22 let čekání na Buty: Byl to zázrak

Celý život se snažím jít na koncert Buty a vždycky mi to z nejrozličnějších důvodů nevyšlo. Úplně poprvé mi nevyšlo v roce 2000, to jeli turné Kosmostour, a od té doby se to táhne.

Až do včerejška! Včera jsem konečně byl na koncertě Buty ♥️

A počkat si 22 let se rozhodně vyplatilo: jednak se kapela z neosobních obřích hal a arén propracovala až do Cafe v lese, a především za jedny peníze jsem dostal dva, no možná i dva a půl, Pastrňáka.

Před koncertem jsme popíjeli s kamarády pivo. Když tu říká František: „Mám Buty rád, i když mi jednou svou písničkou zničili život.“ Jeho přítelkyně Marťa: „A kterou?“ František: „No hádej.“ Marťa: „Hmmm, nevím, já neznám úplně všechny jejich písničky.“ František: „Ale TUHLE rozhodně znáš.“ „Krtek?“

Jejich album Normale považuju za jeden z nejlepších českých počinů vůbec. Takže jsem byl nadšen, když mi Marcela, která zná všechny ostravské hudebníky, barvitě povyprávěla, jakou speciální metodikou vlastně vznikalo. V principu šlo o to, že přišli do studia, zjistili, že nemají vůbec nic připraveného, tak se strašně ožrali. Následující dny postup opakovali, jen ožrání se stupňovalo. Až vzniklo Normale. Tak snadné!