La Trine

Na navigaci | Klávesové zkratky

Jak se svézt Na vlnách EKG?

Je tu úplně nový podcast. Dva moderátoři za cenu jednoho. Mluvené slovo zdarma do vašich mobilů. Lze poslouchat při sportu a také při flákání.

Představuji vám Na vlnách EKG. Podcast, který by poslouchal Václav Havel, kdyby měl chuť. Natáčí jej Veronika Dubská a David Grudl.

A co je to vlastně podcast? [podkást] je audio pořad na pokračování, který můžete poslouchat online a zdarma. Na mobilu při cestách nebo třeba doma v prohlížeči. Když cvičíte nebo do sebe tlačíte KFC.

První tři díly si můžete pustit i tu:

Vše podstatné pro to, abyste přežili infarkt 💖

Ačkoliv se odborníci i laická veřejnost vzácně shodují v tom, že smrt infarktem patří mezi ty pohodovější, lidé dávají obvykle přednost tomu jej buď přežít, nebo ideálně vůbec nedostat. Vítáme vás u dalšího podcastu z cyklu „Zkusili jsme za vás, aby vy už jste nemuseli“ a tentokrát si moderátorská dvojice Verča & David vyzkoušela právě infarkt myokardu. Jaké jsou první dojmy? Jak infarkt rozpoznat včas? A hlavně jak ho přežít? V tomto díle se dozvíte naprosto vše.

Jeli jsme za vás na Ukrajinu, aby vy už jste nemuseli

Navštívili jsme Ukrajinu a zjistili spoustu neobyčejně zajímavých věcí. Kdo tam žije (Ukrajinci), co se tam pije (vodka) a kolik stojí (skoro nic). Přinášíme podrobnou reportáž z Černobylu. A v tomto díle také poprvé přivítáme hosta, který vážil cestu až z Brna.

Fight! Karlovarský filmový festival versus LFŠ. Co je lepší?

Karlovarský filmový festival VERSUS Letní filmová škola v Uherském Hradišti. Která akce je lepší? Kde promítají barevnější filmy? Kde to víc žije v noci? A kde se lépe hledá místo pro příležitostný sex? Hluboký rozbor obou akcí.


Milion chvilek: čelí palbě zahraniční kritiky!

V mobilu si pouštím online přenos demonstrace na Letné. Nemůžu se zúčastnit, protože jsem zrovna na Ukrajině. S kamarádem Jeffem, který tu žije.

Zrovna začínají: „Požadujeme demisi premiéra Babiše…“

Jeff se ptá: „To je ten co bere dotace?“
„Jo. Šmejd co ojebává stát.“
„A o kolik miliard dolarů?“
„No, spíš půjde o stovky milionů korun, myslím.“ Jeff kroutí hlavou: „A kvůli tomu fakt demonstrujete? Ukrajinský prezident Janukovič si jenom sídlo nechal postavit za 1,5 miliardy dolarů.“

Nojono. Dnes je z toho sídla muzeum korupce, byl jsem se tam podívat, fakt slušný bejvák.

Minář pokračuje: „Žádáme odvolání Benešové.“
„A to je zas kdo?“
„To je nová ministryně spravedlnosti.“
„A co udělala?“
„Zatím nic, my proti ní demonstrujeme spíš preventivně.“
„???“

Raději přenos vypínám a měním téma. Zapnu jej o chvíli později, zrovna mluví šéf zemědělců: „Přeji vám krásné léto bez sucha, bez Zemana a bez Bureše.“

Jeff: „A Bureš je kdo?“
Já: „😆“

Vysvětluju Jeffovi, kdo je Bureš. A taky, že tyhle akce prožívám a vlastně je mi líto, že tam teď nejsem. Že jsem zvažoval koupit si letenku. Tak ať si z toho nedělá prdel.

Jsme si to vysvětlili a zase pouštím přenos. Zrovna začíná Kovy: „Chytněte člověka, cizího, který stojí vedle vás, za ruku.“ Moje i Jeffovo introvertní já právě dostává infarkt: „Tyvole, ještě že tam nejsem!“ Uff!

Pak přichází Babčáková a mele děsný ezokecy. Jeff chytá nerva: „Ježíšimarijá co to je za píču, ona už pět minut žvaní o tom, že bude minuta ticha!!! Koho tam pouštěj řečnit? Evidentně vám docházej lidi.“

Tohle jsem okecat nedokázal.

Závěrečná řeč Mikuláše Mináře. Děkuje všem návštěvníkům a prosí, aby nejprve Letnou opustili mimopražští a teprve … „COŽE?“, přerušuje ho Jeff, „on jim říká, ať se rozejdou??“
„No jasně, už je konec.“
„A to tam nemáte dlažební kostky? Proč jim neřekne, ať rozeberou chodník?“
„Ehm, a proč by to dělali?“
„A čím asi budou házet po policajtech, až přijedou?“
„Policajti tam byli celou dobu a dohlíželi na pokojný průběh.“
„Panebože, vy vůbec neumíte demonstrovat! A kdy bude vlastně stávka?“
„UÁ!“

(UA je mimochodem kód Ukrajiny)

Tady by se mohlo zdát, že Jeffa Milion chvilek a jejich systém pokojných protestů bez výsledku vůbec nepřesvědčil. Ale opak je pravdou. Hudební blok Svěráka & Uhlíře všechno zachránil. Jejich písničky jsme následně zpívali nejen cestou z hospody, ale i doma po první i po druhé flašce vodky.

A Jeff dokonce podepsal petici ❤


Pojďme si zahrát na ČISTÉHO PŘÍJEMCE

A jak se to hraje? Přijdu k vám do kanceláře, všechny vás obejdu a od každého, počínaje uklízečkami přes sekretářky po management, vyberu kilo, dvě, někdy i pětikilo.

Dá to dohromady balík peněz. A já k tomu ze svého přihodím třeba litr. Bude to taková moje investice a budu vypadat jako dobračisko.

No a pak za ten balík něco koupím pro dvě až tři nejsympatičtější osoby v kalendáři a půjdu domů.

Věřím, že vás to bude dlouho bavit, a že budete hrdě nosit odznáček „čistý příjemce“ na klopě.


Řídit stát jako blázinec

Celý internet je od rána odborník na duševně nemocné děti a skeptik v otázce, zda mohou zakládat Čapí hnízda a podnikat… No jasně že mohou!

Duševně nemocný je základ zdravé firmy.

Vždycky je fajn mít v týmu nějakého lehkého autistu, nebo jak se dnes říká, programátora. Samozřejmě, musíte mu vytvořit speciální chráněnou dílničku, po stěnách vylepit plakáty s tučňáky (neptejte se proč), zajistit pravidelný přísun pizzy, neurážet je bonusy v podobě multisportek a nepouštět do jídelny, zrovna když tam sedí ženy. Ale prostě funkční IT oddělení je dneska nutnost.

Ideální je získat i jednoho Autistu+. Neboli matematika. Toho poznáte tak, že mu před nohy hodíte krabičku sirek a on řekne číslo. (Pozor: je potřeba sirky vysypat! Když na zem dopadne celá krabička, on řekne: „jedna“ a přitom to vůbec nemusí být Autista+, ale klasický autista light. Na tohle bacha, v tom se často chybuje.)

Autista+ plus nahradí angel investora, obstará vám počáteční kapitál v kasinu a nechce za to nehorázný podíl.

Bipolární porucha je strašná nemoc. Depresivní fáze může být tak sužující, že člověk není schopen ani vylézt z postele, natož něco dělat. Jenže – je tu i fáze manická. V tu chvíli máte ve firmě nejlepšího obchoďáka na světě, který levou zadní domluví kšefty i v oborech, kterým se vůbec nevěnujete, a ještě přitom vyběhá dotační kolečka. Jeho výpadky vyrovná druhý bipolární kolega s inverzní polaritou. Starý známý trik.

Nikdo by si pochopitelně nepřál, aby těmito nemocemi trpěly jeho děti, ale když už mu osud uchystá tohle břímě, skýtá to i drobné výhody. Může založit rodinou firmu. Skvěle šlapající, a přitom nezpůsobilou vypovídat na policii. A v kritických situacích si může zapřísahat na duševní zdraví svých dětí. To se pak přísahá jedna radost.

Nicméně ušetřit se před krimem tím, že pošlu do Krymu své dítě, nechat ho žít ve strachu, to udělá jen zmrd. To je jako fakt.


Flek!

Ačkoliv to zní neuvěřitelně, tak kdysi jsem bydlel v Brně.

Pamatuji si na bydlení v pronájmu u jednoho chlapíka, který měl nově zařízený byt, přes celý obývák se táhl nádherný bílý chlupatý shaggy koberec, a jednou jsem si tak nesl k počítači kafe, to bylo v době, kdy děsně letěly turecké kávy do plnejch hrnků, takovej byl tehdá v Brně trend, a jak jsem to kafe nesl, tak mi ukáplo na koberec a v té bílé chlupaté nádheře se udělala malilinkatá hnědá skvrnka.

Do piči.

Taxem se to hned snažil utřít houbičkou na nádobí, ale vůbec to nešlo, skvrna sice lehce zesvětlela, ale drhnutím se zvětšila na velikost pětikoruny.

Nepomohl ani Jar. Skvrna opět mírně zesvětlala, ale znovu se zvětšila.

Na internetu jsem se dočetl, že mám zkusit sůl. Tak jsem to fest posolil, ale výsledkem bylo, že z původní hnědé se barva změnila na modrou. A zrovna takovej blbej odstín jinak krásné barvy. Samozřejmě se procesem opět drobně zvětšila.

No ať to nenatahuji. Přátelé mi poradili ještě spoustu dalších věcí, čím by se dalo skvrnku odstranit, kupoval jsem na to různé Vanishe a tak, nicméně když asi po čtvrt roce přijel pan domácí, kterého jsme v kuchyni pohostili, a on se zeptal, jestli je v bytě všechno v pořádku, říkám že jo, jasně, akorát teda … (pozdvihl obočí), akorát že se nám udělala taková skvrnka na koberci, načež jsem otevřel dveře a odhalil asi metrový zelenožlutý flek. Zcela dominoval celému obýváku, nedalo se ho přehlédnout, vlastně obývák se dal popsat slovy „FLEK a vpravo v rohu piano“, vůbec nepomohlo, že jsem natáhl prst a chvíli dělal, že mířím, abych mu ho ukázal, protože nám všem bylo jasné, že kdybych ho namířil kamkoliv, flek trefím.

A přesně na tuhle historku jsem si vzpomněl včera na párty u nás doma, když jsem Veronika podal skleničku s červeným vínem a ona mi ho omylem chrstla do postele. (Párty se přesunula do mého pokoje, abychom nerušili při spánku jediného člena domácnosti, který doopravdy pracuje a je užitečný.)

„Já ti to vyčistím!“
„Verčo, kašli na to, zrovna dnes jsem si objednal nové povlečení a prostěradlo, tohle vyhodím do popelnice.“
„Nééé, měl bys flek na matraci, vyčistím to.“

Momentální situace je taková, že přes půlku dvoumetrové matrace je modrozelený flek, v pokoji se brodím vrstvou soli a Verča spekuluje, jaký další prostředek nasadit.

Přesouvám se do kuchyně dopít to víno.


Co je silnější než strach z bolesti?

„Je těžké uvěřit, že strach, abych neurazil, může být silnější než strach z bolesti. Ale víš co? Je.“ Říká na konci filmu Muži, kteří nenávidí ženy novináři Blomkvistovi člověk, který jej pozval k sobě domů na skleničku. Blomkvist totiž přijal, i když věděl, že je to vrah. Leč slušnost mu nedovolila odmítnout.

Absence strachu neurazit je geniální při Tinderrandění. Umožní ihned říci: „Takhle jsem si tě nepředstavoval“ a rovnou odejít. To bych chtěl umět.

Opačný extrém přináší jen žal a výdaje.

Sedím v restauraci a vyhlížím své rande. Teď dorazila jakási opravdu nehezká metráková holka s mastnou pletí a já se zasmál loserovi, za kterým jde, a čekal dál na tu svou. Když se opravdu dlouho a významně rozhlížela po lidech, blýskla mi hlavou děsivá myšlenka a projel jsem její tinder fotky. Doprdele, to JE ona! Obdivuju kumšt jejího fotografa. Sklopil jsem hlavu a doufal, že brzy odejde.

„Jerry? Je tu někde Jerry?“ Volá přes celou restauraci mé jméno. Nejraději bych se rozplynul, ale to se neděje, namísto toho mi slušnost nedovolí dál strkat hlavu do písku a opatrně mávnu rukou. Třeba si nevši… všimla si. Usmála se míří rovnou ke mně. „Ahoj, já jsem Chakrii.“

„Ahoj, rád tě poznávám, ale nezlob se, představoval jsem si tě jinak a nejsi můj typ, tak se zase rozloučíme,“ je přesně to, co jsem měl říct, ale přece neurazím úplně cizího člověka v úplně cizí zemi, se kterým se už nikdy nikde nevidím.

„Posaď se. Dáme si něco na pití?“ Pití je přesně to, co potřebuju. Ok, zaplatím drink, přežiju nezbytný small talk a pak se vymluvím, že už musím jít. Že už něco mám.

Je neuvěřitelné, jak strašně moc mě nebaví kecat s holkou, která se mi nelíbí. Proč jsi tak povrchní, Jerry, ptám se sám sebe místo toho, abych poslouchal její švitoření. Když přijde číšník s otázkou „Ještě dvakrát Margaritu?“ slušnost mi nedovolí říct, že stačilo. Místo toho přikývnu. A myšlenky se pro změnu stočí k výpočtům, kolik mě to bude stát.

„Tři Margarity… Jerry, ty mě úplně opíjíš, dejme si rychle něco k snědku.“ Jídlo ne! V téhle restauraci bude jednak stát majlant a taky zde zkejsnu další hodinu. „Víš já vůbec nemám hlad.“ „Ne? Aha, tak já si dám sama, pane vrchní, můžu vás poprosit o lístek?“

Po jídle.

„Jerry, takže jsi cestovatel. A kde vlastně bydlíš?“
„Tady kousek, v hostelu.“
„Hmmmm, a nepůjdeme k tobě?“

Chce jít ke mně? Panebože, to by mohla třeba chtít i nějaké dotyky nebo se dokonce políbit.

„To nepůjde, je to tam hrozně malé.“
„To by nám nemuselo vadit,“ zamrká.
„A je to proti pravidlům. Na recepci mají cedulku: choďte tu bez bot a zákaz vodění slečen. Fakt to nejde.“
„Jerry, vím poblíž o hotýlku, kde si můžeme vzít útulný pokoj na dvě hodiny. Jen my dva.“

Vážně mi nabízí sex na prvním rande? Po třech Margaritách? Sakra, jak jí mám nějak slušně… Abych jí jako neurazil…

„Jerry, chceš mě?“
„Ano.“

Jak vlastně víš, že se ti tlustý holky nelíbí, když jsi žádnou nezkusil? No? Třeba to bude dobrý. Třeba to bude skvělý! Ale pro jistotu zhasnu.

Pomalu mi rozepíná košili, vášnivě se líbáme, zajede mi rukou do kalhot, což člověku umí změnit myšlenky. Nechávám se unést. Zajíždím rukou do jejích kalhotek.

„Kurva Chakrii, ty jsi ladyboy?!“
„Jistě. Ty máš něco proti transsexuálům?“
„Ne, to nemám, samozřejmě, ale… Neřekl jsi mi to.“
„Myslela jsem, že je to jasné. Broučku, pojď do mě.“
„Hmm, hele, zůstaneme jen u blowjobu, jo?“

Prsa má fakt dobrý. Jak to dělají? Implantáty, nebo hormony? Pokud tohle dokážou hormony, proč se nechávají holky místo toho pořezávat?

O dva týdny později. V pozadí zní svatební pochod od Mendelssohna.

„Jerry, berete si zde přítomnou Chakrii za svou registrovanou partnerku?“

Tyvoe, tyvoe, tyvoe, tohle zašlo příliš daleko. Ale přece jí teď nemůžu přede všemi urazit.


Tak si to teda shrň, když chceš

Bude v tom všechno. Sex, boj o život i duševní porucha.

Počátek roku 2017 v mém případě sahá přibližně do listopadu 2016 (už to z něj dělá rok mimořádný!), tedy do chvíle, když jsem se přestěhoval z bytu, kde jsem byl svým pánem, ke dvěma slečnám spolubydlícím ??‍♀️??‍♀️. Experiment/terapie. Ani na moment jsem toho nezalitoval. A dokonce o tom dal rozhovor do Čilichili.

Nicméně to byl jen počátek.
Rok 2017 divoce předčil má očekávání.

Čím začít? Třeba, že ten línej David z let minulých by nevěřil vlastním očím, kdyby viděl Davida '17 stát na startovní čáře 28km závodu Spartan Race, natož tomu, že proběhl i páskou cílovou. Moc děkuji a vážím si té šance. A letos chci dát maraton. ?‍♂️

Hrál jsem poprvé paintball. A jel na vodu ?‍♂️. A poprvé se převrhl na loďce. A podruhé. A potřetí. Svištěl si na wakeboardu a udržel se na paddleboardu.

Byl jsem poprvé v Asii, Kataru, Vietnamu, Thajsku, Singapuru. Konečně zase můžu cestovat a užívám si to neskutečně. ✈️

Totiž, abyste rozuměli, nic z toho by nebylo možné, nebýt jedné osoby … vlastně spíš zmizení té osoby … ale o tom až za chvíli.

Zažil jsem, když mi kamarádka před očima spadla ze 4metrové výšky a přerazila si obratel. Zázračně se uzdravila ❤️. Pokud nejde o život, jsou problémy směšné.

Holčičce kamarádů diagnostikovali strašlivou nemoc a nadějí byl jen lék za miliony Kč. Udělali jsme web a lidé ty peníze během pár dní poslali. Díky tomu si mohla před pár dny rozbalit vánoční dárky ?

Viděl jsem poprvé film Kouř ?, sežral tak tunu zmrzlinky a dvě tuny hrášku.

Šlápl jsem na koule své introvertní podstatě a začal chodit do školy improvizace. Nelze se tam zamknout do sebe a přečkat to.

Měl jsem poprvé Tinder-rande. (Jo, TEPRVE, no a co, všichni někdy začínáme. ?)

Měl jsem tři srazy: se základkou (spolužáci byli skvělí), s gymplem (spolužáci byli skvělí) a se srnkou (v rychlosti 80 km/h).

Vlastně čtyři srazy: ještě s důležitou kamarádkou mého života, kterou jsem naposledy viděl před čtvrtstoletím a myslel si, že už ji nikdy nenajdu. Až jednou mi Instagram (který ona nepoužívá) povídá, že ať si ji přidám, když jsme přátelé na Fejsu (nebyli jsme). Zázrak maskovaný za chybu techniky.

Mám první kérku. A zároveň jsem poprvé někoho pokéroval.

Trollinkal jsem předávání státních vyznamenání na Pražském hradě ?. A dopřál všem hostům možnost si se mnou udělat selfie. Byla to jízda! Na předávání Českých slavíků jsem se divil, že umělci to neumí roztočit ani zdaleka tak, jako politici.

Byl jsem poprvé na Psytrance festivalu. A Utuberingu! A spoustě božích koncertů.

Vydělal jsem miliony na Bitcoinu ?. (Proč jste mi o něm neřekli dřív?)

Ale hlavně ze svého života konečně někoho odstřihl. Po dvou temných letech vysvitlo slunce a já se mohl konečně nadechnout. Na životě s někým, kdo má nejspíš duševní poruchu, je nejhorší to, jak na to pomalu, nevěřícně a bolestivě přicházíte. Zcela vás to paralyzuje. A za blázna považujete sebe. Jsem vděčný, že jsem z toho vyvázl dobře, neboť kamaráda podobná situace dohnala až do psychiatrické léčebny.

Když na to tak koukám, není tu vůbec žádný pracovní úspěch… No, mohl bych nadhodit, že jsem měl rekord v počtu školení Nette za měsíc. Ale spíš myslím, že rok 2017 byl rokem duševní pohody, a o to lépe se mi bude v tom letošním pracovat ?

(A kde je ten sex? To si nechám na příště.)


Co je tupějšího než tupá žiletka?

Sem se po roce úplně oholil.

Což představuje docela nápor na žiletku a NENÍ NIC HORŠÍHO, než když se vám v půlce ztupí a doholujete se tupou, proto jsem neponechal nic náhodě a kromě holící pěny koupil a tři náhradní hlavice.

Zavřel jsem se do místnosti, která slouží zároveň jako sprchový kout s umyvadlem i jako záchod, pustil z mobilu Baumaxu a začal s holením. Přesně podle očekávání přestal po pár minutách mít původní břit ten správný říz, tak jsem ho vycvaknul do koše, abych ho nahradil nově zakoupeným.

V oné místnosti je i koš, neboť Thajsko je jednou z těch zemí, kde se použité toaletní papíry nesplachují, ale hází do něj. Russian style.

Po vybalení nových břitů a zjištění, že firma Gillette neužívá jen jeden typ hlavice a ty zakoupené jsou zcela nekompatibilní s mým holítkem, jsem pochopil, že ještě horší, než holit se tupou žiletkou, je holit se tupou žiletkou, kterou si musíš zpětně vylovit z koše plného hoven.

A jak prožíváte Boží hod vánoční vy?


Kdo určuje cenu Bitcoinu?

Jedna z věcí, na které se mě nejvíce ptáte, je kdo vlastně určuje cenu Bitcoinů a ostatních altcoinů. Pokusím se celý mechanismus vysvětlit, a hlavně jakou roli v něm hrají tzv. G-notifikace.

Cena všech kryptoměn je centrálně řízena. Také proto je na všech směnárnách stejná. Rozhodování o pohybu cen si ukážeme na několika příkladech:

Kdy Bitcoin roste a kdy klesá?

V centrálně kryptoměn:

„Šéfe, podle plánu by měl dnes začít Bitcoin klesat.“
„Ok, ale přišla už G-notifikace?“
„Ještě ne.“
„Tak čekáme na G-notifikaci.“
„Dobrá.“

O pár hodin později:

„Šéfe, G-notifikace už přišla: Grudl nakoupil Bitcoiny.“
„Je to potvrzené?“
„Ano, nákup byl uskutečněn.“
„Výborně, můžeme spustit pokles.“
„S jakou razancí? Prudký propad?“
„Šel spát?“
„Podle našich informací ano.“
„Dobrá, v tom případě stačí mírný táhlý pokles.“
„Jdeme na to.“

Jak fungují tzv. korekce?

„Šéfe, už jsme takřka na $20.000, korekce je nevyhnutelná.“
„Dobrá, spustě ji.“
„Kam až budeme klesat?“
„To se dá těžko předpovídat, uvidíme.“

O dva dny později:

„Šéfe není čas korekci ukončit? Už jsme klesli na $12.000.“
„A prodal už Grudl?“
„Ještě ne…“
„Fíha, z dvaceti na dvanáct a neprodal… Klesáme dál!“
„Ale šéfe!?!“
„Žádné ale. Vraťte se, až přijde G-notifikace.“

O dvě hodiny později:

„Šéfe! Prodal!!!“
„Ufff, ten nám dal zabrat. Takže vážení, ukončujeme korekci. Tentokrát to byla jízda. Nyní prosím prudký nárůst o $2000, pak jemný náznak zakolísání a hned zase stoupáme.“

Jak se určuje cena altcoinů?

„Šéfe, podle našich zdrojů Grudl prodal všechny Litecoiny a místo nich nakoupil Ripple a Ethereum. A vlezl do letadla, takže pár hodin nebude na signálu.“
„Hmmmm. Tak provedeme operaci „Litecoin během dvou dnů zdvojnásobil cenu“, vážení. Pomalu to spusťte.“
„Jdeme na to.“

O tři hodiny později:

„Šéfe, tak to vypadá, že po přistání koupil Litecoiny zpět.“
„Ale, ale… Hmmm, tak nic, shoďte cenu na původní, možná trošku pod, a operaci odložíme na později.“


Ultimátní návod jak začít s Bitcoinem

Ultimátní návod pro všechny, co se chystají začít s Bitcoinem:

NAKUPTE A NIC NEDĚLEJTE!

Nespekulujte.
Netrejdujte.
Neprodávejte.
Neobchodujte.

Kdyby mi tuhle radu dal někdo před 2 měsíci a já ho poslechl (nevěřím), byl bych teď o 1 BTC bohatší.

Výhoda je, že cena Bitcoinu roste tak rychle, že i když děláte úplně naprosté píčoviny, jste stále v plusu. V hodně slušným plusu. Jóóóó ?