La Trine

čtěte jen se souhlasem rodičů

Na navigaci | Klávesové zkratky

Rubrika digitální svět

Nejhorší promo nejlepšího ročníku WebExpa

Jsem moc rád, že se WebExpo 2011 vydařilo. Že příběh o zbabrané propagaci završil happyend. Twitter je zaplaven nadšenými ovacemi (domýšlivě si říkám, že jsem je odstartoval) a organizátoři se mohou radovat. Jen prosím neusínejte na vavřínech, dokázali jste zorganizovat profesionální konferenci, nejlepší na jaké jsem byl, ale k dokonalosti je cesta dlouhá.

Pozitivní vyznění totiž v žádném případě neomlouvá předchozí přehmaty. A kvůli tomu, že i přes upozornění je web WebExpa stále nepoužitelnou ostudou, že nadále na blogu visí neaktuální brečíčky či rozmáznuté pochybení, že spoluorganizátor konference stále má potřebu v první větě prvního komentáře tak užitečné zpětné vazby sdělit, že je vůl, se obávám, jestli lze vůbec očekávat reflexi. Doufám v to. Přidám tedy jeden svůj postřeh: jako nedostatek závažnější než chybějící navigaci v budově VŠE beru vykašlání se na 4/5 návštěvníků v pátek večer. S kolegy jsme sice nakonec organizátory suplovali a podařilo se najít hospodu a udržet kolektiv, bylo to však především dílem obrovské náhody.

Z WebExpa se stala snobárna statusová událost a nemyslím to hanlivě. Obdobné zahraniční konference jsou ještě větší snobárny statusárny za řádově větší peníz. Na snobské statusové konferenci najdete atraktivní jména nejen mezi řečníky, ale i mezi návštěvníky. Proto je také WebExpo zveřejňuje. Neřeší se informační přínos přednášky Rasmuse Lerdorfa nebo Douga Crockforda, může být nulový, důležité je slavnou osobnost vidět. Skvěle jsem se bavil, když Karel Minařík s kolegou zabíjeli a rodili servery v ElasticSearch farmě, ačkoliv nejsem administrátor a vlastně mě to nezajímá. Na snobárnu statusovou událost patří VIP raut stejně jako diskusní panel „Kdy a za kolik prodat svoji firmu“, byť nic nemůže být posluchačům vzdálenější. Zlatým hřebem je pak špičková reklama na úspěšný život od Johna Vanhary.

Zdůrazňuji, předchozí odstavec jsem skutečně nemyslel pejorativně, ba právě naopak. Proto jsem tam šel. A pokud si stále nechcete tuto skutečnost připustit, zamyslete se dobře nad významem WebExpo sloganu „Happier Web Community“. Marně byste v tom hledali vzdělávání, jde o ryzí touhu po štěstí, zábavě, inspiraci a motivaci.

Před pár dny vykolíkoval Martin Malý prostor pro novou Konzervativní konferenci. Konferenci zaměřenou čistě na obsah, který není cool, ale radí, jak řešit Skutečné Problémy z Praxe™. Pro úzké skupinky lidí už podobné akce existují, sám třeba rád navštěvuji workshopy ve Wikidi, ale nic tak velkého jako WebExpo zatím nemáme. Bylo by skvělé, kdyby se tématu chopil někdo, kdo už má s pořádáním zkušenosti, aby se během prvních ročníků nevychytávaly zase ty stejné chyby.

Doplnění: pochopil jsem, že slovo „snobárna“ spousta lidí, včetně ředitele WebExpa Vaška Stoupy, vnímá jako urážku, tak jsem ho vyškrtl. Nahradil jsem ho souslovím statusová událost.


Den, kdy jsme si poprvé stáhli

Asi vás překvapím: první možnost stáhnout si program do počítače měli Češi a Slováci už v roce 1987. Dokonce bezdrátově.

Provozovatelem první stahovací služby a předchůdcem Rapidshare byla Československá televize. Vysílala pořad, v jehož závěrečných titulcích byl přenášen software pro počítače ZX Spectrum. Hlavní periferií tehdejších 8bitových počítačů byl totiž magnetofon a k načítání a ukládání programů sloužily audiokazety; software se přenášel jako zvuk. V titulcích tedy místo znělky „hrál“ program. Trošku to připomínalo pískání připojujícího se modemu.

Co to bylo za pořad? Pamatuju si jméno muže, který ho uváděl: David Gruber. Ne, že bych měl tak báječnou paměť, ale když se někdo jmenuje David Gruber, tak si to prostě bůhvíproč pamatuju :-) Jeho webovky prozradily, že pořad se jmenoval Kurs rychlého čtení a již v roce 1986 ho natočila ČST Ostrava. Patří jim za to velká poklona, šíření software byl vskutku revoluční počin, navíc v socialistické zemi. A přitom o něm nenajdete na internetu ani zmínku.

Vlastně jednu jsem našel, když hlasatelka uvádí cyklus Počítačová dilemata (opět Gruber & ČST Ostrava, 1986). Poslechněte si ji, zní to vážně kůlově. David Gruber musel být bedna, jeho vize internetu z té doby působí i dnes sympaticky.


Ochutnávka Jablka

„Nic od Apple bych si v životě nekoupil,“ tvrdil jsem ještě začátkem roku. Pak se odehrála nepříjemná eskapáda s nákupem mobilu, ze které jsem naštěstí vyšel vítězně třímaje iPhone v rukou. (Zvítězil i guru.) Tehdy spousta lidí predikovala, že je jen otázkou času, kdy si koupím od Apple celý počítač. Leč všichni se šeredně mýlili – jsem mohl říci ještě před dvěma týdny. Dnes ale máme v rodině MacMrně, nebo jak stojí v oficiálních materiálech, MacBook Pro 13".

Pokud bych měl odborně zhodnotit jeho technické parametry, řekl bych, že je roztomiloušký úplně ňuňuňu. Ťuťuťu. Bááájo. Bomba voe!

Velkou změnou bylo po dvaceti letech vyměnit operační systém Microsoft Windows za Mac OS X. Obzvláště pro konservativce, jakým se shledávám být. S novým ovládáním se postupně seznamuji, pečlivě si píšu deník, a jakmile dozraje čas, napíšu i podrobný článek. Dnes dovolte pouze malou ochutnávku:

			<object id="csSWF" classid="clsid:d27cdb6e-ae6d-11cf-96b8-444553540000" width="640" height="445" codebase="http://download.macromedia.com/pub/shockwave/cabs/flash/swflash.cab#version=9,0,115,0">
				<param name="src" value="/media/mac1/player.swf"/>
				<param name="bgcolor" value="#1a1a1a"/>
				<param name="quality" value="best"/>
				<param name="allowScriptAccess" value="always"/>
				<param name="allowFullScreen" value="true"/>
				<param name="scale" value="showall"/>
				<param name="flashVars" value="thumb=/media/mac1/FirstFrame.png&containerwidth=640&containerheight=445&content=mac1.mp4&autostart=false&blurover=false&autohide=false&smoothing=true&showbranding=false&showstartscreen=true"/>
				<embed name="csSWF" src="/media/mac1/player.swf" width="640" height="445" bgcolor="#1a1a1a" quality="best" allowScriptAccess="always" allowFullScreen="true" scale="showall" flashVars="thumb=/media/mac1/FirstFrame.png&containerwidth=640&containerheight=445&content=mac1.mp4&autostart=false&blurover=false&autohide=false&smoothing=true&showbranding=false&showstartscreen=true&color=0x1A1A1A,0x1A1A1A" pluginspage="http://www.macromedia.com/shockwave/download/index.cgi?P1_Prod_Version=ShockwaveFlash"></embed>
			</object>

Vstup do světa počítačů Apple je rozhodně zajímavá zkušenost. Má to dokonce sociální aspekt, kdy vás jedni pochválí, že už taky konečně patříte mezi nadlidi, zatímco druzí vás proklejí a označí za přecitlivělé grepovače internetu nebo za zuřivé vymítače bezvěrců. Přitom není potřeba dělat nic víc, než si něco od Apple koupit. No nekup to!


Jak mě napálilo HTC a Microsoft

HTC je fajnovej kompl, ale já chtěl aj foun. Tož sem si ho koupil.

Řadu let jsem byl spokojeným majitelem postaršího mobilu. Leckdo by si mohl myslet, že šlo jen o pósu, ale z poserství mě prosím nepodezřívejte. Telefon mi jednoduše vyhovoval. Díky své konstrukci přežil nebezpečné pády, nelákal lapky, takže kde jsem ho zapomněl, tam jsem ho i našel, a kontrastu jeho černobílého displeje se dlouho barevné nemohly vyrovnat. A především: šlo jej úžasně roztočit na stole. Ti, kdo si musí stále s něčím hrát, ví, o čem mluvím :-)

V posledním roce jsem začal víc cestovat (jojo, popularizace frameworku) a mobil mi přestal dostačovat. Chtěl jsem si ve městě vyhledat spoj, zjistit pomocí GPS polohu, zarezervovat autobus a cestou se zabavit – čtením internetu nebo třeba sledováním seriálů. Tohle všechno dnes už dokáže celá řada telefonů. Takže šlo jen o to si vybrat.

Sofiina volba

Výběr mobilu se ukázal jako větší oříšek, než jsem čekal. V říjnu mi přítelkyně prozradila, že by mi ráda koupila k Vánocům nový telefon, abych si nějaký vybral, leč ani do konce roku jsem to nedokázal. Jakmile jsem se pustil do průzkumu terénu, vyvalila se na mě taková spousta informací, že jsem po pár hodinách odpadnul a další dva týdny nemohl o mobilech ani slyšet.

Vymočovací metodou a na základě rad zkušenějších jsem nakonec výběr zúžil:

  • HTC Touch Pro nebo HTC Touch HD (operační systém Windows Mobile)
  • HTC Dream aneb T-Mobile G1 (nový systém Android)
  • Sony Ericsson nebo Nokia E66, N96 (operační systém Symbian nebo bez)
  • iPhone 3G (vlastní operační systém)

Možná si říkáte, proč ve výběru není třeba Sony Ericsson XPERIA X1, Ťamťung OMNIA a mnozí další, jenže já potřeboval výběr zužovat.

Zavrhl jsem i Android, jsem příliš pohodlný na to dělat testera mladého operačního systému. No, přiznávám, že v tom hrála roli i ješitnost, protože tohle bych se styděl někde vytáhnout. Omlouvám se všem spokojeným majitelům telefonu G1, nechtěl jsem vás urazit, jen to tak cítím.

Z ringu vypadl také iPhone. Je fakt, že jsem si s ním v minulosti už párkrát hrál a vždycky mě nadchnul, ale Apple je jiný svět, nevlastním Mac a preferuji Windows. Pokud mohu mít to stejné s Windows Mobile, říkal jsem si, iPhone nemá šanci, navíc oproti modelům od HTC v technickým parametrech dost zaostává, pamatuji na jeho známé nedostatky, jako že v něm nenapíšete SMS, protože nelze vypnout anglickou T9, že nemá multitasking, copy & paste a vůbec arogantní přístup Apple mi není sympatický.

Jdu do HTC Touch Pro

Po přečtení mnoha recenzí se vítězství usmálo na kandidáty od HTC s Microsoft Windows Mobile. Tohle musím zdůraznit: po přečtení mnoha recenzí. Protože dnes už vím, jak jsou recenze zavádějící. Přitom názory lidí, kterých si vážím, byly stran HTC často rozporuplné.

HTC Touch Pro

Není zdaleka tak atraktivní, ale ostudu neudělá.

Zbývalo se rozhodnout mezi Touch Pro a Touch HD. Protože kvalita fotoaparátu v mém případě nehrála roli, stála otázka takto: chci hardwarovou klávesnici nebo o palec větší displej? Těžko říct, leda si oba na pár dní vyzkoušet. Což jsem také udělal a jako první si pořídil HTC Touch Pro s hardwarovou vysouvací klávesnicí. Anabáze plná rozčarování a zklamání měla začít.

Windows Mobile – operační systém minulého tisíciletí

„K čemu je u mobilu s dotykovým displejem stylus?“, říkal jsem si, když jsem ho vybaloval. Po zapnutí mě uvítal hezkým rozhraním Touch Flo 3D. Následovaly první doteky, druhé doteky, třetí doteky… nejprve se zdálo, že mě nevnímá, bylo potřeba víc přitlačit, zkusit zmáčknout vícekrát… Často se zadýchal, často jsme se dostali tam, kam nikdo z nás nechtěl.

Touch Flo 3D

Rychle jsem zjistil, že rozhraní Touch Flo 3D je jen naleštěnou slupkou nad systémem Windows Mobile. Nad systémem, který absolutně nelze ovládat prstem, který zaspal kdesi v pravěku kapesních počítačů. Těžko ovladatelný, pomalý, neintuitivní, nepoužitelný. Touch Flo 3D vás před ním chrání mnohdy na vzdálenost pouhého jednoho kliku.

Ukážu vám příklad. Vpravo vidíte atraktivní startovací obrazovku mobilu (tedy Touch Flo 3D). Kliknutím na velké hodiny se dostanete do nastavení budíku. To už je ovšem v režii Windows Mobile. Zobrazí se ošklivé rozhraní se spoustou pidiprvků o velikosti 3×3, mm, do kterých se musíte trefit, přičemž hned vedle jsou jiné pidiprvky, kterým se musíte vyhnout. I jako hra by to bylo blbé, ovšem tohle není hra.

Nastavení budíku v HTC.

Nastavení budíku v iPhone.

Zelenou a červenou barvou jsem na obrázku označil prvky, do kterých se buď musíte trefit, nebo které musíte minout. To stejné platí pro počáteční písmenka dnů nebo zaškrtávátko vlevo. Pro správný požitek si ale nejprve stránku zmenšete: šířka displeje je 4,3 cm. A pak zkuste k obrázku přiložit svůj prst. Posmějete se.

Zkoušel jsem také HTC Touch HD, který má sice výrazně větší displej, jenže na šířku je delší o pouhých 6 mm! Takže prvky nemají 3 mm ale 3,5 mm, což je prašť jak uhoď. Tehdy jsem pochopil, že mobil se bez stylusu vůbec ovládat nedá (a ve vibrujícím autobuse ani se stylusem). Docela šok u „dotykového telefonu“. Docela šok u tzv. „iPhone killera“. Proč jsem se tohle sakra v žádné recenzi nedočetl?!

Pro zajímavost přikládám ještě obrázek, jak má budík řešený iPhone. Ty dvě rozhraní se k sobě mají jako Windows Vista a Windows 3.0 z roku 1990.

Co mě ale dorazilo. Budík zapípá jen krátce, ne příliš hlasitě a hlavně – po druhém pokusu to vzdá. „Když se pánečkovi nechce vstávat, tak ho přece nebudu rušit.“

Hackování

Protože Windows Mobile je těžký průšvih, snaží se šikovní programátoři kolem fóra XDA-Developers vytvářet náhrady za jednotlivé aplikace. Nový budík, novou kalkulačku, nové kontakty, prostě nové úplně všechno. Jenže i když si nahrajete vymazlený budík G-Alarm, po kliknutí na hodiny v úvodní stránce Touch Flo 3D se dostanete na budík původní. Což se dá řešit cracknutím exe souboru, ale… Ale! Kvůli tomu jsem si telefon vážně nekupoval!

Ne, nechci crackovat exe soubory, setkávat se s Fatal Errory, nahrávat patche, restartovat telefon a dělat všechny takové ty věci, které by mi možná frčely v pubertě. Za patnáct tisíc chci hotový telefon.

Nejvíc mě štvalo, že tohle se člověk v žádné recenzi nedočte. Proč autoři jen hýří superlativy a pro samé slintání nad parametry si nevšimnou, že je to nepoužitelnej šunt? Odpověď je snadná: protože jim přístoj skutečně vyhovuje. Vnímají ho jako kapesní počítač, ne telefon. Používají Windows Mobile řadu let a marná sláva, verze 6.1 je skutečně nejlepší a nové modely od HTC jsou pro ně ty nejnadupanější mašiny. Chybí mi recenzent formátu Martina Maniše, který by napsal: „Poněkud drahý spouštěč pro TomTom“. Nebo alespoň přidat varování: „recenzent je geek, odtržen od reality již od roku 2004.“ Pomohlo by.

HTC Touch HD

Verze HD se liší od Pro jen v tom, že má větší (zejména vyšší) displej, lepší foťák a chybí mu hardwarová klávesnice. A je taky o dost hezčí. Softwarově jde o totožný telefon, takže všechny výtky platí i pro něj. Vlastně ještě bych mohl jednu přihodit: má na spodní straně 4 hardwarová tlačítka a je oříšek ho vytáhnout z kapsy tak, abyste žádné nezmáčkli – a třeba nechtěně nepřijali hovor.

Absence hardwarové klávesnice by nemusela vadit (telefon má mouchy a některé věci s hardwarovou klávesnicí ani udělat nelze, např. editovat záložky v Opeře – což je ale asi chyba Opery). Říkám nemusela, protože softwarová klávesnice je opět nedotažená.

Pamatoval jsem si, že když jsem zkoušel psát na iPhone, nedělalo mi to žádné potíže. Na HTC je to porod. Proč?

Softwarové klávesnice na iPhone a HTC.

Podívejte se na tyto obrázky. Na iPhone vám při stisknutí znak vyskočí nad prstem a vy máte skvělou vizuální kontrolu, jestli jste se nepřeklepli – pokud ano, stačí prstem popojet na správné tlačítko. Na Windows Mobile vyskakuje znak pod prstem (no fakt, nekecám, tak blbej je to systém!). Navíc krajní tlačítka jsou nalepená až k okraji, takže je obvykle buď nezmáčknete (jste moc vně), nebo zmáčknete tlačítko sousední (jste moc uvnitř).

Jaký koupit mobil?

Společnost HTC, vědoma si tragičnosti Windows Mobile, usilovně vylepšuje Touch Flo 3D a odvádí výbornou práci. Tipoval bych, že ho časem od ní Microsoft koupí. Ale to všechno je otázkou budoucnosti, kdežto já potřeboval špičkový telefon hned.

Navíc mi začaly vadit další věci. Přes své úžasné parametry jsou telefony HTC velice líné (výrobce si je toho vědom a chce ještě letos nahradit Qualcomm procesory za nVidia). Společně se slabším vyhodnocováním dotykového ovládání to vede k celé řadě překliků, třeba v Opeře, když pak člověk rychle kliká na „zpět“, telefon ho ignoruje, poté líně překreslí obrazovku, v místě kde bylo „zpět“ je náhle něco jiného a člověk jen bezmocně sleduje, jak se to „něco jiného“ několikrát odklikává.

Stojíte pět minut uprostřed náměstí s nataženou rukou a mobilem v dlaních, leč GPS se odmítá chytnout. Kolemjdoucí vám začínají házet k nohám mince. Ti, co mají s Windows Mobile zkušenost, hodí i papírové ;)

Tyhle věci sumárně vedou k tomu, že jste nasranej dřív, než mobil vůbec vezmete do ruky. Že raději SMS nenapíšete, že raději nezavoláte. Já byl už tak vytočenej, že jsem jednou po návratu z hospody na truc twitnul:

Za pár dní se mi ozvali lidé, co by do výměny šli. Znejistěl jsem. Vážně chci iPhone? Rozumím Windows, na HTC si můžu pustit Total Commander, nainstalovat a možná i naprogramovat cokoliv. Nebude to z bláta do louže? Nezvyknu si nakonec na HTC?

Pár dní na to měl Marek Prokop školení v Brně, zašli jsme s ním na pivko a dorazil i Pavel Kout se svým iPhonem. Půjčil jsem si ho, všechno si důkladně vyzkoušel a resumé by jasné: „Chci ho! Ale bude se mi stýskat po navigaci TomTom.“

Společně s bráchou jsme si oba pořidili jablečný zázrak.

Na iPhone je vidět, že ho dělali mistři použitelnosti s přebujelým citem pro intuitivní ovládání. Navzdory technickým parametrům je značně rychlejší než HTC. Je krásnej. Naopak výhodou HTC Touch Pro bylo dvojnásobné rozlišení displeje, které na iPhone chybí. Neříkám, že citelně, protože iPhone ho z velké míry supluje antialiasingem. Také současný firmware už netrpí nemožností vypnout T9 a podporu copy & paste jsem si dohrál. Těším se na firmware verze 3.

Samozřejmě není zdaleka všechno dokonalé. Ale to je na mnohem delší povídání.

To be continued


Výzva „Vytiskněte se“

Lidé web nečtou, ale prohlíží. Pokud si chci pozorně přečíst článek, musím si jej vytisknout. Ať už jde o odborný text nebo lehké čtivo. Na obrazovce prostě pozornost neudržím. Jen text přenesený na papír si mohu vychutnat, třeba v posteli, ve vaně, na záchodě, cestou vlakem či autobusem, tramvají aj šalinó. A po přečtení papír zahodím.

Jenže blogéři házejí tiskárnám klacky pod stojany.

Tisknutelný web aby člověk pohledal. Nebudu tu trousit odkazy na odstrašující případy, protože odstrašující jsou skoro všechny stránky. A ty co nejsou odstrašující, tak jsou alespoň nedokonalé. Dá se to přitom pochopit – jedinou stránku, kterou si blogér nikdy nevytiskne, je ta jeho vlastní. A tak mnohdy ani netuší, jak úspěšně se všem pokusům o tisk brání. Vyzývám proto všechny:

Udělejme web tisknutelnější

Stránka by měla na dobře patrném místě obsahovat odkaz na tisk, nejlépe s popiskem „Vytisknout stránku“ a piktogramem tiskárny. Jestli vytvoříte speciální tiskovou verzi stránky nebo použijete tiskový CSS styl, záleží na vás, tady se preference laických a zdatných uživatelů rozcházejí. Jejich cíl je však stejný – dostat z tiskárny dobře čitelnou a zformátovanou verzi vašeho literárního skvostu. To znamená:

  • vyhoďte vše, co na stránce být nemusí: postranní panel nebo patička je mi ve vaně platná jak plešatýmu hřeben
  • v hlavičce však ponechte název stránky: když článků tisknu víc, ať vím, odkud jsou
  • odstraňte grafiku a reklamy: barva do tiskárny stojí těžký love, víme?
  • nechte text plynout po celé šířce stránky: nechci tisknout úzkou nudli na 10 stránek, šetřím papírem
  • myslím vážně po CELÉ šířce: nevíte, jak je má A4 široká, tisknu často se zmenšením na 70 %
  • písmo musí být černé: tmavé písmo není při nižší kvalitě tisku čitelné, jen 100% černé je 100% ostré (nezapomeňte černě nastylovat i kotvy)

A to nejdůležitější nakonec:

  • stránku si sami vytiskněte: z pouhého náhledu před tiskem totiž řadu nedostatků neodhalíte. Vážně!

Tisknutelný neboli print-friendy web vám zajistí mnohem větší přízeň čtenářů. Jistý blogér píše zajímavé dlouhé články, které bych si rád přečetl třeba na oné místnosti, ale než jeho vzpurnou stránku zkrotím do tisknutelné podoby, je hento už v zatáčce a čas se neúprosně krátí. Označit, Ctrl-C … sevřené půlky a přešlapování, než nastartuje Word … uff … ne, tentokrát to opět nestihnu. Blogéra proto nečtu.

Šiřte prosím myšlenku print-friendly webů. Chraňte naše lesy. A vytiskněte se!


Ano! Redakční systémy nejsou škodlivé.

Nerad bych v reakci na článek Jana Korbela Nejsou redakční systémy škodlivé? vypadal jako obchodník, co se jen snaží protlačit vlastní produkt, takže celou problematiku rozeberu co nejpodrobněji. Cca v roce 2003 jsem absolvoval podobnou úvahu nad CMS jako Jan, nicméně dospěl jsem k jiným závěrům.

Po pár letech nasazení redakčního systému u několika klientů jsem dnes přesvědčen, že redakční systémy škodí jak klientům, tak nám.

Jsem přesvědčen, že redakční systémy pomáhají jak klientům, tak nám (tj. dodavatelům CMS). Pro klienta mají obrovskou výhodu v tom, že ho zbavují překážek při aktualizaci webu. Nemusí nikomu platit a nemusí nikoho otravovat (viz přes web nebo operátora?). Mnoho firemních stránek je zanedbaných a neaktuálních právě kvůli zbytečným překážkám. „Jo, dal bych tam nový ceník, jenže musím kvůli tomu psát do Prahy, ti se na to vykašlou, nebo to zvořou, už fakt nemám sílu něco řešit.“ (citace kamaráda, který mi minulý týden vysvětloval, proč chce pro svou pobočnu velké firmy vyrobit vlastní stránky).

Problém č.1 – HTML. Nechci, aby se moji klienti museli učit HTML a nevěřím, že se někdy objeví takový WYSIWYG, který by zmíněné problémy eliminoval.

Zde s Jenem naprosto souhlasím, navíc však mohu vysvětlit, proč se takový WYSIWYG objevit ani nemůže.

Když v InDesignu sázím noviny, není důležité, jestli je titulek logicky spojen s článkem. Musí to tak jen vizuálně vypadat. Noviny se vytisknou a zdrojový soubor jde do archívu. Když potřebuji do prezentace vrazit jednoduchý diagram, stačí mi pár čtverečků v Corelu nebo Illustratoru a propojit je šipkou. Jako výstup chci dostat to, co vidím na obrazovce – to je doména WYSIWYG.

Když ale modelujete databáze (nebo plošné spoje, …), tak vizuální podoba je vedlejší. Jde o logickou strukturu. A ta může mít různé podoby, podle různých konvencí. Zde se také skvěle uplatní vizuální editor – ale jako výstup nechci dostat to, co vidím, ale např. SQL příkaz. Takže se nejedná o WYSIWYG.

Tvorba webových stránek patří do druhé kategorie. Byl jsem mnohokrát překvapen, jak tvůrčím způsobem lze znásilňovat webové WYSIWYG editory (třeba centrovat titulek pomocí obrázků nebo zanořeného seznamu), ale nikdy bych v tom nehledal chybu uživatelů. Jde totiž o chybu principiální. Uživatelé se snaží v editoru vytvořit vizuální uspořádání, ze kterého si logickou strukturu odvodí až mozek. Nakonec tak používají i Word, i když to prý není „správné“. V případě webu však chceme jít přesně opačnou cestou, chceme zapisovat logickou strukturu, ze které se teprve pomocí prohlížeče a CSS vytvoří podoba vizuální (nebo zvuková, textová a podobně).

Problém č. 2 – Typografie. Sekretářka netuší, že ta oranžová tam sedí asi jako Bobošíková na Hrad.

A nejen oranžová a nejen sekretářka. Pravidla typografie a rozložení znaků na klávesnici jsou odvěcí nepřátelé. Znalost rozdílů mezi pomlčkou, spojovníkem, apostrofem, uvozovkou, trojtečkou a třemi tečkami sama o sobě nestačí, když na to neexistuje na klávesnici tlačítko.

Problém č. 3 – Ztráta kontaktu. Redakčním systémem se okrádáme o to, že víme, co se u klienta děje.

Ale prosím vás. Stačí se podívat na klientův web a hned vím, co se u něj děje. Právě proto, že má redakční systém a může o dění svobodně informovat. A když vidím, že míří směrem, kde by se mu hodila anketa nebo video, tak mu to mohu nabídnout. Komunikace se tak stane velmi trefná.

Jaké existuje řešení?

Ale to přece už víte :-) Mé úvahy nad redakčními systémy zavdaly vzniku Texy!. Na počátku Texy syntaxe byla prosba k přítelkyni, aby v Notepadu psala, co jí budu diktovat. Součástí diktátu byly nadpisy, odstavce, odrážky, zvýraznění slova. Nejprve marně hledala formátovací lištu a příslušné ikonky, jenže musela si poradit bez nich.

Texy je představitelem koncepce logického editoru. Ale nikoliv nevizuálního! Fandím snahám vytvořit pro něj vizuální editor, jenže je to dosud příliš složitý oříšek (i když takový Amy editor má pořádně našlápnuto). Bylo by fajn, kdyby se daly například skrývat cíle hypertextových odkazů, kdyby šlo přehledněji zapisovat tabulky nebo vnořené odrážky.

Dnes se v Texy dají v pohodě psát celé blogy včetně komentářů (příkladů jsou stovky), e-shopy (rodina Internet Mall, Vitalita, Pala, …), firemní stránky. Ironií jsou obavy, že se Texy nenaučí sekretářka, když jde vlastně o převodník „sekretářka → HTML“. V praxi bylo nesčetněkrát ověřeno, že sekretářka se naučí s Texy vytvářet kvalitní kód za hodinu, zatímco s WYSIWYG editorem nikdy.


2x řetězovka, 1x BSA a konference navrch

Oblíbená organizace BSA, která brojí proti softwarovým pirátům a všem ostatním lidem, i letos opakuje úspěšný zátah na blogery nazvaný Ukaž svou plochu.

Internetoví psavci si dobrovolně umisťují na stránky snímky svých obrazovek (tzv. předměty doličné) a poté k témuž vyzývají i své kolegy („nesmíš přerušit řetěz!“). Či kolegyně, jako třeba Roj.

Ani já řetěz úspěšné akce nepřeruším. Zde leží má plocha:

Mein Desktopf

Asi ničím nepřekvapím. Možná vás zaujal ten šikovný PHP editor s debuggerem – jmenuje se Nusphere PHPEd a vřele jej doporučuji. Bystřejší si všimli spuštěného FAR Managera. Ano, to je má pravá ruka. Co mohlo krapet překvapit, tak je spuštěná Miranda. U mě spíš výjimka. Obvykle totiž nemívám při práci spuštěné nic, co by mě mohlo rozptylovat.

Hostmonster.com – bůh mezi hostingy

Tak se jmenuje dnešní druhá řetězovka, jejíž štafetový kolík mi předal kolík Dundee. O Hostmonsteru jsem se zmiňoval už dříve. Řekl mi o něm Arthur Dent, když jsem si stěžoval na hostingy nabízející nereálné parametry.

Asi tahle. Kolikrát člověk dostane nápad na nějaký jednoduchý internetový projekt, třeba generátor názvů, obrázků, TODO list a nevím co ještě. Zaregistrovat pro něj doménu je otázka pár korun, ale vypláznout tisícovku hostérovi je už značně odrazující. Snil jsem o hostingu, kde těch jejich slibovaných XYZ gigabajtů skutečně využiji. Tedy jednou zaplatím prostor a pak si tam můžu zprovoznit hromadu webů.

Od snění k realitě mě přivedl právě zmíněný Hostmonster.com. Za pouhých $6 měsíčně dostanete 600 GB prostoru a dělejte s nimi co umíte! Nasměrujte si tam libovolný počet domén i subdomén, pro každou zvolte libovolný adresář a založte vlastní databázi. To je prostě definitivní hosting pro všechny mé nadnárodní projekty. Není dál co řešit.

Jo, a podpora funguje výtečně. Taky je úchvatné, když pouhých pár minut (!) po registraci domény už můžete stránky otvírat v prohlížeči.

Konference PHP frameworky zima 2008

A ještě tu máme tiskovou zprávu: Czech PHP User Group a Studentská unie Fakulty informačních technologií VUT v Brně pořádá v sobotu 26. 1. 2008 konferenci zaměřenou na PHP frameworky. Seminář navazuje na první úspěšnou akci, která proběhla minulý rok na podzim v Praze na ČVUT. Program budou tvořit přednášky o frameworcích CakePHP, Kohana (nástupce Code Igniter pro PHP 5) a dvou dalších, které zatím vybíráme.

Akce je otevřena široké programátorské veřejnosti. Vstupné je 200 Kč, pro studenty FIT VUT zdarma. Registraci na akci a více informací o semináři najdete na http://blog.php-group.cz/…p-zima-2008/

Co už ale tisková zpráva neuvádí je, že po semináři bude následovat přesun do kulturně-hospodského zařízení, kde diskuse o frameworcích získá zcela nový rozměr. Už se těším!


Programátor a Vánoce

Co programátorům vadí na Vánocích?

Všichni programátoři po celý rok spoléhají na fakt, že každý deadline se dá vždy posunout. Pak přijdou Vánoce. Úkol zní: koupit dárky, deadline 24. prosince. Ještě 23. odpoledne je programátor klidný. Počítá s tím, že každý deadline … však vy víte :-)

Krásné svátky!


Google Undo

Taky vám vadí odsunutí vyhledávacích záložek do pryč?

Dál už je odsunout nešlo…

Málo se ví, že za tímto antiergonomickým krokem stojí vážné pochybení konzultantské společnosti H1, která pro Google mezinárodní uživatelská testování provádí. Nové umístění záložek se zkoušelo v bulharské Sofii. V závěrečné zprávě Martina Snížka, jenž si neuvědomil národnostní rozdíly, se můžeme dočíst:

bod 17.3.b Odsunutí záložek do pryč

Všechny testované subjekty změnu souhlasně odkývali. Odsun schválen

Česká vyhledávací jednička Seznam, známá tím, že jde vždy vlastní cestou, dnes přivítala uživatele „vylepšeným“ designem:

Seznam.cz implementuje průmyslové standardy

Dvojka Centrum.cz zatím žádnou změnu nechystá. „My kopírujeme Yahoo. Odsuneme, až odsune Yahoo,“ zabzučel Pavel Mucha, výkonný ředitel společnosti NetCentrum.

Jak napravit kiks Martina Snížka?

Uživatelé Firefoxu, máte to jako obvykle celkem snadné. Stáhněte si rozšíření Stylish, které umí upravovat styly jednotlivých stránek. Stiskněte tlačítko Write... a vložte nový styl:

/* Google old-style bar by dgx */
@-moz-document domain(www.google.com), domain(www.google.cz),
domain(images.google.com), domain(images.google.cz){

	#gbh {
		border-top: white !important ;
	}

	#gbar {
		position: absolute !important;
		left: 1% !important;
		top: 152px !important;
		width: 98% !important;
		text-align: center !important;
	}
}

@-moz-document url-prefix(http://www.google.com/search?),
url-prefix(http://www.google.cz/search?),
url-prefix(http://images.google.com/images?),
url-prefix(http://images.google.cz/images?) {

	#gbar {
		position: absolute !important;
		left: 165px !important;
		top: 35px !important;
		width: 40em !important;
		text-align: left !important;
	}

}

Jak podobnou věc vyřešit v IE nebo Opeře netuším. Ale od toho tu mám komentátory ;)


Digitální vysílání versus analog = hrůza

V návaznosti na článek Digitální televize: podvod na lidi podporovaný vládou mi poslal Daniel Elsner obrázek srovnávající oba způsoby vysílání. Můžete se tak na vlastní oči přesvědčit, že digitální vysílání DVB-T je horší:

Kvalita digitálního vysílání je nižší než u analogového

U digitálního přenosu s kompresním standardem MPEG-2:

  • chybí detaily
  • barvy působí mdlým dojmem

Je neuvěřitelné, s jakou samozřejmostí je veřejnost klamána. Jan Potůček, šéfredaktor serveru Digizone.cz, lže zcela otevřeně, spousta další propagátorů šikovně „neříká pravdu“ a nechává při životě mýtus, že digitalizace bude kvalitativně prospěšná. V televizních debatách se řeší politické aspekty změny vysílání, ale že se na obraz při současném nastavení multiplexů nedá dívat, nezmíní nikdo ani slůvkem.

Jediná Nova experimentuje s vysíláním ve vysokém rozlišení HDTV a kompresí MPEG-4, což jsou synonyma pro skutečně kvalitní digitální přenos. Proč i ostatní stanice takto nevysílají? Protože by 99.9 % majitelů set-top-boxů muselo svůj přístroj vyměnit za jiný. Podvod by praskl.

Nebo možná to lidi chtěj. Aby měla Borhyová vyžehlený obličej. Aby za čtyřicet let vypadala do pixelu stejně.