A nenávidím je odjakživa.

Psal se rok 1999, když se Microsoftu podařil dosud bezprecedentní kousek. Vydal Windows 2000, svůj první „pořádný“ operační systém. A tím zatnul tipec vtipům o jejich nestabilitě.

Microsoft byl terčem takových posměšků od dob Windows 3.0. Tehdy i několikrát denně vyskočilo okénko UAE: Unrecoverable Application Error, uživatel taky zařval UÁÉ! a rozdělaná práce byla v háji. To stejné v tmavě modrém přinesly Windows 95 a jejich slavný Blue Screen of Death. „Padají Windows, něco si přej,“ žertovalo se zcela oprávněně, nicméně současníci, jako například Mac OS System 7 nebo první Linuxy, na tom nebyly o moc lépe.

Proto jsem jako tele na nová vrata zíral na Windows 2000, které mohly běžet třeba půl roku bez restartu (do té doby scifi), ale především nepadaly. Blue Screen vyvolal jedině vadný ovladač, a pokud si člověk do počítače nestrkal kdejakou šílenost, už se s ním nesetkal.

Windows 2000 jsou synonymem stability. Bohužel nikoliv bezpečnosti.

Na co šáhli, to pokazili

Bezpečnost se tedy očekávala od Windows XP. Marně. Pravým smyslem verze XP je totálně vytočit své uživatele. XP znamená eXPerience, v češtině „zakusit“.

Windows XP = Windows 2000 + ClearType + Terminal Server + promyšlené nasírací funkce

Windows XP obsahují celou řadu drobných nasíracích funkcí, jako třeba otravné okénko vyskakující vždy po vložení CD. Vlastně hned po spuštění se vás pokusí vytočit tímto:

Jakožto typické nasírací okénko je nutné ho odkliknout a po dalším restartu se objeví znovu.

Windows XP řvou, že nemám antivirus. Proč bych ho měl? Za posledních deset let jsem chytil virus pouze jednou, a to proto, že k nakažení stačilo připojit Windows do sítě. Stalo se tak po čerstvé instalaci OS, dřív, než jsem stihl nainstalovat firewall.

A že nemám zapnuté automatické aktualizace? Běžte se vycpat! Všem je doporučuji vypnout, protože jinak vás trefí šlak.

Windows XP škodí zdraví

Automatické aktualizace ve Windows XP jsou příčinou každého pátého infarktu.

Po samoinstalaci záplat se Windows optají, nechci-li počítač hnedle restartovat. Děkuji, odpovím, o to rozhodně nemám zájem, a kliknu na Restartovat později. Windows 2000 to pochopí. Windows XP ne. Naopak aktivují vyspělé nasírací mechanismy a za pár minut se zeptají znovu. A pak znovu. A znovu. A zase. A opět. A ještě jednou. A pak zase. Dáte si toust? Nechcete toust? Co takhle toust? Nedáš si toust?

Co zeptají – oni mi dávají ultimátum! Pokud během pěti minut nestihnu kliknout na Restartovat později, tak se Windows restartují sami. Odskočím si na záchod a po návratu mě vítá čistý desktop. Rozdělaná práce sbohem. Otevřená okna v Exploreru – sbohem. Pouze v pravém spodním rožku nezbytná bublina: „Počítač může být ohrožen.“ V čemž má pravdu. Mám totiž sto chutí rozmlátit klávesnici o monitor.

Nejčastější příčinou násilí na počítačích jsou Windows XP.

Jenže. To ještě není to nejhorší.

Pokud nejste přihlášen jako administrátor, Windows XP vydírací okénko mírně vylepší. Vypadá pak takto:

Takže když zrovna stahujete přes drahý dial-up obrovský soubor a máte doma 98 %, čeká vás několik minut nefalšovaného napětí. Stihne to? Nestihne?

Docela by zajímalo, jestli tvůrci Automatických aktualizací v noci spí klidně. A jestli dostávají sprosté a výhružné e-maily. Tedy i od někoho jiného, než ode mě.

Nenávidím Windows XP.

poznámka: velmi zdatní uživatelé si samozřejmě chování Windows dovedou přizpůsobit. Třeba pomocí programu nLite. Ale 99,9 % běžných uživatelů to nezvládne. Pro jejich nervy jsou balzámem Windows 2000.