nyní skrytá reklamní sdělení v textu

Na navigaci | Klávesové zkratky

Když politický rozhovor v DVTV končí slzami

V Praze nevolím, ale každé 4 roky se jak malé dítě těším na rozhovory se zástupci malých kandidujících stran v DVTV. Zaručená zábava. Freak show pro otrlého diváka.

Po představení obvykle následuje věta „Hledal jsem na webu váš program a nikde jsem ho nenašel.“ Kandidát zrudne a začne koktat něco o tom, že už tam dávno měl být, že za to může Franta a že mu vyčiní, každopádně on chodí mezi občany, hovoří s nimi, takže program znají. Už u další otázky „Jak se mají s programem seznámit ti, které nepotká,“ se kandidátovi roztřese hlas a po třetí otázce, neméně zákeřné než dvě předchozí, propadá v usedavý pláč.

Což je ovšem varianta, kdy kandidát diskusi vyhrál! Daleko horší situace nastane, pokud program na webu je. To následuje nelidské ponížení za bílého dne. Moderátor se zeptá na první bod programu. Kandidát přestává mluvit, dýchat, vytřeštěnýma očima zírá na obrazovku a šmátrá po kapsách hledaje něco, s čím by šlo spáchat harakiri.

Někdy dokonce dojde i na druhý či třetí bod z programu. Nebo slogan z webu. Ufff, tyhle rozhovory bývají tak kruté, že si je musím dávat s přestávkama. Přitom přemýšlím, jak asi vypadá odchod ze studia. Zavolá manželce?

  • No jak to šlo?
  • Ani se neptej, oni mě tam úplně věšeli.
  • Ach jo, s tebou zas nebude řeč.
  • Můžeš pro mě přijet? Stala se mi taková nehoda…
  • Jaká nehoda? Jako … ty ses … ? Panebože.
  • Prosimtě přijeď, stojím na Pernerově.
  • Tak tam počkej. Hlavně že sis kvůli tomu kupoval novej oblek.

Naštěstí na voliče to nemá vliv a své hlasy dostanou.

Mohlo by vás zajímat