Na navigaci | Klávesové zkratky

Našel jsem trikolóru

Našel jsem ve sklepě svou trikolóru. Symbol Sametové revoluce, který jsem před 20 lety hrdě nosil do školy. Mladí lidé toho o revoluci nebo životě za komunismu moc neví. Pár slov pro ně.

Na nejdůležitější událost v novodobé historii ČR jsem vzpomínal už dříve. Měl jsem tehdy mimořádné štěstí: v jednom měsíci se mi podařilo navštívit západ, při návratu domů (rodiče jsem marně prosil, ať se nevracíme) viděl pád režimu ve východním Německu (na celnici jsme byli jediný Žigulík, co jel opačným směrem) a nakonec naplno prožil revoluci doma. Prostě zadařilo se :)

Atmosféra, která v revolučních měsících panovala, byla nabitá euforií. Společnost se semkla a mezilidské vztahy byly doslova úžasné. Lidi se měli rádi. Těžko se to dá popsat, k pochopení je potřeba začít jinde.

Jaký byl život za komunismu?

Komunismus byl šedivé vězení, kde jsme žili shrbení ve strachu, obehnáni ostnatým drátem. Myslím to doslovně. Včetně toho drátu.

Nemohli jste nahlas říci, co si myslíte, protože by vás zavřeli, vaši rodinu pronásledovali, vaše děti by se nedostaly na vysokou školu. Život plný ponížení.

V obchodech vůbec nic nebylo, na obyčejný toaletní papír se stály hodinové fronty. Dnes tak samozřejmé potraviny jako banány nebo pomeranče jste sehnali jen několikrát do roka a to ještě díky známostem.

Vláda neváhala střílet do vlastních občanů. Zastřelili vás při pokusu o útěk přes hranice. Samotnou revoluci odstartoval brutální masakr, kdy policejní složky surově zmlátily bezbranné studenty a občany. A za Prahou se chystaly na krvavý zásah ozbrojené Lidové milice.

Dokážete si to vůbec představit? Zní to děsivě, že? Chtěl bych zdůraznit, že ani v nejmenším nepřeháním, ba naopak: Československá republika na tom byla ještě relativně dobře. Když Češi jezdili na dovolenou do komunistického Rumunska, tak z okna auta rozhazovali bonbóny všudypřítomným žebrajícím dětem. Ty je s díky sbíraly z prachu země.

Když si uvědomíte, že právě Sametová revoluce byla momentem, který národ z tohoto děsivého vězení po 40 letech vyvedl ven, třeba i porozumíte, jak velké nadšení to doprovázelo.

(Strana KSČM otevřeně usilující o návrat těchto poměrů dostala v posledních volbách 13 % hlasů)

Vážně bylo tak zle? Ano.

Dnes běžně slýcháme, že za komunismu nebylo všechno jen špatné. Jak to jde dohromady s tím, co jsem popsal výše?

Pokusím se o trošku lacinou analogii. Vtrhne vám do bytu vrah. Před vašimi zraky brutálně umlátí celou rodinu. Nicméně když vcházel do bytu, slušně se zul, aby nenašlapal. Lze proto říci, že na něm nebylo všechno úplně špatné? Odpovězte si sami.

Z průzkumů veřejného mínění často vyplývá, že předlistopadovou dobu vzývá velká část obyvatel. Komunistická strana má silnou voličskou základnu. Jak je tohle možné? Příčin je hned několik:

  1. Lidé mají selektivní paměť. Mozek má tendenci zlé zapomínat a dobu si idealizovat.
  2. Příklon k minulosti je rebelie, projev nesouhlasu se současnou politikou. Nutno dodat, že nesmírně hloupý a nebezpečný.
  3. Ve „vězení“ komunismu se lidé nemohli rozhodovat; tedy ani nemuseli. Ve svobodné společnosti se naopak rozhodovat musí a nesou za to zodpovědnost. Pro jednodušší lidi je snazší život ve vězení, kde za ně rozhodují jiní.
  4. Mladí lidé nejsou informovaní a neví, co to komunismus byl a je. Žít v té době znamenalo ohnout hřbet a dělat věci, na které nelze být hrdý. Rodiče proto raději o revoluci se svými dětmi nemluví, aby nemuseli čelit nepříjemným otázkám.

Dalo by se toho jistě najít více.

Dnes sice nežijeme v lehké době, ale je třeba si uvědomit, že i ty nejhorší věci, které se dnes stávají, nejsou ničím proti životu za komunismu. Máme totiž možnost se nepravostem bránit, tehdy jste nesměli dělat nic.

Právě komunisté se pokoušejí propagovat klišé, že samotná myšlenka komunismu je dobrá, jen provedení bylo špatné. Zamyslete se, co dobrého může být na myšlence, která vždy vedla k režimu popsanému výše a připravila o život 100 milionů obětí? Ta myšlenka je zrůdná, sama o sobě.

Může se komunismus vrátit?

Bezpochyby.

Lidé naivně věří, že totalita se nemůže zopakovat. Přitom v dějinách můžeme nastokrát číst, jak před příchodem tyranií nikdo nevěřil, k čemu se schyluje: „To se nemůže stát, dnes už je jiná doba, lidé to nedovolí.“ Hořký smajlík.

Češi si bůhvíproč myslí, že naše záležitosti vyřeší svět. To je nesmysl. Zeptám se naopak: řešíme my nějak bezpráví v Čečensku nebo Bělorusku? Je nám to jedno. Takže i svou svobodu si musíme uchránit sami, a když o ni přijdeme, nikdo zvenčí nám nepomůže a nevrátí nám ji.

Proč s takovou vážností na La Trine? Výročí k žertování moc nevybízí. Během revoluce se nepodařilo postavit stranu KSČ mimo zákon a dnes už k tomu chybí vůle. Její volební preference v součtu s preferencemi strany, která se ke spolupráci s ní veřejně hlásí, jsou takové, že nebýt odkladu voleb, už dnes jsme mohli slavit výročí revoluce s KSČM ve vládě. Paradoxně.

Svoboda a demokracie není samozřejmostí. Neukolébejme se v bláhové naději, že zlé časy se nevrátí. Diktatura může nabývat nové formy, například ruský Putinismus. Měli bychom být zneklidnění, ale nejsme. A to mě zneklidňuje.

před 7 lety v rubrice jakože zápisník | shlédnuto 18549× | nahoru |