slouží k budování kultu osobnosti

Proč mě můj pes ignoroval jako nikdy předtím

Bývaly doby, kdy se přiběhl přivítat. Člověk se vrátil v noci, po pár pivech, jako včera, a pes okamžitě vstal a vítal, bez jediné výčitky, že se vracím pozdě a těch piv bylo víc než pár. Včera ale jen hleděl, se zvednutou hlavou a ani nevstal.

A to jsme se tři dny neviděli. Jeli s Leňásek v pátek do jižních Čech na koně. A on se ani nezvedne, nepřijde. Že bych se mu za ty tři dny tak odcizil?

Plácám se do stehna, aby přišel. Nechci na něj volat, ať Leňu nevzbudím. Vytahuji obojek, tak aby ho dobře viděl, že s ním půjdu ven. Nic. Ani se nehnul.

„Tak si naser.“ Taky mám svou hrdost a jdu spát.

Ráno jsme si vzpomněl na Bibu, psa, co měla babička. Zajímalo by mě, jak byla velká, pamatuji si ji jako obrovskou, ale bylo mi pár let. Měl jsem z ní respekt. No a náš pes na mě kašle…

Pípl mi telefon, píše Leňa: „Uz se pomalu balime, jedeme jeste na kone a pak dom.“

Moment…

Vylezu z postele, jdu se podívat do kuchyně. Tam prázdno. Jen ve Falkově pelíšku stojí o zeď opřený velký plyšák.

před 11 lety | blog píše David Grudl | nahoru

David Grudl Vyvíjí webové aplikace již od roku 1999 a specializuje se na umělou inteligenci. Je autorem Nette Framework a knihoven jako Texy!, Tracy či Latte. Moderuje pořad Tech Guys a píše na Uměligence o AI novinkách. Jeho blog La Trine byl nominován na cenu Magnesia Litera. Věnuje se vzdělávání v oblasti AI a je pragmatický optimista.

Mohlo by vás zajímat