La Trine

Na navigaci | Klávesové zkratky

Došlo k vraždě

V prvním patře jednom paneláku v Ďáblicích.

Náš tým vyšetřovatelů společně se soudním lékařem přichází na místo činu. Točil se zrovna záběr, kdy stoupáme po schodech do prvního patra a vcházíme do bytu, kde k vraždě došlo.

(Mám za sebou jeden natáčecí den a zásobu historek zhruba na rok, takže vás jimi budu postupně zásobovati.)

Seřadili jsme se na schodech podle instrukcí policejní poradkyně, první lékař, hned za ním šéf vyšetřovatelů Matesola a pak ostatní. Těsně před klapkou zasáhla sympatická slečna skriptka: „Tahle to nejde, otočte pořadí! První musí jít Davídek. Víte,“ začala vysvětlovat, „ve filmu platí trošku jiná pravidla. Ano, v reálu by šel první lékař se šéfem, ale jelikož v záběru bude vidět vlastně jen ten první, je nutné, aby to byl pohledný člověk. Ve filmech jsou vždy v popředí ti hezcí, s výjimkou záběrů z válečné fronty, kde se naopak statečně drží až vzadu, za černochy, bojujícími v rámci operace Lidský štít. Navíc, David v předchozím záběru vstupoval na schodiště jako první,“ dodala pro úplnost.

Posunul jsem se tedy do čela a protože mi bylo jasné, že tohle se dotklo ega ostatních kolegů herců, potlačil jsem úsměv na tváři a vítězný tanec zkrátil na polovinu.

Konečně se ozvalo AKCE a náš tým vyrazil. S vážnou tváří moudrého policisty a snahou nečumět moc do kamery jsem vystoupal schody, s velkou elegancí minul byt, kde už asi hodinu nervózně čekala mrtvola, a rovnou zamířil do patra druhého, kde jsem jemně rozrazil kordon čumilů a štábu a chystal se na patro třetí. Za mnou se neustále držel i zbytek policejního týmu se šéfem a lékařem. Režisér, pomocný režisér, zvukař i kameraman překvapením jen zírali a nikdo nedokázal zakřičet STOP. A to měl ten panelák deset pater!


p.s. „A Českého lva za nejlepší výstup roku získává…“


Ne, to není omezení svobody slova

Smazali mi komentář. To je omezování svobody slova! Cenzura!

Ne, to není omezování svobody slova. Nikdo ti totiž nebrání napsat komentář jinam, do jiného fóra, na svůj web atd. A když ti nikdo nebrání, vypadá vážně dost hloupě vykřikovat cosi o omezování svobody. Zkus být přesnější: „Nemají zájem o můj názor!“

Proč tam teda mají formulář pro posílání komentářů?

Abys jim ho mohl poslat, a pokud jej shledají hodnotným, uveřejní jej. V každých novinách nebo časopise najdeš adresu redakce, očekáváš proto, že jakýkoliv názor, který jim pošleš, tak otisknou? To by očekával leda blázen… jsi snad blázen?

A proč tam nemají napsané pravidla, které komentáře mažou?

Myslíš tím, proč není pod formulářem napsáno, že příspěvky nesmí obsahovat vulgarity, urážky, rasové útoky, spam atd.? To skutečně potřebuješ seznam pravidel slušného chování? Mně osobně se to jeví spíš ponižující, jako kdyby mi číšník při vstupu do restaurace oznámil, že nesmím plivat na zem.

Prostě odesílej každý příspěvek s tím, že máš pouze šanci, že bude zveřejněn. A podle toho jej i formuluj.

Mažou hlavně kritické komentáře!

Kritické komentáře se často píší pod vlivem emocí a výsledek bývá děs. Na rovinu, od tebe, který tady před chvíli hystericky vyřvával „pómóc, omezují tu svobodu slova,“ úplně nemám potřebu nějaký komentář číst a oceňuji, že mě před ním moderátor uchránil.

Ale prostě je to svinstvo. Tohle mě sere.

Pochopitelně, koho by neštvalo, že o jeho názor není zájem. Se stim smiř, nebo lépe: zkus své názory kultivovat. Aby bylo zajímavé a přínosné je číst.


Jak vznikl název Nette?

Často se mě lidi ptají, jak vznikl název Nette, což je nejlepší nástroj pro programování webových aplikací, a v takové chvíli si vždycky v duchu vynadám, že už musím konečně vymyslet nějakou cool historku, abych nemusel pokaždé improvizovaně vymýšlet, jelikož realita je v tomto případě poměrně dost nudná, neboť to vzniklo asi před deseti lety, ležel jsem ve vaně a decentně onanoval a jak má člověk díky internetu a snadné dostupnosti erotiky úplně zničenou představivost, tak jsem okem šátral, jestli nenajdu nějaký obrázek, který by mi pomohl, tedy v rámci značně omezené nabídky, kterou v koupelně máte, ale třeba na vlasovém spreji občas bývají slušné fotky, úplně nejvíc by potěšilo tělové mléko s opálenou krasavicí, co si ho roztírá po bříšku, jako v reklamách od Nivei, avšak kosmetiku kupovala mamka, takže tam žádné zajímavé motivy nebyly, třeba na sprchovém krému s příchutí mléka a medu bylo nakreslené mléko a včela, jako trapas, říkal jsem si, kdyby to byla alespoň včelka Mája, no a vedle stál holící gel Gillette a byl natočený tak, že bylo vidět jen to llette a ty ll vypadají jako N a tak na to Nette koukám a říkám si, že je to docela dobré.


Kniha

Uzrálo to. Hecl jsem se. Myslím to vážně. Napíšu knihu!

Vím, že jsem nikdy nedal dohromady nic delšího, než SMS (160 znaků) nebo status na Facebooku (teda pokud nepočítáme Nette Framework). Ale tentokrát jsem fakt ochotný tomu věnovat třeba i 14 dní práce a román stvořit.

Celý večer křižuji pokoj sem a tam a přemýšlím, o čem by to mělo být. Musí tam být Hluboký Lidský Příběh, trocha napětí i kapička toho lidového humoru. Brrrrr. Co třeba příběh o týpkovi, otec tří dětí, žijí z huby do ruky, a on večer tajně, aby to děti a žena nevěděli, žere za postelí Nutellu. Najednou dost nepříjemně narazí, dojde mu, že je na dně, ale nechce se s tím smířit, tak bojuje lžičkou o poslední zbytky a jak tak strká hlavu do sklenice, najednou do ní padne. Letí dovnitř (to je jako metafora, k čemu, to napíší kritici) až se ocitne v Nutellí noře.

Potkává tu spoustu hrdinů, zažívá s nimi dobré družstva a hodně z nich sní. Čelí i různým nástrahám a samozřejmě prochází proměnou. Až nakonec se potká s králem a královnou říše. Oba jsou v podobě čokoládových figurek. Velmi nenápadně, aniž by jim na to král přišel, začne královnu dobývat. Naboří se do ní zespoda a velmi pečlivě ji zevnitř vylíže, tak, aby alobal stále držel původní tvar.

A teď doják jak prase: maličká princezna Brownie se nevrací z procházky, všichni ji hledají, když policie najde její prázdný obal, král propukne v hysterický nářek. Obejme královnu a zjistí, že z ní zbyl taky jen prázdný obal. V zoufalství si vystřelí mozek Mozartovou kuličkou.

Ale abych to zkrátil. Příběh běží dál a dál, nakonec se řezník s prasátkem smíří a slíbí mu, že jen co ho porazí, pověsí řezničinu na hřebík. Načež táhne na B3, dává šach mat a prasátko je poraženo. Viktor si pochutnává na jitrničce, ke které si však objednává pivo, čímž je s abstinencí konec. Prohrává tak sázku a musí udělat tu nejstrašnější věc, které se celá vesnice staletí obávala.

No, tak to je píčovina…

Ok, zkusím úplně jiný námět. Co třeba: elitní detektiv. Ostře řezané rysy, hluboký hlas, nelze přehlédnout jizvy v jeho mužném obličeji. Od neštovic. Nebo akné, nevím. Večer tajně žere za postelí Nutellu. Přistihne ho jeho holka. Snaží se to zamaskovat, jako že jen onanoval. Nenápadně utírá hnědý knír. Náhle mu zazvoní mobil: „Doyle! Ztratila se princezna Brownie!“

Seru na to.


Mírně zamyšlen

Mírně zamyšlen jdu do kuchyně udělat si smažák.
Mírně zamyšlen trojobaluji hermadůr.
Mírně zamyšlen beru pánvičku a všímám si, že je na povrchu mastná.
Mírně zamyšlen na ni tedy leji trošku jaru.
Duchem nepřítomen pozoruji, jak se roztéká po celém povrchu.
Mírně zamyšlen koukám na pánev, koukám na pánev, … a říkám si: hmm, olej se krásně roztekl, tak šup s ní na sporák.
Mírně zamyšlen čekám, až se jar zahřeje na správnou teplotu a dávám tam sýr.

V tu chvíli se i pes, jindy tak věrně stojící u kuchyňské linky, s povzdechem odebral do pelíšku.


Školení vývojářů v PHP

Přečtěte si ohlasy na školení.