Moje balicí katastrofy aneb co se mi stalo

Tentokrát o balení. Velmi otevřeně.

Jedu ze Stodůlek na Černý Most

Nejdelší trasa metrem. Nebudu se nudit? Nenechávám nic náhodě a s tříhodinovým předstihem zahajuji přípravné práce. Nabíjím mobil, kupuji a stahuji asi 10 hodin audioknih, konvertuji a nahrávám do mobilu jednu celou sérii Přátel. Ujišťuji se, že obě power banky jsou plně nabité. Vyrážím z domu. Před ponořením do metra ještě naposledy refreshuji Facebook, Twitter, Instagram a podcasty. Děj se vůle boží.

Jedu na 3 dny do Ostravy

Přes den školím, ale co budu dělat večer? Nebudu se nudit? Kromě mobilu beru tablet i noťas, mažu půlku disku, abych ho mohl zaplnit úplně všemi díly Přátel. Do kufru balím kompletní výbavu na běhání, badmintonovou raketu, kytaru, kdybych se chtěl třeba naučit hrát, dlouze váhám, které vzít knihy a deskové hry.

Jedu na 2 měsíce do Asie

Balení nechávám na ráno, těsně před odletem, až se vrátím z narozeninové párty kamarádky. Kde se mírně ztřískám. Podaří se mi vystačit s jedním příručním zavazadlem, nicméně při jeho vybalování ve Vietnamu zjišťuji, že si vezu několikery teplé kalhoty a zimník, což mi bude ve 30 °C platné jak mrtvému zimník. Kvituji, že jsem si alespoň vzal hygienickou tašku se zubním kartáčkem i mezizubním kartáčkem (super!), ještě je tam jakýsi pytlíček, co to… doprdele…, já omylem propašoval tohleto??, no to snad ani nebudu spolucestujícímu říkat, a ještě jednou prohrabávám zimní oblečení a ujišťuji se, že letního nemám s sebou skutečně vůbec nic.