Sousedův pes nás má za idioty

„Ty máš psa?“ ptá se Laďa. Šel si do auta pro cíga a narazil na chodbě na bezprizorního psa. „Co vím tak ne,“ vstávám od kompu a jdu se na něj podívat.

Maličký bišonek. Štěká, packou strká do Ladi a pak běží k sousedovic dvěřím a ňufá do nich čumákem.

„Čí to je pes?“
„Nemám páru.“

Bišonek přibíhá ke mně, packou mě škrabe po noze a pak znovu míří ke stejným dveřím a zase do nich ňufá.

S Laďou na sebe nechápavě koukneme: „Jak zjistíme komu patří?“

Bišonek, už trošku nervóznější, zopakuje trasu k nám a zpět k sousedovic dveřím.

„Jako by nám chtěl něco naznačit…“
„Škoda, že mu nerozumíme.“
„Je to prostě pes, no.“
„Hele a není možné, jak furt běhá k těm sousedovic dvěřím, že bydlí tam? Půjdu na ně zazvonit. Akorát si vemu kalhoty.“

Bišonek zpozorní.

Jdu se přiobléct a Laďa volá z chodby: „V klidu, já na ně zazvoním.“

Vrátím se na chodbu a vidím, jak Laďa klepe na dveře. Úplně jiného souseda.

Bišonek mlátí hlavou do zdi.