La Trine

Na navigaci | Klávesové zkratky

Říjen: kam se na něj hrabe září

Říjen 2016: nejlepší měsíc mého života, všechno se obrátilo k lepšímu, jsem nastartovaný jak raketa a těším se, co bude dál!

Faktem je, že jedna z těch mnoha skvělých novinek se mi dost možná přestane zdát skvělá už dnes v 19:07.

Totiž, dnes v 19:00 začínám osmiměsíční trénink na Spartan Race. To je závod, kdy běžíš 15km drsným terénem (zřejmě kolem Bruntálu) a překonáváš překážky, které nejsou náročné ani tak intelektuálně, jako spíš fyzicky, musíš třeba podplavat septik, zkrotit divokého Východňára nebo foukáním roztočit vrtuli helikoptéry.

Ještě pořád mám pocit, že trénink bude zábava. Že to chci! Že v 19:07 se mi nezhroutí svět a nebudu se pokoušet vyskočit z okna tělocvičny s křikem „8 měsíců nedááááááá … bum“.

Držte mi pěsti!

A taky jsem si říkal, že bych mohl trošku oprášit blog, snad se to povede.


Jak se zbavit automatického restartování Windows?

Největší prasárnička Windows je, že se automaticky bez ptaní restartují. Odejdete od počítače s rozdělanou prací, pootevíranými dokumenty a vrátíte se k čerstvě restartovanému počítači. Pro Mekaře to musí znít úplně neuvěřitelně, vlastně sám, když to teď píšu, tak nemůžu uvěřit, že operační systém, který něco takového dělá, používám. Brrrr!

Dobrá zpráva je, že existuje způsob jak tohle chování vypnout. Ač je poměrně důkladně skrytý, zde vám ho předkládám.


Aktualizace: níže uvedený postup nefunguje ve Windows 10 Anniversary Update. Zkouším ještě jiné řešení: smazat (nebo přesunout někam jinam) soubor C:\Windows\System32\Tasks\Microsoft\Windows\UpdateOrchestrator\Reboot a místo něj ve složce vytvořit adresář s názvem Reboot, což by mělo zabránit Windows ve znovuvytvoření původního souboru.


Máte Windows Home?

Nejprve spusťte Editor registru. Stiskněte tlačítko Start, napište regedit a spusťte ho.

A najděte ve stromu vlevo klíč HKEY_LOCAL_MACHINE\SOFTWARE\Policies\Microsoft\Windows\WindowsUpdate\AU. Pokud neexistuje, vytvořte ho přes Úpravy > Nový > Klíč. V něm vytvořte novou položku přes Úpravy > Nový > Hodnota DWORD (32-bit) s názvem NoAutoRebootWithLoggedOnUsers a hodnotou 1.

Máte Windows Pro?

Nejprve spusťte Editor místních zásad skupiny (anglicky Group Policy Editor). Stiskněte tlačítko Start, napište gpedit.msc a spusťte ho.

V Editoru vyhledejte Konfigurace počítače > Šablony pro správu > Součásti systému Windows > Windows Update a odklikněte položku Zakázat automatické restartování v případě přihlášených uživatelů. V anglických Windows je to Computer Configuration > Administrative Templates > Windows Components > Windows Update a No auto-restart with logged on users.

Zvolte Povoleno (v anglické verzi Enabled) a potvrďte tlačítkem OK.

A nyní by již měl zavládnout klid a mír.


Lada. S ní jsi za frajera.

Měli jsme jednu dobu žlutého Žigulíka. Auto vyrobené sovětským pracujícím lidem s designem prověřeným po dvě desetiletí. U nás to moc velká frajeřina nebyla, ale krátce před revolucí jsme s ním vycestovali do Západního Německa a pamatuji si, jak na to auto kapitalističtí psi zírali, jak se za námi otáčeli, jak si nás fotili. Byl to boží pocit!

Pak se s ním taťka vysekal a měli jsme Ladu Samaru. Auto vyrobené sovětským pracujícím lidem s děsně moderním hranatým designem. Jednou s ním naši jeli do Rakouska, stáli zrovna na červenou na křižovatce, když si taťka ve zpětném zrcátku všiml, že se na ně obrovskou rychlostí řítí Mercedes. Stačil jen mamce říct: „rychle se připoutej“, na víc nebyl čas.

Řidič usnul za volantem a ve více než stovce to napálil přímo do Samary.

Auto úplně našrot, totálka, konec. RIP.

Tedy myslím Mercedes. Na Samaře, co si pamatuji, prasklo zadní levé světlo.

Samaru ten rok vyhlásili evropským tankem roku pro nižší střední třídu.


7 důvodů, proč bezdrátová sluchátka a iPhone 7 sucks

♫ Play a song for me Apple jack, Apple jack
play a song for me and I'll sing ♫

Se teď hodně diskutuje o tom, že iPhone 7 nemá jack, tedy konektor na sluchátka, někteří hovoří o nástupu bezdrátových špuntů, ale podle mého to jsou řeči lidí, kteří sluchátka nepoužívají a nerozumí tomu.

Já sluchátka používám velmi často.

Vždycky si je rozuzluji, rozmotám a nasadím. A vyrazím ven. Přibližně v 60 % případů po tom všem takňák zapomenu pustit hudbu. Po nějaké době, když mě třeba špunty začnou tlačit, si to uvědomím a někdy i hudbu následně pustím. Ale někdy ne, protože se mi nechce nic vybírat, řešit a tak.

Zkrátka se sluchátky cestuji opravdu často a semtam i s hudbou.

Díky sluchátkům každý pozná, že mám iPhone, i když ho mám zastrčený v kapse.

Zároveň však kapsář, a tady sázím trošku na jeho inteligenci, mi ho nebude krást, protože předpokládá, že poslouchám muziku. Pokud tedy zrovna v metru nespím.

Sluchátka mi již několikrát zachránila mobil před pádem na chodník, protože jsou vymyšlená tak, aby součet jejich délky + výška mobilu byl o 10cm kratší, než je rozdíl mezi nadmořskou výškou mých uší a chodníku. Což je opravdu geniální.

Svou roli v zachytávání padajícího mobilu hraje i pevný konektor jack, který jen tak nepovolí a pomáhá a chrání.

Takže chci vás, příznivci iPhonu 7, vidět, až vám s bezdrátovými špunty v uších vypadne vodotěsný mobil z kapsy na beton. Slzička vám ukápne a já se budu smát hlasitě 😂 a zdůrazňovat, že jsem to říkal 😌


Zavinil Seznam.cz, že hackli Sobotku? Hrozí to i vám?

Premiér Sobotka se stal obětí hackerů, kteří se nabourali do jeho e-mailové schránky, převzali jeho Twitterový účet a kdoví co ještě. Na vině je dost možná Seznam.cz, u kterého měl e-mail zřízený. Jak je to možné? A hrozí stejné nebezpečí i vám?

Abych to vysvětlil, zkuste si nejprve představit, že si v bance zakládáte účet a asistent vám říká:

„Teď si prosím zvolte heslo, pomocí kterého budete moci nakládat s účtem.“

Vymyslíte si těžko uhodnutelné heslo, zadáte jej do počítače a bankovní asistent pokračuje:

„Výborně. A ještě pro případ, kdyby se vyskytl nějaký problém, mohu se zeptat na příjmení vaší matky za svobodna?“

„Ale jistě. Pterodaktylová.“

„Ano, děkuji,“ říká asistent, zapisuje do počítače, a protože je profík, odolá poznámce: „ona bude asi starší ročník, že?“

Od té chvíle se spoléháte na to, že banka dovolí s účtem manipulovat jen tomu, kdo zná heslo. Ani ve snu by vás nenapadlo, že to dovolí také tomu, kdo zná rodné příjmení vaší matky.

A Seznam právě tohle dovoluje!

Během zakládání e-mailu se vás mimoděk zeptá na jakousi „kontrolní otázku“, což může být právě rodné příjmení matky, ale už nedodá, že znalost příjmení umožní komukoliv se přihlásit do vaší schránky. Běžný uživatel to nevytuší.

Seznam tvrdí, že kontrolní otázka slouží k zabezpečení účtu. Opak je pravdou, kvůli kontrolní otázce ztrácí smysl heslo. Vymýšlení silného hesla bylo prostě zbytečné. Poskytovalo jen falešný pocit bezpečí.

Každý bezpečnostní expert vám řekne: „NIKDY na kontrolní otázku stran rodného příjmení matky NESMÍŠ zadávat rodné příjmení matky, napiš tam třeba borůvkový koláč, ale jenom proboha ne rodné příjmení matky!“

Tedy každý bezpečnostní expert poradí pravý opak toho, k čemu vybízí registrační stránka na Seznamu. A pokud nemáte bezpečnostního experta po ruce, je velmi pravděpodobné, že se nachytáte, a pokud ne vy, tak třeba vaše mamka, bude postupovat podle instrukcí a vytvoří si bezpečností díru, pomocí které se kdokoliv může dostat k jejím důvěrným zprávám.

Ale nejde jen o zprávy. Jakmile útočník získá přístup k e-mailu, je velmi snadné získat přístup i k dalším službám, jako je například Twitter nebo Facebook, které jsou s tímto e-mailem spojené. Prostě na stránce klikne na tlačítko „zapomněl jsem heslo, pošlete mi nové“ a nové heslo se doručí na kompromitovaný e-mail, kde už na něj útočník čeká a ihned převezme vládu nad dalším vaším účtem.

Takže pokud útočník zjistil, jak naznačuje v perexu odkázaný článek z Lidovek, rodné příjmení matky Bohuslava Sobotky (což ví spousta lidí) a rok jeho narození (což ví Wikipedie), získal přístup k jeho e-mailu. A poté mohl snadno získat přístupy k dalším službám.

Hrozí stejné nebezpečí i vám?

Pokud máte účet u Seznamu nebo jinde, kde se zadávají kontrolní otázky (například Apple ID atd.), ihned se ujistěte, že odpovědí je něco, co nikdo jiný nemůže jakkoliv odvodit. Nebo kontrolní otázku zrušte, je-li to možné. V případě Seznamu postupujte podle tohoto návodu.

Aktivujte tzv. dvoufázové ověření. Podporuje ho například Facebook, Twitter, Apple ID nebo Google a jeho Gmail.

Jestli se hackeři (nebo přesněji crackeři) do e-mailu předsedy vlády skutečně dostali přes kontrolní otázku, není potvrzené. Ale je dobré vědět, že tato fatální bezpečnostní díra existuje.


Příklad: Martin Kostolany na první pokus zjistil ročník a rodné příjmení mé mamky. Naštěstí má jinou kontrolní otázku, jinak by nabourání se do její schránky byla otázka pouhých pár desítek vteřin snažení.


Jak cestovat vlakem o 40 % levněji?

Málo se ví, že u Českých drah existuje něco jako příplatek za to, že s nimi cestujete daleko. Cesta z Prahy do Bratislavy je o 40 % dražší, než úplně stejná cesta stejným vlakem (ze kterého nevystoupíte) z Prahy do Brna, z Brna do Břeclavi a z Břeclavi do Bratislavy.

Takže když mě uvidíte, jak na nádraží zdržuji frontu tím, že si kupuji extra lístek na každý kilometr trasy, není to proto, že bych byl magor, naopak udělejte totéž, paní za přepážkou jsou za každé zpestření rády a mají doma co vyprávět. Stejně tak i v jídelním voze Českých drah zkuste ušetřit a nechat si pivo rozúčtovat po hltech.

Navíc získáte 4× víc ČD bodů, které pak můžete dát blízkým pod stromeček a udělat jim skutečně obrovskou radost.

Jak říkával Baťa, člověk se nestane milionářem tím, že bude využívat množstevních přirážek, to je jasné.

p.s. jde to ještě levněji

p.p.s. simvás, když budete hledat spojení na webu ČD a poté i hledat tlačítko „koupit jízdenku“, abyste si mohli koupit jízdenku, protože proč jinak byste ty spoje vyhledávali, že, tak vězte, že tam fakt není. Vím, těžko tomu uvěřit, ale holt taková je doba, no. Musíte začít hledat znovu odsud.


Trik, jak vyzrát na dveře v MHD

Pojďme si jednou provždy vysvětlit, kdy se dveře v pražské MHD otevřou automaticky a kdy se musíme natáhnout po tlačítku.

Je to jednoduché!

Pokud tlačítko ZELENĚ SVÍTÍ a NEBLIKÁ, tak se dveře v tramvaji automaticky OTEVŘOU a v metru NEOTEVŘOU. Pokud tlačítko ZELENĚ BLIKÁ, tak se dveře v metru automaticky OTEVŘOU. A nakonec, pokud tlačítko NESVÍTÍ, tak se dveře v metru automaticky OTEVŘOU a v tramvaji NEOTEVŘOU, ovšem pokud se jedná o vnější tlačítko tramvaje, tak se možná OTEVŘOU.

Takže shrnuto, pokud chcete, aby se dveře otevřely, tak:

  • pokud tlačítko SVÍTÍ a NEBLIKÁ, zmáčkněte jej (v metru, v tramvaji nemusíte)
  • pokud tlačítko NESVÍTÍ, zmáčkněte jej (v tramvaji, v metru nemusíte)

Pokud nechcete dumat nad tím, jak to funguje v metru nebo tramvaji, použijte toto zjednodušené schéma:

  • pokud SVÍTÍ a NEBLIKÁ, zmáčkněte jej
  • pokud NESVÍTÍ, zmáčkněte jej

Tím se nám nabízí možnost schéma ještě více zjednodušit na:

  • zmáčkněte tlačítko

No a tohle si už věřím zapamatujete. Říkal jsem, že je to jednoduché.

Upozornění: mačkání tlačítka na samolepce nemá na otevření dveří vůbec žádný vliv!


Jak se stát dobrodruhem

Žeru pořad Dobrodruh! (Neznáte? Musíte vidět!) Až tak, že jsem se rozhodl mu vzdát poctu natočením rymejku. S výraznými autobiografickými prvky. Toť hrubý náčrt scénáře:

Vypravěčka: Dnes se s Davídkem podíváme až do Brna. (V podkresu hraje monumentální hudba.) Možná jste o tomto místě již mnohé slyšeli, ale vězte, že zatím málokdo ho skutečně navštívil. Davídek by se chtěl vydat i do těch nejodlehlejších čtvrtí, kde žijí lidé, kteří ještě nikdy nespatřili Pražáka.

Florenc, 13.02, hovořím se zoufalým výrazem do kamery: „tady měl stát náš autobus, ale bylo mi řečeno, že před dvěma minutami ujel… vůbec nevím co teď…“

Následuje přesun metrem na Hlavák, stojíme u Billy. „Když jedu na jakoukoliv expedici, tak se vždycky postarám o to, abych měl dost pití. Kupuji proto 4 litry bílého vína. … No, vezmu raději ještě litr. Tak ještě jeden. A ještě dva.“

Vypravěčka: Brňané představují jednu z nejvyvinutějších kultur na Moravě. Mají svůj jazyk i své aktivisty. Ale ne vždy tomu tak bylo, ještě před nedávnou dobou cestovatele sužovaly obavy z kanibalismu.

Skupinka černochů mi táhne bedny s vínem, oblečením, jeden se prohýbá pod plasmou. „To je neuvěřitelný, jaký kraviny sebou táhnou, jen abych měl komfort. Nicméně za chvíli mi jede ÉCé směr Brno, tak se přesunujeme na druhé nástupiště.“

Záběr, jak koukáme na koncová světla odjíždějícího vlaku. „PIČIDO!“ Inu co, snad se nám podaří stihnout další vlak za hodinu.

Střih. O šest hodin později, vlak se blíží k Brnu. „V tuhle chvíli projíždíme Adamovem, nebezpečnou oblastí před Brnem. Není tady žádný signál, jen dlouhé tunely a klepu se strachy. Už bych chtěl být v Brně, protože po těch hodinách ve vlaku mě pěkně bolí zadek.“

Vlak zastavuje na hlavním nádraží, v podkresu Dobytí ráje od Vangelise. Různě tu posedávají bezďáci. „Přišla mě přivítat celá vesnice,“ usmívám se a rozdávám bezďákům cíga. „Brňané jsou nesmírně milí lidé,“ procítěně sděluji, zatímco jednoho hladím po hlavě, „ale žijí v neuvěřitelně nuzných podmínkách.“

Následuje bezradné hledání vstupu do metra. Nakonec to vzdávám a opatrně vyrážím do města pěšky. „Nyní najdeme místo, kde přenocujeme.“ Vcházím do hotelu Slavia a pokouším se na domorodkyni mluvit hantecem. Vypadá vyplašeně. Střih. Záběr, jak spím na hotelovém pokoji pod moskytiérou.

Druhý den se oddávám bloumání po Brně, truchlím do kamery, jaký mám strach, že setkáním s Brňáky se vlastně spolupodílím na zániku jejich tradičního způsobu života, jelikož mám s sebou spoustu moderních vymožeností, se kterými se dosud nesetkali.

Pak následuje zvrat. Ve dveřích šaliny si přivřu ruku, následuje úprk do nemocnice s podezřením na otevřenou zlomeninu, proraženou plíci a rozdrcenou pánev, výpravu ruším a dlouhé minuty naříkám.

Vypravěčka: Prohlídka i rentgen neprokázaly žádné zranění, ale Davídek se na pobyt v Brně už necítí. Tak snad příště, no…


Udělejme Davídkovi radost

Lidskost a humanita.

Položme si otázku: čím se vlastně člověk liší od zvířete? Tím, že je obdařen rozumem? Tím, že má duši? Schopností abstraktně myslet? Nebo tím, že na procházce neočichává kolemjdoucím prdel? Jen stěží bychom našli výstižnější slova, než pronesl Aristoteles: „Nunc facilisis augue iaculis metus.“

Nyní máte možnost projevit svou lidskost.

Davídek

Davídek

Davídek je činorodý, společenský a veselý chlapec. Na první pohled vypadá jako ostatní třicetileté děti. V něčem je ale jiný.

Davídek vždy toužil vydat román. Knihu o mamince s názvem Babička. Má hotových prvních 15 obrázků. Všechny je pečlivě rozstříhal, protože by chtěl vydat hýbací knížku, ne prachsprosté leporelo.

Letos Davídkovi diagnostikovali syndrom karpálního tunelu. A aby toho nebylo málo, nehezky zakopl a v návalu bolesti pronesl slova, za která se dodnes tuze stydí. Což se nepříznivě odrazilo na jeho psychice a na literaturu zanevřel.

A pak… pak se dočetl, že je nominován na cenu Magnesia Litera. Zatajil se mu dech, vzpomněl si, jak jedenkráte Magnésii vypil a strašně se z ní

Statistika je neúprosná

Čísla hovoří jasně. Téměř každý, kdo zabodoval v Magnesii Liteře, vydal knihu. Pošlete Davídkovi hlas. Pro vás je to otázka dvou kliknutí. Pro Davídka je to šance na lepší život. Šance potřást si rukou s panem Kanzelsbergerem, vynálezcem knihtisku.

Pokud někdy chcete v dlaních třímat Davídkovu Babičku, pokud toužíte s ní usínat, dnes máte šanci. Hned teď pošlete hlas.


Je možné, aby se finále Magnesia Litera zúčastnil někdo, kdo přečetl jenom Neználka? Bude součástí promenáda v plavkách? Nosí si účastníci vlastní chlast maskovaný v láhvi Magnésie? Tleskal Jan Tleskač v Kongresu Havlovi? Je 5 velkých písmenek v předchozí větě něco jako rekord?


Když se zázraky dějí nevhod

„Na tu televizi by přijeli zítra, budeš doma?“

Překvapilo mě, jaký to nabralo spád, když si úkol nechat opravit nefunkční televizi LG po 3 letech mého snažení vzala včera na starosti přítelkyně.

„Jo, budu.“

Opraváři mají přijet ukrutně brzy, někdy kolem desáté, takže na ráno jsem si nachystal kaskádu budíků, nicméně z postele mě vytáhla až geniální myšlenka, že televizi přenesu z ložnice do obýváku, abych až přijedou mohl pokračovat ve spánku pokud možno nerušeně.

Jo, ještě jim musím nachystat prodlužku, protože nevím, jestli si vozí vlastní elektřinu, no a abych se ujistil, že fakt dosáhne, zapojil jsem do ní televizi, zkusil ji zapnout, naběhla, tak jsem ji vypnul a odebral se zpět na lože.

Nicméně něco mě zarazilo, nevím přesně co, tak se vracím myšlenkami o pár vteřin zpět a už začínám tušit: televize se zapnula? Jak se mohla zapnout, když tři roky nefunguje?

Říkám si: „ser na to, přece kvůli takové blbosti zase nepolezeš z postele,“ ale prostě mi to nedalo, takový já jsem, tak jsem ji zkusil znovu zapnout a fakt, koukám do očí Doktorce Quinnové.

Jak k onomu zázraku došlo mi bylo naprosto jasné, prostě na co sáhnu, to opravím, ustaraný výraz ve tváři byl spíše kvůli opravářům, neboť jsem si uvědomoval, jak je může taková funkční televize zarmoutit.

Měli dorazit každou chvíli. Přehrával jsem si různé varianty dialogů, jak jim smutnou skutečnost oznámit. Pustit v televizi obrázek panny Marie a volat „Zázrak, stal se zázrak, halelujá!“ Nebo to uhrát na blbce? To by mi mohlo jít, třeba takto:

  • Brejden, jsme tu kvůli tý televizi.
  • Dobré ráno, již na vás čekám, pojďte dál.
  • Tak kdepak ji máte?
  • Tady, v obýváku, zrovna koukám na Ázetkvíz.
  • Aha, a tu co potřebujete opravit je kde?
  • To je ona.
  • No ale… ta funguje, ne?
  • Ano, ano, funguje, zaplať pánbů, jinak bych na Ázetkvíz nekoukal. Dáte si kafé, než se do toho pustíte?
  • A jak máme opravovat televizi když funguje?
  • Mě se neptejte, já se v elektronice vůbec nevyznám. (Tady bych mohl dodat, že jsem z Brna, pokud by jim to stále nedošlo.)
  • No to přece… si z nás děláte srandu? Nejde opravovat televizi, když funguje.
  • Nejde?
  • No samozřejmě, tak snad… !!!
  • Aha. Jenže tohle třeba na webu vůbec nemáte napsané. Ani do telefonu se nikdo nezmínil. Přitom stačilo se zmínit a mohli jsme si všichni ušetřit čas a vy cestu. Ale zase jste bohatší o ponaučení, viďte?

(A já o prachy za opravu.)