Povím vám dva naprosto nesouvisející paralelní příběhy o bydlení v roce 2020.
První příběh je o spolubydlící Marti, co se k nám nastěhovala vloni. Našla si přítele, což se dalo předpokládat, protože tenhle byt tak funguje, je to nejúspěšnější seznamka, no a když na jaře přišel covid, tak k němu přesídlila. Nicméně všechny věci si nechala u nás, pokoj si dál držela a platila nájem. Půl roku. Občas se zastavila něco si upéct, protože v bytě přítele nebyla trouba, já si z ní dělal srandu, že si platí naprosto nejdražší troubu v Evropě, a ona mi doma nechávala vždy kousek nějaké skvělé buchty.
Připomínkou, že pořád bydlím s Marťou, byly nejen ty buchty, ale ještě med. Koupila ho na Slovensku od včelařů, byl v obří sklenici, která stála v kuchyni kousek za sporákem.
Druhý příběh je o Tomášovi. Tomáš byl kluk, co se k nám nastěhoval na začátku jara, jenže udeřil covid a dva měsíce jsme se neviděli, protože byl s rodinou na Moravě. Pak se vrátil, ale bylo to jen na chvíli.
Tomáš byl nesmírně prakticky zaměřený a celou domácnost hned přeorganizoval. Vlastně se ani na nic neptal, pravý opak mě, který si po nastěhování ještě měsíc připadal jako na návštěvě a ani neměl odvahu si dát kartáček do koupelny.
Všechno, co Tomáš v domácnosti změnil, bylo jednoznačně ku prospěchu věci. Sice člověk mohl ráno vstát a zjistit, že neví, kde je mikrovlnka, ale když ji našel, byla rozhodně na praktičtějším místě než předtím.
No a pak Tomáš přišel s tím, že má možnost jít do většího bytu a odchází. Spolubydlící Alice mi tehdy psala, že prostě jeho mise skončila, že všechno opravil a tudíž se přesouvá dál.
Nečekal bych, že tyhle příběhy se mohou protnout, ale kupodivu se tak stalo, a to jednoho rána, když si Marťa dělala čaj s medem. Tehdy jsem pochopil, že Tomáš, když od nás odcházel, si musel říkat: „Bože, to byla tak špatně zorganizovaná domácnost, nic nebylo optimální, všechno jsem musel předělat … vlastně jediná věc, kterou měli opravdu dobře vymyšlenou, byla ta skleněná nádoba na použitý olej hned vedle sporáku.“ 😁