Před dvaceti lety by události dnešního dne považovali za šílenou fantazii. Za pár minut vstoupíme do schengenského prostoru. Členství v Evropské unii se tak stane hmatatelné i pro obyčejné lidi.

Před dvaceti lety bylo všechno jinak. Podle mapy ležela rodná Břeclav na půli cesty mezi Brnem a Vídní. Do 60 km vzdáleného Brna jste se dostali za půl hodinky. Do tisíce kilometrů vzdálené Vídně trvala cesta spoustu let vyplněných beznadějí.

Jsem skutečně rád, že jsem zažil totalitu. Dennodenní doublethink: o něčem jiném se bavíme doma a něco jiného se říká venku. A jak magicky působilo všechno ze Západu. Třeba i obyčejné vyprávění o vídeňské tetě.

Jsem ještě radši, že jsem totality zažil přiměřeně. Dost na to, abych pochopil, že komunismus je krystalická esence zla, ale málo na to, aby mi stihl pošlapat kus života.

Jsem vděčný, že jsem mohl okusit i úžasnou revoluční atmosféru, protože to se každému jen tak nepoštěstí ;) A pak se změnilo úplně všechno. Životní úroveň vyletěla strmě nahoru. Jak odpudivě a směšně působí pár let staré reklamy

Zažil jsem, jak zrádná umí být lidská paměť. Že po tom všem někteří lidé vzývají staré časy. A je jich příliš mnoho, než aby se to dalo vysvětlit výskytem demence či jiné duševní poruchy v populaci.

Dnes zažívám změnu slova „hranice“. Teď už to bude pouhá čára na mapě. Naše děti nepochopí, že kdysi šlo o železnou oponu. Teda doufám… docela dlouho nebyla žádná světová válka, viď?