Předem bych rád zdůraznil, že jsem puritán na vulgární výrazy. Vadí mi, pokud jsou užity samoúčelně, natož nevhodně. Takže nevím, jak se budu sám tvářit na tento článek. A něco mi říká, že nebudu dvakrát nadšen.

Arthur poukazuje na to, jakého užití dosáhly v moderní češtině výrazy „hustý“ a „pohoda“. Nedá mi to, a musím připomenout ještě jeden multitermín, který ty dva předchozí doslova rozmetá na slabiky. A tím je nespisovné slůvko prdel.

Tak schválně:

  • Prdel jako zapadlá víska.
  • Prdel jako ohromná legrace.
  • Prdel jako centrálně vedený účes.
  • Prdel jako slovní vycpávka (Stihls to? Ani prdel.)
  • Prdel jako cíl navigace (Pane, mohl byste laskavě jít do prdele?)
  • Prdel jako objemová jednotka (Je jaro a na zahradě mám tři prdele sněhu).
  • Prdel jako součást NetWare.
  • Prdel jako zadní část (Ty jo, má Fábku a furt se mi lepí na prdel.)
  • Prdel jako zadnice (tzv. permanentní vertikální úsměv).

Jsem přesvědčen, že těch významů najdete ještě více. Tomuto slovu holt patří budoucnost. Směřujeme k němu. Každý, kdo alespoň zlehka sleduje politickou situaci, to moc dobře ví.