantní přístup Apple mi není sympatický.

Jdu do HTC Touch Pro

Po přečtení mnoha recenzí se vítězství usmálo na kandidáty od HTC s Microsoft Windows Mobile. Tohle musím zdůraznit: po přečtení mnoha recenzí. Protože dnes už vím, jak jsou recenze zavádějící. Přitom názory lidí, kterých si vážím, byly stran HTC často rozporuplné.

Zbývalo se rozhodnout mezi Touch Pro a Touch HD. Protože kvalita fotoaparátu v mém případě nehrála roli, stála otázka takto: chci hardwarovou klávesnici nebo o palec větší displej? Těžko říct, leda si oba na pár dní vyzkoušet. Což jsem také udělal a jako první si pořídil HTC Touch Pro s hardwarovou vysouvací klávesnicí. Anabáze plná rozčarování a zklamání měla začít.

Windows Mobile – operační systém minulého tisíciletí

„K čemu je u mobilu s dotykovým displejem stylus?“, říkal jsem si, když jsem ho vybaloval. Po zapnutí mě uvítal hezkým rozhraním Touch Flo 3D. Následovaly první doteky, druhé doteky, třetí doteky… nejprve se zdálo, že mě nevnímá, bylo potřeba víc přitlačit, zkusit zmáčknout vícekrát… Často se zadýchal, často jsme se dostali tam, kam nikdo z nás nechtěl.

Rychle jsem zjistil, že rozhraní Touch Flo 3D je jen naleštěnou slupkou nad systémem Windows Mobile. Nad systémem, který absolutně nelze ovládat prstem, který zaspal kdesi v pravěku kapesních počítačů. Těžko ovladatelný, pomalý, neintuitivní, nepoužitelný. Touch Flo 3D vás před ním chrání mnohdy na vzdálenost pouhého jednoho kliku.

Ukážu vám příklad. Vpravo vidíte atraktivní startovací obrazovku mobilu (tedy Touch Flo 3D). Kliknutím na velké hodiny se dostanete do nastavení budíku. To už je ovšem v režii Windows Mobile. Zobrazí se ošklivé rozhraní se spoustou pidiprvků o velikosti 3×3, mm, do kterých se musíte trefit, přičemž hned vedle jsou jiné pidiprvky, kterým se musíte vyhnout. I jako hra by to bylo blbé, ovšem tohle není hra.

Zelenou a červenou barvou jsem na obrázku označil prvky, do kterých se buď musíte trefit, nebo které musíte minout. To stejné platí pro počáteční písmenka dnů nebo zaškrtávátko vlevo. Pro správný požitek si ale nejprve stránku zmenšete: šířka displeje je 4,3 cm. A pak zkuste k obrázku přiložit svůj prst. Posmějete se.

Zkoušel jsem také HTC Touch HD, který má sice výrazně větší displej, jenže na šířku je delší o pouhých 6 mm! Takže prvky nemají 3 mm ale 3,5 mm, což je prašť jak uhoď. Tehdy jsem pochopil, že mobil se bez stylusu vůbec ovládat nedá (a ve vibrujícím autobuse ani se stylusem). Docela šok u „dotykového telefonu“. Docela šok u tzv. „iPhone killera“. Proč jsem se tohle sakra v žádné recenzi nedočetl?!

Pro zajímavost přikládám ještě obrázek, jak má budík řešený iPhone. Ty dvě rozhraní se k sobě mají jako Windows Vista a Windows 3.0 z roku 1990.

Co mě ale dorazilo. Budík zapípá jen krátce, ne příliš hlasitě a hlavně – po druhém pokusu to vzdá. „Když se pánečkovi nechce vstávat, tak ho přece nebudu rušit.“

Hackování

Protože Windows Mobile je těžký průšvih, snaží se šikovní programátoři kolem fóra XDA-Developers vytvářet náhrady za jednotlivé aplikace. Nový budík, novou kalkulačku, nové kontakty, prostě nové úplně všechno. Jenže i když si nahrajete vymazlený budík G-Alarm, po kliknutí na hodiny v úvodní stránce Touch Flo 3D se dostanete na budík původní. Což se dá řešit cracknutím exe souboru, ale… Ale! Kvůli tomu jsem si telefon vážně nekupoval!

Ne, nechci crackovat exe soubory, setkávat se s Fatal Errory, nahrávat patche, restartovat telefon a dělat všechny takové ty věci, které by mi možná frčely v pubertě. Za patnáct tisíc chci hotový telefon.

Nejvíc mě štvalo, že tohle se člověk v žádné recenzi nedočte. Proč autoři jen hýří superlativy a pro samé slintání nad parametry si nevšimnou, že je to nepoužitelnej šunt? Odpověď je snadná: protože jim přístoj skutečně vyhovuje. Vnímají ho jako kapesní počítač, ne telefon. Používají Windows Mobile řadu let a marná sláva, verze 6.1 je skutečně nejlepší a nové modely od HTC jsou pro ně ty nejnadupanější mašiny. Chybí mi recenzent formátu Martina Maniše, který by napsal: „Poněkud drahý spouštěč pro TomTom“. Nebo alespoň přidat varování: „recenzent je geek, odtržen od reality již od roku 2004.“ Pomohlo by.

HTC Touch HD

Verze HD se liší od Pro jen v tom, že má větší (zejména vyšší) displej, lepší foťák a chybí mu hardwarová klávesnice. A je taky o dost hezčí. Softwarově jde o totožný telefon, takže všechny výtky platí i pro něj. Vlastně ještě bych mohl jednu přihodit: má na spodní straně 4 hardwarová tlačítka a je oříšek ho vytáhnout z kapsy tak, abyste žádné nezmáčkli – a třeba nechtěně nepřijali hovor.

Absence hardwarové klávesnice by nemusela vadit (telefon má mouchy a některé věci s hardwarovou klávesnicí ani udělat nelze, např. editovat záložky v Opeře – což je ale asi chyba Opery). Říkám nemusela, protože softwarová klávesnice je opět nedotažená.

Pamatoval jsem si, že když jsem zkoušel psát na iPhone, nedělalo mi to žádné potíže. Na HTC je to porod. Proč?

Podívejte se na tyto obrázky. Na iPhone vám při stisknutí znak vyskočí nad prstem a vy máte skvělou vizuální kontrolu, jestli jste se nepřeklepli – pokud ano, stačí prstem popojet na správné tlačítko. Na Windows Mobile vyskakuje znak pod prstem (no fakt, nekecám, tak blbej je to systém!). Navíc krajní tlačítka jsou nalepená až k okraji, takže je obvykle buď nezmáčknete (jste moc vně), nebo zmáčknete tlačítko sousední (jste moc uvnitř).

Jaký koupit mobil?

Společnost HTC, vědoma si tragičnosti Windows Mobile, usilovně vylepšuje Touch Flo 3D a odvádí výbornou práci. Tipoval bych, že ho časem od ní Microsoft koupí. Ale to všechno je otázkou budoucnosti, kdežto já potřeboval špičkový telefon hned.

Navíc mi začaly vadit další věci. Přes své úžasné parametry jsou telefony HTC velice líné (výrobce si je toho vědom a chce ještě letos nahradit Qualcomm procesory za nVidia). Společně se slabším vyhodnocováním dotykového ovládání to vede k celé řadě překliků, třeba v Opeře, když pak člověk rychle kliká na „zpět“, telefon ho ignoruje, poté líně překreslí obrazovku, v místě kde bylo „zpět“ je náhle něco jiného a člověk jen bezmocně sleduje, jak se to „něco jiného“ několikrát odklikává.

Stojíte pět minut uprostřed náměstí s nataženou rukou a mobilem v dlaních, leč GPS se odmítá chytnout. Kolemjdoucí vám začínají házet k nohám mince. Ti, co mají s Windows Mobile zkušenost, hodí i papírové ;)

Tyhle věci sumárně vedou k tomu, že jste nasranej dřív, než mobil vůbec vezmete do ruky. Že raději SMS nenapíšete, že raději nezavoláte. Já byl už tak vytočenej, že jsem jednou po návratu z hospody na truc twitnul:

Za pár dní se mi ozvali lidé, co by do výměny šli. Znejistěl jsem. Vážně chci iPhone? Rozumím Windows, na HTC si můžu pustit Total Commander, nainstalovat a možná i naprogramovat cokoliv. Nebude to z bláta do louže? Nezvyknu si nakonec na HTC?

Pár dní na to měl Marek Prokop školení v Brně, zašli jsme s ním na pivko a dorazil i Pavel Kout se svým iPhonem. Půjčil jsem si ho, všechno si důkladně vyzkoušel a resumé by jasné: „Chci ho! Ale bude se mi stýskat po navigaci TomTom.“

Společně s bráchou jsme si oba pořidili jablečný zázrak.

Na iPhone je vidět, že ho dělali mistři použitelnosti s přebujelým citem pro intuitivní ovládání. Navzdory technickým parametrům je značně rychlejší než HTC. Je krásnej. Naopak výhodou HTC Touch Pro bylo dvojnásobné rozlišení displeje, které na iPhone chybí. Neříkám, že citelně, protože iPhone ho z velké míry supluje antialiasingem. Také současný firmware už netrpí nemožností vypnout T9 a podporu copy & paste jsem si dohrál. Těším se na firmware verze 3.

Samozřejmě není zdaleka všechno dokonalé. Ale to je na mnohem delší povídání.

To be continued

Výzva „Vytiskněte se“

Lidé web nečtou, ale prohlíží. Pokud si chci pozorně přečíst článek, musím si jej vytisknout. Ať už jde o odborný text nebo lehké čtivo. Na obrazovce prostě pozornost neudržím. Jen text přenesený na papír si mohu vychutnat, třeba v posteli, ve vaně, na záchodě, cestou vlakem či autobusem, tramvají aj šalinó. A po přečtení papír zahodím.

Jenže blogéři házejí tiskárnám klacky pod stojany.

Tisknutelný web aby člověk pohledal. Nebudu tu trousit odkazy na odstrašující případy, protože odstrašující jsou skoro všechny stránky. A ty co nejsou odstrašující, tak jsou alespoň nedokonalé. Dá se to přitom pochopit – jedinou stránku, kterou si blogér nikdy nevytiskne, je ta jeho vlastní. A tak mnohdy ani netuší, jak úspěšně se všem pokusům o tisk brání. Vyzývám proto všechny:

Udělejme web tisknutelnější

Stránka by měla na dobře patrném místě obsahovat odkaz na tisk, nejlépe s popiskem „Vytisknout stránku“ a piktogramem tiskárny. Jestli vytvoříte speciální tiskovou verzi stránky nebo použijete tiskový CSS styl, záleží na vás, tady se preference laických a zdatných uživatelů rozcházejí. Jejich cíl je však stejný – dostat z tiskárny dobře čitelnou a zformátovanou verzi vašeho literárního skvostu. To znamená:

• vyhoďte vše, co na stránce být nemusí: postranní panel nebo patička je mi ve vaně platná jak plešatýmu hřeben
• v hlavičce však ponechte název stránky: když článků tisknu víc, ať vím, odkud jsou
• odstraňte grafiku a reklamy: barva do tiskárny stojí těžký love, víme?
• nechte text plynout po celé šířce stránky: nechci tisknout úzkou nudli na 10 stránek, šetřím papírem
• myslím vážně po CELÉ šířce: nevíte, jak je má A4 široká, tisknu často se zmenšením na 70 %
• písmo musí být černé: tmavé písmo není při nižší kvalitě tisku čitelné, jen 100% černé je 100% ostré (nezapomeňte černě nastylovat i kotvy)

A to nejdůležitější nakonec:

• stránku si sami vytiskněte: z pouhého náhledu před tiskem totiž řadu nedostatků neodhalíte. Vážně!

Tisknutelný neboli print-friendy web vám zajistí mnohem větší přízeň čtenářů. Jistý blogér píše zajímavé dlouhé články, které bych si rád přečetl třeba na oné místnosti, ale než jeho vzpurnou stránku zkrotím do tisknutelné podoby, je hento už v zatáčce a čas se neúprosně krátí. Označit, Ctrl-C … sevřené půlky a přešlapování, než nastartuje Word … uff … ne, tentokrát to opět nestihnu. Blogéra proto nečtu.

Šiřte prosím myšlenku print-friendly webů. Chraňte naše lesy. A vytiskněte se!

Čím se holí pan Occam?

Čtenářky, které očekávají, že bude řeč o tom fešákovi z reklamy na Gilette, hned zkraje zklamu. William Occam v reklamách neúčinkoval a navíc je hezkou řádku století dočista mrtvý. Co však přežilo, je jeho slavná břitva. Spousta rozumbradů ji ráda obrací proti němu samotnému.

Occamova [Okemova] břitva je pojmenování pro myšlenkovou zásadu, která říká:

„Nedělej věci složitější, než je nutné.“

Occamovi je připisována poněkud méně sexy formulace, navíc v latině, uvádět ji tu ale nebudu, vy byste ji stejně nerozuměli. ;) Břitvě přitom na ostří neubírá, že není nástrojem skutečným, alebrž myšlenkovým. Slouží k odřezávání zbytečných informací, důvodů, příčin a okolností. Říká: pokud lze něco vysvětlit bez předpokládání existence něčeho dalšího, pak to tak udělej. Pak je jednodušší vysvětlení blíže pravdě.

Leč spousta pisatelů se pořezala o tupou a pokroucenou břitvu v podobě této nesmyslné interpretace:

Nejlepší řešení je to nejjednodušší.

Aby bylo možné tuto interpretaci vůbec přijmout, bylo by třeba zdůraznit, že to nejjednodušší řešení musí být správné a vyhovující všem známým faktům. Protože jinak naplníme podstatu mého oblíbeného pořekadla:

Na každý problém existuje jednoduché řešení, které je špatné.

Ale ani to nemusí stačit. Představte si, že vám během dovolené zloději dokonale vybílí byt. Po návratu šok, zavoláte policisty, sepíšete ztráty („odnesli vše, nechali mi tu jen oči pro pláč“), když tu se vyšetřovatel vytasí s břitvou páně Occama: „No víte, máme teorii, že si skutečně někdo dal tu práci a vypátral, kdy přesně budete na dovolené, poté se k vám nemaje klíče poměrně složitě vloupal a nakonec v tichosti, že nic ani sousedé nezaznamenali, s Primalexem a malířským válečkem bílení započal. Nicméně,“ důrazně pozvedne obočí, „je tu i jiná teorie, totiž že jste si byt vybílili sami. Klíče máte, kdy jedete pryč jste věděli. No a podle Occamovy břitvy…“ (dále netřeba příběh rozvíjet).

Dalším příkladem je vyvracení konspiračních teorii Occamovou holí – ta nemá s břitvou nic společného, ale kdo jí chce argumentovat, ten si ji najde. Argumentace jednodušším přitom zní líbivě. Pravdou totiž je, že dokonalost tkví v jednoduchosti. Ale bohužel to neplatí obráceně. Albert Einstein byl také fascinován jednoduchostí přírodních zákonů, přesto varoval:

„Všechno by mělo být co nejjednodušší, ale ne jednodušší.“ – Albert Einstein

Jo, Alberte, to se lehko řekne.