Kapky do očí do uší

Sedíme s bráchou u Dvou Kohoutů a on si přesně v deset potřeboval nakapat kapky do uší. Koukám, copak za preparát si to dává, a byť text na flakonku byl snad milimetr vysoký a já měl v sobě čtvrté 15stupňové pivo, čtu jasně „oční kapky“. Tak se táži bratra, který již s hlavou zalomenou v úhlu 90 stupňů doleva čekal, než se medikament vstřebá, jestli si je opravdu jistý tím, co užívá: „Víš, že to jsou kapky do očí?“

Bratr zachovával poker face, tedy do míry v jaké lze budit dojem serióznosti, když sedíte s uchem přitisklým na stole, a tvářil se, že ho mé zjištění nepřekvapilo. „Jistě. Jsou to kapky do očí. Nyní čekám, až to uchem k nim proteče.“

„Tak to je klika, že takto neužíváš třeba mast na prsty u nohou, protože to bychom tu čekali několik dní.“

No a pak jsem si všiml, jak se ty kapky jmenují a pojal silné podezření 🕵️‍♀️

„Bratře, kdo ti ty kapky do očí skrz uši předepsal? Jsi si jistý, že to byl doktor?“

Bratrova horizontální hlava mlčela.

„Byls u toho doktora osobně, nebo jsi mu jen volal? Že tys mu volal?“

Odpovědí bylo další mlčení. Začalo mi to docházet. Bratr je obětí koronavirového zdravotnictví, kdy se diagnostika, léčba i kontroly přesunuly na telefon!

„Není možný, že sis prostě spletl číslo? Protože kdyby mně někdy někdo zavolal a řekl: dobrý den pane doktore, mam asi zánět oka, tak mu rozhodně neřeknu: pardon, voláte špatné číslo, ale protože jsem kokot, tak s ním povedu hodinový hovor a nakonec mu něco i předepíšu!“

Bratr stále mlčel.

„Bratře, to nebyl doktor, ale maxi TROL! A se vsadím, že ani nečekal, že si doopravdy půjdeš do lékárny vyzvednout medikament, co ti „předepsal“. Hlavně absolutně netušil, že takové kapky opravdu existují… Hele tys vážně šel do lékárny a požádal paní magistru o MAXITROL???“