Tento příběh je pravda, ať visí jestli vám budu lhát.

Mám děravou paměť. Nevím, čím to je, ale nepamatuji si lautr nic. Jsem rád za komentáře ve vlastních zdrojových kódech, které jsem psal před měsícem. Přesto si poměrně dobře vybavuji jeden zážitek ze škamen základní školy.

Už nevím proč, ale v hodině matematiky jsme se dopracovali k tomuto síťovému modelu:

Cesta sítí z bodu A do bodu B

Paní učitelka Černohorská se spíše mimochodem zeptala, která z cest z bodu A do bodu B je kratší. Modrá nebo červená? Ve třídě to zašumělo, že samozřejmě červená. Jak to, že červená, divil se tehdy malý Davídek, vždyť je přece nabíledni, že jsou obě stejně dlouhé!

„Kdo si myslí, že kratší je ta červená?“ Bylo nás přesně 25 spolužáků a zvedlo se 24 rukou. A to jsme byli matematická třída, výběr z Břeclavi a okolí. „Má někdo jiný názor?“ Hlásil jsem se sám, jako kůň v plotě. Bylo mi deset let a dostal jsem ohromnou životní lekci:

  1. věř sám sobě a nenech se strhnout davem
  2. názor drtivé většiny může být chybný
  3. kompromis pak musí být z principu chybný vždy

Web 2.0

Dnes se hodně diskutuje o Webu 2.0 a sociálních systémech. O kolektivní inteligenci. O všemocných komunitách kolem svobodného software.

Co je Web 2.0 nevím. Chtěl jsem si to zjistit před odjezdem na PWP, co kdyby na to přišla řeč, ať nejsem za vola 🙂 Pochopil jsem, že spoléhá na kolektivní inteligenci. No to si nevybral dvakrát dobře, neb nic takového neexistuje – existuje pouze kolektivní průměrnost. A tu si jako modlu nevyberu, tu ani nevyhledávám.