Hranice mezi hrdinou a násilníkem

A to ještě můžeme rozlišovat mezi hodnými a.. hm.. těmi ostatními komunisty. Rozhodně Dolejš (alespoň dle dosavadního dojmu) mezi ty komunisty co by měli dostat na budku podle mě nepatří.

Je pravda, že v každé čekárně před zubařskou ordinací visí plakáty „Nejdůležitější je prevence“

Podle takového návodu, by asi bylo lepší střílet komunisty jaksi preventivně.

Jenomže, prakticky u všech zločinů , ve všech trestních řádech všech slušných zemí, se uplatňuje zásada, že zločin je trestán až po té co je spáchán. V krajním případě je trestána příprava k němu, jsou-li její známky neklamné a očividné.

Bohužel, najít u současných komunistů známky příprav zločinu „likvidace demokracie“ nebude tak snadné, oficiálně nic takového v programu nemají, důkazem čehož budiž skutečnost, že je jim povoleno zůčastňovat se voleb .

Otázka ovšem je, kudy putují myšlenky pana Langera. Jestli svým pohoršením nad zfackováním komunisty hájí princip, že bankovní lupič patří do vězení až když ho chytí nad otevřeným trezorem nebo alespoň ne dříve, než si začne brousit drábor, nebo jestli se Ivan Lager bojí, že z fackování politiků by se mohl stát národní sport, kdyby se to včas nezatrhlo.

Hranice je určena tím, že se netrestají myšlenky, ale skutky. Tedy, kromě případů určených zákonem (rasizmus, fasizmus, …).
To, že mají komáři přes 18 % hlasů ve volbách se mi též nelíbí, ale je to vůle významné části národa. Snad se mi podaří zavčasu emigrovat…

(rasizmus, fašizmus, …) .....komunismus… nebo snad ne?

Viděl bych dvě řešení:

1. Veškeré násilí je zlo.
2. Na zabití nebo zranění nepřítele v čestném boji či vyhlášené válce není nic špatného.

První řešení není třeba dál rozebírat. Z pohledu druhého:

Útok na Dolejše byl rozhodně zbabělý (tři na jednoho) a hodný odsouzení.

Atentát na Heydricha spadal do regulérní války, ačkoliv status Portektorátu Böhmen und Mähren a exilové vlády může působit formální problémy.
Lze záškodnický útok považovat za čestný boj?
Řekl bych, že ano, jelikož u potentátů se s možností atentátu počítá. Navíc parašutisté vědomě riskovali vlastní životy, což se o útočnících na Dolejše říct nedá.

O atentátu na Gottwalda se nedá říct nic, protože se nekonal.

• Už to tu zaznělo, ale radši ještě jednou: Teď jsme se shodli, že nejlepší je vystřílet všechny komunisty.

… Pak vystřílíme všechny socany, černoprdelníky … modroptáky…

Pokud je někdo v parlamentu, má právo říkat svůj názor. My s tím názorem můžeme buď souhlasit, nebo nesouhlasit. Ale když s ním nesouhlasíme, tak nám to nedává právo ho zmlátit. To je bohužel demokracie.

Nevýhodou demokracie je „nejsme jako oni“ – v Číně se taky střílí odpůrci režimu a je to propagandisticky zvládnuté tak, že (IMHO) s tím podstatná část lidí souhlasí, nebo to toleruje…

Proti režimu, který se chová zločinecky a násilně je legitimní použít odpovídající prostředky – také násilí.
V Listině základních práv a svobod se ve článku 23 píše

Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený Listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny.

Atentát na Heydricha a akce bratrů Mašínových se staly v situaci, kdy režim omezoval lidská práva a demokratické instituce nefungovaly – narozdíl od útoku na pana Dolejše.

Sice tady argumentuju dokumentem, který tenkrát neplatil, ale beru to tak, že ten článek vychází s etických principů, které by měly platit, ať už je někdo napíše, nebo ne.

trošku mimózní příspěvek – rozlišujme mezi představiteli zločineckého státního režimu v totalitě a představitelem politické strany v demokracii

#8 adame, No a odpovědí na otázku rozdílu mezi „představiteli zločineckého státního režimu“ a „představitelem politické strany v demokracii“ pravděpodobně vyřešíte celý problém.
Připomínám, že NSDAP se dostala k moci po vyhraných demokratických volbách stejně jako KSČ (to co se stalo v únoru 1948 podle mě nepřekročilo meze ústavy a tím jsme se stali jediným státem na světě o kterém vím, kde se komunisté dostali k moci legálně)

#9 Petře Fe, to je důležitá věc. Pochopit, že demokracie není demokratickými principy udržitelná.

To považuju za jednu ze dvou největších vad demokracie. Druhou vadou, kterou máme naopak možnost pozorovat v současnosti (a velmi dobře), je neschopnost něco prosadit nad rámec volebního období.

Nicméně tím se vzdaluju tématu. Řekl bych, že položená otázka ani tak nesouvisí s demokracií, jako spíš s naprosto neodpustitelným fenoménem nazývaným „předběhnout svou dobu“.

Paradox demokracie. Krasne povedane. Ja by som len doplnil že ideálny stav je, keď človek demokraciu rešpektuje dovtedy pokiaľ sa nenájde niekto kto ju neberie vážne, potom treba pritvrdiť podľa potreby.

„demokracie není demokratickými principy udržitelná.“ amen.

#9 Petře Fe, Myslím, že to není tak úplně pravda. Proběhlo to možná zdánlivě legálně, ale rozhodně ne legálně. Neúnosný nátlak na poslance, formování milicí, ovládání policie a armády… to všechno KSČ dělala ještě před pučem. Bez toho by se jí ten puč ani nepovedl.

#10 a další – na tom, že by se komunisté nebo NSDAP dostali k moci, není v zásadě nic nedemokratického. Pokud je to vůle voličů, proč ne? Jen musí existovat nadstranické mechanismy, které zabrání tomu, aby si ti, kdo se dostali k moci, dělali, co se jim zamane. Jinými slovy, asi by to chtělo kromě volené složky mít i nějaké složky výborové, tj. např. radu cechů nebo sbor starostů, přes které by musel daný návrh projít. Kterákoliv ve zákonodárných složek by měla možnost návrh připomínkovat, případně jeho schválení podmínit referendem. Občané by navíc měli možnost připomínkovat návrh na veřejných diskusích, potažmo ho vrátit k přepracování nebo rovnou vetovat, pokud by se pro to vyjádřilo dost lidí.

Problém není v tom, že by demokracie byla neudržitelná. Problém je v tom, že to, co my za demokracii vydáváme, je demokracie jen podle jména. Zastupitelská „demokracie“ je koncipována tak, aby volič v okamžiku odvolení ztratil veškerou kontrolu nad dalším vývojem. Co je divného na tom, že takový systém vysloveně nahrává nedemokratickým režimům? Vždyť je právě k tomu navržen.

#14 Jonáši, „Kterákoliv ve zákonodárných složek by měla možnost návrh připomínkovat, případně jeho schválení podmínit referendem. Občané by navíc měli možnost…“ – Problém je ten, že v naprosté většině věcí běžní občané nejsou zodpovědně a pečlivě se rozhodujícími odborníky, ale snadno ovlinitelnými a zpracovatelnými ovcemi. Pak stačí pár demagogů na jakékoli straně a z nástrojů typu referendum jsou jenom nic nevypovídající páky pro prosazení čehokoli…

Nechci byt zlej, ale „komunista“ si vždy zaslouží přes držku, at se spamatuje 🙂

A co teprve slavná aféra s panem Mackem a panem Rathem? Tipuju, že tam leží hranice mezi hrdinstvím, resp. padoušstvím pana Macka blízko politické orientace hodnotícího.

Mimochodem by mě zajímalo, kdy rozvoj webu a IT obecně nějak významněji zasáhne do politiky. Uvažte, že používáme zastupitelskou demokracii hlavně proto, že prakticky nechat všechny o všem hlasovat je finančně i časově šíleně náročné. Nicméně si myslím, že v době internetu to je stále reálnější. Jsem zvědavý, kdy se objeví první idemokracie.

#17 Developere, Pěkná blbost. Volím do parlamentu politiky, aby rozhodovali za mě, zatímco já radši peču housky. Oni mají komparativní výhodu v rozhodování o politických záležitostech, já v pečení housek.

Na tom se nezmění nic s žádným rozvojem IT.

Něco jiného je dát do držky komunistovi když vládne ODS a když vládne KSČ. V tom je asi ten háček.
To že jsou komunisti svině víme, ale co proti tomu můžeme dělat když je chrání demokracie?

V naše státě je všechno naruby…

#2 binarniladine, Docela dlouho jsem nemohl najít ty správná slova, kterými bych ti vyjádřil svůj hluboký nesouhlas 🙂

Teprve včera, když jsem četl úvahy Arthura Denta a Romana Jocha, tak jsem si uvědomil, co mi vadilo: posuzování stavu namísto posuzování pohybu.

Ačkoliv nic nenamítám proti principu všech trestních řádů všech slušných zemí, ačkoliv současným komunistům lze těžko prokázat přípravu zločinu „likvidace demokracie“, tak obé je pouhým posouzením stavu. Říkám „pouhým“, protože stav vnímám jako nekonečně malý útržek, jako něco méne podstatného (a v tom se mohu samozřejmě zcela mýlit… a nejen v tom).

Pokud začnu posuzovat věci z pohledu pohybu, všechno najednou vypadá jinak. Snaha ovlivnit pohyb tak, aby se nedostal do nežádoucího stavu, se zdá být legitimnější.