La Trine

porucha není na vašem přijímači

Na navigaci | Klávesové zkratky

Fake ID z Googlu mi otevřelo dveře

V úterý jsem školil umělou inteligenci v Sazce. Dorazil jsem ráno do jejich krásných nových kanceláří, kde mě vyzvedl pan Petr a vedl dovnitř. Starší chlapík na recepci po mě chtěl občanku, bez které mě nepustí dovnitř, říkám si kua, neměl jsem u sebe ani peněženku, ani žádný doklad, tak jsem rychle na mobilu nějakou občanku vygooglil a ukázal mu ji. Chvíli si z mobilu něco opisoval a pak se rozevřela brána a já mohl dovnitř.

Zaujalo to Petra a když jsem mobil strkal zpátky do kapsy, říká: „Hmm, myslel jsem, že eDoklad spouští až v sobotu.“

Absolutně jsem neměl tušení, co je to eDoklad nebo kdy se spouští, ale pochopil jsem, že se mi tu otevřela příležitost udělat ze sebe insidera s konexemi, navíc těsně před začátkem školení, což není vůbec od věci, tak jsem tajemně přikývl.

Dnes čtu, že skutečně spustili eDoklad. Wow, říkám si, Petr má přehled. Ale stalo se něco nemilého, co se spouštěním státních projektů vůbec spojené nemáme: socky jsou plné zpráv od lidí, kterým aplikace nefunguje, a ani na několikanásobný pokus se jim nepodařilo do ní nahrát svou občanku.

Pro tyto lidi mám vzkaz: já se s ní prokázal už v úterý, vy loseři!!!!!


Skandál! Český humor na odstřel?

Nádherné. Lidé z Alarmu natočí video, které má obhájit Magdalena Dušková, co způsobila kontroverzi prohlášením, že by humor neměl být postavený na urážení. Hned v úvodu se opírají do Erik Tabery, který na to reagoval editorialem, ze které prý vyplývá, že Magda „chce zakazovat humor“ a společně se mu s moderátorem Standa Biler vysmějí, jaký je to blbec.

Načež paní (v čase 5:55) prohlásí: „většinu českého humoru bych klidně zakázala.“

Děcka, soudruzi, tak to kua aspoň vystřihněte! Tyhle věci se přece vytahujou vždycky až po revoluci. Sou náký pravidla přece 🤦‍♂️


Jak na falešná videa za pár minut

Jak vyrobit fejkové video, ve kterém bude třeba Biden ohlašovat konec světa? (nebo Jan Tuna dělat reportáž o pejskovi s kočičkou, co pekli dort?)

Je to opravdu jednoduché. Můžete k tomu použít napříkladu službu RASK.AI, která slouží k předabování videí. Stačí do ní nahrát video, vybrat si jeden z 60 jazyků, do kterého se má přeložit, chvíli to chroustá a pak se stane zázrak: vidíte původní video, kde všechny postavy hovoří svým hlasem, svou jedinečnou dikcí, ale v jiném jazyce. Dokonce zachová původní hudbu nebo zvukové efekty v pozadí.

Tuhle službu použiju trošku jiným způsobem: místo překladu do cizího jazyka zvolím jako cílový jazyk ten původní. Využiju tak čistě schopnost klonovat hlasy a nahrazovat ve videu původní mluvené slovo za jiné. Přeložené dialogy poté nahradím za vlastní text a je hotovo.

Služba RASK.AI umožňuje předabovat až 3 minuty videa zdarma. Bohužel v bezplatném tarifu není funkce lip-sync, tedy synchronizace rtů s tím, co osoba říká. Nemusí to vadit, pokud nové dialogy napíšete tak, aby se „trefily do pusy“ (tedy tak, jak opravdu dabing funguje). Nebo pusa není úplně jasně vidět v záběru, a tak dále. V ostatních situacích je synchronizace obrazu se zvukem docela žádoucí.

Jestli kvůli tomu nechcete platit tarif, lze k lip-syncu využít jinou službu (link v komentářích, ovládání je složitější). Do ní nahrajete původní video, vygenerovanou zvukovou stopu z RASK.AI, zase to necháte chvíli počítat a výsledkem je video, kde se pusa hýbe podle zvukové stopy. Problém je, že rozhýbá všechny pusy v záběru, což samozřejmě není žádoucí, ale je to docela vtipné 🙂

Příjemné deepfejkování v roce 2024!


Programátor vs. AI: Kdo tu řídí?

Na uměligenci mě nejvíce fascinuje její „fluidnost“, kterou se radikálně odlišuje od všeho, co jsem jako programátor dosud znal. Mám na mysli skutečnost, že její chování není pevně dané a často působí nevyzpytatelně. Což je v úplném kontrastu s rigidním světem tradičního programování, kde jakákoliv odchylka od očekávaného chování je považována za chybu. Neexistuje žádný konkrétní seznam příkazů, kterými ji ovládat. Naopak jsem v neustálém procesu experimentování a učení se. Navíc modely se vyvíjejí přímo před očima a to, co fungovalo včera, nemusí platit dnes.

Porozumět generativní umělé inteligenci znamená ponořit se do úplně nového paradigmatu učení. To není jako naučit se ovládat nový mobil. Za poslední dva roky jsem získal tunu nových technických znalostí, ale co je ještě důležitější, naučil jsem se myslet jinak. Otevřel se novým přístupům. Je opravdu škoda, když se dnes někdo uzavírá v přesvědčení, že všechno kolem AI je humbuk, a čeká, až mu svět dá za pravdu. Ten promarněný čas bude obtížné dohnat.


Google a AI texty: Šokující pravda

Občas se mě ptají, jestli existuje nástroj, co rozpozná, že text generovala AI. Nebo jak Google přistupuje k obsahu generovanému pomocí GPT.

Odpověď je jednoduchá: žádný takový nástroj neexistuje a nikdy existovat nebude. Nemá jej ani Google. Kdyby totiž takový nástroj existoval, bylo by možné jej použít k učení jazykových modelů. Tedy jednoduše, levně a automatizovaně zlepšovat jazykové modely, aby generovaly text, který už nástrojem odhalit nepůjde. Čímž by ten nástroj přestal existovat.


Letná: Proč tu všechno letí?

Včera na Letné křtila Bianca Bellová svou novou knihu Transfer. Jako ta přestupní hala na letišti. Stylově zvolila útulný podnik Avion Club, stylově proto, že avion znamená letoun, tuším francouzsky nebo španělsky, a aby nikdo nezůstal na pochybách, uvnitř na strop zavěsila letadlo a na stěnu přibila vrtuli, ale je možné, že to bylo součástí interiéru už před křtem, kdo ví.

A já na to letadlo koukal a dlouze se zamyslel, čím to je, že to přece nemůže být náhoda. Sledujte: v naší ulici otevřeli příjemnou kavárnu s názvem Pilot Cafe. Hospůdka na téže ulici se jmenuje Hangár Pub. Nechávají si vařit vlastní piva (létající pivovar!) a ty se jmenují: Knipl (jasně), Tleskač (jo aha!) a nejnověji úžasný kyseláč Sršeň. Což může být létající hmyz, ale spíš půjde o typ letadla Messerschmitt. Která distribuční společnost sídlí na naší ulici? Aerofilms! Na budově Národního technického muzea stojí co? Letadlo.

Proč na Letné všechno souvisí s aviatikou???

A pak mi to došlo.

Let-ná.


Omeleta nebo běh? Janina snídaňová krize

Jana Vlková si objednala snídani. Vyfotil jsem ji mobilní apkou ChatGPT.

ChatGPT: Na fotografii je jídlo, které vypadá jako Eggs Benedict – klasické americké snídaňové jídlo. Vidím krajíc anglického muffinu na spodní části, na němž je plátek šunky nebo možná lososa, pak vrstva avokáda a na tom všechno je pošírované vejce pokryté bohatou vrstvou hollandaise omáčky. Jídlo je posypané nasekanou pažitkou a servírováno na temně zeleném talíři.

Já: Kolik je třeba uběhnout koleček kolem stadionu, aby se spálily kalorie získané tímto jídlem?

ChatGPT: (…chvíli počítá kalorie a rozměry stadionu…) Pokud bychom předpokládali, že jídlo má 600 kalorií, a předpokládali, že spálíte 100 kalorií za kilometr, musíte uběhnout 15 koleček,

Jana konsternovaně odsouvá snídani. Beru si vidličku 😈


AI školení: Jak se vyhnout bullshitům

Na začátku bylo nepříjemné zjištění.

Přihlásil jsem se na online konferenci o AI a vyslechl pár desítek přednášek od nejrůznějších osobností, povětšinou o ChatGPT. Zarazilo mě, že v podstatě nikdo nezmínil ty nejdůležitější základy, které musíte mít v krvi, abyste mohli ChatGPT správně využívat. Ba co víc, některé prezentace byly doslova nesmyslné a vedly posluchače rovnou do slepých ulic a tam je ponechaly ztracené, hladové a opuštěné.

Je to tím, že tyhle nástroje vyžadují docela hluboké poznání po technické stránce. Což spíš získají ajťáci než markeťáci, protože je to přirozeně láká. K tomu, abyste řídili auto, nemusíte nic moc vědět o jeho konstrukci. Dnes. Ale před sto lety, když se teprve sériová výroba rozjížděla, majitel auta toho musel vědět násobně víc. Jinak by na to dojel.

Takže k tomu dát dohromady školení AI mě postrčilo hlavně zjištění, kolik nepřesností až úplných bullshitů jsem slyšel. Zaznamenal jsem, že školení spustil taky Tomáš Kapler. S ním jsem se náhodou potkal před pár dny na Lamaday.ai a po chvíli kecání mi bylo jasné, že má do problematiky taky hluboký vhled. Takže hádám, že i jeho školení budou přínosná. A bezpochyby jsou tu další skvělí školitelé.

Máme tu technologii schopnou lidem zásadně ulehčit práci a něco takového předávat je prostě radost. (Obzvlášť, když to nemusím vyvíjet.)


ChatGPT: Zázrak nebo jen další nesmysl?

Kdekdo to zná. Vyzkoušeli jste ono slavné ChatGPT, zeptali se na jednoduchou úlohu z Bělouna nebo jak uzavřít povinné ručení, a odpověď byla úplná blbost. „Běloun je přece středoškolská matika a jaký platí zákon není těžké ověřit na internetu! To že má být inteligence?!“

Jak je možné, že jedni považují ChatGPT za zázrak a jiní za úplnou kravinu?

Někteří si pochutnávají na rohlíku, zatímco jiní jsou rozčarovaní, že s ním nejde zatlouct hřebík. A vůbec se jim nedivím, protože pochopit, jak celé GPT funguje, jak je správně používat a čím mi může změnit život, vyžaduje obrovské množství času.

…anebo můžete vytáhnout knowhow z někoho, kdo už tyto vody proplul. Odkaz v komentáři 🙂


Několik speaker-friendly rad pro organizátory konferencí

Musím vzdát hold každému, kdo se odhodlá uspořádat konferenci, protože to znamená připravit se na nečekané, plánovat nepředvídatelné a zápasit se vším. Jako zástupce ze světa řečníků mám pro vás pár tipů. Ano, je pravda, že s některými z nás komunikovat je horší než porod a jiní mají ego větší než rozpočet vaší konference, ale na konci dne chceme všichni to samé: spokojené diváky odcházející s úsměvem.

Každý řečník chce vypadat na pódiu jako rocková hvězda, ale to se nedá, když musí bojovat s technikou, ohlížet se za sebe, jaký se promítá slajd, nebo když zapomene klíčový bod své prezentace. Proto zajistěte, aby měli na očích obrazovku se svými poznámkami a náhledem na slajd, který je na řadě. Ne všichni mají svou prezentaci tak zažitou, že by ji přednesli ve spánku.

Technika musí šlapat jako švýcarské hodinky. Klikátko na slajdy musí reagovat na každé stisknutí. Nikdo nechce vidět řečníka v panice, jak se snaží přežít klikací apokalypsu a tancuje smutnou polku „jeden vpřed, dva zpět“ se svou prezentací.

Na podiu se ztrácí pojem o čase. Takže dát prezentujícímu hodiny s odpočtem je základní předpoklad dodržení harmonogramu. Nicméně já přetékám do basketbalu pravidelně i když časomíru mám, takže je k ní potřeba ještě vyhazovač.

PechaKucha nebo Lightning talk jsou řečnickým maratonem. Slajdy se totiž automaticky každých 15 sekund mění, což vyžaduje perfektní timing. Bez časomíry pro každý slide je to jako balancovat na laně s klapkami na očích.

Mikrofon v ruce se může stát speakerovým nejhorším nepřítelem, odhalí každý chvějící se projev nervozity. Což řečníka znervózní ještě víc, přitom by měl být v klidu, ne ve spirále úzkosti. Doporučuji lehké headsety. A když už musíte držet mikrofon v ruce, čokoláda (mrk mrk) před akcí může výborně uklidnit.

Nemluvňata? Rozkošné, ale na konferenci nejsou právě nejlepším publikem. Žádný řečník nechce soutěžit s brekotem o nejlepší sólový výkon. Máme v sobě zakódované, že nás takový zvuk automaticky rozhodí.

Samozřejmě existují různé zábavné akce, kde je naopak účelem potrápit řečníka. Vězte ale, že na standardních konferencích chceme speakerům umožnit plynulou prezentaci bez zbytečných překážek. Držím vám i nám palce, ať se to daří!