nyní skrytá reklamní sdělení v textu

Na navigaci | Klávesové zkratky

Co se filmaři nenaučili od šachu: IT trapas

Série Dámský gambit je úžasná v tom, jak dokáže přikovat k obrazovkám diváky, kteří nemají o pravidlech šachu ani tuchy. Nemusel jsi tu hru nikdy hrát a najednou s opravdovým napětím sleduješ, kterak hrdinka táhne pěšcem. Nebo možná věží, kdo to má sakra vědět. Prostě filmařský majstrštyk.

Oceňuji i příjemný bonus v tom, že všechny tahy odehrávající se na plátně se opravdu řídí pravidly. Tedy, že herci nepohybují kameny zcela náhodně a nepředpokládají, že divák tomu stejně nerozumí, což by bylo mnohem snazší, ale naopak každý pohybuje přesně podle scénáře, vždy svou barvou a jen když je na řadě. Precizní!

Říkáte si, že to je snad samozřejmost, že by si filmaři přece neutrhli ostudu? No, programátoři a hackeři na to mají dosti odlišný názor.

Totiž, kdykoliv se ve filmu odehrává scéna, ve které počítačový expert usedne za klávesnici a někam se nabourává, každý z našeho oboru se u toho ošívá jako herečka do které se nabourává Weinstein.

Kdyby Dámský gambit natočili stejným způsobem, režisér by si vymínil, že šachovnice musí blikat, pípat a mít rozměry 4×4, aby bylo na figurky dobře vidět. Sice by při zahájení ihned došlo k patu, ale hrdina by vždycky našel nějaký nečekaný tah, díky kterému by v poslední sekundě vyhrál.

Nebo kdyby se takto točil poker. Polodetail: James Bond s upřeným pohledem do karet ve své dlani. Divák vidí, že většinu karet drží obrácených lícní stranou ven, čímž prozrazuje, že kromě pokerových drží i jednu UNO a dvojici z pexesa. Poté vážně prohlásí „fulhaus“ a před užaslé spoluhráče vyloží čtyři stejné rubové vzory. Se zbývajícími kartami udělá v dlani rošádu a zahlásí šach mat.

Připadalo by vám to tak absurdní, že byste nemohli koukat dál. No a takhle to máme my ajťáci furt!!!

Mohlo by vás zajímat