Jak písnička na soundtracku vznikla? Celkem náhodou. Na konci jednoho nahrávacího dne zavolal Stewart devatenáctiletou Candy Dulfer, aby si zaimprovizovala nad jeho bluesovým kytarovým riffem.
A tady přichází ta nejlepší část: hudebníci už balili a chystali se domů, když je Stewart zavolal zpět. Titulní píseň natočili na jeden zátah – bez toho, aby se vůbec podívali na film. Chtěli zachytit jeho náladu, ne ilustrovat konkrétní scény.
Ve své knize Stewart vzpomíná, jak to probíhalo: zahrál čtyřnotový motiv, Candy odpověděla saxofonem. Pak rozvinul celou melodii a ona ji ozvláštňovala vlastními ornamenty. Kývl – a ona převzala vedení. Zahrála sólo, jehož každou notu si prý pamatuje dodnes. Druhé kývnutí znamenalo konec.
Písnička nikdy neměla být singlem. Jenže Stewart cítil, že se v ní skrývá něco mimořádného, a prosadil její vydání. Singl pak pět týdnů vedl nizozemské hitparády a postupně se prosadil i v Británii, zbytku Evropy a USA, kde se vyšplhal až na jedenáctou příčku.
Víte, o které písničce mluvím?