Český slavík a Bílá namrtvo

Dovolte pár postřehů z předávání Českého slavíka – ale začnu trošku neobvykle. Vážným nebezpečím přenosu se ukázaly být dlouhé reklamy. Během nich divák mohl přepnout na Manéž Bolka Polívky a pak se mu nechtělo vracet zpět. V manéži jakýsi chlapík předváděl jízdu –autobusem– trolejbusem z Otrokovic do Zlína tak skvěle, že jsem umíral smíchy. Ale moment! Tohle je přece článek o Českém slavíkovi! Ok, přepínám zpět na Mareše. Jako posluchač ranní show na Evropě 2 jsem byl na jeho moderování zvědav. Navíc to loňské (neviděl jsem) vzbudilo velmi rozporuplné reakce. A jak se mi teda líbilo? No, nic úžasného, ale neměl jsem z toho pocit trapnosti. Lehce infantilní vtipy říznuté černým humorem servíroval tempem svižným, takže jsem se nenudil. A když jo, na jedničce byl ten Bolek.

Asi špatně vidím!

Vážně by mě nenapadlo, že o slečně, jejíž jméno zvedalo návštěvnost, bych ještě někdy psal. Když jsem ji zahlédl na předávání cen, myslel jsem si, že se mi to jen zdá. Ale kdepak! Dokonce seděla na nejčestnějším VIP místě, hned u Karla Gotta. Musel jsem se pohledem na logo stanice ujistit, že skutečně sleduji Novu.

Upřímně, byl jsem díky tomu naprosto zhnusen hned v úvodu večera. Naštěstí Ester Ládová pak zmizela a za Gottem bylo vidět po zbytek přenosu volné místo. Tak nevím, uvědomil si nevhodnost situace někdo z produkce a slečnu, co byla mladá a potřebovala peníze, odporoučel pryč? Nebo ji vyhnala Marešova narážka?

Vítězové a poražení

Skupinou roku se stali (jak jinak) Kabáti, já bych volil Divokýho Billa. Ještě dnes mě bolí nohy a zrazují hlasivky jako následek jejich čtvrtečního koncertu v Brně. Tolik energie, co vkládají do vystoupení, to se jen tak nevidí. Jo, tuhle kapelu čeká ještě hodně zajímavá budoucnost. Ale to jsem zase někde jinde, zpět na Novu. Český slavík je zajímavý v tom, že vždycky uhodnu, kdo z nominovaných vyhraje a v jakém pořadí. Ale to není nic složitého. Proto mě velmi překvapilo ocenění Anety Langerové. A nutno říct, že příjemně, té slečně to ze srdce přeji! Ve své řeči poděkovala tatínkovi, že jí dovolil na předávání jít. Helena Vondráčková totiž tolik štěstí neměla. Kohosi se optala se, jestli může, jenže jí neodpověděl, takže zůstala doma, u plotny.

Aneta Langerová a skokan Richard Krajčo byli jediní, kdo zazpíval naživo. Ostatní namrtvo. A tím také perfektně podtrhli trapnost jejich playbackového snažení. Richard, ač čerstvě po oslavě 10 let skupiny Kryštof, písničku vysypal z rukávu bez jediného zaváhání. Aneta potřebovala trošku rozjezd, ale na to má vzhledem k věku právo. Přesto je mi stokrát milejší jedno Anetino živé zakolísání, než celebrita otvírající hubu při dokonale čistý zpěvu z pásky. Lucie Bílá otvírání ještě okořenila pozoruhodnými křečemi v obličeji a rytmickým vyvalováním očí.

Líbil se mi Landův komentář, že jeho umístění v anketě Český slavík (skončil druhý) poukazuje na cosi špatného v hudebním průmyslu, líbila se mi sebeironie Karla Gotta, který se označil za Zombie. Oddechl jsem si, že nevyhráli ti, kteří svou první desku vydali teprve před pár dny. Těšil jsem se na Ruslanu, kterou jsem při pobytu na Ukrajině rád poslouchal.

Takže asi tak.