W3C končí, pokračovatelé se jmenují Eyeline

Prezentace firmy Eyeline nezaujme. Jde o ztělesnění pořekadla „co Čech, to grafik“. Pavel Kout vypátral velmi zajímavý osvětový dokument Eyeline (htmlshot), o kterém píše David Špinar Osvěta z „druhé strany“. David nešetří lákavými upoutávkami jako „web v XHTML je nepřístupný pro 90% návštěvníků“, „doporučení W3C jsou nesmyslné manýry“ nebo „oddělení obsahu od formy je jen prázdná fráze“. Z nich jsem nabyl dojmu, že jde o tzv. pokus o humor.

Pokus o humor, to jsou třeba takové ty aprílové články na e-zinech, prostě když novináři beze špetky smyslu pro pointu hromadně na povel píší bžundu. Pokusy o humor nečtu, připadají mi trapné. Na stupnici trapnosti od 1 do 10, kde Tele Tele má 14 až 12, bych je hodnotil devítkou. Omlouvám se, to jsem odbočil.

O pokus o humor ale nejde. Osvětový dokument si rozhodně přečtěte, stejně tak diskuzi pod článkem Davidovým. Ačkoliv jsem čekal jen souhlasné úšklebky na adresu studia Eyeline, překvapil mě i opačný názor. Nicméně jejich „ďáblův“ advokát Martin Kopta chytil obhajobu za špatný konec. Nejspíš si neuvědomil demagogii osvěty a začal hájit jejich zcela zástupné argumenty. To může vést jedině k nekonečné diskuzi o nesmrtelnosti chrousta, ale hlavní motiv (neschopnost autorů osvěty) zůstane netknut.

Následující slova jsou tedy mou reakcí na jednotlivé části onoho dokumentu.

Předně: Je jasné, že pánové se potřebovali nějakým způsobem vymezit oproti konkurenci. Poněkud nešťastně zvolili směr. Přece jen, webdesignérských firem tvořících nevalidní a nepřístupné weby je odhadem více než 85%. Tím, že se veřejně distancovali od zbývajících 15%, skončili v tom větším pytli. Tento přehmat se dá vysvětlit snad tím, že ona 15% menšina je hlasitější než zbytek.

Při odlišování od konkurence je třeba dodržet určitá pravidla slušnosti. Není možné:

• napadat konkurenci
• zesměšňovat ji
• projevovat svou aroganci

Všechny tyto pravidla pánové důsledně porušují a v kombinaci s jejich neznalostí to působí docela směšně. Ale pokračujme dál…

Použité technologie

Autoři tvrdí, že jazyk XHTML nepřináší žádné inovace, naopak problémy. Do jisté míry bych mohl souhlasit. XHTML skutečně není pro zákazníka hmatatelně inovativní. Jakožto programátor ocením výhody well-formed zápisu, chápu však, že jde o výjimku. Bohužel odstaveček je překroucen do záměrné lži. XHTML nezpůsobí problémy se zobrazováním, ty způsobí leda špatně napsaná stránka (a s patřičným content-type).

Tedy přeloženo do češtiny, pánové se snaží říct, že neumí napsat dokument bez „formálních nepřesností“ a proto si na XHTML netroufnou. Což lze pěkně uzavřít jejich vlastními slovy: „Naletíte-li takovému návrháři, můžete v krajním případě přijít až o 90% návštěvníků.“

Ukázkou, že to myslí upřímně, budiž jejich hlavní reference DDD knihkupectví, která při otevření zobrazí hlášku: „Je nám líto, ale nepoužíváte prohlížeč s jádrem IE >:[“ Díky za informaci, ale to přece vím! Inu, od knihkupectví bych čekal víc.

Dodržování norem

Autoři nejprve vysvětlí ušlechtilé cíle W3C a poté správně uvedou, že je tvůrci prohlížečů ne vždy plně respektují. Proto stánky vytvořené dle norem nemusí v horších prohlížečích fungovat. To je přece běžná praxe, to víme všichni. Jenže použití obratů „nutí tvůrce zbytečně měnit praxi“ a „jde o manýry konzorcia“ posouvají smysl jinam. Tedy opět špetka demagogie.

Priority návrhu

Bude-li Vám návrhář neustále vnucovat, že sdělovaná informace je důležitější než efektní obal a ten obal tedy není tak důležitý, raději se s ním rovnou rozlučte.

Sám jsem zastáncem názoru, že obal prodává. Dobrá grafika je rozhodující u webů s velmi konkurenčním obsahem. Grafika je to nejdůležitější, co prvních 40 sekund návštěvník stránky vnímá a co vytvoří první dojem. Ale potom už jde jen o obsah. Poutavá grafika dá šanci obsahu. U webů s jedinečným obsahem naopak na grafice nezáleží téměř vůbec.

Srovnávat význam grafiky a obsahu je jako srovnávat koše s baňama. Jde o dvě různé ingredience kvalitního webu. Když uvidím jít přes ulici nádhernou kočku, těžko budu tvrdit, že mě upoutala její upřímná povaha. Ale pokud si budu hledat životní partnerku, co je důležitější? Aby byla hezká, nebo aby byla „v pohodě“? Myslím, že budu hledat dobře vyváženou kombinaci, vše ostatní povede dřív nebo později ke krachu.

Abych se vrátil ke studiu Eyeline. Z jejich osvěty cítím, že za prioritu považují grafiku. To je holt ironie osudu, že se tak rozhodli zrovna pánové bez špetky grafického cítění (viz reference), avšak bravurně vládnoucí slovem 😉

Oddělení obsahu od formy

…z takového důsledného oddělení nemá užitek ani návštěvník, ani Vy, ale jen a pouze návrhář.

Užitek z CSS má především designér, to není žádné tajemství. Je-li dostatečně erudovaný, dokáže práci udělat rychleji (a to výrazně), což má za následek vyšší zisky a nižší ceny. To druhé je přímým přínosem pro zákazníka.

Zkušenosti

Asi nejsebekritičtější okamžik celé osvěty. Autoři varují, že jimi dodaný web může být ještě horší, než si lze díky referencím představit. Dále dodávají, že SEO, poradenství a podobné zaklínadla nepatří do jejich repertoáru a tudíž se nemáme znepokojovat mizernou obsahovou úrovní webů v portfoliu. Nakonec je tu zmínka o vrcholu drzosti, kterým působí nefunkční stránky. Pro lepší pochopení jsou jako příklad uvedeny neživé odkazy na jakýsi revoluční Webylon.

Oprostím-li se od ironického tónu, mají pánové pravdu, že za obsah stránek ručit nemohou. Ale profíci se od amatérů liší i v tom, že pro ně zakázka nekončí okamžikem předání. Že zásobují zákazníka nápady, jak s webem dále pracovat.

Naše konkurence

Uvedené firmy jsou zcela jistě konkurencí studia Eyeline, opačně to už asi platit nebude. V jistém smyslu bych mohl být také považován za konkurenta Eyeline a proto bych nechtěl, aby tento článek vyzněl jako hanění soupeře. Chápu jejich rebelství, které pramení z propasti mezi teoretickým webdesignérstvím a praxí. Na druhou stranu překrucování, demagogie a povyšování se působí jen hloupě a trapně.

Howgh.