Literární záhada
Vypadá jako Švejk…

…ale je to Hašek. Rozumíte tomu někdo?
před použitím zatřepat myší!
Na navigaci | Klávesové zkratky
Rubrika zcela seriózně
Vypadá jako Švejk…
…ale je to Hašek. Rozumíte tomu někdo?
Rozpaky kuchaře Svatopluka, díl Udavač
A nyní už je to jen na vás, milí diváci. Má Josef Dvořák podepsat spolupráci s StB a donášet na své kolegy, nebo ji rázně odmítnout a čelit mocenským tlakům? Zapojit se do hlasování můžete i vy, a to oblíbenou formou rozsvěcování žárovek.
O výsledku hlasování vás bude informovat deník iDNES.cz.
Zdroj: Novinky.cz (V Praze znásilnil desetiletou dívku, policii uniká) & Lidovky.cz & Macina
Přiznám se, že jsem strašně dlouho netušil, proč se elitní blog Marigold jmenuje právě Marigold a proč má ten podivný obličej ve svém logu.
Kolikrát jsem se na to chtěl Patricka Zandla nebo jeho kamaráda Radka zeptat. Ale vždycky jsem zapomněl.
Nicméně. Patrick je od úterý ve Švýcarku, kde přednáší
o způsobech prodeje internetových open-source projektů. Dnes mi volal na
Skype, že nutně shání Kahiho, jestli
nevím, kde je, že by potřeboval na zítra záskok, a Radek že nemůže.
Říkal jsem mu, že já taky nemůžu, a on na to, že to je mu jedno, že
shání Kahiho. Prý mu psal na ICQ a vždycky to hodilo
System error while sending message
, a že neví co s tím.
„Nojo,“ říkám Patrickovi, „ICQ teď filtruje, co píšeš, když třeba napíšeš jabber, tak to hodí chybu.“ Pak mě ale něco napadlo. Říkám: „Patricku, nemáš tam webkameru, že byste se spojili přes videokonferenci, hlas přece filtrovat nejde.“
„Ty vole,“ odpověděl Patrick, „to je dobrej nápad! Snad to tu pojede,“ a raději hned kameru vyzkoušel přímo ve Skype. Tehdy jsem poprvé v životě uviděl Patricka. A musel jsem si udělat screenshot, protože jsem leccos pochopil…
Enfant Terrible je latinské pojmenování slona hroznýšovitého. V přeneseném významu se tak označují lidé, jejichž chování je přinejmenším šokující. V české blogerské krajině, kde je latina považována za jazyk mrtvý, se pro označení téhož ujaly iniciály R. H.
R. H. je bloger, nesnesitelný provokatér, internetová celebrita. Jeho blog v návštěvnosti ční nad okolím. Má zástupy věrných obdivovatelů a ještě větší zástupy nesmiřitelných odpůrců. Je to fenomén. Běžně se o něm diskutuje na fórech, píší se o něm (či proti němu) články nebo dokonce celé blogy. Neexistuje setkání, kde by o něm nepadla zmínka. To všechno je R. H.
V českém internetovém rybníčku je dost místa hned pro několik R. H. Ani si nelezou do zelí.
Díky R. H. je život na internetu zajímavý. Ale nikdo nemůže tuto profesi dělat věčně. Potřebujeme další a další R. H. Takže: Chcete se stát diskutovanou persónou české blogosféry? Máte iniciály R. H.? Potom gratuluji, jste na nejlepší cestě! Nachystáme květináče, na Vánoce jste zpátky.
(za tip na hymnu děkuji Žirafce)
Vyfotit dívku na titulní stánku časopisu, aniž by prošla vyhlazovací
kůrou v grafickém editoru, je nepřijatelné. Kdysi operátoři odstraňovali
jen drobné vady na kráse, třeba vřídky, jebáčky, jizvičky a podobně.
Ale s každou další verzí grafického editoru Photoshop přicházely
větší a větší štětce, takže bylo možné odstranit i větší vady.
Velevředy, megajebáky, nebo gigajizvy.
Hezká holka dnes nemá ve světě foto modelingu šanci.
Ale začněme malou video exkurzí do této říše. Neměl by vám ujít ani praktický návod, jak omladit stařenu o 40 let (pozor, nutné číst od konce).
Půvabná modelka dostává za focení titulky magazínu asi 10.000 Kč. Majitelé fotostudií velmi rychle pochopili, kde lze ušetřit, a místo krasavic dnes hledají ošklivky. A to je ještě hodně slušně řečeno. Nakonec, z počítače vyjede vždy stejný výsledek, ale objektu zaplatí mnohem méně. Každá vada se totiž strhává z honoráře. Má jizvu ala Novotný? Dva tisíce dolů! Akné ala Poulíček? Tři tisíce dolů! Děvčata jsou ráda, když nemusí moc doplácet.
Tuhle mi vyprávěl kamarád fotograf, jak se kolikrát po příchodu do studia strašlivě lekne…
Grafickým editorem se nevylepšuje pouze vizáž, ale někdy zcela mění těžiště fotografie.
Internetem tak kolují mraky hanbatých snímků populárních osobností showbyznysu. Naprostá většina z nich jsou fotomontáže vytvořené americkou vládou, která se jimi snaží odpoutat pozornost veřejnosti od důležitých problémů, a zaměstnat ji řešením hloupostí typu co je a co není fotomontáž.
Nechme však být americkou vládou a raději se podívejme, co je a co není fotomontáž. Jak odhalit podvrh nebo-li fejk? Inu, pro nás odborníky je to snadné, ale vy to jen tak nedokážete.
Tam někde v dálce oheň kvet a tak jsem k němu jel. Jen tak s chlapama posedět, jsem zrovna tenkrát chtěl. Stařík s tváří vrásčitou jak dubovej kmen, vytáhl fotku nemravnou a já říkám: „to je fejk!“ Byl to fejk, byl to fejk.
Tak schválně. Dobře se podívejte na tuto fotografii.
Co myslíte, je to fejk? Jistěže ano. Pozná se to tak, že vpravo dole je malým písmem napsáno „aTeo.cz“. Jak to tam je, tak jde o podvrh.
No a tohle, to je nádherný příklad:
Je to Fejk?
Dobře si obrázek prohlédněte…
Ano, je to fejk.
Tím bychom mohli naši výuku ukončit. Věřím, že jste si mnohé odnesli a už se nenecháte tak snadno zmást.
Fotomontáž byla vždy dobrou kamarádkou totalitních vlád a bulvárních časopisů. Také já ji občas použiji pro obecní blaho. Zrovna tuhle mě nějak začal štvát soused, ani nevím čím, tak nějak se mi znelíbil. Každý jiný by mu šel škrábnout auto. Ale já nejsem žádný malý hajzlík.
Nebyl jsem líný si ho nenápadně vyfotit, stejně tak i mladičkou sousedku odnaproti. A poté pomocí Photoshopu vytvořil sérii silně kompromitujících fotografií. Oběma jim to tuze slušelo. Avšak teprve vytištění ve fotolabu dodalo obrázkům ten pravý šmrnc. V obálce adresované sousedově manželce jsem své dílo vhodil do schránky.
No jéje, co vám budu povídat. To byla polízanice! Dlouho jsem se tak nezasmál 🙂
čtk – Český reprezentant Marcel Rimel zlato
z Londýna nepřiveze. „Člověk se honí za první
příčkou,“ říká Marcel, „myslí si, že už ji třímá
v ruce, a ona ne. Ale hlavu si s tím nedělám, furt lepší, než být
Mirkem Beinhauerem“. Oficiální výsledky sportovního klání dosud
nebyly oznámeny, takže nevíme, kdo vlastně Marcela přehonil.
Když si to však shrneme, musíme konstatovat, že Marcel je republikovou špičkou ve sportu s nejširší amatérskou základnou. Gratulujeme!
Marcel Rimel, původem z Únanova, dnes studuje v Ostravě. Přivydělával si jako leštič tyček v železářské společnosti Žalud & Co & Cot (dosáhl prestižního ocenění Leštič roku). V oboru však dlouho nevydržel. „Šéfové mě šíleně honili, já nestíhal školu, dostával jsem koule. Nestálo mi to za to, prostě nestálo,“ vzpomíná. Dnes jako brigádník pracuje pro ČEZ. „Řeším výpadky energie. Je to fajn džob, práce s ebonitovou tyčí mě fakt baví.“. Marcel denně trénuje, a jakožto vášnivý sportovec je i zapřísáhlý abstinent: „Pivo nepiju! Když už, tak leda střik.“
Přejme Marcelovi i do budoucna hodně sportovních úspěchů a hlavně, ať si nenajde přítelkyni!
Na jachtu mířil za orálkem. Nebyl vadou, tenhle vroubek. Teď pověřit se Zaorálkem znovu vládnout, chce Paroubek.
Poslyšte příběh, který mi vyprávělo Jyxo top 500. Nebraňte se dojetí a nechte slzu skápnout do klávesnice.
„Blogger, to zní hrdě.“
Tedy obzvlášť, pokud to napíšete se dvěma g!
Nedávno jsem četl článek (odkaz vede přímo na něj!) (stačí tedy kliknout a můžete si ho přečíst taky), ve kterém se pisatel svěřuje, že na blogu zapnul moderované ohlasy poté, co se mu tam začaly objevovat nesmyslné příspěvky.
poznámka: tím slovem „příspěvky“ autor myslí komentáře a nikoliv články. Také jsem původně nechápal, proč palčivý problém kvality spotů řeší moderováním diskuzí ;)
Nesouhlasný postoj
k tomuto vyjádřil
jistý Pepa Sádra. Ačkoliv oba protagonisté k sobě chovají mimořádnou
úctu a obdiv, v jejich přestřelce není nouze o velmi hrubá slova.
Zlost nebo vandal nejsou výjimkou! Pepa tvrdí, že moderování
je cenzura, jež má pokřivit realitu a navodit dojem, že na sebevětší
blábol jsou reakce buď kladné, nebo přinejhorším žádné.
Ačkoliv teď riskuji, že budu definitivně odstřižen od pravidelné blogerské renty, musím něco prozradit. Věčné diskuse o mazání versus nemazání komentářů mají jen odsunout pozornost od daleko závažnější skutečnosti.
Je to tak. Pokud se nepochválíme sami, nikdo to za nás neudělá. Psát si na vlastní blog lichotivé komentáře pod smyšleným nickem je tak běžná záležitost, že na to existuje v CMS funkce a v slovníku pojmenování: Autokomentování.
Nicméně o autokomentování, podobně jako o autoerotice, se bloger běžně nebaví. Tedy jak který. Jde totiž o internetové společenské tabu.
Pro všechny autokomentisty tu mám dobrou radu:
Jednak sám brzy ztratíte přehled, co jste psal vy a co skuteční čtenáři a když budete posléze listovat archívem svého blogu, narazíte na spoustu příjemných ohlasů a nepoznáte, že jsou vlastně vaše.
A za druhé je tu nebezpečí odhalení. Sám jsem si napsal řadu vřelých reakcí pod nickem Dero (třeba tady či henkaj, nejvíc se mi povedl tento). Čímž jsem přestřelil a už hrozilo veletrapné provalení, proto jsem rychle založil Derův blog a tvářil se, že nic. Bohužel, psát tři blogy pod třema identitama je nad mé síly a trošku to vázne. Legrační je, že ani účastníci brněnských párty nemohou pochopit, že na jednu akci nemůžeme přijít s Derem společně ;)
Dnes si lichotím pokaždé pod jiným nickem a nikdo nic nepozná!
Psaní si komentářů a lichotek baví blogera cca rok až sedm. Pak najednou zjistí, že chce víc, že chce adrenalin. A zkusí si napsat nepříjemný komentář proti sobě saménu: „Celou dobu vám lže! Mám důkaz, že za něj všechno programuje brácha!“ A začíná boj. Musí se z toho vylízat. Obhájit se.
Většinou se to povede. A pokud ne, je tu stále undo v podobě smazání diskuze nebo jemné modifikace komentářů (odbočím: nenápadné pozměňování starších komentářů do smířlivějšího vyznění, tzv. smoothing, je další běžná praxe, ale to probereme jindy).
Bloger chce stále víc.
Adrenalin si žádá své.
A pak přijde den. Den, kdy to bloger rozjede na místě, od kterého už nemá klíče…