La Trine

během psaní nezemřelo téměř žádné zvíře

Na navigaci | Klávesové zkratky

Jaké zdroje sledovat, když chcete být v AI obraze?

Tuhle otázku dostávám často, ostatně, kdo by nechtěl mít přehled a být v obraze? Obzvlášť, pokud jde o svět umělé inteligence, která může změnit naše životy?

V českém jazyce vychází hned několik newsletterů od těchto autorů, které doporučuji sledovat:

Poslední zmíněný, blog na webu Uměligence.cz, stejně jako celý web sází na jazyk, kterému porozumí i vaše babička (pokud akceptuje to tykání). Píšu tam o tom podstatném z pohledu běžného uživatele. Už tam vyšly třeba tyto články:


Mobily nás fakt neodposlouchávají, ale...

Jak je tohle možné? Odposlouchávají nás mobily?

Ne. Synek vybíral boty na stejné wifině.

„Ale někdy se stane, že se s kamarády o něčem bavíme, přísahám, že to nikdo z nás negooglí, ale druhý den vidím reklamu.“

Jeden z vás přišel domů a až pak to vygooglil. A reklamu vidí i lidé, jejichž mobily byly předtím blízko sebe.

Odposlouchávat je energeticky náročné a ještě donedávna nebyla dobrá technologie na rozpoznávání mluveného slova. Naopak sledování mobilů v blízkosti je velmi snadné.


Kudy vede cesta k seriálu Fallout?

Měl jsem teď dva týdny úplné peklo a nestihl všechno jak chtěl a potřeboval a když konečně včera byl trošku klid, tak jsem si pustil televizi a protože všude chválí seriál Fallout, tak že si ho pustím, jenže ačkoliv si (úplně zbytečně samozřejmě) platím skoro všechny streamovací služby, tak právě tu s Falloutem ne, vždycky je to tak, že zajímavá věc je přesně na službě co neplatíš, ale řekl jsem si, že než abych ho upirátil, že si na měsíc zaplatím, opravdu, tak moc jsem byl unavenej, a tak jsem otevřel Disney+ a zaregistroval se a najednou koukám, doprdele, já omylem dal platbu za celej rok místo měsíce, dvaapůl tisíce v prdeli za kanál, který mě opravdu jinak absolutně nezajímá, bože!!! mohl jsem napsat bráchovi, ten ho určitě děckám platí a dal by mi přistup, ach jo, no žralo mě to chvíli, pro dobrotu na žebrotu, ale co už, tak jsem si v televizi pustil aplikaci a tam zjistil, že Fallout na Disney+ není, ale že je na Prime Video, což je opravdu ta definitivně poslední služba, kterou jsem ještě neměl, tak jsem si ji už zcela rezignovaně zacvakal, mecenáš streamovacích služeb, zmáčkl konečně plej a ten seriál za to fakt stojí.


Deepfakes a královna dezinformací – komedie začíná

Jestli je něco splnění filmařského snu, tak být uveden v titulkách v kategorii Deepfake!

Navíc když jde o dokument o královně dezinformací Janě Peterkové.

Mimochodem, těch deepfaků už mám na kontě spoustu, nejčastěji poptávají z České televize, tak jestli příští rok pro mě udělají kategorii na Českém lvu, svým projevem vás přátelé rozhodně nezklamu a přeteču až do fotbalu!


Když vyhrát cenu znamená unudit publikum k smrti

Hlavní problém je v tom, že ti lidé si vůbec neuvědomují svou roli. Dostanou velké ocenění a mají pocit, že se od nich očekává, že poděkují všem kolegům, takže jsme svědky nekonečného defilé, kde se děkuje Markovi, Petře, Janě, bez které by to opravdu nešlo, Ondrovi, a málem bych zapomněl hlavně Jirkovi, který mimochodem má zítra narozeniny.

Jen málokdo si uvědomí, že ve skutečnosti se stává na moment součástí zábavného pořadu, a snaží se s touto rolí popasovat. Když to vyjde, může to být velice zábavné, a dokonce se do toho dá vpašovat i ono poděkování Honzovi a Tomášovi.

Někdo si taky uvědomí, že získává cenný prostor v prime time, čehož lze využít k předání poselství. Je to jeho možnost, volba a vizitka. Dá se to udělat skvěle, minuta je víc než dost. Ale pokud tématu sám neprokáže dostatek úcty tím, že se na něj skvěle připraví, nemůže očekávat uctivost od ostatních.

(z knihy David nám to opět vysvětlil, kapitola Česky lev a další ocenění)


Švindluje váš mozek při nákupech stejně?

Jdu koupit vajíčka, protože chci na snídani udělat vajíčka, vrátím se z obchodu, sundám bundu, zuju boty, kafe položím na polici, otevřu ledničku a … doprdele, já nekoupil ty vajíčka, no hlavně, že jsem koupil kafe, které nepotřebuju. Tak tam jdu ještě jednou – většinou na podruhé se to už podaří, snad jen jedinkrát jsem se musel vracet potřetí.

Samozřejmě mě napadlo si nákup napsat na papírek, nebo do mobilu, jenže je mi trapný si psát seznam zvící jednu nebo dvě položky, přece nejsem takový debil, na druhou stranu si uvědomuju, že experimentálně ověřeno takový debil jsem, ale nakonec zvítězí přesvědčení, že dnes to zvládnu, vyrazím bez papírku s textem „vajíčka“, a dopadne to jako vždycky.

Napište mi prosím, že je to normální a jste na tom ještě mnohem hůř!


Říkáš Vietnamcům Vietnamci? Jsi rasista.

V Deníku N na to konečně kápli: Vietnamce urážíme, když jim říkáme Vietnamci. Jde o takzvaný mikrorasismus.

Filip Titlbach o tom natočil podcast, kde sám v úvodu přiznává, že byl taky dosud mikrorasista, že když šel nakoupit k Vietnamcům do večerky, tak řekl (cituji) „Jdu nakoupit k Vietnamcům do večerky.“ ? Na to přitakává jeho kolegyně Anita: „Já měla úplně stejnou reflexi. Nikdy jsem si to neuvědomila.“ Ale naštěstí si to předevčírem uvědomili. Uvědomili, omluvili se, ale přátelé, pro mě jsou to stále sprostí mikrorasisti, prostě jim to nedokážu odpustit lusknutím prstu. To vyžaduje čas.

Podcast pokračuje dalších osm minut tím, že se nadšeně předhánějí, kdo zahlásí větší nadávku na cizince: „Skopčáci!“ „Nebo Žabožrouti!“ „A Čongové!“ ??

Pak jim dojde v urážení invence, Filip vyloženě tahá z paty, když nadhodí „Rakušáci“ (místo Rakušané), Anita ho setře, že jí to zas tak negativní nepřijde, ale co čekat od známé mikrorasistiky, že, která navíc, jak sama v podcastu přiznala, kdysi řekla, že „pojede do Jugošky“. Ale prý to bylo řečeno s humorem. To má být jako omluva Anito??? Já se teda nezasmál!

Ale zpátky ke zloslovu „Vietnamci“. Anita v závěru podcastu konstatuje, že když toto slovo budeme používat, nemusí se jako menšina cítit přijati a komfortně. Že jim tím dáváme najevo despekt. (Teda já tím slovem despekt najevo nikdy nedával, ale Anita Haas Mejzrová ano.) „Pojďme se nad tím zamyslet a pojďme to nedělat,“ uzavírá Filip.

A TADY DOCHÁZÍ KE ZVRATU

Téma vytáhl na Twitter Jan Moláček: „Důležité téma, jsem rád, že jsme ho otevřeli. Taky to ze zvyku občas říkám, ale je to špatně a už nebudu.“

A následně přišla zrada z míst, odkud ji nikdo nečekal. Na tvít mu odpověděl jistý Kallden: „Jako příslušník vietnamské komunity vám říkám: táhněte s těmito nesmysly někam. Rákosník, čong, taman – NE, Vietnamci – V POHODĚ, tak prosté to je. K tomu člověk se selským rozumem nepotřebuje sociology, woke novináře ani další pseudostudie o rovnosti…“

Naštěstí Jan Moláček toho debila setřel s grácií: „Váš názor respektuji, svůj si ponechávám a opravdu s ním nikam nepotáhnu.“

Je dobře, že tu máme statečné bílé muže a Anitu, kteří Vietnamců blahosklonně vysvětlí, co jim vadí a co ne, protože ti tak složité věci pochopit nedokážou.
Moláček dodává: „Když jim budeme říkat Vietnamci, tak jim de facto upíráme jejich osobní identitu a degradujeme je na pouhé příslušníky nějaké masy, která nám nestojí za to, abychom v ní viděli jednotlivé osobnosti. Přispívá to ke stereotypům a brání rovnosti.“


Jak zvládnout ChatGPT: Tři nepostradatelné triky

Holky a kucí ze společnosti Taste pořádají druhý ročník konference AI RESTART a rozhodli se mi po dobu 30 minut svěřit do rukou mikrofon, který budu nejen pevně třímat, ale také do něj povídat o třech klíčových dovednostech, bez kterých ChatGPT nejde používat plnohodnotně.

Pokud chcete dorazit a ušetřit, můžete použít kupon “speaker10“ a dostanete 10% slevu (platí do středy).


Poznámka pro zvídavé: podle mého mezi „10% sleva“ a „speaker10“ existuje souvislost. Být vámi, nejprve se pokusím uplatnit hypotetické kupony speaker100, speaker90, speaker80, a tak dále, a speaker10 si nechávám až jako poslední variantu, když nic z předchozího nebude fungovat. Aha!


Příběh o ztracené občance a déjà vu

Když mi ani po týdnu nešla nahrát občanka do eDokladů, docvaklo mi to: Vždyť ty občanku nemáš!

Protože jsi ji ztratil. Tak jsem se objednal na úřad požádat o novou, vyvolali mě k přepážce s fotoaparátem, kde jsem přiznal, že jsem občanku ztratil. Pán mi povídá: „Ale to musíte nejprve nahlásit ztrátu, pak teprve můžete žádat o novou.“

„Aha.“ Už jsem chtěl vstát a jít na oddělení Ztrát, ale místo toho zamyšleně říkám: „Mám takové déjà vu, jako kdybychom tento rozhovor už někdy vedli…“

„Tak počkejte,“ pán ťuká něco do počítače a pak pokyvuje hlavou. „Skutečně jste tu už byl, ztrátu nahlásil a rovnou požádal o novou občanku. Ta už tady na vás rok čeká. Kolega u vedlejší přepážky vám ji vydá.“

Objednal jsem se na 11.00 a už v 11:04 si vykračoval domů s fungl novou občankou! Na pružnost našich úřadů si opravdu nemůžu stěžovat. Stačí být jen malinko debil a svět je o tolik lepší místo.

ps. eDoklad už funguje!


Pravý král trollingu: Proč Nathan Fielder vládne

Seriál Zkouška na HBO je jedna z nejgeniálnějších věcí, kterou jsem kdy viděl. Naprosto se vymyká všemu, co jste kdy viděli. Nechci víc prozrazovat, ani si nic nezjišťujte a dejte si to.

Stojí za ním Nathan Fielder, za mě největší současná osobnost televizní tvorby. Všechno další, co jsem od něj viděl, je naprosto totálně dokonalé. Jednak na SkyShowtime teď startuje seriál The Curse, ale především na torrentech už nějakou dobu běží jeho starší věc, Nathan for You.

To je série na pomezí realityshow a trollingu, u které se nahlas řežu smíchy a průběžně s velkým překvapením ověřuju na Wikipedii, že to všechno se fakt stalo, že on dokázal jen tak mimochodem během natáčení způsobit několik virálů.

Nathane, smekám.