Fascinující příroda kolem nás. Domov nepřeberného množství tak neuvěřitelně rozmanitých živočichů, ze kterých mám v naprosté většině panickou hrůzu.
Ano, uznávám, že koně a kočkovité šelmy se přírodě celkem povedli, ale čím je živočich drobnější, tím je to větší hnus. Asi kvůli nízkému rozpočtu. Takže na nějaké válení se v lůně divočiny mě neužije, mám ji raději spíš takovou vybetonovanou.
Vůbec nejtěžší kalibr je vlézt do moře. Na jedné straně jste tam jeli půl světa, na druhé straně víte, že to o betonu ani neslyšelo a že tam fakt neplaveš sám. Brrrrrrrrr!
(Jednou mi slečna řekla „zmáčkneš medúzu v ruce?“ a já ji ihned frajersky sevřel až mi protekla mezi prsty, jenže to jsem byl zamilovaný a navíc onen skutek dodnes vévodí žebříčku mých nestatečnějších činů a v noci se kvůli němu po… budím.)
No a pak jsem narazil na úpa nejlepšejší moře mezi moři. Na Mrtvé moře!
Jde o jezero se 100% nasyceným solným roztokem, kde prostě nežije lautr nic. Plavete si tam bezpečně sám, jen vy a několik děvčat, neoholených, protože není úplně dobrý nápad se před naložením do soli holit, navíc vás nadnáší takovou silou, že není fyzicky možné se potopit, tudíž si v něm plavete like a boss.
A v tomhle vidím inspiraci i pro další moře. Bulharsko, sol, nějak to vyřeš s tím holením, a za rok, za dva se i my můžeme potkat.
ps: že přítelkyně hodně solí mi došlo ve chvíli, kdy si přisolila Mrtvé moře…
