Víte, co je mazec?

Když jsem byl malé dítě, viděl jsem v kině film Ronja, dcera loupežníka. Byla to naprostá bomba, pppotvůrko pppodivná. A tehdy mi uvízlo v uších pár tónů písničky, která tam krátce zazní. Pamatuji si ji dodnes.

Dnes jsem ten film našel na youtube a zjistil, že ta písnička tam opravdu je, a že si ji pamatuju dobře, že to celé není jen šálení.

A díky tomu, že žijeme na prahu éry AI, jsem si z ní udělal plnohodnotnou pecku a nahrál do Spotify. Jen tak, během odpoledne, aniž bych uměl hrát na jediný nástroj.

To je neskutečné.

Tady ji máte:

A na Spotify.

Nic, co by se běžně nestávalo i nejlepším matematikům.

Mimochodem, pokud je vám líto, že s příchodem GPT 5 se nemůžete dostat ke starším modelům, jde to povolit v nastavení na webové stránce, zatržítko „Zobrazit starší modely“. Ale nabízí mi přístup jen k 4o.

Často slyším, jak někdo v rozhovoru řekne: „Na naší wikistrance jsou úplné nesmysly.“

No tak je oprav!

To je tako povídat v podcastu, že máš na rohožce před dveřmi chcíplou myš a už dva roky je ti trapné zvát domů návštěvy. No tak ji vyhoď.

Wikipedii může editovat úplně každý.

Na každé stránce je tlačítko pro editaci.

Nejsou žádní placení Wikipedisté, co jediní mají přístup. Wikipedii tvoří dobrovolníci z celého světa. Nečekej, až si někdo všimne, a oprav chybu sám.

Ukecal jsem ChatGPT, aby vůbec nic neodpověděl. Ani mezeru. Nic 😀

Na takovou situaci nebyl systém připraven, takže nejprve vyskočila tato chyba a teprve po znovuotevření vlákna jsem mohl pokračovat:

O manosféře.

Chápu to tak, že tady byla jedna generace silně zasažena feminismem, který přišel společně s hnutím #MeToo a podobnými tématy. To se poněkud nešťastně vyhrotilo v tom smyslu, že zatímco predátorům je feminismus u prdele, citlivé kluky znejistil, jak se chovat k ženám, protože „chyba je na straně mužů“. Snižovalo jim to sebevědomí, komplikovalo navazování vztahů a také některé ženy začaly nenávidět muže.

Odpovědí na to je, že u další generace se kyvadlo přehouplo. A poněkud nešťastně zviditelněním manosféry a incel komunit, které hlásají: „chyba je na straně žen“. Citlivým klukům radí, že se mají chovat víc jako šmejdi a získávat převahu snižováním sebevědomí u holek. Komplikuje to navazování vztahů a někteří muži začínají nenávidět ženy.

Gratuluju, z problému jsme udělali dva problémy.

Hlasuje Filip Turek stejně jako Kateřina Konečná???

Kdekdo tvrdí, že jo, ale nikdo nevytáhl tvrdá data. Tak jsem povolal nového agenta ChatGPT a dal mu jasný úkol: dej mi tabulku!

Makal na tom dlouhé minuty, spálil tuny CO₂, ale dokázal to!

Výsledkem je tato aplikace, kde můžete srovnat hlasování každého europoslance.

Představte si, že poprosíte AI, aby vybrala náhodné číslo mezi 0 a 100. Logicky by měla mít každé číslo stejnou šanci, ne? Jenže se ukázalo něco překvapivého: AI modely mají své oblíbence. ChatGPT si zamiloval číslo 47, Claude má rád 42 (ano, to legendární číslo z Stopařova průvodce galaxií), zatímco Gemini dává přednost 72. A co víc – všechny tyto modely vykazují stejné předsudky jako lidé: vyhýbají se nízkým a vysokým číslům, nesnášejí zdvojená čísla jako 66 nebo 99, a téměř nikdy nevyberou kulatá čísla jako 10 nebo 50.

Když lidé vybírají „náhodná" čísla, dělají to mizerně – podvědomě se vyhýbáme číslům, která se nám zdají „moc zjevná" nebo „nedostatečně náhodná". A AI modely se to od nás naučily.

Příplatek za priority boarding je pro mě naprosto fascinující věc. Na letišti otevřou bránu a jako první odbaví všechny prioriťáky. Ti se postupně nashromáždí někde v uličce nebo v busu. A tam stojí a čekají. Zatímco já, šetřílek, si hovím na lavici a koukám na iPadu na film.

Vylepšena varianta je, když prioriťáci na mě čekají v dešti, jako třeba teď v Gdaňsku. To pak i přemýšlím, kolik taková služba vlastně stojí. Pricing je magie, takže si netroufám odhadovat.

Domek, co jsem potkal v Polsku