Trolling: Umění nebo dětská hra?

Trolling je disciplína, která jako každá jiná má své mistry a své sráče.

Mezi mistrovské kousky řadím třeba legendární „zapůjčení“ aparatury pro ozvučení náckovské demonstrace od Lucie Prcie. Naopak milionkrát zopakované a pradávno nevtipné dotazy na vystoupení Ivety Bartošové revivalu a podobně jsou projevy sráčů co nemají na víc,

Ono to nemusí být úplně patrné, když se trollí nějaký neskutečně ujetý event Zdeňka Macury, ochránce žen a palet, ovšem v události, která je sama o sobě mnohem sofistikovanějším trollingem, vypadají podobné příspěvky jako dementní spam, který překáží při čtení.

Trolling vyžaduje nápad, originalitu, vtip. Tohle mastertrollové umí.

Sráč ne. Zapleveluje stránku dotazy „bude tombola?“ a myslí si, že je teď těžkej troll, v jedné skupině s mistry, my jsme ta parta a božsky se bavíme. Houby! Jsi výmaz, co se nezmohl na víc, než zopakovat po milionté vtip z mateřské. A další sráči mu to lajkují, protože jako pomrkávají: „jo, chápu, trolling, jasně, jsem in!“, ale houby, jste debilové, co dali lajk debilovi.