Jsem moc rád, že se WebExpo 2011 vydařilo. Že příběh
o zbabrané propagaci završil happyend. Twitter je zaplaven nadšenými
ovacemi (domýšlivě si říkám, že jsem je odstartoval)
a organizátoři se mohou radovat. Jen prosím neusínejte na vavřínech,
dokázali jste zorganizovat profesionální konferenci, nejlepší na jaké jsem
byl, ale k dokonalosti je cesta dlouhá.
Pozitivní vyznění totiž v žádném případě neomlouvá předchozí
přehmaty. A kvůli tomu, že i přes upozornění
je web WebExpa stále nepoužitelnou ostudou, že nadále na blogu visí neaktuální
brečíčky či rozmáznuté
pochybení, že spoluorganizátor konference stále má potřebu v první
větě prvního komentáře tak užitečné
zpětné vazby sdělit, že je vůl, se obávám, jestli lze vůbec
očekávat reflexi. Doufám v to. Přidám tedy jeden svůj postřeh: jako
nedostatek závažnější než chybějící navigaci v budově VŠE beru
vykašlání se na 4/5 návštěvníků v pátek večer. S kolegy jsme sice
nakonec organizátory suplovali a podařilo se najít hospodu a udržet
kolektiv, bylo to však především dílem obrovské náhody.
Z WebExpa se stala snobárna statusová
událost a nemyslím to hanlivě. Obdobné zahraniční konference
jsou ještě větší snobárny statusárny za řádově větší
peníz. Na snobské statusové konferenci najdete atraktivní jména
nejen mezi řečníky, ale i mezi návštěvníky. Proto je také WebExpo
zveřejňuje. Neřeší se informační přínos přednášky Rasmuse Lerdorfa
nebo Douga Crockforda, může být nulový, důležité je slavnou osobnost
vidět. Skvěle jsem se bavil, když Karel Minařík s kolegou zabíjeli a
rodili servery v ElasticSearch farmě, ačkoliv nejsem administrátor a
vlastně mě to nezajímá. Na snobárnu statusovou událost patří
VIP raut stejně jako diskusní panel „Kdy a za kolik prodat svoji firmu“,
byť nic nemůže být posluchačům vzdálenější. Zlatým hřebem je pak
špičková reklama na úspěšný život od Johna Vanhary.
Zdůrazňuji, předchozí odstavec jsem skutečně nemyslel pejorativně, ba
právě naopak. Proto jsem tam šel. A pokud si stále nechcete tuto
skutečnost připustit, zamyslete se dobře nad významem WebExpo sloganu
„Happier Web Community“. Marně byste v tom hledali vzdělávání, jde
o ryzí touhu po štěstí, zábavě, inspiraci a motivaci.
Před pár dny vykolíkoval Martin Malý prostor pro novou Konzervativní
konferenci. Konferenci zaměřenou čistě na obsah, který není cool, ale
radí, jak řešit Skutečné Problémy z Praxe™. Pro úzké skupinky lidí
už podobné akce existují, sám třeba rád navštěvuji workshopy ve Wikidi,
ale nic tak velkého jako WebExpo zatím nemáme. Bylo by skvělé, kdyby se
tématu chopil někdo, kdo už má s pořádáním zkušenosti, aby se během
prvních ročníků nevychytávaly zase ty stejné chyby.
Doplnění: pochopil jsem, že slovo „snobárna“ spousta lidí,
včetně ředitele WebExpa Vaška Stoupy, vnímá jako urážku, tak jsem ho
vyškrtl. Nahradil jsem ho souslovím statusová událost.
Asi vás překvapím: první možnost stáhnout si program do
počítače měli Češi a Slováci už v roce 1987. Dokonce bezdrátově.
Provozovatelem první stahovací služby a předchůdcem Rapidshare byla
Československá televize. Vysílala pořad, v jehož závěrečných
titulcích byl přenášen software pro počítače ZX Spectrum. Hlavní
periferií tehdejších 8bitových počítačů byl totiž magnetofon a
k načítání a ukládání programů sloužily audiokazety; software se
přenášel jako zvuk. V titulcích tedy místo znělky „hrál“ program.
Trošku to připomínalo pískání
připojujícího se modemu.
Co to bylo za pořad? Pamatuju si jméno muže, který ho uváděl: David
Gruber. Ne, že bych měl tak báječnou paměť, ale když se někdo jmenuje
David Gruber, tak si to prostě bůhvíproč pamatuju 🙂 Jeho webovky prozradily,
že pořad se jmenoval Kurs rychlého čtení a již v roce 1986 ho
natočila ČST Ostrava. Patří jim za to velká poklona, šíření software
byl vskutku revoluční počin, navíc v socialistické zemi. A přitom
o něm nenajdete na internetu ani zmínku.
Vlastně jednu jsem našel, když hlasatelka uvádí cyklus
Počítačová dilemata (opět Gruber & ČST Ostrava, 1986).
Poslechněte si ji, zní to vážně kůlově. David Gruber musel být bedna,
jeho vize internetu
z té doby působí i dnes sympaticky.
„Nic od Apple bych si v životě nekoupil,“ tvrdil jsem ještě
začátkem roku. Pak se odehrála nepříjemná eskapáda
s nákupem mobilu, ze které jsem naštěstí vyšel vítězně třímaje
iPhone v rukou. (Zvítězil i guru.) Tehdy spousta
lidí predikovala, že je jen otázkou času, kdy si koupím od Apple celý
počítač. Leč všichni se šeredně mýlili – jsem mohl říci ještě
před dvěma týdny. Dnes ale máme v rodině MacMrně, nebo jak stojí
v oficiálních materiálech, MacBook Pro 13".
Pokud bych měl odborně zhodnotit jeho technické parametry, řekl bych, že
je roztomiloušký úplně ňuňuňu. Ťuťuťu. Bááájo. Bomba voe!
Velkou změnou bylo po
dvaceti letech vyměnit operační systém Microsoft Windows za Mac OS X.
Obzvláště pro konservativce, jakým se shledávám být. S novým
ovládáním se postupně seznamuji, pečlivě si píšu deník, a jakmile
dozraje čas, napíšu i podrobný článek. Dnes dovolte pouze malou
ochutnávku:
<object id="csSWF" classid="clsid:d27cdb6e-ae6d-11cf-96b8-444553540000" width="640" height="445" codebase="http://download.macromedia.com/pub/shockwave/cabs/flash/swflash.cab#version=9,0,115,0">
<param name="src" value="/media/mac1/player.swf"/>
<param name="bgcolor" value="#1a1a1a"/>
<param name="quality" value="best"/>
<param name="allowScriptAccess" value="always"/>
<param name="allowFullScreen" value="true"/>
<param name="scale" value="showall"/>
<param name="flashVars" value="thumb=/media/mac1/FirstFrame.png&containerwidth=640&containerheight=445&content=mac1.mp4&autostart=false&blurover=false&autohide=false&smoothing=true&showbranding=false&showstartscreen=true"/>
<embed name="csSWF" src="/media/mac1/player.swf" width="640" height="445" bgcolor="#1a1a1a" quality="best" allowScriptAccess="always" allowFullScreen="true" scale="showall" flashVars="thumb=/media/mac1/FirstFrame.png&containerwidth=640&containerheight=445&content=mac1.mp4&autostart=false&blurover=false&autohide=false&smoothing=true&showbranding=false&showstartscreen=true&color=0x1A1A1A,0x1A1A1A" pluginspage="https://web.archive.org/web/20070803174809/http://www.macromedia.com/shockwave/download/index.cgi?P1_PROD_VERSION=shockwaveFlash"></embed>
</object>
Vstup do světa počítačů Apple je rozhodně zajímavá zkušenost. Má to
dokonce sociální aspekt, kdy vás jedni pochválí, že už taky konečně
patříte mezi nadlidi, zatímco druzí vás proklejí a označí za
přecitlivělé grepovače
internetu nebo za zuřivé vymítače bezvěrců. Přitom není potřeba
dělat nic víc, než si něco od Apple koupit. No nekup to!
HTC je fajnovej kompl, ale já chtěl aj foun. Tož sem si ho
koupil.
Řadu let jsem byl spokojeným majitelem postaršího mobilu. Leckdo by si
mohl myslet, že šlo jen o pósu, ale z poserství mě prosím
nepodezřívejte. Telefon mi jednoduše vyhovoval. Díky své konstrukci
přežil nebezpečné pády, nelákal lapky, takže kde jsem ho zapomněl, tam
jsem ho i našel, a kontrastu jeho černobílého displeje se dlouho barevné
nemohly vyrovnat. A především: šlo jej úžasně roztočit na stole. Ti,
kdo si musí stále s něčím hrát, ví, o čem mluvím 🙂
V posledním roce jsem začal víc cestovat (jojo, popularizace frameworku) a mobil mi přestal dostačovat.
Chtěl jsem si ve městě vyhledat spoj, zjistit pomocí GPS polohu,
zarezervovat autobus a cestou se zabavit – čtením internetu nebo třeba
sledováním seriálů. Tohle všechno dnes už dokáže celá řada telefonů.
Takže šlo jen o to si vybrat.
Sofiina volba
Výběr mobilu se ukázal jako větší oříšek, než jsem čekal.
V říjnu mi přítelkyně prozradila, že by mi ráda koupila k Vánocům
nový telefon, abych si nějaký vybral, leč ani do konce roku jsem to
nedokázal. Jakmile jsem se pustil do průzkumu terénu, vyvalila se na mě
taková spousta informací, že jsem po pár hodinách odpadnul a další dva
týdny nemohl o mobilech ani slyšet.
Vymočovací metodou a na základě rad zkušenějších jsem nakonec
výběr zúžil:
- HTC Touch Pro nebo HTC Touch HD (operační systém Windows
Mobile)
- HTC Dream aneb T-Mobile G1 (nový systém Android)
- Sony Ericsson nebo Nokia E66, N96 (operační systém Symbian
nebo bez)
- iPhone 3G (vlastní operační systém)
Možná si říkáte, proč ve výběru není třeba Sony Ericsson XPERIA X1,
Ťamťung OMNIA a mnozí další, jenže já potřeboval výběr zužovat.
Zavrhl jsem i Android, jsem příliš pohodlný na to dělat testera
mladého operačního systému. No, přiznávám, že v tom hrála roli
i ješitnost, protože tohle
bych se styděl někde vytáhnout. Omlouvám se všem spokojeným majitelům
telefonu G1, nechtěl jsem vás urazit, jen to tak cítím.
Z ringu vypadl také iPhone. Je fakt, že jsem si s ním v minulosti už
párkrát hrál a vždycky mě nadchnul, ale Apple je jiný svět, nevlastním
Mac a preferuji Windows. Pokud mohu mít to stejné s Windows Mobile, říkal
jsem si, iPhone nemá šanci, navíc oproti modelům od HTC v technickým
parametrech dost
zaostává, pamatuji na jeho známé nedostatky, jako že v něm
nenapíšete SMS, protože nelze vypnout anglickou T9, že nemá multitasking,
copy & paste a vůbec arogantní přístup Apple mi není sympatický.
Jdu do HTC Touch Pro
Po přečtení mnoha recenzí se vítězství usmálo na kandidáty od HTC
s Microsoft Windows Mobile. Tohle musím zdůraznit: po přečtení mnoha
recenzí. Protože dnes už vím, jak jsou recenze zavádějící.
Přitom názory lidí, kterých si vážím, byly stran HTC často
rozporuplné.
Zbývalo se rozhodnout mezi Touch Pro a Touch HD. Protože kvalita
fotoaparátu v mém případě nehrála
roli, stála otázka takto: chci hardwarovou klávesnici nebo o palec
větší displej? Těžko říct, leda si oba na pár dní vyzkoušet. Což jsem
také udělal a jako první si pořídil HTC Touch Pro s hardwarovou vysouvací
klávesnicí. Anabáze plná rozčarování a zklamání měla začít.
Windows
Mobile – operační systém minulého tisíciletí
„K čemu je u mobilu s dotykovým displejem stylus?“, říkal jsem si,
když jsem ho vybaloval. Po zapnutí mě uvítal hezkým rozhraním Touch Flo
3D. Následovaly první doteky, druhé doteky, třetí doteky… nejprve se
zdálo, že mě nevnímá, bylo potřeba víc přitlačit, zkusit zmáčknout
vícekrát… Často se zadýchal, často jsme se dostali tam, kam nikdo z nás
nechtěl.
Rychle jsem zjistil, že rozhraní Touch Flo 3D je jen naleštěnou slupkou
nad systémem Windows Mobile. Nad systémem, který absolutně nelze ovládat
prstem, který zaspal kdesi v pravěku kapesních počítačů. Těžko
ovladatelný, pomalý, neintuitivní, nepoužitelný. Touch Flo 3D vás před
ním chrání mnohdy na vzdálenost pouhého jednoho kliku.
Ukážu vám příklad. Vpravo vidíte atraktivní startovací obrazovku
mobilu (tedy Touch Flo 3D). Kliknutím na velké hodiny se dostanete do
nastavení budíku. To už je ovšem v režii Windows Mobile. Zobrazí se
ošklivé rozhraní se spoustou pidiprvků o velikosti 3×3, mm, do kterých se
musíte trefit, přičemž hned vedle jsou jiné pidiprvky, kterým se musíte
vyhnout. I jako hra by to bylo blbé, ovšem tohle není hra.
Zelenou a červenou barvou jsem na obrázku označil prvky, do kterých se
buď musíte trefit, nebo které musíte minout. To stejné platí pro
počáteční písmenka dnů nebo zaškrtávátko vlevo. Pro správný požitek
si ale nejprve stránku zmenšete: šířka displeje je 4,3 cm. A pak zkuste
k obrázku přiložit svůj prst. Posmějete se.
Zkoušel jsem také HTC Touch HD, který má sice výrazně větší displej,
jenže na šířku je delší o pouhých 6 mm! Takže prvky nemají 3 mm ale
3,5 mm, což je prašť jak uhoď. Tehdy jsem pochopil, že mobil se bez
stylusu vůbec ovládat nedá (a ve vibrujícím autobuse ani se stylusem).
Docela šok u „dotykového telefonu“. Docela šok u tzv. „iPhone
killera“. Proč jsem se tohle sakra v žádné recenzi nedočetl?!
Pro zajímavost přikládám ještě obrázek, jak má budík řešený
iPhone. Ty dvě rozhraní se k sobě mají jako Windows Vista a Windows
3.0 z roku 1990.
Co mě ale dorazilo. Budík zapípá jen krátce, ne příliš hlasitě a
hlavně – po druhém pokusu to vzdá. „Když se pánečkovi nechce
vstávat, tak ho přece nebudu rušit.“
Hackování
Protože Windows Mobile je těžký průšvih, snaží se šikovní
programátoři kolem fóra XDA-Developers
vytvářet náhrady za jednotlivé aplikace. Nový budík, novou kalkulačku,
nové kontakty, prostě nové úplně všechno. Jenže i když si nahrajete
vymazlený budík
G-Alarm, po kliknutí na hodiny v úvodní stránce Touch Flo 3D se
dostanete na budík původní. Což se dá řešit cracknutím exe souboru,
ale… Ale! Kvůli tomu jsem si telefon vážně nekupoval!
Ne, nechci crackovat exe soubory, setkávat se s Fatal Errory, nahrávat
patche, restartovat telefon a dělat všechny takové ty věci, které by mi
možná frčely v pubertě. Za patnáct tisíc chci hotový telefon.
Nejvíc mě štvalo, že tohle se člověk v žádné recenzi nedočte.
Proč autoři jen hýří superlativy a pro samé slintání nad parametry si
nevšimnou, že je to nepoužitelnej šunt? Odpověď je snadná: protože
jim přístoj skutečně vyhovuje. Vnímají ho jako kapesní počítač, ne
telefon. Používají Windows Mobile řadu let a marná sláva, verze 6.1 je
skutečně nejlepší a nové modely od HTC jsou pro ně ty nejnadupanější
mašiny. Chybí mi recenzent formátu Martina Maniše, který by napsal:
„Poněkud drahý spouštěč pro TomTom“. Nebo alespoň přidat varování:
„recenzent je geek, odtržen od reality již od roku 2004.“ Pomohlo by.
HTC Touch HD
Verze HD se liší od Pro jen v tom, že má větší (zejména vyšší)
displej, lepší foťák a chybí mu hardwarová klávesnice. A je taky o dost
hezčí. Softwarově jde o totožný telefon, takže všechny výtky platí
i pro něj. Vlastně ještě bych mohl jednu přihodit: má na spodní straně
4 hardwarová tlačítka a je oříšek ho vytáhnout z kapsy tak, abyste
žádné nezmáčkli – a třeba nechtěně nepřijali hovor.
Absence hardwarové klávesnice by nemusela vadit (telefon má mouchy a
některé věci s hardwarovou klávesnicí ani udělat nelze, např. editovat
záložky v Opeře – což je ale asi chyba Opery). Říkám nemusela,
protože softwarová klávesnice je opět nedotažená.
Pamatoval jsem si, že když jsem zkoušel psát na iPhone, nedělalo mi to
žádné potíže. Na HTC je to porod. Proč?
Podívejte se na tyto obrázky. Na iPhone vám při stisknutí znak vyskočí
nad prstem a vy máte skvělou vizuální kontrolu, jestli jste se
nepřeklepli – pokud ano, stačí prstem popojet na správné tlačítko. Na
Windows Mobile vyskakuje znak pod prstem (no fakt, nekecám, tak blbej je
to systém!). Navíc krajní tlačítka jsou nalepená až k okraji, takže je
obvykle buď nezmáčknete (jste moc vně), nebo zmáčknete tlačítko
sousední (jste moc uvnitř).
Jaký koupit mobil?
Společnost HTC, vědoma si tragičnosti Windows Mobile, usilovně vylepšuje
Touch Flo 3D a odvádí výbornou práci. Tipoval bych, že ho časem od ní
Microsoft koupí. Ale to všechno je otázkou budoucnosti, kdežto já
potřeboval špičkový telefon hned.
Navíc mi začaly vadit další věci. Přes své úžasné parametry jsou
telefony HTC velice líné (výrobce si je toho vědom a chce ještě letos
nahradit Qualcomm procesory za nVidia). Společně se slabším vyhodnocováním
dotykového ovládání to vede k celé řadě překliků, třeba v Opeře,
když pak člověk rychle kliká na „zpět“, telefon ho ignoruje, poté
líně překreslí obrazovku, v místě kde bylo „zpět“ je náhle něco
jiného a člověk jen bezmocně sleduje, jak se to „něco jiného“
několikrát odklikává.
Stojíte pět minut uprostřed náměstí s nataženou rukou a mobilem
v dlaních, leč GPS se odmítá chytnout. Kolemjdoucí vám začínají házet
k nohám mince. Ti, co mají s Windows Mobile zkušenost, hodí
i papírové ;)
Tyhle věci sumárně vedou k tomu, že jste nasranej dřív, než mobil
vůbec vezmete do ruky. Že raději SMS nenapíšete, že raději nezavoláte.
Já byl už tak vytočenej, že jsem jednou po návratu z hospody na truc
twitnul:
Za pár dní se mi ozvali lidé, co by do výměny šli. Znejistěl jsem.
Vážně chci iPhone? Rozumím Windows, na HTC si můžu pustit Total Commander,
nainstalovat a možná i naprogramovat cokoliv. Nebude to z bláta do louže?
Nezvyknu si nakonec na HTC?
Pár dní na to měl Marek Prokop školení v Brně, zašli jsme s ním na
pivko a dorazil i Pavel Kout se svým iPhonem. Půjčil jsem si ho, všechno si
důkladně vyzkoušel a resumé by jasné: „Chci ho! Ale bude se mi stýskat
po navigaci TomTom.“
Společně s bráchou jsme si oba pořidili jablečný zázrak.
Na iPhone je vidět, že ho dělali mistři použitelnosti s přebujelým
citem pro intuitivní ovládání. Navzdory technickým parametrům je značně
rychlejší než HTC. Je krásnej. Naopak výhodou HTC Touch Pro bylo
dvojnásobné rozlišení displeje, které na iPhone chybí. Neříkám, že
citelně, protože iPhone ho z velké míry supluje antialiasingem. Také
současný firmware už netrpí nemožností vypnout T9 a podporu copy &
paste jsem si dohrál. Těším se na firmware verze 3.
Samozřejmě není zdaleka všechno dokonalé. Ale to je na mnohem delší
povídání.
To be continued
Lidé web nečtou, ale prohlíží. Pokud si chci pozorně přečíst
článek, musím si jej vytisknout. Ať už jde o odborný text nebo
lehké čtivo. Na obrazovce prostě pozornost neudržím. Jen text přenesený
na papír si mohu vychutnat, třeba v posteli, ve vaně, na záchodě, cestou
vlakem či autobusem, tramvají aj šalinó. A po přečtení papír
zahodím.
Jenže blogéři házejí tiskárnám klacky pod stojany.
Tisknutelný web aby člověk pohledal. Nebudu tu trousit odkazy na
odstrašující případy, protože odstrašující jsou skoro všechny
stránky. A ty co nejsou odstrašující, tak jsou alespoň nedokonalé. Dá se
to přitom pochopit – jedinou stránku, kterou si blogér nikdy nevytiskne,
je ta jeho vlastní. A tak mnohdy ani netuší, jak úspěšně se všem
pokusům o tisk brání. Vyzývám proto všechny:
Udělejme web tisknutelnější
Stránka by měla na dobře patrném místě obsahovat odkaz na tisk,
nejlépe s popiskem „Vytisknout stránku“ a piktogramem tiskárny. Jestli
vytvoříte speciální tiskovou verzi stránky nebo použijete tiskový CSS
styl, záleží na vás, tady se preference laických a zdatných uživatelů
rozcházejí. Jejich cíl je však stejný – dostat z tiskárny dobře
čitelnou a zformátovanou verzi vašeho literárního skvostu. To znamená:
- vyhoďte vše, co na stránce být nemusí: postranní panel nebo
patička je mi ve vaně platná jak plešatýmu hřeben
- v hlavičce však ponechte název stránky: když článků tisknu
víc, ať vím, odkud jsou
- odstraňte grafiku a reklamy: barva do tiskárny stojí těžký
love, víme?
- nechte text plynout po celé šířce stránky: nechci tisknout
úzkou nudli na 10 stránek, šetřím papírem
- myslím vážně po CELÉ šířce: nevíte, jak je má A4 široká,
tisknu často se zmenšením na 70 %
- písmo musí být černé: tmavé písmo není při nižší kvalitě
tisku čitelné, jen 100% černé je 100% ostré (nezapomeňte černě
nastylovat i kotvy)
A to nejdůležitější nakonec:
- stránku si sami vytiskněte: z pouhého náhledu před tiskem
totiž řadu nedostatků neodhalíte. Vážně!
Tisknutelný neboli print-friendy web vám zajistí mnohem větší
přízeň čtenářů. Jistý blogér píše zajímavé dlouhé články, které
bych si rád přečetl třeba na oné místnosti, ale než jeho vzpurnou
stránku zkrotím do tisknutelné podoby, je hento už v zatáčce a
čas se neúprosně krátí. Označit, Ctrl-C … sevřené půlky a
přešlapování, než nastartuje Word … uff … ne, tentokrát to opět
nestihnu. Blogéra proto nečtu.
Šiřte prosím myšlenku print-friendly webů. Chraňte naše lesy.
A vytiskněte se!
Nerad bych v reakci na článek Jana Korbela Nejsou
redakční systémy škodlivé?
vypadal jako obchodník, co se jen snaží protlačit vlastní produkt, takže
celou problematiku rozeberu co nejpodrobněji. Cca v roce 2003 jsem absolvoval
podobnou úvahu nad CMS jako Jan, nicméně dospěl jsem k jiným
závěrům.
Po pár letech nasazení redakčního systému u několika klientů jsem
dnes přesvědčen, že redakční systémy škodí jak klientům,
tak nám.
Jsem přesvědčen, že redakční systémy pomáhají jak klientům, tak
nám (tj. dodavatelům CMS). Pro klienta mají obrovskou výhodu v tom, že ho
zbavují překážek při aktualizaci webu. Nemusí nikomu platit a nemusí
nikoho otravovat (viz přes
web nebo operátora?). Mnoho firemních stránek je zanedbaných a
neaktuálních právě kvůli zbytečným překážkám. „Jo, dal bych tam
nový ceník, jenže musím kvůli tomu psát do Prahy, ti se na to vykašlou,
nebo to zvořou, už fakt nemám sílu něco řešit.“ (citace kamaráda,
který mi minulý týden vysvětloval, proč chce pro svou pobočnu velké firmy
vyrobit vlastní stránky).
Problém č.1 – HTML. Nechci, aby se moji klienti museli učit HTML a
nevěřím, že se někdy objeví takový WYSIWYG, který by zmíněné
problémy eliminoval.
Zde s Jenem naprosto souhlasím, navíc však mohu vysvětlit, proč se
takový WYSIWYG objevit ani
nemůže.
Když v InDesignu sázím noviny, není důležité, jestli je titulek
logicky spojen s článkem. Musí to tak jen vizuálně vypadat. Noviny se
vytisknou a zdrojový soubor jde do archívu. Když potřebuji do prezentace
vrazit jednoduchý diagram, stačí mi pár čtverečků v Corelu nebo
Illustratoru a propojit je šipkou. Jako výstup chci dostat to, co
vidím na obrazovce – to je doména WYSIWYG.
Když ale modelujete databáze (nebo plošné spoje, …), tak vizuální
podoba je vedlejší. Jde o logickou strukturu. A ta může mít různé
podoby, podle různých
konvencí. Zde se také skvěle uplatní vizuální editor – ale jako
výstup nechci dostat to, co vidím, ale např. SQL příkaz. Takže se
nejedná o WYSIWYG.
Tvorba webových stránek patří do druhé kategorie. Byl jsem mnohokrát
překvapen, jak tvůrčím způsobem lze znásilňovat webové WYSIWYG editory
(třeba centrovat titulek pomocí obrázků nebo zanořeného seznamu), ale
nikdy bych v tom nehledal chybu uživatelů. Jde totiž o chybu
principiální. Uživatelé se snaží v editoru vytvořit vizuální
uspořádání, ze kterého si logickou strukturu odvodí až mozek. Nakonec tak
používají i Word, i když to prý není „správné“. V případě webu
však chceme jít přesně opačnou cestou, chceme zapisovat logickou strukturu,
ze které se teprve pomocí prohlížeče a CSS vytvoří podoba vizuální
(nebo zvuková, textová a podobně).
Problém č. 2 – Typografie. Sekretářka netuší, že ta oranžová tam
sedí asi jako Bobošíková na Hrad.
A nejen oranžová a nejen sekretářka. Pravidla typografie a rozložení
znaků na klávesnici jsou odvěcí nepřátelé. Znalost rozdílů mezi
pomlčkou, spojovníkem, apostrofem, uvozovkou, trojtečkou a třemi tečkami
sama o sobě nestačí, když na to neexistuje na klávesnici tlačítko.
Problém č. 3 – Ztráta kontaktu. Redakčním systémem se okrádáme
o to, že víme, co se u klienta děje.
Ale prosím vás. Stačí se podívat na klientův web a hned vím, co se
u něj děje. Právě proto, že má redakční systém a může o dění
svobodně informovat. A když vidím, že míří směrem, kde by se mu hodila
anketa nebo video, tak mu to mohu nabídnout. Komunikace se tak stane velmi
trefná.
Jaké existuje řešení?
Ale to přece už víte 🙂 Mé úvahy nad redakčními systémy zavdaly
vzniku Texy!. Na počátku Texy syntaxe byla
prosba k přítelkyni, aby v Notepadu psala, co jí budu diktovat. Součástí
diktátu byly nadpisy, odstavce, odrážky, zvýraznění slova. Nejprve marně
hledala formátovací lištu a příslušné ikonky, jenže musela si poradit
bez nich.
Texy je představitelem koncepce logického editoru. Ale nikoliv
nevizuálního! Fandím snahám vytvořit pro něj vizuální
editor, jenže je to dosud příliš složitý oříšek (i když takový
Amy editor má pořádně
našlápnuto). Bylo by fajn, kdyby se daly například skrývat cíle
hypertextových odkazů, kdyby šlo přehledněji zapisovat tabulky nebo
vnořené odrážky.
Dnes se v Texy dají v pohodě psát celé blogy včetně komentářů
(příkladů jsou stovky), e-shopy (rodina Internet Mall, Vitalita, Pala, …),
firemní stránky. Ironií jsou obavy, že se Texy nenaučí sekretářka, když
jde vlastně o převodník „sekretářka → HTML“. V praxi bylo
nesčetněkrát ověřeno, že sekretářka se naučí s Texy vytvářet
kvalitní kód za hodinu, zatímco s WYSIWYG editorem nikdy.
Oblíbená organizace BSA,
která brojí proti softwarovým pirátům a všem
ostatním lidem, i letos opakuje úspěšný zátah na blogery nazvaný
Ukaž svou plochu.
Internetoví psavci si dobrovolně umisťují na stránky snímky svých
obrazovek (tzv. předměty doličné) a poté k témuž vyzývají i své
kolegy („nesmíš přerušit řetěz!“). Či kolegyně, jako třeba Roj.
Ani já řetěz úspěšné akce nepřeruším. Zde leží má plocha:
Asi ničím nepřekvapím. Možná vás zaujal ten šikovný PHP editor
s debuggerem – jmenuje se Nusphere
PHPEd a vřele jej doporučuji. Bystřejší si všimli spuštěného FAR
Managera. Ano, to je má pravá ruka. Co mohlo krapet překvapit, tak je
spuštěná Miranda. U mě spíš výjimka. Obvykle totiž nemívám při
práci spuštěné nic, co by mě mohlo rozptylovat.
Tak se jmenuje dnešní druhá řetězovka, jejíž štafetový kolík mi
předal kolík Dundee.
O Hostmonsteru jsem se zmiňoval už dříve. Řekl mi o něm Arthur Dent, když
jsem si stěžoval na hostingy nabízející nereálné parametry.
Asi tahle. Kolikrát člověk dostane nápad na nějaký jednoduchý
internetový projekt, třeba generátor názvů, obrázků, TODO list a nevím
co ještě. Zaregistrovat pro něj doménu je otázka pár korun, ale
vypláznout tisícovku hostérovi je už značně odrazující. Snil jsem
o hostingu, kde těch jejich slibovaných XYZ gigabajtů skutečně využiji.
Tedy jednou zaplatím prostor a pak si tam můžu zprovoznit hromadu webů.
Od snění k realitě mě přivedl právě zmíněný Hostmonster.com. Za pouhých $6 měsíčně dostanete
600 GB prostoru a dělejte s nimi co umíte! Nasměrujte si tam libovolný
počet domén i subdomén, pro každou zvolte libovolný adresář a založte
vlastní databázi. To je prostě definitivní hosting pro všechny mé
nadnárodní projekty. Není dál co řešit.
Jo, a podpora funguje výtečně. Taky je úchvatné, když pouhých pár
minut (!) po registraci domény už můžete stránky otvírat
v prohlížeči.
Konference PHP frameworky zima
2008
A ještě tu máme tiskovou zprávu: Czech PHP User Group a Studentská
unie Fakulty informačních technologií VUT v Brně pořádá v sobotu
26. 1. 2008 konferenci zaměřenou na PHP frameworky. Seminář
navazuje na první úspěšnou akci, která proběhla minulý rok na podzim
v Praze na ČVUT. Program budou tvořit přednášky o frameworcích CakePHP, Kohana
(nástupce Code Igniter pro PHP 5) a dvou dalších, které zatím
vybíráme.
Akce je otevřena široké programátorské veřejnosti. Vstupné je
200 Kč, pro studenty FIT VUT zdarma. Registraci na akci a více informací
o semináři najdete na https://web.archive.org/…p-zima-2008/
Co už ale tisková zpráva neuvádí je, že po semináři bude následovat
přesun do kulturně-hospodského zařízení, kde diskuse o frameworcích
získá zcela nový rozměr. Už se těším!
Co programátorům vadí na Vánocích?
Všichni programátoři po celý rok spoléhají na fakt, že každý
deadline se dá vždy posunout. Pak přijdou Vánoce. Úkol zní: koupit dárky,
deadline 24. prosince. Ještě 23. odpoledne je programátor klidný.
Počítá s tím, že každý deadline … však vy víte 
Krásné svátky!
Taky vám vadí odsunutí vyhledávacích záložek do pryč?
Málo se ví, že za tímto antiergonomickým krokem stojí vážné
pochybení konzultantské společnosti H1, která pro Google mezinárodní
uživatelská testování provádí. Nové umístění záložek se zkoušelo
v bulharské Sofii. V závěrečné zprávě Martina Snížka, jenž si
neuvědomil národnostní rozdíly, se můžeme dočíst:
bod 17.3.b Odsunutí záložek do pryč
Všechny testované subjekty změnu souhlasně odkývali. Odsun
schválen
Česká vyhledávací jednička Seznam, známá tím, že jde vždy vlastní
cestou, dnes přivítala uživatele „vylepšeným“ designem:
Dvojka Centrum.cz zatím žádnou změnu nechystá. „My kopírujeme Yahoo.
Odsuneme, až odsune Yahoo,“ zabzučel Pavel Mucha, výkonný ředitel
společnosti NetCentrum.
Jak napravit kiks Martina
Snížka?
Uživatelé Firefoxu, máte to jako obvykle celkem snadné. Stáhněte si
rozšíření Stylish, které
umí upravovat styly jednotlivých stránek. Stiskněte tlačítko
Write... a vložte nový styl:
/* Google old-style bar by dgx */
@-moz-document domain(www.google.com), domain(www.google.cz),
domain(images.google.com), domain(images.google.cz){
#gbh {
border-top: white !important ;
}
#gbar {
position: absolute !important;
left: 1% !important;
top: 152px !important;
width: 98% !important;
text-align: center !important;
}
}
@-moz-document url-prefix(http://www.google.com/search?),
url-prefix(http://www.google.cz/search?),
url-prefix(http://images.google.com/images?),
url-prefix(http://images.google.cz/images?) {
#gbar {
position: absolute !important;
left: 165px !important;
top: 35px !important;
width: 40em !important;
text-align: left !important;
}
}
Jak podobnou věc vyřešit
v IE nebo Opeře netuším. Ale od toho tu mám komentátory ;)
V návaznosti na článek Digitální
televize: podvod na lidi podporovaný vládou mi poslal Daniel Elsner
obrázek srovnávající oba způsoby vysílání. Můžete se tak na vlastní
oči přesvědčit, že digitální vysílání DVB-T je horší:
U digitálního přenosu s kompresním standardem MPEG-2:
- chybí detaily
- barvy působí mdlým dojmem
Je neuvěřitelné, s jakou samozřejmostí je veřejnost klamána. Jan
Potůček, šéfredaktor serveru Digizone.cz, lže
zcela otevřeně, spousta další propagátorů šikovně „neříká
pravdu“ a nechává při životě mýtus, že digitalizace bude kvalitativně
prospěšná. V televizních debatách se řeší politické aspekty změny
vysílání, ale že se na obraz při současném nastavení multiplexů nedá
dívat, nezmíní nikdo ani slůvkem.
Jediná Nova experimentuje s vysíláním ve vysokém rozlišení HDTV a
kompresí MPEG-4, což jsou synonyma pro skutečně kvalitní digitální
přenos. Proč i ostatní stanice takto nevysílají? Protože by 99.9 %
majitelů set-top-boxů muselo svůj přístroj vyměnit za jiný. Podvod by
praskl.
Nebo možná to lidi chtěj. Aby měla Borhyová vyžehlený obličej. Aby za
čtyřicet let vypadala do pixelu stejně.
DavidGrudl
Patrick Zandl
pavelkout
