během psaní nezemřelo téměř žádné zvíře

Na navigaci | Klávesové zkratky

Ředitel školy kapituloval před tímhle argumentem

Táta parťák má syna Ríšu.

A Ríša přinesl ze školy poznámku, že nemá domácí úkol. Táta parťák se rozhodl, že takhle to dál nejde a vyhlásil boj nejprve učitelce a pak i celé škole. „Domácí úkoly zasahují do našeho soukromého rodinného času. Syn některé z nich dělá rád, některé úkoly ale dělat nechce, a moje případné nucení ho do práce na nich zasahuje také do našeho vztahu. Což mi rovněž vadí.“

Táta parťák nastudoval zákony a zjistil, že domácí úkoly jsou nevymahatelné. Pod tlakem paragrafů nakonec ředitel školy rezignoval a poslal tátu do … souhlasil, že pro Ríšu budou úkoly nepovinné.

„Ríšovi jsem tu novinu sdělil minulý týden. Zazářily mu oči a pronesl svoje radostné: hustý!“

Táta o tom napsal post, který mi v tajmlajně nasdílela řada friendů s tím, že je nejen parťák, ale i frajer. Že se nezalekl falešné autority, že se nedal a že to vybojoval. Prošlapal nám cestičku.

Škoda, že za dob mých studií žádný Táta parťák nebyl :-/ Dobře si pamatuji, jací jsme byli na škole osírači, kam až jsme třeba dokázali vyšroubovat absenci, jak jsme každou skulinku zneužili, ale mít za parťáka Tátu parťáka, tak tu školu rozložíme na cihly.

Škoda, no…

Každopádně dnes už tu Táta parťák je. A tak i mladičký Ríša ví, že v životě se dělá jen to, co člověka baví, a na ostatní se háže bobek. Já sám k tomu dospíval dlouhá léta.

Mohlo by vás zajímat