Před inkluzí jsem dal přednost elitářství
Dlouho jsem netušil, co je to ta inkluze. Téma se mě netýkalo. Ale probírá se už hezkou řádku let a za tu dobu jsem se porůznu potkal se spoustou lidí, ze kterých se vyklubali pedagogičtí pracovníci, a všichni do jednoho mi řekli „INKLUZE JE STRAŠNÁ CHYBA.“
Často to zaznělo spíš jako „pssst, nemělo by se to říkat, ale inkluze je strašná chyba.“
Dnes už vím, že inkluze znamená, že se v jedné třídě spolu vzdělávají děti zvláště nadané i děti podprůměrné (zdroj: wikipedie). Je zřejmé, že podprůměrným způsobí doživotní mindráky, nadané naučí se flákat a pro učitele to musí být peklo.
Jedna z nejlepších a nejzásadnějších věcí, která mě v životě potkala, že jsem chodil na základce do speciální třídy. Zažil jsem anti-inkluzi v praxi. Za ty čtyři roky jsme se celá třída neuvěřitelně posunuli dopředu. Dodnes se pravidelně scházíme. Protože toho máme opravdu hodně společného.
Ale přechod na standardní gympl byl pád.
Co se proboha honí hlavou těm, co podporují inkluzi? Ani komunisti tak daleko nezašli.
- –––––
😲😲😲 Netušil jsem, že imho zjevná věc může rozproudit tak nevraživou diskusi. Popisuji jen svou zkušenost. A říkám, že bychom neměli nutit chodit do jedné třídy děti, kde jedna část se bude nudit a zahodí potenciál a druhá část bude nestíhat a bude nešťastná.
Stejně jako si v dospělém životě vybíráte práci, na kterou stačíte, kolektiv, kam zapadáte. Proč nutit děti do opaku?