Na navigaci | Klávesové zkratky

O perníkové chaloupce

Za devatero horami a devatero lesy žil dřevorubec se svou ženou a dvěma dětmi, Jeníčkem a Mařenkou. Žili spolu v domečku na kraji vesnice, kousek od lesa, kde pracoval. Jednoho rána, když se chystal jít kácet stromy, řekl dětem: „Pojďte se mnou, v lese roste spousta jahod a malin. Natrháte si jich co sníte a když donesete domů, maminka Vám upeče koláč.“ To víte, děti měly radost, popadly hrníčky, zamávaly mamince a vyrazily na cestu.

Začínal krásný den. Sluníčko se odráželo v kapkách rosy a travička mezi stromy se nádherně třpytila. Zpěv ptáků v korunách stromů doprovázel tatínka, Jeníčka a Mařenku cestou lesní pěšinou. Náhle se před nimi rozevřela stráň obsypaná jahodami. Děti si trhaly jednu za druhou a tatínek jim řekl: „Zůstaňte tady. Já půjdu kácet stromy a za chvíli se pro Vás vrátím.“ A vypravil se s nářadím hlouběji do lesa.

„Jeníčku, podívej, co je tady jahod a malin. To není na jeden, ale na sto hrníčků!“ Za chvilku měli oba nádoby vrchovatě plné, sami už nemohli víc sníst a tak se rozhodli najít tatínka. Cestou se zapovídali a kroky je zavedly až do míst, kde nikdy předtím nebyli. Stromy tu byly větší a sluneční svit temnější. „Asi jsme zabloudili,“ strachovala se Mařenka. „Už neslyším ani rány tatínkovi sekery.“

„Neboj se,“ uklidňoval ji Jeníček, „najdeme cestu zpět, za chvíli jsme doma.“

Mařenka měla pravdu. Skutečně se ztratili. Navíc začalo zapadat slunce a před nimi se dloužily stíny. Netrvalo dlouho a skrze husté stromy jim cestu osvětloval jen měsíc. Zahoukala sova.

„Jeníčku, já se bojím. Co budeme dělat?“

„Neboj se,“ chlácholil ji Jeníček, ale taky mu nebylo do zpěvu. „Vylezu na strom a porozhlédnu se, jestli neuvidím světýlko.“ Vyšplhal se na vysoký dub a po chvíli volal dolů: „Mařenko, vidím světýlko. Určitě je z našeho domečku. Půjdeme tím směrem.“ Prodírali se větvemi stromů, zvuky lesa jim naháněly strach ale pokračovali v cestě dál a dál. Najednou se před nimi vynořila chaloupka. Kouzelná chaloupka. Byla celá z perníku. A uvnitř se svítilo.

„Jeníčku, co to je za zvláštní domeček? Kdo tam může bydlet?“

„To nevím, Mařenko, ale na perníček mám chuť. Utrhneme si?“

Oba se opatrně přiblížili k chaloupce, k místu, kde došáhli na perníkovou střechu. Jeníček kousek ulomil a ochutnal – byla vynikající. Hned podal také Mařence. Jenže jejich počínání slyšel i kdosi uvnitř chaloupky!

Byla to velmi stará osoba. Kdysi, když byla ještě mladá, žila ve vesnici, ale lidé ji tam neměli rádi. Pekla sice to nejlepší cukroví, obzvláště perníky, jenže byla tuze ošklivá. Vesničanům byla pro smích. Nejvíc jí mrzelo, že i malé děti si na ni ukazovaly. Klid našla až zde, uprostřed lesa, daleko od všech lidí. Věnovala se své největší zálibě – pečení cukroví. Mnoho sil ji stálo splnění svého snu, vyrobit si perníkovou chaloupku. A teď má dojem, jako by jí někdo loupal její perníček. Vyšla se podívat ven.

Dveře vrzly a vystoupila z nich stará žena. Podívala se na střechu a uviděla Jeníčka s Mařenkou. Světlo ze dveří ozářilo její hrůznou tvář. Děti se šíleně lekly, myslely si, že vidí čarodějnici.

„Kdo mi tu krade perníček!“ vykřikla babice. „Okamžitě slezte dolů!“

„My jsme měli velký hlad,“ vymlouval se Jeníček.

„Řekla jsem dolů!“ trvala na svém ošklivá baba.

„Tak vy mi tu kradete perníček… No počkejte, ona vás přejde chuť. Pojďte za mnou.“ Děti strachem ani nedutaly a poslušně šly. Stařena je zavřela do chlívku a jala se přemýšlet, jak je vytrestá. Kradly její majetek a ničily dům. Malé děti a už kradou. Jsou zlé, jako děti, kvůli kterým se kdysi odstěhovala z vesnice… Musí je postrašit, aby sem už nikdy nepřišly, aby jí daly konečně pokoj.


„Jeníčku, já se bojím.“

„Spi Mařenko, do rána to tu vydržíme, pak nás určitě pustí.“ Vůbec si neuvědomili, že provedli něco nepěkného, že se mají omluvit.

Noc byla krutá. Dětem byla zima a strach jim nedovolil usnout. Byly rády, když konečně vysvitlo sluníčko a začal nový den.

„Tady máte perníček, vy zloději.“ Baba se naklonila do chlívku a podala Mařence a Jeníčkovi velký kus perníku. Děti nejprve znejistěly, ale měly tak velký hlad, že mu neodolaly. Jen co polkly poslední sousto, dostaly další kus. Stařena zaskřehotala: „Vykrmím si Vás, upeču a sním.“

„Panenkomarjá, vždyť jsme Vám nic neudělali. Pusťte nás!“ prosili ji, ale marně. Žena otevřela vrátka od chlívku a pobídla je, aby s ní šli do chaloupky. Tam už byla připravená rozehřátá pec a lopata.

„Chlapečku, sedni si na lopatu.“ Děti se třásly strachy. Plán stařeně vycházel: ještě chvilku je postraším a pak je pustím, myslela si žena. Jeníček poslušně sedl na lopatu. Napadla ho spásná myšlenka. Nahnul se na stranu a upadl. „Sedni si pořádně!“ okřikla ho. Jeníček se znovu pokusil posadit na lopatu, ale dopadlo to stejně.

„Nevím, jak se mám posadit. Ukažte nám, jak se to dělá.“

Vy jste ale nešikové, myslela si stařena, podala Jeníčkovi lopatu a posadila se na ni. „Takhle se to dělá, vy neme…“ – už to nedopověděla. Dítě prudce škublo lopatou dovnitř žhavé pece a baba tam zahučela. Malý chlapec právě zabil člověka. Toho, který jej přistihl při krádeži.

Radostně se podíval na Mařenku. Ta si teprve uvědomovala, co se vlastně stalo. „Jsme zachráněni! Rychle, pojďme domů!“

Děti vyběhly z chaloupky, utrhly si na cestu ještě kus perníku a utíkaly směrem odkud včera přišly. Běžely dlouho, ale plní radosti. Pak začal být les řidší a sluneční svit jasnější. Uslyšely zpěv ptáčků a pak i zvuk tátovy sekery. Věděly, že našly cestu domů.

Byl nádherný a jasný den. Zrály jahody a maliny, travička se zelenala.

Komentáře

  1. ivan_d #1

    Ta interpretace je trochu mimo. O tom jestli šlo o krádež by se dalo dlouze polemizovat (přeci jen – v lese, v noci, hladové a vystrašené děti, kteří objeví v lese něco neobvyklého – pohádkového – je trochu něco jiného, než když je rodiče pošlou vybírat lidem kapsy), nicméně: „Malý chlapec právě zavraždil člověka. Toho, který jej přistihl při krádeži.“ už je mimo. Celé je to vyprávěno jakoby z perspektivy té babky: okradli ji a když je chtěla trochu postrašit, zavraždili ji.

    Ovšem vnímáním dětí je to trochu jiné: objevili v noci v lese perník a pustili se do něj (v tu chvíli jim nedošlo?, že to může být zlé – nechtějme od dětí to, co od dospělých) pak na ně vylítla babka (teď jim to možná došlo), zavřela je, hrozila jim zabitím a vše nasvědčovalo tomu, že to tak bude. Tak udělali, co dokázali, aby si zachránili život.

    Nazývat toto vraždou – to nesedí. Babka jim neadekvátní reakcí (z textu lze navíc vyrozumět, že nereagovala na současný prohřešek, ale zahrnula do toho i příkoří z minulosti) zavdala příčinu, cítit se silně ohroženy a ony podle toho toho jednaly. Nic nenasvědčovalo tomu, že by svá slova nemínila vážně. Kdyby na to děti spoléhaly, bylo by to od nich bláznivé.

    Nejsem si tím teď jist, ale vždy jsem považoval za sdělení této pohádky to, že na odlehlých místech může na děti číhat nebezpečí. To, že pohádka nedopadne špatně pro děti, je proto, aby už to nebylo na ně příliš (z vlastní zkušenosti se synem ověřeno).

    Hraní si se slovy a jejich volné přiřazování (vražda) je velice dobrý protředek k povrchnímu omýlení lidí. Na několik minut se ti to u mě podařilo (nebylo to tak hloupé jako interpretace Obušku z pytle ven z jiného blogu). Obecně překrucování nemám rád (obzvlášť u pohádek), ale díky za možnost protidemagogického cvičení :)

    před 10 lety | reagoval [2] enoice
  2. enoice http://enoice.fialove.eu #2

    avatar

    #1 ivan_de, Neřešil bych to tak vážně ;-) Přecejen, Latrína neni pro děti :-D

    Já tohle originální podání obdivuju, nikdy mě nenapadlo vcítit se do té pohádky z pohledu babky :-)

    před 10 lety | reagoval [3] ivan_d
  3. ivan_d #3

    #2 enoice, Ok. To zavraždění mě vyprovokovalo :)

    před 10 lety
  4. error414 #4

    Jaka pohadka bude jako dalsi?

    před 10 lety
  5. pa3k http://www.kvalitne.sk #5

    Drsné nedorozumenie, no babka si za to môže sama – nemala strašiť deti, tak jej treba :-)
    Mne sa páčia matematická verzia rozprávky, ak nepoznáte, tu je link: http://www.fpv.ukf.sk/…ozpravky.htm

    před 10 lety
  6. Pajuc #6

    DGX, nebyla to náhodou reakce na Pixyho článek?

    před 10 lety
  7. Komunistika svina http://kss.sk #7

    avatar

    Odporúčam pokračovať Dobšinským, tam švih sekerou, tam mečom, tam krv, nejaká dračia hlava. Stačilo by skrátiť do blogovej podoby …

    před 10 lety
  8. enoice http://enoice.fialove.eu #8

    avatar

    Ale stejně bych radši článek o NForm :-D

    před 10 lety
  9. Xeelee http://web.qipim.cz/ #9

    avatar

    Jeníček s Mařenkou dostali za vraždu pět let nepodmíněně ve vězení se zvýšenou ostrahou. Soudce přihlédl k brutálnosti tohoto ohavného činu. Advokát Jeníčka a Mařenky se odvolal.

    před 10 lety
  10. Roj http://roj.bloguje.cz #10

    Mařenka za nic nemuze!

    před 10 lety
  11. Joey #11

    Zachraňte koně!

    před 10 lety
  12. Jago #12

    Dovoluji si upozornit na jednu skutečnost, která vám možná unikla, a tou je počínání tatínka v onom příběhu. Lze ji kvalifikovat jako trestný čin opuštění dítěte podle § 212 odst. 1 trestního zákona. Je totiž zřejmé, že když se mu děti ztratily (je ovšem otázka, zda to vůbec postřehl, dřevorubci dost pijí), nepodnikl žádné účinné kroky k jejich nalezení a následující den se klidně věnoval své práci. Takže žádný vrtulník s termovizí, rojnice pátračů a dokonce ani reportéři TV Nova? To si žádá odsouzení! Navrhuji doplnit příběh o sdělení, že otec byl¨vzat do vazby a děti umístěny v zařízení Vačnateček. A jestli neumřeli, jsou tam dodnes.
    BTW: Proč si všichni myslí, že perník je druh pečiva?

    před 10 lety
  13. Vredy #13

    Na toto téma vznikla i hra Polda. Policista se snaží objasnit zmizení p.Jana a pi.Marie, vše se nese v duchu pomsta po letech :)

    před 10 lety
  14. Plaváček http://www.plavacek.net #14

    Mohl bys nám příště převyprávět jednu starší a méně známou pohádku „O neposlušním desetníku?“. Moc prosím.

    před 10 lety
  15. Radek Hulán http://myego.cz/ #15

    avatar

    Zcela pobuřující je ovšem Obušku z pytle ven!

    http://myego.cz/…-zvracenosti

    před 10 lety
  16. Jarek http://www.afrikaonline.cz/pohadky/ #16

    Proto je nutné, číst dětem africké pohádky, tam je jakákoliv hloupost okamžitě ztrestána a vyhrávají pouze vykutálené postavy:-)

    před 10 lety | reagoval [17] lucina
  17. lucina #17

    avatar

    #16 Jarku, Pohádka je jednou z rural legends, jejímž podkladem je středověký zločin zavraždění pernikářky jejími pomocníky. Oba byli za vraždu popraveni v Norimberku.

    před 10 lety | reagoval [20] Slope
  18. Tom #18

    No vidíte, kde by asi teď byli Jeníček s Mařenkou bez perníku?

    před 10 lety
  19. Jakub Lucký http://blog.cxl.cz #19

    A to, že babka vařila v lese omamné a psychotropní látky a pak je nabízela dětem, to vás nikoho nenapadlo?
    (polopaticky: perník = slangový výraz pro pervitin)

    před 10 lety
  20. Slope http://blog.znojmo.biz #20

    #17 lucino, opravdu? Tak to jsem nevedel. Poprava pomocniku v Norimberku se vsak v pohadce neodrazi.

    před 10 lety | reagoval [21] Gringo
  21. Gringo #21

    avatar

    #20 Slope, To bude rychlostí soudních procesů… Než je odsoudili, tak už tahle legenda oběhla celou Evropu…

    před 10 lety
  22. Piter #22

    Moc hezká adaptace. Připomenulo mi to Znouzectnost: „Kolik hrůzy ukrývá každá milosrdná lež / na kořenech příběhů, které bez dechu si čteš“ :-)

    před 10 lety

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře.