Po tom sobotním debaklu jsem si vzpomněl na jedno nesmírně zajímavé téma z oblasti moderní vědy.
Představte si, že byste měli technologii, která zajistí, že se komáři nevrátí už vůbec. Nikdy. Bez možnosti comebacku.
Stiskli byste to tlačítko?
Tu technologii máme. Teď se jen musíme rozhodnout, jestli stisknout nebo ne. Ale než se pustím do toho, jak přesně technologie funguje, dovolte mi malé varování z historie.
Rok 1958. Čínský vůdce Mao Ce-tung má problém: vrabci žerou oblilí z polí. Řešení je vrabce vyhubit. Čína se proto pustila do kampaně Kroužkuj škůdce. Lidé vyháněli vrabce z hnízd, stříleli je, hubili mláďata. Do roka byli vrabci víceméně pryč. Hurá, ne? Vůbec. Protože vrabci sice žrali trochu obilí, ale hlavně žrali hmyz. A ten hmyz, náhle zbavený přirozených nepřátel, se rozmnožil a sežral celou úrodu. Následoval hladomor, při kterém zemřely miliony lidí.
Pointa? Ekosystémy jsou složitější, než se zdá.
V Česku si pod slovem komár představíme otravné bzučení u ucha. (V Břeclavi si představíme zpackanou grilovačku nebo most, přes který musíš utíkat.) Komár je nepříjemný, ale v zásadě neškodný.
Ve většině světa je ale komár sériový vrah.
Samička komára (samci jsou vegetariáni a živí se nektarem) potřebuje krev k „výrobě" vajíček. Když vás bodne, nevysaje jen trochu krve, ale vstříkne svou slinu. Fuj! A v té slině může být malárie. Nebo horečka dengue. Nebo virus zika. Nebo žlutá zimnice. Nebo virus západního Nilu. A tak dále. Bilance? Komáři každý rok zabijí přibližně 700 000 lidí. (Pro srovnání: žraloci zabijí asi 5 lidí ročně a výhradně jde o české učitelky.)
Takže ano, možná bychom to tlačítko opravdu chtěli stisknout.
Ale pozor. Existuje přes 3500 druhů komárů. Všichni jsou sice proruští, ale drtivá většina z nich je neškodná. Nemoci přenášejí v podstatě jen dva druhy: Aedes aegypti a Anopheles gambiae.
Ekologické studie ukazují, že kdybychom odstranili jen tyto dva druhy, ekosystém by to pravděpodobně přežil bez větších problémů. Proč? Protože tyto zabijácké druhy se evolučně přizpůsobily životu s člověkem – rozmnožují se v kbelících, pneumatikách a odpadcích kolem lidských sídel. V přírodních potravních sítích nehrají téměř žádnou roli. Ten mýtus o netopýrech a vlaštovkách živících se komáry? Studie ukazují, že komáři tvoří méně než 1 % jejich stravy – raději jedí brouky, můry a vosy. Dobrou chuť.
Ale je tady háček: technicky je to skoro nemožné. Brazílie se o to pokusila dvakrát, dvakrát řekla komárům STAČILO, pokaždé Aedes aegypti na pár let zmizeli a pak se vrátili (jako u nás). Komáři se prostě neustále šíří ze sousedních oblastí, schovávají vajíčka, vyvíjejí rezistenci na insekticidy a hubení jde dost do peněz.
A tady nastupuje skutečně elegantní nápad: Co kdybychom komáry nechali žít, ale zbavili je schopnosti přenášet nemoci?
Vědci zjistili, že když do komárů vložíte bakterii Wolbachia, ta virům jako dengue nebo zika zablokuje cestu. Komár vás sice píchne, ale virus vám nepředá. V brazilském městě Niterói, kde tuto metodu vyzkoušeli, klesly případy dengue o 69 % a chikungunya o 56 %. V Singapuru dokonce o 88 %.
Jenže tady vyvstává otázka: k čemu je jeden nebo stovka modifikovaných komárů, když jich venku lítá miliardy?
Potřebujete, aby se ta úprava rozšířila sama. A právě tady přichází ten opravdu sci-fi trik: gene drive.
Jak to funguje? Normálně při rozmnožování platí Mendelovy zákony – máte-li jeden upravený gen, potomci ho zdědí v 50 % případů. Polovina zdědí, polovina ne.
Gene drive tohle pravidlo obchází. Využívá systém CRISPR-Cas9 (ty slavné genetické nůžky) a to následovně: když se komár s gene drive spáří s normálním komárem, embryo má jeden upravený gen a jeden normální. Ale gene drive obsahuje instrukce, které říkají: „Najdi ten druhý, normální gen. Vyřízni ho. A nahraď ho kopií mě."
Výsledek? Místo 50 % dostane upravený gen až 99,5 % potomků. Všichni. Nebo téměř všichni.
Je to jako geneticky modifikovaný řetězový email. Vypustíte stovku modifikovaných komárů a za 10 až 20 generací (u komárů je to pár let) je modifikovaná celá populace. Na celém kontinentu.
A teď přichází ta opravdu těžká část. Gene drive komáři dosud nebyli vypuštěni nikde na světě. Protože jakmile je vypustíte, není cesty zpět. Šířili by se přes hranice států, přes oceány (stopem na lodích a letadlech), všude. Nelze je odvolat. Nelze je zastavit.
Co když něco pokazíme? Co když vznikne nečekaný vedlejší efekt? Co když komáři vyvinou rezistenci rychleji, než čekáme? Co když náhodou postihneme i jiné druhy hmyzu, které jsou ekologicky důležité?
Na druhou stranu: každé dvě minuty zemře na malárii jedno dítě. Rodiny ničené nemocemi, které ve výsledku způsobuje jeden drobný hmyz.
Vědci jsou opatrní – nejbližší projekty v Burkině Faso jsou pozastavené kvůli regulatorním přezkumům. Odhaduje se, že reálné nasazení je ještě 5 až 10 let daleko. Pracuje se na bezpečnostních pojistkách – gene drive, které lze vypnout protilátkou nebo které po několika generacích samy vyprchají. (Podobně jako když jsem dostal stent do tepny, šlo o nejmodernější model, který se po pár letech rozložil a zmizel.)
Máme právo nevratně změnit ekosystém celé planety? Máme právo to nedělat, když můžeme zachránit statisíce životů?
Stiskli byste to tlačítko?
