Ňák nebloguju. Nasadil jsem totiž takové pracovní tempo, až se ze mě kouří. Taky jsou u nás co chvíli hasiči. Makám na projektu, který ze mě udělá buď milionáře, nebo ne 🙂

Když jsme u těch hasičů, nedávno proběhla tiskem zpráva, že policie zadržela hasiče podezřelého ze žhářství. Nakonec se ale ukázalo, že to nebyl hasič nýbrž požárník. Ufff.

Ještě jednou z domova: společnost Internet Mall, vědoma si svého dosti problematického názvu, investovala 100.000 Kč do soutěže o název nový. Z obrovského počtu došlých návrhů si představenstvo vybralo a odhlasovalo název: Internet Mall. Gratulujeme! 🙂

A nyní ze zahraničí. Tuhle jsem se dočetl v Týdnu, jak šikovně Američané vyřešili onen palčivý problém oslav narozenin. V řadě školek a škol už platí nařízení, podle něhož může dítě pozvat na oslavu svých narozenin jedině buď celou třídu, nebo žádného spolužáka. Obdobně na Valentina – je možné věnovat přání buď všem ve třídě, nebo nikomu. Ve fotbale a baseballu se přestává počítat skóre, aby prohrávající tým nepropadl lítosti…

Rozdíl mezi americkou politickou korektností a komunismem je v tom, že tohle by nenapadlo ani komunisty. A ti mají s rovnostářstvím nějaké zkušenosti! Vono si to říká země svobody, ale s kým oslavit narozeniny, to si vybrat nemůžete.

Na závěr tento skutečně nádherný komentář:

Dnes jsme měl možnost vidět film Amadeus, Mozart mi někoho připomínal. rADo, máte toho asi hodně společného

— Josef Průša

Josefovi posíláme pěknou písničku.