Zkuste napsat pět slov, která nikdo nenapsal
„LLM jenom vybírá nejpravděpodobnější slovo.“ Tuhle větu slýchám tak často, až jsem se rozhodl ji vyvrátit pěti slovy, která nikdo nikdy nenapsal. Stačil fialový traktůrek a trocha logaritmů.
dnes nový podtitulek!
„LLM jenom vybírá nejpravděpodobnější slovo.“ Tuhle větu slýchám tak často, až jsem se rozhodl ji vyvrátit pěti slovy, která nikdo nikdy nenapsal. Stačil fialový traktůrek a trocha logaritmů.
Mozek je pokročilá chemie, oheň rychlá oxidace a LLM pouhá statistika. Technicky vzato to všechno sedí. Ale ta zarputilost, s jakou odmítáme strojům přiznat jedno konkrétní slůvko, prozrazuje víc o nás než o nich.
Nejsem Voltaire a nemám v plánu se jím stát. Zvlášť když prezident porušuje zvyklosti, ale dělá to proti někomu, koho tam taky nechci, Macinka píše hulvátské SMS a do toho všeho se rozjede ještě jeden kolotoč, do kterého bych fakt nechtěl nastoupit.
Sedmdesát procent uživatelů prý věří odpovědím Google AI. Tak jsem se zeptal na predikční trhy a odpověď předčila veškerá očekávání. Doslova i obrazně.
Potkal jsem něco, co vypadá jako fraktálový artefakt z jiné dimenze. Nevím, co to je, nevím, co se s tím dělá, ale jedno vím naprosto jistě: musím to mít. Příroda je lepší designér než celé Silicon Valley dohromady.
Nechal jsem AI vyrobit BMI kalkulačku. Předdefinované hodnoty v políčkách přesně odpovídaly mým údajům. Všechny. Na chlup. Buď mě sleduje, nebo je pravda ještě horší.
Nastěnka dostane truhlu drahokamů a na svatbě naservíruje tři bochníky chleba, okurky a vinný ocet. Rozebírám, jestli je to legendární škrt, nebo sovětští filmaři rozkradli catering ještě před natáčením. Ta hláška „jedla, víno pila“ zasluhuje vyšetřování.
Existuje krásný anglický termín pro produkt, který se s velkou pompou oznámí a pak se vypaří jako pára. Zní podezřele povědomě. Tak povědomě, že mi to nedalo spát.
Nechal jsem AI překreslit scény z Leisure Suit Larry do fotorealistické grafiky. Larry v bílém saku konečně vypadá jako skutečný chlap středního věku s pochybnými úmysly. Což je vlastně horší.
Rok 2003: koupil jsem si TV kartu na sledování televize. Televizi na ní nešlo sledovat, tak jsem poslouchal rádio. A díky ranní show na Evropě 2 jsem pochopil něco zásadního o tom, jak vlastně fungují celebrity.
To je vše. Další články se teprve rodí.