BREXIT: Rozvod Bruselu a Londýna, co na to ČR?

Co se týče BREXITu, mísí se ve mně zvědavost (protože nevím, k čemu to povede) a rozpolcenost (protože nevím, k čemu to povede).

I když Brusel vnímám jako byrokratické království existující kdesi ve slonovinové věži, odtržené od zbytku světa, nechápající problémy a tudíž stěží reformovatelné, neznamená to, že rozvod je nutně nejlepším krokem. Že by rozvod byl tou událostí, po které jedna strana prozře a uvědomí si své chyby? Rád bych byl naivní, ale… A je rozvod to nejlepší pro děti, jako je třeba ČR?

Možná ano, možná ne, nevím a nezbývá mi než držet palce.

Takže ke komentářům těch, co mají naprosto jasno, že Brexit je CHYBA, a jeho podporovatele (nebo ty, co nejsou odpůrci) rovnou házejí do jednoho pytle s geronty, s fašisty, s Klausem, Le Penovou, Trumpem atd., snad jen: to je blbá demagogie. Být demagogem, našel bych si pro vás taky dost nelichotivý pytel.