Nikdy v životě jsem nebyl fandou anarchokapitalismu. Jednak je to extrémní vize světa (a je vlastně normální nebýt extremistou) ale hlavně nevěřím v soulad mezi lidskou přirozeností a anarchokapitalismu. Zároveň na tomto myšlenkovém experimentů nevidím zásadní problém, protože klasický stát je podmnožinou anarchokapitalismu. Jinými slovy, v jeho rámci klidně může vzniknout a existovat stát jak jej známe. A já mám za to, že přesně k tomu by konvergoval.
Jak ale asi tušíte, teď bude následovat odstavec začínající slovem „ale“.
Takže pardon, dovolte mi ještě drobné intermezzo o tom, že většina vizi toho, jak AI zničí lidstvo, mi připadá směšná, protože operují představou o tom, jak vývoj AI poháněný AI povede k super inteligenci. Rozeberou to jindy, ale jednoduše: tomu absolutně nevěřím.
Co je naopak realita dnešních dní, že AI nám všem dává superschopnosti. Přátelé, já si za posledni týden „složil“ tolik božích songů, a to neumím na žádný nástroj. Udělal podcast, kde konverzují muž se zenou, aniž bych promluvil. Naprogramoval žádanou funkci do svého software, když jsem se šel vysrat na záchod. Poměrně silné si uvědomují, že není žádný limit, kde by nás nemohla překonat AI. Že není žádný „lidský duch“ který dělá lidské výtvory lidskými.
Takže lidská duchovní činnost devalvuje. Naše společnost projde ekonomickou proměnou, která nemá obdoby.
Kromě toho pána, který seděl na ostrůvku Nissi Island, jen proto, aby ostatnim říkal, že je nebezpečné jít dál, a jehož práci tudíž těžko AI nahradí, jsme všichni v obrovské nejistotě. A ta nejistota snižuje nasi situaci, naší „vyjednávací pozici se státem“ abych tak řekl. Připomínám zjevné, že když má stát obrovské zdroje, například plynu, ropy, nevyvíjí se to (paradoxně) pro jeho obyvatelé zrovna dobře.
No a teď budou mít státy neomezené zdroje jiného bohatství: umělé inteligence.
A to je průser, přátelé.
Stát je nepřítel. Jen dosud byl jakoze přátelský, (ahoj, sranda, buď v klidu bo demokracie!). Jak poklesne naše důležitost, stane se z něj pán pekel. Dečka, fakt nás čeká hodně nerovný boj.
Takže zcela vážně říkám, že má smysl hledat tzv antisystemová řešení. Pochopitelně tím nemyslím pytle sraček jako je Okamura nebo Konečníková. Inteligentní opozice zřízení je vlastně dnes jen anarchokapitalismus. Doufám že vzniknou další alternativy. Protože jinak dikatura volové.
