Mé první falešné SMS

Ta zpráva obletěla celou republiku. V televizi z toho udělali senzaci, v novinách a na internetu se o tom dočtete také. Dají se prý falšovat odesilatelé SMS. Přijde vám třeba zpráva od Franty (z jeho čísla i s jeho jménem, jak je máte uložené v adresáři), jenže Franta má už měsíc obě ruce v sádře a fakt nic nenapsal.

Senzace? Nevím. Tímto jsme se „bavili“ před pár lety. A žádná hackerovina v tom nebyla.

Nejspíš každý, kdo kdy použil Oskarovu SMS bránu, si všiml, že může zadat i číslo odesílatele. Tedy jakékoliv číslo. A SMS se pak tváří, že je skutečně od něj. Jistě, Oskarova brána umí odesílat jen do vlastní sítě, ale oním fiktivním odesílatelem může být kdokoliv, třeba Eurotele nebo majitel pevné linky s analogovou ústřednou. Je tu jediná drobná anomálie: Oskar (Vodafone) vkládá na začátek každé SMS text z www. Jenže toho si nikdo nevšimne. Vyzkoušeno. Schválně pošlete někomu SMS a až si ji přečte (a smaže), zeptejte se ho, jestli byla z webu. Nebude vědět.

Jak jsem se zmínil, fingováním SMS jsme se už kdysi „bavili“. V uvozovkách. Nedá se totiž říct, že by se bavili i ti postižení, tak jsme s tím rychle přestali. A vám bych poradil: ani s tím nezačínejte. Pěkně zavřete to okno s bránou, které jste si už stihli otevřít, a běžte se věnovat něčemu užitečnějšímu. Třeba švindlování v kartách 😉

Varování: doma to nezkoušejte

Ok. Tak jo. Prozradím to.

Asi před třemi lety mě zmíněný způsob znásilnění Oskarovy brány napadl. Abych to vyzkoušel, poslal jsem spolubydlícímu SMS. Tvářící se, že pochází z mobilu jeho přítelkyně a informující ho, že ho v neděli viděla v Olympii líbat se s jinou. Což skutečně ten proutník provedl – ale věděl jsem to jen já. Pípla SMS, on ji přečetl, zbledl, ale než stačil zavolat zpět a pokusit se vše vysvětlit, trik jsem mu prozradil. Uchvátilo ho to. A také si zhluboka oddechl. Ten den vůbec nešel do práce, seděl u počítače a hrál si na boha.

Díky jeho hře prožil jiný kamarád velmi vzrušující den. Zavolala mu bývalá přítelkyně, že už na něj hodinu čeká v restauraci.

• A proč tam čekáš?
• Přece jsi mi psal esemesku, že mě zveš na oběd a chceš se usmířit.

Tak to jsem blázen, vrtalo mu hlavou, asi jsem byl opilý… Následoval další telefonát:

• Čau! Tak to je super. Jo, kolik těch holek vlastně bude?
• Holek? Kde?

a další:

• Ty jsi fakt vůl, takovýto věci nemůžeš psát do SMS!
• Jaký věci?
• Tak se mi to líbí, vidím, že rychle chápeš.
• ???

A nakonec, celý zmatený, dostal v půl osmé večer od svého šéfa výpověď. Esemeskou.

Doma to nezkoušejte!