„Máte dobré přátele!“ hlásá nadpis, jako by mi právě sdělovali,
že jsem vyhrál v loterii. „Tento článek je běžně zamknutý, ale vy si
ho můžete přečíst ZDARMA“ Cítím se jako VIP host na párty roku. Někdo
hodný mi věnoval článek. Jaká čest. Jaké privilegium! Stačí jen zadat
email… Nic víc! Žádné háčky! Žádné pastičky! Jen prostý email a
svět kvalitní žurnalistiky se mi otevře dokořán.
Je to jako snažit se vyplnit formulář, zatímco vám za zády stojí
neurotická tchyně s megafonem a komentuje každý krok. „TOHLE PÍSMENO NIC
NEZNAMENÁ!“ „TYHLE DVĚ TAKY NE!“. Příště si na psaní emailu vezmu
amfetaminy, aby to bylo dost rychlé.
Připadám si, jako by mě v Albertu odtáhla ochranka stranou: „POZOR!
Tento člověk už tady někdy nakupoval! Okamžitě vytáhněte občanku,
rodný list, a dokažte, že jste to vy, nebo běžte do prdele!“ Zatímco
noví zákazníci bez problému vcházejí dovnitř, vás si postavili bokem,
musíte sundat pásek, boty a jdete na důkladnou bezpečnostní kontrolu.
„Cože, vy si nevzpomínáte, jaký jogurt jste si tu koupil před třemi
lety v regálu číslo 7?“ zařve pokladní do mikrofonu a rozléhá se to
přes celý obchod. „PÁN SI NEPAMATUJE, CO SI TU NAKOUPIL!“ Rozsvítí se
červená světla, nákupní vozíky se zastaví, jeden stařík si odplivne:
„Za mých mladých let jsme měli ke svým jogurtům úctu.“
V tu chvíli jsem se rozhodl být kreativní. „hovno@mrdat.cz“ –
elegantní, dospělá volba. Jsem tak hrdý. Zaškrtl jsem souhlas se
zpracováním osobních údajů a přihrál do marketingové databáze Respektu
nejkvalitnější kontakt roku. Pan Hovno Mrdat, milovník inteligentní
žurnalistiky a prémiový potenciální předplatitel.
Zelená hláška, gratulace, úspěch! Systém právě s nadšením
přivítal do své komunity digitální fekálie, stránka se načítá a já
konečně vidím ten slavný článek… jehož obsah mě po této epické
bitvě už absolutně nezajímá.
Apple místo Intelligence přinesl osm nových emojis, kterými lze
vyjádřit vaše zklamání. Jeden dokonce zachycuje pocit majitele iPhone 16,
který si ho kvůli AI koupil.
🦠 Vždycky mě zaráželo, že viry jsou podle vědy neživé
organismy. Jak může být něco, co tak efektivně napadá naše těla, tak
rafinovaně mutuje a šíří se mezi hostiteli, vlastně… neživé?
Obzvlášť během covidové pandemie jsem poslouchal o nových variantách,
vyšší nakažlivosti a „chytřejších“ mutacích, a říkal jsem si –
tohle nezní jako chování něčeho neživého!
Snažil jsem se ten paradox pochopit. Jak může něco bez vlastního
metabolismu, bez schopnosti samostatné reprodukce a bez buněčné struktury
působit dojmem, že má téměř zákeřnou inteligenci? Potřeboval jsem
analogii z běžného života, která by mi pomohla to uchopit.
Virus jako řetězový dopis
A pak mě to trklo! Virus funguje podobně jako řetězový dopis
📨 Vzpomínáte na ně? Ty papírové zprávy, které vám někdo dal
s instrukcí: „Opiš to 10× a pošli dál, jinak tě postihne strašlivá
smůla!“ Pojďme si to rozebrat.
🔄 Moment probuzení
Samotný dopis je jen kus papíru s inkoustem – není živý, nemůže
nic dělat. Podobně virus mimo buňku je jen balíček genetického materiálu
v proteinovém obalu. Dopis „ožije“ až ve chvíli, kdy ho člověk vezme
a přečte. Virus také „ožije“ teprve když pronikne do buňky.
⚠️ Manipulativní strategie
Úspěšný řetězový dopis obsahuje nějaký psychologický háček –
hrozbu („stihne tě neštěstí“) nebo příslib („budeš mít
štěstí“). Naše mozky jsou naprogramovány reagovat na určité podněty a
dopis tyto slabiny nemilosrdně využívá. Přeprogramuje naše priority
stejně efektivně jako virus přeprogramuje buňku – najednou považujeme za
důležitější opisovat nesmyslný text než dělat něco užitečného.
V obou případech jde o mistrovskou manipulaci s „hostitelem“.
👨👩👧👦 Hostitelé
jako obětavé továrny
Když člověk opíše řetězový dopis, používá své zdroje – papír,
inkoust, energii, čas – k replikaci informace, která mu vlastně nijak
neprospívá. Podobně buňka napadená virem využívá své biochemické
zdroje k vytváření virových částic. Ani dopis, ani virus nemají vlastní
prostředky – jsou parazity na cizích zdrojích.
🎲 Náhodné mutace s velkými
důsledky
Když někdo při opisování řetězového dopisu udělá chybu, může
vzniknout nová, účinnější verze. Představte si, že místo „pošli to
10 lidem“ někdo napíše „pošli to 5 lidem, které máš rád“.
Taková verze se může šířit lépe, protože je splnitelnější a
přidává emocionální náboj. Ale kdyby tam někdo napsal „pošli to
100 lidem“, většina lidí by to vzdala jako příliš pracné. Tohle je
dokonalá ukázka virových mutací hledajících ideální rovnováhu –
svého druhu přirozené A/B testování!
🤝 Když se potkají dva dopisy
Co když dostanete dva různé řetězové dopisy a jste líní je oba
opisovat? Možná vezmete strašidelný příběh z jednoho („Moje teta tento
dopis ignorovala a druhý den…“) a kombinujete ho s přesvědčivým slibem
z druhého („…pošli to 7 lidem a do týdne se ti splní přání“).
Svým spontánním „editováním“ jste právě vytvořili rekombinaci –
stejně jako když si dva viry v jedné buňce vymění části genetické
informace.
⏰ Dopis ve vašem šuplíku
Představte si, že dostanete řetězový dopis, který vás vyděsí
natolik, že ho raději schováte do šuplíku. Nemáte odvahu ho ignorovat, ale
zároveň ho nechcete poslat dál. Po měsících či letech uklízíte a dopis
znovu objevíte. I když jste si mezitím říkali, že je to nesmysl, pohled
na varování v dopise ve vás znovu probudí nejistotu – co kdyby na tom
přece jen něco bylo? – a vy ho konečně přepíšete a pošlete dál.
Dopis přežíval ve vašem šuplíku, neaktivní, ale připravený. Přesně
takhle fungují viry jako herpes – skrývají se v buňkách, někdy roky,
než se znovu aktivují.
🎬 Přeskok mezi druhy
Představte si specifický řetězový dopis kolující mezi fanoušky Star
Treku. Obsahuje odkazy na Spocka, dilithium krystaly a Primární direktivu. Pro
nezasvěcené je nesrozumitelný, ale pro fanoušky dokonale funkční. Pak ho
někdo omylem pošle své babičce, která sci-fi nerozumí. Ta však namísto
hvězdné federace vidí v dopise podobenství s biblickými příběhy a
křesťanskými hodnotami! Přepíše ho, interpretuje po svém a rozešle do
svého klubu seniorů. Dopis „přeskočil“ mezi druhy a našel nového
hostitele s úplně jinou interpretací. Podobně koronavirus, původně
adaptovaný na netopýry, našel způsob, jak využít lidské buňky,
přestože jsme evolučně vzdálené druhy.
🛡️ Virové rezervoáry
V přírodě existují druhy zvířat, které hostí viry bez viditelných
problémů. Netopýři s koronaviry, ptáci s chřipkovými viry – žijí
v rovnováze. Virus se v nich množí, ale nezpůsobuje katastrofu. Je to jako
kdyby existovala komunita lidí, kteří si předávají řetězové dopisy jen
ironicky, jako kuriozitu, aniž by je brali vážně nebo měnili své
chování.
🤒 Když dopis škodí
No a pak jsou lidi, kteří je vážně berou. Smrtelně vážně.
Představte si, že řetězový dopis obsahuje kromě výzvy k opisování
také škodlivé instrukce: „Pro očistu organismu pijte denně ředěné
bělidlo“ nebo „Zírejte bez ochrany očí 30 minut přímo do poledního
slunce.“ Člověk „nakažený“ tímto dopisem postupně poškozuje své
zdraví.
A může být hůř. Představte si člověka zcela posedlého řetězovým
dopisem: Přestává vařit, uklízet, chodit do práce – veškerý čas
věnuje jen opisování. Prodá nábytek, aby měl na poštovné. Celý život
se smrskne na jediný účel: šířit dopis. Přesně tak virus přeprogramuje
buňku – zastaví její normální funkce a veškerou energii, materiál
i výrobní kapacitu napře k jedinému cíli: vyrábět více virů.
Nejagresivnější dopisy vedou k úplnému vyčerpání nebo
sebepoškození. Ale takové dopisy se paradoxně šíří hůř – mrtvý
hostitel už další dopisy nepošle. Proto ty nejvyspělejší viry, jako
herpes, dokáží v těle přežívat desítky let bez fatálních následků.
Jsou jako nenápadný soused, který je věčně napíchnutý na vaši WiFi, ale
už i kvůli tomu vám nevypálí dům. Evoluce vlastně přirozeně směřuje
k tomuto stavu – viry, které svého hostitele rychle zabijí, jsou
vývojovou slepou uličkou.
Generační imunitní propast
Kdy naposledy vám někdo z rodičů nebo prarodičů přeposlal email
začínající „TOHLE NEPŘEHLÉDNI“ nebo „VAROVÁNÍ!!!“? Email o tom,
jak Bill Gates rozdává své jmění, nebo jak vám někdo ukradne všechna
data z telefonu, když přijmete určitý hovor? Poslali jste ho dál? Asi
ne, že.
Některé generace jsou určitými informačními viry obzvlášť snadno
infikovány, zatímco jiné si vůči nim vyvinuly imunitu. Přemýšlím, proti
jakým digitálním virům budu bezbranný já, až mi bude sedmdesát? Budou to
holografické sociální sítě? Kvantová kryptoměna? Budu vnoučatům
vysvětlovat, proč musí okamžitě investovat do nějaké „úžasné
příležitosti“, kterou mi poslal neznámý člověk z budoucího
virtuálního světa? A vnoučata jen protočí oči stejně, jako je
protáčím já teď. Kolo evoluce se točí dál a každá generace je vůči
něčemu imunní – a vůči něčemu jinému zoufale bezbranná.
🌍 Představte si následující myšlenkový experiment: Pozorovatel ℙ
nastupuje v Praze do letadla směr New York. V momentě odletu se definuje
jako liberál a má všechna přesvědčení odpovídající této
definici – obhajuje volný trh, minimální stát a nízké daně.
✈️ Během letu pozorovatel nepodstupuje žádnou změnu přesvědčení
ani nepřijímá nové informace, které by mohly ovlivnit jeho postoje. Letí
konstantní rychlostí přes časová pásma, aniž by narazil na anomální
turbulence ideologického pole.
😮 Přesto po přistání v New Yorku nastává pozoruhodný jev: Ačkoliv
jeho názory zůstávají naprosto identické s těmi při odletu, po setkání
s místními liberály prožívá šok – tito pozorovatelé totiž
zastávají pozice silného státu, regulací trhu a progresivního zdanění.
Cítí se jako fotbalový fanoušek, který sedí v sektoru rivalů, přestože
má na sobě správné barvy.
🔄 Tento jev je plně symetrický. Když americký liberál (označme ho
jako pozorovatel 𝕎) podnikne inverzní cestu přes Atlantik, přistává
v Praze se zcela nezměněnými názory, avšak místní taxonomie ho
okamžitě překlasifikuje na levičáka a progresivistu.
Vysvětlení
transatlantického paradoxu
🤔 Co se tu vlastně děje? Kupodivu jev nesouvisí s fyzikou, jde
o poctivý lingvistický drift. Slovo liberál prošlo v USA a Evropě
naprosto odlišným vývojem, až se ocitlo v pozici, kdy znamená prakticky
opačné věci na obou březích Atlantiku.
📚 Původně označoval liberál v obou světech totéž – zastánce
klasického liberalismu, který se zrodil v 18. a 19. století díky
myslitelům jako John Locke, Adam Smith či John Stuart Mill. Tito filosofové
prosazovali individuální svobody, omezený stát a volný trh. Jenže pak
přišla v Americe Velká hospodářská krize 30. let a Rooseveltův New
Deal, který dramaticky změnil význam tohoto slova. Liberalismus se v USA
postupně začal spojovat s aktivní rolí státu v ekonomice, sociálními
programy a regulacemi – tedy pravým opakem svého původního významu.
V Evropě se ovšem původní význam zachoval, takže když zde mluvíme
o liberálech, máme stále na mysli zastánce ekonomické svobody a
minimálního zasahování státu.
🤷♂️ A co náš pozorovatel ℙ, který se najednou ocitl bez
identity? V USA si pro tento problém našli řešení. Když slovo liberál
znamenalo něco jiného, potřebovali nové označení pro zastánce
minimálního státu a volného trhu. A tak sáhli po termínu
libertarián.
Zpátky do budoucnosti
⏰ Představte si následující myšlenkový experiment: Pozorovatel ℙ
nastupuje v New Yorku v roce 2025 do stroje času směr Paříž, léta
páně 1857. V momentě odletu se definuje jako libertarián a nese s sebou
všechna konstantní přesvědčení odpovídající této definici –
obhajuje ekonomickou svobodu, odmítá státní intervence a věří
v nedotknutelnost soukromého vlastnictví.
🕰️ Během cesty časem pozorovatel nepodstupuje žádnou změnu
přesvědčení ani nepřijímá nové informace, které by mohly ovlivnit jeho
postoje. Cestuje konstantní rychlostí přes časoprostorové kontinuum, aniž
by narazil na anomální turbulence v ideologickém poli.
😲 Přesto po přistání v Paříži roku 1857 nastává pozoruhodný
jev: Ačkoliv jeho názory zůstávají naprosto identické s těmi při
odletu, po setkání s místními libertariány prožívá šok a cítí se
jako kapitalista, který omylem zabloudil na tajné setkání revolucionářů.
A ti ho identifikují jako reakcionáře a třídního
nepřítele.
Vysvětlení časového paradoxu
🔍 Co se tu zase děje? Ironií osudu, i slovo libertarián má
vlastní fascinující příběh metamorfózy. Původně se objevilo ve Francii
jako libertaire a označovalo – wait for it – levicové anarchisty!
Joseph Déjacque, francouzský anarchista a komunista, vydával v roce
1857 časopis Le Libertaire a termín používal pro označení
radikálních antikapitalistických pozic.
⚔️ Tento původní libertarián by považoval dnešního
amerického libertariána za svého úhlavního nepřítele. Pojmová propast,
kterou překlenul čas, je ještě hlubší než ta transatlantická. Když
v 50. letech 20. století američtí zastánci volného trhu převzali slovo
libertarián, provedli s ním takovou ideologickou transplantaci, že by
původní majitel svůj termín už nepoznal. Dnes ve Spojených státech
označuje filosofii, která je téměř dokonalým protikladem původního
významu.
Surrealistická večeře
🍽️ Což mě přivádí k otázce, jak by asi dopadlo, kdyby se lidé
z různých století a kontinentů potkali? Představme si surrealistickou
večeři, kde u kulatého stolu sedí americký přístavní dělník z roku
1890, naproti němu hedgeový magnát z Wall Street roku 2025. Dělník
nenuceně pojídá svůj každodenní oběd – mísu ústřic a humří
ocásky – zatímco bankéř si vychutnává jako exkluzivní delikatesu
identické menu. A vůbec si nezávidí! Na pravém konci stolu aristokrat
z 18. století pyšně krájí vzácný luxusní pokrm, symbol bohatství jeho
doby: pečené kuře. Naproti němu studentka z našeho století načíná
kyblík z KFC. Všichni jedí totéž, přece každý něco úplně jiného.
Jako by slova a věci kolem nás žily vlastním životem v nekonečném
kolotoči významů, který se nikdy nezastaví.
Teorii relativity dnes zná téměř každý. Říká, že pohyb je
relativní. Že na raketu letící směrem od Země můžeme pohlížet i tak,
že raketa stojí na místě a naopak Země se vzdaluje od ní. Tento pohled
vede k řadě paradoxů, z nichž nejznámější je paradox
dvojčat.
Klíč k pochopení teorie relativity spočívá v uvědomění si
zásadního omylu – teorie relativity nic takového neříká. Ba právě
naopak! Tohle je ve skutečnosti jen častá mylná interpretace.
A v okamžiku, kdy si tento omyl uvědomíme, všechny paradoxy se rozplynou
jako mýdlová bublina. Krása.
Co se tedy myslí onou relativitou?
Relativitu pohybu popsal už v 17. století Galileo a přece se
točí Galilei. Einstein však tuto představu naboural, ukázal,
že funguje pouze jako přibližný model při nízkých rychlostech. Při
rychlostech blízkých rychlosti světla se prostor a čas chovají zcela jinak,
než bychom podle klasické fyziky očekávali, a Galileova relativita už
neplatí.
A proč se teda jmenuje „teorie relativity“, když říká, že
relativita tak úplně neplatí?
No… To je jako, já nevím, pojmenovat hasičský sbor „požárníci“
🤦♂️ Přešlap, který více než sto let vede k nedorozuměním.
Einstein myslel „relativitou“ hlavně relativitu současnosti –
že dvě události současné pro jednoho pozorovatele nemusí být současné
pro jiného. Tedy že není žádná absolutní současnost, univerzální
„teď“ platné pro všechny. Ale jádrem teorie je, že rychlost světla je
stejná pro všechny pozorovatele a fyzikální zákony fungují stejně ve
všech inerciálních soustavách. Zdůrazňuje tedy to, co zůstává
neměnné, takže jí měl říkat spíš „teorie neměnnosti“ nebo, kdyby
chtěl být cool, tak „teorie invariance“. Místo Galileových
matematických transformací zavádí Lorentzovy, které zachovávají
konstantní rychlost světla a vedou k efektům jako dilatace času a kontrakce délek.
A tím se elegantně vyřeší i paradox dvojčat. Nejedná se
o skutečný paradox, ale o přímý důsledek pohybu. Každý z nás má
něco jako „celkovou rychlost bytí“, kterou rozdělujeme mezi pohyb
prostorem a pohyb časem. Je to jako rozpočet – utratíte-li víc za pohyb
v prostoru, zbyde vám méně na pohyb v čase. Já vím, zní to šíleně,
protože s tím nemáme praktickou zkušenost. I když letíte letadlem, jeho
rychlost je stále moc malá a z pohybu časem vám tudíž ukrojí příliš
málo, takže si nelze všimnout, že jste pak mladší oproti bráchovi, který
místo cestování seděl na gauči a koukal na Netflix 🛋️
Ale když se cestující dvojče řítí raketou rychlostí významnou
vzhledem k rychlosti světla, a tedy dává velkou část své „celkové
rychlosti bytí“ (která se mimochodem rovná rychlosti světla) do pohybu
prostorem, zbývá mu výrazně méně na pohyb časem, a proto stárne zjevně
pomaleji. Takže mu po návratu říkají „Čéče, ty vypadáš dobře! Co
zobeš a kde se to dá sehnat?" a on odpovídá „To je tím cestováním".
Fascinující! Btw, kdyby se nevrátil, otázka ‚kdo je mladší?‘ by
nedávala smysl, když, jak víme, neexistuje společné teď.
Podstatou vyřešení paradoxu dvojčat tedy není ani brždění a
zrychlení kvůli změně směru pohybu, jak se často mylně uvádí. Úplně
stačí pohyb samotný směrem tam a zpátky. Vlastně je to další důkaz, že
pohyb je zdravý a prodlužuje život.
(Mimochodem, potíž je i s tím slovem „teorie“, protože znamená
opět něco jiného, než si běžný člověk představuje. V běžné řeči
je „teorie“ něco jako domněnka. „Mám teorii, že soused v noci tajně
venčí kočku v obleku superhrdiny.“ Ve vědě je však „teorie“ ten
nejvyšší možný status, kterého může vysvětlení dosáhnout –
robustní a mnohokrát ověřený systém, který vysvětluje známá fakta a
umožňuje předpovídat nové jevy.)
BILLUND, DÁNSKO (27. února 2025) – Společnost LEGO Group, jedna
z nejznámějších hračkářských firem na světě, dnes oznámila zásadní
změnu své korporátní identity. Od 1. dubna 2025 se ikonická značka LEGO
oficiálně přejmenuje na „BlockPlay“. Tato transformace je součástí
nové globální strategie, která má podle vedení společnosti lépe
odrážet budoucnost hračkářského průmyslu.
„Po téměř století existence jsme se rozhodli pro odvážný krok
vpřed,“ uvedl Niels B. Christiansen, generální ředitel společnosti na
tiskové konferenci v dánském Billundu. „Naše interní průzkumy ukázaly,
že spotřebitelé 21. století hledají značky, které autenticky komunikují
produktový benefit. BlockPlay reflektuje, že naším produktem jsou kostky, se
kterými si lidé hrají. Napříč demografickými skupinami.“
Následně se akcie společnosti propadly o 47 procent během dvou hodin,
což je nový světový rekord v rychlosti ztráty hodnoty
značky. 📉💸
Samozřejmě, nic z toho není pravda. LEGO se na BlockPlay nepřejmenuje,
protože lidé v jeho vedení chápou hodnotu desítky let tvořené značky,
ke které mají zákazníci emocionální vztah. Značky, která se stala
součástí pop-kultury, filmů, video her a vzpomínek několika generací.
LEGO se na BlockPlay nepřejmenuje, protože v jeho vedení nejsou idioti.
Na rozdíl od Voyo, které se od března přejmenuje. 🤦♂️
Ano, největší streamovací služba v České republice a na Slovensku
s více než DEVÍTI STY TISÍCI předplatiteli mění od března svůj název
na – wait for it – Oneplay! Slovo, které zní jako absolutní vítěz
v soutěži o nejvíc generický název pro cokoliv! 🏆 Kdyby se generická
loga z fotobank dala vyslovit, zněla by přesně jako „oneplay“.
Voyo je streamovací služba, se kterou její diváci tráví v průměru
čtrnáct hodin týdně. Produkuje mezinárodně oceňované seriály jako
„Metoda Markovič: Hojer“. Čtrnáct let diváci slýchají
z nejsledovanější televize větu „Více na Voyo“. A co udělá její
vedení? Vezme tuto úspěšnou značku, na kterou jsou všichni zvyklí, a
prostě ji ZABIJE. 🔪 Pak na ni nachčije a spláchne ji do hajzlu. 🚽
A není to poprvé, co vidíme takovou korporátní vraždu. Nechci teď
psát o tom, jak Allegro
utratilo draze koupené známé české eshopy, zůstaňme klidně ve
světě videa. Vzpomeňte si na Stream.cz – další úspěšnou českou
mediální platformu. Třináct let budovali vlastní identitu. Vyprodukovali
Kancelář Blaník, jeden z nejúspěšnějších internetových seriálů
všech dob. A pak se nějaký génius rozhodl, že lepší bude vše přesunout
na televizeseznam.cz. 💥
Ta doména byla tak úchvatně nešťastná, že si ji nedokázali
zapamatovat ani zaměstnanci Seznamu: „Je to televizeseznam.cz? Nebo
seznamtelevize.cz? Nebo seznamtv.cz, pod kterou mimochodem vysíláme
v pozemním vysílání?“ 😵💫 A poté, co značku Stream.cz
zrušili, zašlapali a počkali, až na ni všichni zapomenou, tak ji
triumfálně OBNOVILI. Zřejmě i manažeři Seznamu, kteří původně chodili
po kancelářích a vykřikovali „televizeseznam.cz je budoucnost!“, nakonec
pochopili, že sedmnáctipísmenný název není zrovna to, co by si publikum
žádalo.
Je těžké pochopit, jak může někdo vybudovat úspěšnou službu, a pak
se rozhodnout vyhodit to, co funguje. Pokud vedení TV Nova a O2 čte tento
post – možná není pozdě. Možná ještě z tohoto šíleného nápadu
lze vystoupit. Co byste si pomysleli o rozhodnutí přejmenovat Coca-Colu na
Onedrink? 🥤 Nebo Mount Everest na „One Kopec Mega“? 🏔️ Že je to
choré? Tak přesně tak působí přejmenování Voyo na … jakže to bylo …
něco s play.
Každý, kdo má základní povědomí o marketingu, ví, že hodnota
značky se buduje desetiletí, a zničit ji lze přesně jedním dementním
rozhodnutím na korporátní poradě v pondělí ráno. ☕🤯
Poznámka: V tomto článku vůbec neřeším, jestli Oneplay bude
úspěšné. Předpokládám, že jo, stojí za tím lidé, kteří už
úspěšné projekty vybudovali, a klidně může růst rychleji než Voyo. Psal
jsem o něčem jiném: že když firma léta buduje značku, investuje do ní,
vytváří povědomí, tak ta značka získává hodnotu. A přijde mi škoda
tohle aktivum zahodit. Je to jako kdyby někdo celý den vařil luxusní
svíčkovou a nakonec ji vylil do záchodu jen proto, že se rozhodl dát si
pizzu. Rozhodnutí je to samozřejmě legitimní (stejně jako rebranding
firmy), jen u toho mám ten blbej pocit, že se plýtvá jídlem.
Před pár lety mě Tomáš Sedláček dostal úvahou, že matematika není
racionální, protože většina čísel je iracionálních 🙈
Pro kontext: Iracionální čísla jsou ta, která nelze vyjádřit jako
podíl (tedy „ratio“) dvou celých čísel. V latině „ratio“ znamená
nejen „rozum“ či „důvod“, ale také „poměr“.
Tomáš Sedláček – novodobý pábitel, Paulo Coelho ekonomie a Gödel
z Temu – tak fakticky říká: „Matematika není rozumná, protože
většinu čísel nelze vyjádřit jako poměr celých
čísel“ 🤦🏼♂️
To video Brocastu je celé super! O matematice tam plácají tři lidé,
kteří si ani nejsou jistí, jestli je π „ukončené“, a musí to
googlit 🙂
Takže když na mě dnes vyskočil titulek „Tomáš Sedláček: Umělá
inteligence je lepší než člověk“, musím s ním souhlasit –
přinejmenším v jeho případě má pravdu. Minimálně tolik nehalucinuje
jako on 🙂
Trumpův dnešní tweet narýsoval dělicí čáru, kterou lze přirovnat
k sovětské invazi do Československa roku 1968. Podobně jako vnímáme
rozdíl mezi těmi, kdo po okupaci stranu opustili, a těmi, kdo do ní naopak
vstoupili, vnímám rozdíl mezi podporovatelem Trumpa & co. před a po
tomto výlevu. Otevřela se před námi stejná morální křižovatka.
(Jak „DAVID“ trefně postřehl, prezident píšící své jméno velkými
písmeny dokazuje, že ani nejvyšší úřad nezahojí komplexy modestly
úspěšné hvězdy reality show)
Pamatuju si to jako včera – seděl jsem v lavici, koukal na tabuli, a
tam tohle číslo. Rychlost světla. A v tu chvíli mi to secvaklo. Tohle
přece NEMŮŽE být správně! Každý, kdo kdy řešil slovní úlohy, ví,
že když vám vyjde něco takového, udělali jste někde chybu. Rychlost
světla musí být evidentně čistých, kulatých, dokonalých
300 000 000 metrů za sekundu.
Jak je možné, že to nikomu jinému nedošlo? Že se nad tím nikdo
nepozastavil? 🤷♂️
Rychlost, to jsou metry děleno sekundy. Takže chyba musí být buď
v délce metru, nebo v délce sekundy, nebo v obojím. Pojďme to
zjistit.
Asi všichni víte, co je to přestupný rok – tedy že každý čtvrtý
rok má o jeden den navíc. Ale pozor, každý stý rok přestupný není!
A každý 400stý je! A pak existují ještě přestupné sekundy… Prostě
existuje šílená věda kolem toho, že kalendářní rok neodpovídá době
oběhu Země kolem Slunce.
Jinými slovy, sekunda je špatně. A vědci to vědí! ⏱️
A kolik by měla být správně? Přepočítal jsem jí, aby odpovídala
opravdovému kompletnímu oběhu Země kolem Slunce a vyšlo mi, že sekunda se
musí o chlup prodloužit, musí se prodloužit o 663,5 μs (tj. mikrosekund,
což je tak malá jednotka, že je viditelná jen pod mikroskopem).
Co to udělá s rychlostí světla, když opravíme sekundu? Tak
nám vyjde:
299 991 382,31 m/s
Hmm, kurva, no, kousek furt chybí… 😕 Ale je vidět, že jdeme dobrým
směrem! Je to svého druhu důkaz!
Takže musíme ještě opravit metr. Spočítal jsem, že ho musíme zkrátit
o 28,73 μm. To je velikost pylového zrna nebo třetina tloušťky lidského
vlasu. To je nic! A vlastně pojďme si říct, všechna čest, že naši
předci dokázali metr tak dobře stanovit, s tehdejší technologií. Sekli se
jen o pár mikrometrů a my to teď opravíme.
S opravenou sekundou a opraveným metrem nám rychlost světla
vychází:
300 000 000 m/s 🎉
Wow! Úplně přesně! Teď je zjevné, že to vyšlo správně.
Opravil jsem fyziku. Nemáte zač.
P.S. před chvílí jsem zjistil, že π³ = 31.006 🤷🏼♂️ –
držte mi palce, už na tom makám!
Nepamatuji si období, kdy bych nebyla feministkou. V sedmdesátých letech
mě matka jako batole brávala na demonstrace. K feminismu druhé vlny se
připojila v šedesátých letech poté, co jí banka odmítla poskytnout
hypotéku bez mužského ručitele a zaměstnavatel jí oznámil, že nemůže
skládat účetní zkoušky, protože „na ženy se nedá spolehnout“.
Krátce se přiklonila k radikálnímu feminismu, ale jeho názory považovala
za příliš extrémní a nesmyslné – sama čelila kritice za to, že
udržuje heterosexuální vztahy a ráda nosí ženské oblečení (viz její
báseň „Žena na barikádách“). Své místo našla v liberálním
feminismu, v jehož rámci se aktivně věnovala psaní, účastnila se
pochodů a protestovala za právní změny, které by ženám zajistily stejné
příležitosti jako mužům. Koncem osmdesátých let nabyla přesvědčení,
že hlavní právní bitvy byly vybojovány, a z aktivního působení se
převážně stáhla. I nadále se však považuje za feministku a věnuje se
studiu dějin žen.
S takovým rodinným zázemím jsem pochopitelně byla liberální
feministkou i já. V době dospívání jsem se hlasitě bouřila proti
beztrestnosti znásilnění v manželství (které bylo kriminalizováno až
v roce 1990) a vybojovala si právo chodit místo na vaření do dílen (šlo
mi to sice příšerně, ale ne o nic hůř než vaření). V práci jsem se
stavěla proti sexistickým postojům, které byly v 90. letech stále
běžné a zcela bez zábran – když mě šéf nazval „hodnou
holčičkou“, oplatila jsem mu to oslovením „hodný chlapeček“, a
každému muži, který mě označil za „kočku“, jsem důsledně
odpovídala pouze „mňau“. Liberální feminismus byl sice v té době
bojovný, ale šlo o docela jiný druh bojovnosti než je ta zlomyslná
zášť, kterou vidíme dnes. Byl optimistický, takřka hravý. Byly jsme si
jisté vítězstvím. Bavilo nás sledovat, jak dokážeme vyvést z míry
zastánce sexistických stereotypů a zpochybňovat každodenní sexismus,
často s notnou dávkou humoru. Nemyslely jsme si, že starší muži (či
ženy) se sexistickými předsudky jsou špatní lidé, ani jsme je nechtěly
trestat. Jednoduše jsme chtěly, aby pochopili, že doba se změnila, a
přizpůsobili se. Ženy jsou nyní všude. Prostě si na to zvykněte.
