Jako každým rokem, i letos se rozhodlo Živě přinést trošku vzrušení do poklidného života blogerů a píchlo do hnízda. Rozehrálo hru a ohlasy prvních dotčených na sebe nenechali dlouho čekat.

Diskuze o významu čehokoliv, co tu prostě je a nic s tím nenaděláme, mi přišly vždycky děsně přínosné a zajímavé. Článek jsem tedy ignoroval. Ale když se na něj v RSS čtečce objevil pátý odkaz, neodolal jsem a inkrementoval hodnotu Unique Visitors serveru Živě o jedničku. Jsem přece jen člověk…

Perex mě nadchl. Informace, že každý den zaniká více blogů, než vzniká, zaměstnala mé matematické myšlení a oči četly dál. Autoři vytáhli další eso z rukávu v podobě rozčlenění prostých lidí ve vztahu k diskutovanému fenoménu do tří skupin. Vášniví odpůrci, příznivci a ti ostatní. V pravdě geniální. To si budu pamatovat, to se dá použít kdekoliv. 🙂

Jako vášnivý odpůrce blogů jsem se zařadil a mlsal další povídání.

Přišla ovšem ťafka v podobě demagogického sdělení: „Oba se (Jiří Hlavenka a Vojtěch Bednář) řadí do skupiny uživatelů se střízlivým pohledem. Na druhé straně barikády je například Patrick Zandl, který je vášnivým bloggerem a jeho deníček Marigold.cz dosahuje slušné návštěvnosti.“

Tímto způsobem se vyčlenit vůči někomu jinému je nebetyčná drzost. Díky vysoké návštěvnosti Marigold.cz snad nemá Patrick Zandl střízlivý pohled? Je to naprosto stejná demagogie, jako kdybych napsal: „Nikdy jsem se neukájel při sledování nahých malých chlapců a nikdy jsem nenapsal článek do Živě. Pravým opakem je Vojtěch Bednář, který do Živě píše.“

Pane Vojtěchu? No toto? Vy jste novinářské prase.

Zavřel jsem okno a dál nečetl.