A nyní z kultury. Vysvětlíme si, co znamená rčení „bylo tam lidí jak na břeclavském Wůdstoku.“
Únor 2015, rozhovor s pořadatelem chystaného velkého festivalu Břeclavský Wůdstock, který má celorepublikové ambice:
„Lidi v Břeclavi jsou úžasní, je tady pár pitomců, …“
„Odřekl jsem Mandrage, nebyli schopní dodržet moje podmínky, se mnou cvičit nikdo nebude, takové hvězdy zase nejsou a vyhodil jsem je ven.“
„Mám jméno, všichni mě totiž znají. Já jsem problematický člověk v jedné věci, nepouštím si lidi k tělu, já jsem si nepustil k tělu ani Gotta, když nechci, tak se s ním nebavím.“
„Dali jsme tomu dobrý slogan, typický pro Břeclav, mám Břeclav rád a já jsem ho vymyslel – V kraji dobrého vína a lidí.“
Reportáž z prvního dne festivalu: „Kapela se snaží, ale zhruba dvacítku diváků příliš rozproudit nedokáže.“
Postřehy z druhého dne festivalu: „Se pak možná ani nevidím, že Pastrňák označil břeclavské publikum za buzeranty a řekl, že až to tady dohrajou, tak si půjdou támhle dozadu vyhonit čůráky.“
Když zorganizujete obří hudební festival pro tisíce lidí a dorazí jich jen 20, řeknete si: ups. Yarin, organizátor festivalu Břeclavský Wůdstock, to ale považuje za úspěch: „Dopadlo to stoprocentně podle našich představ. … Musím říct, že všichni účinkující potvrdili, že do teď na lepším festivalu nehráli. Radim Hladík sdělil, že v životě na lepší akci nevystupoval. Řekl to i pro televizi.“
Je mi líto, že jsem tam nebyl. Přišel jsem o krásné fotografie prosluněných prázdných plání s obřím pódiem uprostřed.
Takovou akci musí být radost mediálně pokrýt! Jde o jediný festival, kde můžete udělat rozhovor se všemi návštěvníky zvlášť. A prý byli spokojení, každý měl svou ToiToiku. A co teprve rozhovory s těmi, co si tam za 60 tisíc pronajali stánek: „Tak jak jdou kšefty?“
Příští rok bych navrhl ušetřit za tisk a distribuci lístků a vymazlit akci k dokonalosti.
