nyní skrytá reklamní sdělení v textu

Na navigaci | Klávesové zkratky

Bůh má pro vás super zprávu – čtěte

Následující text napsal blogger Sanjay Thampy, který píše hlavně o financích, nicméně tento post je o něčem úplně jiném.


Nejsem si jistý, kolik z vás už slyšelo nebo četlo o Baruchu Spinozovi a jeho filozofii. Baruch de Spinoza byl nizozemský filozof portugalského židovského původu, který se narodil v Amsterdamu v 17. století úspěšnému, ale nepříliš bohatému obchodníkovi. Jeho filozofie zahrnuje téměř všechny oblasti filozofického diskurzu, včetně metafyziky, epistemologie, politické filozofie, etiky, filozofie mysli a filozofie vědy, čímž si získal trvalou pověst jednoho z nejvýznamnějších a nejoriginálnějších myslitelů 17. století.

Spinozova filosofie náboženství vychází z názoru, že Písmo svaté bychom měli vykládat výhradně ze slov v něm napsaných, a jeho pečlivým studiem, nikoliv pomocí pojmů či doktrín, které z textu samy o sobě nelze odvodit. Pokud bychom tak učinili, domníval se, ukázalo by se, že mnohé věci, kterým věříme nebo které nám o Bohu a vesmíru říkají náboženské autority, by se mohly ukázat jako nepravdivé (např. zázraky).

Ve Spinozově Etice se nachází oddíl nazvaný „Pojednání o Bohu a o tom, co se ho týká“, v němž pojednává o Boží existenci a o tom, co je Bůh. Uvádí: „Zda Bůh existuje, to lze dokázat“. Jeho důkaz Boha má podobnou strukturu jako Descartův ontologický argument, v němž se snaží dokázat Boží existenci tvrzením, že „musí existovat nějaká jedna věc, která je svrchovaně dobrá, skrze niž mají všechny dobré věci svou dobrotu“.

Po předložení důkazu Boží existence se Spinoza zabývá tím, kdo je Bůh. Je přesvědčen, že Bůh je „souhrnem přírodních a fyzikálních zákonů vesmíru a rozhodně ne individuální entitou či stvořitelem“. Dále se pokouší dokázat, že Bůh je pouze substancí vesmíru, a to tak, že nejprve konstatuje, že substance nemají společné atributy ani esence, a poté dokazuje, že Bůh je „substancí“ s nekonečným počtem atributů, tudíž atributy, které mají jakékoli jiné substance, musí mít i Bůh.

Podle mého názoru je toto podstata Spinozova Boha:


Bůh by řekl:

Přestaňte se modlit a bít se do prsou, chci, abyste šli do světa a užívali si života.

Chci, abyste si užívali, zpívali, bavili se a vychutnávali si všechno, co jsem pro vás udělal.

Přestaňte chodit do těch ponurých, temných a studených chrámů, které jste si sami postavili a které nazýváte mým domovem.

Můj domov je v horách, v lesích, u řek, u jezer, na plážích. Tam žiji a vyjadřuji veškerou svou lásku k vám.

Přestaňte mi vyčítat svůj mizerný život; nikdy jsem vám neřekl, že jste hříšníci.

Přestaňte se tolik bát. Nesoudím vás, nekritizuji vás, ani se na vás nikdy nezlobím, nic mě netrápí, ani nevymýšlím tresty. Jsem čistá láska.

Přestaňte mě žádat o odpuštění, není co odpouštět.

Když jsem vás stvořil, naplnil jsem vás vášněmi, omezeními, rozkošemi, pocity, potřebami, rozpory svobodné vůle, jak vám mohu vyčítat, když uděláte nebo řeknete něco z toho, co jsem do vás vložil?

Jak vás mohu trestat za to, že jste takoví, jací jste, když jsem to já, kdo vás stvořil?

Myslíte si, že bych mohl vytvořit místo, kde bych všechny své děti, které se chovají špatně, po zbytek věčnosti upaloval?

Jaký Bůh by to mohl udělat?

Zapomeňte na jakákoli přikázání, na jakékoli zákony; to jsou lsti, které vás mají manipulovat, ovládat a jen ve vás vyvolávat pocit viny.

Važte si svých bližních a nedělejte druhým to, co nechcete, aby dělali vám. Jediné, o co vás žádám, je, abyste v životě dbali na to, aby byl vaším rádcem váš bdělý stav. Tento život je to jediné, co existuje, tady a teď, a to jediné, co potřebujete.

Učinil jsem vás naprosto svobodnými, neexistují žádné odměny ani tresty, neexistují ani žádné hříchy nebo ctnosti, nikdo nenese cejch a nikdo nenese znamení.

Je zcela na vás, abyste si ve svém životě utvořili nebe nebo peklo.

Nemohu vám říci, zda po tomto životě něco existuje, ale mohu vám dát tip. Žijte tak, jako by nic takového nebylo.

Jako by to byla vaše jediná šance užívat si, milovat, existovat.

Pokud tedy nic nebude, užijete si příležitost, kterou jsem vám dal.

A pokud bude, buďte si jisti, že se vás nebudu ptát, jestli jste se chovali dobře, nebo ne. Budu se ptát: Líbilo se vám to? Bavili jste se? Co se vám líbilo nejvíc? Co jste se naučili?

Přestaňte ve mě věřit; věřit znamená předpokládat, hádat, představovat si. Nechci, abys ve mě věřil, chci, abys mě cítil, když líbáš svou milou, když si hraješ se svou holčičkou, když miluješ svého psa, když se koupeš v moři.

Přestaňte mě chválit. Za jakého egoistického Boha mě považujete? Vaše chvála mě už nudí, mám dost děkování.

Cítíte se vděční? Dokažte to tím, že se budete starat o sebe, o své zdraví, o své vztahy a o svět kolem sebe.

Cítíte se přetížení? Vyjádřete svou radost! To je způsob, jak mě chválit.

Jediné, co je jisté, je to, že jste tady, že žijete, že tento svět je plný zázraků.

Co potřebujete, aby se dělo více zázraků.

K čemu potřebujete více zázraků?

Proč tolik vysvětlení?

Nehledejte mě venku, nenajdete mě. Najděte mě uvnitř… tam ve vás tluču.

To je moje podstata, milí lidé. To je podstata Boží!

Mohlo by vás zajímat