Proč Prague Pride potřebuje více odpůrců?

Je mi líto Prague Pride.

Dělat festival demonstrující za práva neheterosexuálních menšin a nemít odpůrce musí být děsně deprimující.

• „Hele, my jsme homosexuálové!“
• „Jojo.“
• „A děláme průvod!“
• „Tak fajn.“
• „Homosexuálové! Průvod! Děláme.“
• „Jojo, šikulky.“
• „A jsme polonazí!“
• „Tak ať nenastydnete.“

Loni se alespoň ozval ten, co není z opice, letos se možná ozval taky, ale už naštěstí nikoho nezajímá. Loni medii proběhlo prohlášení iniciované americkým velvyslancem Eisenem podporující práva homosexuálů, což vzbudilo nelibost, neboť „je kontraproduktivní a přebytečné vyjadřovat podporu právům, jež v Česku nikdo nepopírá ani neupírá“ (Karel Schwarzenberg), navíc když s tím přijde velvyslanec země, kde před pár lety byl homosexuální styk nelegální (takže chucpe). A loni si mě pár lidí odebralo z přátel, neboť jsem diskutoval o tom, proč se homosexualita (od roku 1973) neřadí mezi sexuální deviace, na rozdíl třeba od fetišismu, který se týká dost možná většiny populace.

Poučení? Buďme vděční za své odpůrce. Hýčkejme je!