…i kdyby tam měla profil, což nemá, protože není blázen. HeroHero je totiž uživatelsky přívětivé jako medvěd grizzly s migrénou.

Představte si, že chcete podpořit svého oblíbeného tvůrce. V podcastu vás vyzývá: „Běžte na HeroHero, zaplaťte bakšiš a dostanete plné díly!“ Zní to jednoduše, že? No, to si myslíte jen do chvíle, než skutečně na HeroHero zavítáte.

Přijdete na homepage (překvapivě na .co, protože .cz je zřejmě pro losery nebo možná pro ty, kdo chtějí, aby je někdo našel) a web na vás okamžitě zaútočí sloganem „Vydělávej tím, co tě baví“. Skvělé! Až na to, že jste přišli někoho SLEDOVAT, ne se stát příští internetovou senzací. S tím, že byste mohli být pouhý konzument obsahu, web vůbec nepočítá. Pro vás tam žádné tlačítko není. Je to, jako kdyby vám v restauraci místo večeře dali vařečku a poslali vás do kuchyně.

Ale nevzdáváte se. Odhodlaně klikáte na „Začít teď hned“ (protože kdo by chtěl začít později, že?), vyplníte registrační formulář a ocitáte se ve světě záhadných ikonek. Žádné popisky, žádné vysvětlení. Jen řada symbolů, které by mohly znamenat cokoliv od „zde rostou houbičky“ až po „tímto tlačítkem odstartujete třetí světovou válku“. Dokonce když na ně najedete myší, tak se neobjeví nápověda. Takhle nějak si asi připadali lidé, co luštili hieroglify.

Pokud máte štěstí a podaří se vám prokousat na stránku konkrétního tvůrce (nebo vás tam přivede Google), čeká vás… nic. Doslova. Šedé plochy kam oko dohlédne. Jako zírat na oblohu v Londýně. V listopadu. Depresivní a bez jakéhokoli náznaku života. Je to jako kdybyste přišli do obchodu a našli jen prázdné regály, na kterých sedí smutný prodavač a šeptá: „Představte si zboží“.

„Mám tu výjimečné autorské rozhovory!“ hlásá Čestmír Strakatý. „Kde?“ ptáte se, rozhlížejíc se po prázdném digitálním prostoru. „No, představ si je!“ odpoví nadšeně. Člověk byl skoro připraven vytáhnout peněženku a zaplatit těch 6€, ale místo toho si uvědomí, že tyhle šedé plochy jsou metaforou pro jeho život – plný nevyužitého potenciálu a zklamaných očekávání. Déšť, vůz a pláč.

Chtěl bych podpořit své oblíbené tvůrce, co jsou na HeroHero, opravdu chtěl. Už představa, že část mých peněz půjde diletantům, kteří navrhli tuhle digitální noční můru, mě děsí víc než účes Donalda Trumpa ve větrný den. To je jako platit daň z frustrace. Ale i když nakrásně někoho podpořit chci, dřív než se doklikám k tomu tlačítku „Odebírat“, ten web mě nasere tak, že radši prásknu dveřmi. Je to jako maratonský běh přes minové – teoreticky možné, ale kdo má na to nervy?

Takže, milí tvůrci na HeroHero, udělejte si prosím profil ještě na nějaké příčetné platformě, jo?