Jdu ráno školit Nette a vidím, že v protější místnosti se chystá jiné školení. Těžko říct čeho. Dělám si kafe a slyším, že kdosi u dveří jede fakt těžký vály, zaslechl jsem „Krajčovi jsem radil tohle“, „přišel kamarád Leoš Mareš”, prostě zcela profesionální chvástání, žádný mimoděkysmus. Zakroutil jsem nad tím hlavou a ani se nesnažil podívat, jak dotyčný vypadá.
Připravil jsem projektor a věci na školení, dopil kafe a odskočil si ještě na záchod. Vycházím z kabinky, zvolna si zapínám gatě, když se otevřou dveře a do místnosti vchází ON.
Čas se zpomalil.
Poprvé jsem se s NÍM setkal. Sami dva na toaletě, a mně v tu chvíli všechno, co jsem předtím slyšel, dávalo naprostý smysl. Ten den jsem se potkal s Honzou Mühlfeitem.
