Konec války zastihl babičku v pátém měsíci těhotenství. Netuším, jestli už tehdy věděla, že její manžel se z války nevrátí a můj taťka se tak nikdy nepotká se svým otcem. Nejspíš ne. Co ale rozhodně netušila, tak že za pouhých pár týdnů ji čeká Brněnský pochod smrti.
V noci 30. května 1945 bylo z Brna vyhnáno 25 tisíc žen, dětí a starců. Za dozoru ozbrojených Revolučních gard je čekal pochod bez jídla a vody, bez zastávek pro odpočinek. V ranních hodinách dorazili do sběrného tábora v Pohořelicích. Tam panovaly ukrutné podmínky, babička vzpomínala, že do nich i stříleli. Při této vysídlovací akci mělo zemřít až 1691 obětí.
S babičkou do tábora šli i rodiče jejího muže, mí prarodiče. Netuším, co se s nimi stalo. Babičku, která neměla německý původ, z tábora zachránil její bratr. Ačkoliv… zachránil ji před životem ve Vídni a vrátil zpět do země, kde se schylovalo ke komunistickému převratu.
