Před nějakou dobou jsem zkusil opravit jedno zcela zbytečné pravidlo, a to psaní mě/mně.
V češtině dělám chyby spíš výjimečně, ale mě/mně mi vždycky na kratičký okamžik přerušilo tok myšlenek a donutilo se zamyslet, což je otravné. Navíc trpím korektorským čtením, takže mě/mně mě nutí se zamýšlet nejen při psaní, ale i při čtení. A to je fakt pruda.
Přitom rozlišování mě/mně nemá jakýkoliv přínos pro porozumění. Ostatně jako řada jiných pravidel nejen v češtině. Je to jen intelektuální obdoba tělesných trestů z mládí, které toužíme dopřát i dalším generacím.
Vypustit pravidlo z hlavy trvá, je to silně zakořeněný zvyk. Může to trvat rok i déle. Ale jde to. A je to NÁDHERNĚ ÚLEVNÉ. Za celou dobu mě dokonce skoro nikdo neopravoval, takže je možné, že ty varianty stejně nikdo rozlišovat neumí a že jsem celou dobu psal gramaticky správně jen pro několik málo grammar nacistů. Teď se vydávám cestou denacifikace jazyka.
Je možné, že mi to občas ujede a napíšu „mně“ tam, kde patří „mně“, ale věřím, že časem to z hlavy vypustím úplně.
Doporučuju i vám!
