obsahuje nejvíce reklamních ploch

Na navigaci | Klávesové zkratky

1755: Zemětřesení, tsunami a požár v jednom dni

Tak nám končí rok 2020. Někomu vykouzlil úsměv na tváři, jinému přinesl strasti. Pojďme si spravit náladu tím, že si povíme o útrapách ještě horších. Že si povíme o roku 1755. Už samotný letopočet je hůře zapamatovatelný než 2020. Ale tím to zdaleka nekončí. Jen poslouchejte.

Je neděle 1. listopadu 1755, ráno, a my se nacházíme v jednom z nejmodernějších a nejbohatších míst v Evropě, v přístavním městě Lisabon. Zrovna probíhá svátek Všech svatých a jelikož místní jsou silně věřící, tak se ve velkém účastní bohoslužeb v četných kostelích. Krom kuchařek, které doma připravují slavnostní obědy.

Krátce po deváté hodině lidé zmerčí hluk, ten rychle zesiluje a následují ohlušují rány. Začíná se otřásat země pod nohama. Otřesy nabírají na intenzitě. Po pár minutách se rozezní všechny lisabonské zvony. A jdou k zemi první budovy. Lidé jsou drceni pod jejich troskami. Stačí čtvrt hodiny a většina lidí leží mrtvých v sutinách kostelů.

Lisabon postihlo jedno ze šesti nejsilnějších zemětřesení všech dob. Srovnalo se zemí celé čtvrti města, zničilo nebo silně poškodilo asi 85 % městských budov.

Za běžných okolností by příběh pokračoval tím, že přeživší vykasají rukávy a pustí se do obnovy města, a jak by šel čas, rozdělili by se na nesmiřitelné tábory, jedni by podtrhovali vliv člověka na zemětřesení („Jde o boží trest za hříchy světa!“) zatímco druzí by jej popírali, jedni odborníci by tvrdili, že druhá vlna nepřijde, jiní by vysvětlovali, že padá-li kostel, nadýcháš až o 90 % méně prachu, pokud máš roušku, a tedy je nutné je uzákonit, a také by se našli popírači celé události, kteří by na grafech nadepsaných „Počet zřícených budov v letech 1745–1755“ dokazovali, že se vlastně nic nestalo.

Jenže Bůh měl s věřícími jiný plán. Vraťme se zpátky do onoho dopoledne 1. listopadu 1755. Otřesení lidé zoufale prchají do přístavu hledat bezpečí na člunech a lodích kotvících na hladině řeky Tejo. „Co horšího nás mohlo potkat?“ bědují, když tu je zaujme zvláštní jev. Voda mizí z koryta řeky až zůstane úplně suché. Vypadá to jako zázrak, avšak jde o průvodní jen přicházející vlny tsunami. V 10:10 doráží vlna vysoká 12 metrů a jako pěnící hora se obrovskou rychlostí řítí k břehu. Lidé vidí, že jsou ztraceni. Vlna ničí celý přístav a zabíjí tisíce lidí.

„Zemětřesení a tsunami? Klatě! Ale teď už nás opravdu nic horšího potkat nemůže,“ snaží se přeživší o optimistický pohled. Naštěstí nemusejí na vyvrácení svého omylu čekat dlouho. Kamna, pece a ohniště roztopená při přípravě slavnostních obědů posloužila jako zdroje četných požárů. Během pár hodin se stovky malých ohňů spojují v ohnivou bouři, která zuří v Lisabonu po dobu pěti dní a vytvoří z města obraz naprosté zkázy. Stovky nepohyblivých pacientů uhořely v nemocnici. Popelem lehla muzea či královský palác Ribeira a jeho velká knihovna o 70 000 vzácných svazcích i sbírka obrazů význačných evropských mistrů.

Oheň byl tak intenzivní, že zničil Lisabon víc než předchozí živly.

Přežil pouhý jeden jediný člověk. A ten prohlásil: „když se to sere, tak fest.“

Naštěstí po neděli přišly další dny. Třeba pondělí, které nikdo nemá rád. A také přišli lupiči rabující poškozené domy, paláce a kostely. Bezohledně olupující nejen mrtvé, ale dokonce i živé zraněné spoluobčany.

Přeji vám krásný nový rok 2021 💙

Mohlo by vás zajímat