Tirana. Slovo, ze kterého nejde dobrý pocit. Nicméně pro hlavní město Albánie přiléhavější název nevymyslíte.

Historie téhle země je vlastně takový balkánský seriál o tom, jak se stát oblíbenou kořistí všech dobyvatelů v okolí. Ilyrové, původní obyvatelé, si žili svým životem, dokud nepřišli Řekové, Římané, Byzantinci, Bulhaři, Srbové, a všichni si z Albánie udělali svůj oblíbený prázdninový rezort. Každý dobyvatel přinesl svou verzi toho, co je pro Albánce nejlepší, což většinou znamenalo vzít si, co se dá.

V 15. století si přišli pro Albánii Osmani a vypadalo to na další rutinní dobytí. Jenže tehdy povstal Gjergj Kastrioti, zvaný Skanderbeg (protože Kastrioti nezní pro hrdinu zas tak cool). A tenhle hrdina vedl úspěšný odboj proti osmanské přesile. Takže Osmané jsou první, kdo Albánii nedobyl? Ale kdepak, jen si počkali 20 let a pak vládli Albánii dalších pět století. Ale v zemi, kde se historie píše především porážkami, stačí ke statutu národního hrdiny i to, že nepříteli prostě jen zkomplikujete život. Dodnes je Skanderbeg na každém druhém názvu, od hlavního náměstí v Tiraně po značku brandy.

Po válce, když už si všichni mysleli, že horší to být nemůže, přišel komunismus v podání Envera Hoxhy. V zemi s pouhými 1,2 miliony obyvatel dokázal tento paranoidní diktátor něco neuvěřitelného. Během prvních let své vlády nechal popravit tisíce lidí a další desetitisíce (údajně 100.000) poslal do vězení a pracovních táborů. Každá rodina byla zasažena. A zemi uvedl do naprosté izolace: začal roztržkou s Jugoslávií v roce 1948, protože Tito mu nebyl dost stalinistický. V roce 1961 poslal k šípku Sovětský svaz, protože si Chruščov dovolil kritizovat Stalina. V roce 1968 se definitivně rozešel se zbytkem východního bloku. Nakonec se v roce 1978 pohádal i s Čínou, svým posledním spojencem.

Pamatuju si, jak jsem jako děcko v 80. letech cestoval do Rumunska. Takovou bídu si neumíte představit. Země, kde lidé stáli dny ve frontách na benzín, kde byl chleba na příděl, kde nefungovalo absolutně nic. A víte co? Proti Albánii to bylo Beverly Hills.

Když kolem roku 1990 padl komunismus v celé Evropě, všichni si mysleli „Konečně svoboda!“ Ale Albánci by nebyli Albánci, kdyby to nepodělali tím nejhorším možným způsobem. V prvních svobodných volbách vyhrála zase komunistická strana🤦‍♂️ Jako kdyby vězeň po propuštění šel rovnou do železářství pro nové okovy.

Když konečně v roce 1992 vyhráli demokrati, rozhodli se předvést světu unikátní způsob, jak již totálně zdecimovanou zemi poslat na úplné propadliště dějin. Vláda oficiálně tolerovala tzv. pyramidové hry, podvodná „investiční” schémata, kde první investoři dostávají peníze od těch, co přijdou po nich, dokud se celý systém nezhroutí. V létě 1997 to prasklo… Následoval chaos, jaký Evropa nepamatuje. Policie nejdřív střílela do demonstrantů požadujících své peníze zpět, pak v panice utekla a – což je ten nejalbánštější moment v historii – nechala otevřené zbrojnice. Protože co může být lepší nápad než nechat naštvaný dav vyrabovat armádní sklady? Dva tisíce mrtvých, země v naprostém chaosu, nakonec musela zasáhnout OSN.

Pojďme do současnosti. Dnešní Tirana je rodící se moderní město. Z letiště vás veze taxi kolem prvních mrakodrapů a kaváren, zatímco na každém rohu svítí pobočka Vodafonu. Kdyby si Albánci chtěli mezi presama změnit tarif, nebude to žádný problém. A ty ceny… To je jako cestování časem. Zajdete ve čtyřech do restaurace, dáte si jídlo, víno, a účet je v přepočtu 500 korun. Za všechny. Prostě ekonomika roku 1998 v Česku, ale s internetem a lepší kávou.

A pak je tu móda. Krom toho, že všichni Albánci vypadají jako rodní bratři, oblékají se tak, jako by existoval zákon nařizující v zimě nosit černou péřovou bundu. Představte si fashion week, kde všichni designéři dostali stejné zadání: „Černá. Péřová. Bunda. Bez výjimky.“ Když někdo nemá černou péřovku, díváte se na něj jak na mrzáka!

A to je, přátelé, Albánie. Země, která dokázala každou historickou křižovatku vzít tou nejhorší možnou odbočkou, ale nějak se z toho začíná hrabat. A jestli se minimalistické betonové bunkrové bydlení stane trendem, bude Albánie realitním rájem.

Přeji vám krásný nový rok 2025 💙

Přečtěte si taky: 1755: Zemětřesení, tsunami a požár v jednom dni