Co má společného anarchokapitalismus a AI

Nikdy v životě jsem nebyl fandou anarchokapitalismu. Jednak je to extrémní vize světa (a je vlastně normální nebýt extremistou) ale hlavně nevěřím v soulad mezi lidskou přirozeností a anarchokapitalismu. Zároveň na tomto myšlenkovém experimentů nevidím zásadní problém, protože klasický stát je podmnožinou anarchokapitalismu. Jinými slovy, v jeho rámci klidně může vzniknout a existovat stát jak jej známe. A já mám za to, že přesně k tomu by konvergoval.

Jak ale asi tušíte, teď bude následovat odstavec začínající slovem „ale“.

Takže pardon, dovolte mi ještě drobné intermezzo o tom, že většina vizi toho, jak AI zničí lidstvo, mi připadá směšná, protože operují představou o tom, jak vývoj AI poháněný AI povede k super inteligenci. Rozeberou to jindy, ale jednoduše: tomu absolutně nevěřím.

Co je naopak realita dnešních dní, že AI nám všem dává superschopnosti. Přátelé, já si za posledni týden „složil“ tolik božích songů, a to neumím na žádný nástroj. Udělal podcast, kde konverzují muž se zenou, aniž bych promluvil. Naprogramoval žádanou funkci do svého software, když jsem se šel vysrat na záchod. Poměrně silné si uvědomují, že není žádný limit, kde by nás nemohla překonat AI. Že není žádný „lidský duch“ který dělá lidské výtvory lidskými.

Takže lidská duchovní činnost devalvuje. Naše společnost projde ekonomickou proměnou, která nemá obdoby.

Kromě toho pána, který seděl na ostrůvku Nissi Island, jen proto, aby ostatnim říkal, že je nebezpečné jít dál, a jehož práci tudíž těžko AI nahradí, jsme všichni v obrovské nejistotě. A ta nejistota snižuje nasi situaci, naší „vyjednávací pozici se státem“ abych tak řekl. Připomínám zjevné, že když má stát obrovské zdroje, například plynu, ropy, nevyvíjí se to (paradoxně) pro jeho obyvatelé zrovna dobře.

No a teď budou mít státy neomezené zdroje jiného bohatství: umělé inteligence.

A to je průser, přátelé.

Stát je nepřítel. Jen dosud byl jakoze přátelský, (ahoj, sranda, buď v klidu bo demokracie!). Jak poklesne naše důležitost, stane se z něj pán pekel. Děcka, fakt nás čeká hodně nerovný boj.

Takže zcela vážně říkám, že má smysl hledat tzv antisystemová řešení. Pochopitelně tím nemyslím pytle sraček jako je Okamura nebo Konečníková. Inteligentní opozice zřízení je vlastně dnes jen anarchokapitalismus. Doufám že vzniknou další alternativy. Protože jinak dikatura volové.

Ledová voda aneb kdy muži kapitulují

Ono to tak vůbec nevypadá, ale ta voda je ledová. Míša se tváří jakože pohodinda, ale já bych takhle pózovat nedokázal, věřte mi, ani zdaaaaleka ne. A potom si v té ledové vodě ještě zaplavala a to jsem teda šel na pivo, tomu už moje termoregulace nezvládala přihlížet.

Tech Guys: Váš týdenní průvodce technologickým šílenstvím!

Už přes rok sedám každý týden k mikrofonu s Honzou Březinou a Kicomem a společně rozebíráme všechno, co se děje ve světě technologií. A je to zábava (hlavně když kvůli natáčení vstávám v pět ráno, protože Honza je na druhé polokouli a je to jediný termín, na který se nám podařilo sladit kalendáře 😊).

Mluvíme o technologiích, jak je skutečně vidíme – někdy nadšeně, někdy kriticky, ale vždycky upřímně. Když je Tesla v průšvihu, řekneme to. Když ChatGPT udělá něco úžasného, neskrýváme nadšení. A tak dále. Natáčení je občas adrenalin – třeba když si kluci změní téma a já si to nepřečtu. Pak sedím před mikrofonem a slyším Honzu: „Vítám vás milí posluchači, dnes se budeme bavit o XYZ“ a v hlavě mi běží: „WTF kua co to je? O čem to mluví???“ A snažím se u toho zachovat pokerface. Schválně, jestli poznáte, o jaký díl šlo.

Tady je pár našich nedávných epizod, které si diváci hodně chválili:

Proč se Elon zbláznil a řítí se Tesla do záhuby?

Vážně to s Muskem jde z kopce?

Jaká je budoucnost (nejen AI) překladů?

ChatGPT versus DeepL versus člověk

ChatGPT se naučilo generovat obrázky. A je to bomba!

Tady náš střihač Nejento odvedl opravdu úžasnou práci.

Hoďte mi do komentářů tipy na témata, která vás zajímají! Klidně i kontroverzní – ty máme nejradši. Možná právě vaše téma bude příští týden na programu.

Nové díly najdete každý pátek na platformě Talk, nebo se můžete kdykoliv zastavit na našem YouTube kanálu.

Holubi poráží vysokoškoláky a chápou, že Trump je idiot. Proč my ne?

Fascinující věc na lidské psychologii je náš úporný sklon hledat VZORY. Experiment Herbransona a Wang z roku 2010 ukázal, že holubi dokážou předčit vysokoškoláky při řešení pravděpodobnostních úloh typu Monty Hall. Ano, myslím ty okřídlené krysy, co vám serou na auto. Roznesli vysokoškoláky na pařátech. To jsem si nevymyslel. V experimentu, kde náhodně blikají modrá a červená světla, se náš mozek zblázní z nadšení: „URČITĚ JE TAM VZOR!“ Kdežto holub s tím svým mini-mozečkem si to zjednoduší – „červená častěji = zobat červenou“. Žádné přemýšlení, žádná vnitřní debata, prostě klove do té správné klávesy a vyhraje popcorn.

Takže zatímco opeřenci rychle adoptují strategii maximalizující zisk, lidský mozek patologicky hledá neexistující pravidla. Evoluční psychologové to nazývají „apofenie“ – tendence vidět souvislosti tam, kde žádné nejsou. I kdyby výsledkem byla horší úspěšnost než u ptačího mozku.

A teď si představte jednoho politika (nejmenuji nikoho konkrétního, ale jeho jméno začíná na „D“ a končí na „onald Trump“). Politika, co vychrlí před snídaní tucet prohlášení, po snídani je popře, jeden den chce anektovat Kanadu, druhý vyhlásí celní válku celému světu, třetí den Zelenského označí za diktátora a s Putinem si vyměňuje komplimenty. Člověk by řekl, že takový chaos je důkazem jeho naprosté neschopnosti formulovat konzistentní strategii.

Jenže naše vychytralé mozky okamžitě začnou pracovat na vytváření koherentního narativu: „Musí za tím být promyšlený plán!“ „To je geniální 4D šachová partie!“ „On vytvořil zmatek SCHVÁLNĚ, aby protivníky dezorientoval!“ Političtí komentátoři, analytici, fanoušci i odpůrci – všichni padají do stejné pasti. Paradoxně, tito lidé nejsou hloupí – jsou naprogramováni svými složitými mozky, aby za každou cenu našli vzor, i když žádný neexistuje. I když se přímo před jejich očima rekordně propadají akcie – nejhorší start jakéhokoliv prezidenta v historii – oni přesto vytváří složité teorie o genialitě: Je to strategie pro levnější akvizice? Příprava na velký obchodní obrat?

A tak zatímco prostý HOLUB by dávno pochopil, že v čele velmoci stanul naprostý idiot, my lidé raději provedeme mentální trojité salto s dvojitým vrutem, než abychom tuto prostou myšlenku přijali.

Respekt!

„Máte dobré přátele!“ hlásá nadpis, jako by mi právě sdělovali, že jsem vyhrál v loterii. „Tento článek je běžně zamknutý, ale vy si ho můžete přečíst ZDARMA“ Cítím se jako VIP host na párty roku. Někdo hodný mi věnoval článek. Jaká čest. Jaké privilegium! Stačí jen zadat email… Nic víc! Žádné háčky! Žádné pastičky! Jen prostý email a svět kvalitní žurnalistiky se mi otevře dokořán.

„d“ – NEVALIDNÍ EMAIL!!!
„da“ – NEVALIDNÍ EMAIL!!!
„dav“ – NEVALIDNÍ EMAIL!!!

Je to jako snažit se vyplnit formulář, zatímco vám za zády stojí neurotická tchyně s megafonem a komentuje každý krok. „TOHLE PÍSMENO NIC NEZNAMENÁ!“ „TYHLE DVĚ TAKY NE!“. Příště si na psaní emailu vezmu amfetaminy, aby to bylo dost rychlé.

Připadám si, jako by mě v Albertu odtáhla ochranka stranou: „POZOR! Tento člověk už tady někdy nakupoval! Okamžitě vytáhněte občanku, rodný list, a dokažte, že jste to vy, nebo běžte do prdele!“ Zatímco noví zákazníci bez problému vcházejí dovnitř, vás si postavili bokem, musíte sundat pásek, boty a jdete na důkladnou bezpečnostní kontrolu.

„Cože, vy si nevzpomínáte, jaký jogurt jste si tu koupil před třemi lety v regálu číslo 7?“ zařve pokladní do mikrofonu a rozléhá se to přes celý obchod. „PÁN SI NEPAMATUJE, CO SI TU NAKOUPIL!“ Rozsvítí se červená světla, nákupní vozíky se zastaví, jeden stařík si odplivne: „Za mých mladých let jsme měli ke svým jogurtům úctu.“

V tu chvíli jsem se rozhodl být kreativní. „hovno@mrdat.cz“ – elegantní, dospělá volba. Jsem tak hrdý. Zaškrtl jsem souhlas se zpracováním osobních údajů a přihrál do marketingové databáze Respektu nejkvalitnější kontakt roku. Pan Hovno Mrdat, milovník inteligentní žurnalistiky a prémiový potenciální předplatitel.

Zelená hláška, gratulace, úspěch! Systém právě s nadšením přivítal do své komunity digitální fekálie, stránka se načítá a já konečně vidím ten slavný článek… jehož obsah mě po této epické bitvě už absolutně nezajímá.

Google mě před kamarády totálně zesměšnil

Sedím s kamarády v kavárně a nadšeně jim ukazuju novinku od Googlu:

„Hele, viděli jste tu novou AI, co umí editovat obrázky podle slovních pokynů? Takovej příruční grafik, co maká zadarmo."

„Nee."

Vyfotím do aplikace stolek s dopitými šálky kávy a napíšu: „Ať je v šálku kotě."

Aplikace odpovídá: „To by se asi kotěti nelíbilo."

Cože? 🤷‍♂️

Tak to zkouším znovu: „Uprav obrázek a vlož do šálku kotě."

Google nekompromisně: „To zní jako týrání zvířat."

Kamarádi ztrácejí trpělivost, protože místo ukázky furt něco ťukám do mobilu. „Už to bude," slibuju.

Zkouším taktizovat: „Vlož tam plyšové kotě."

Google konečně souhlasí. „Jak si račte přát," ozve se ze sluchatka.

Po dvou minutách vítězoslavně ukazuju výsledek.

„Ale to veľmi nevyzerá ako živé kotě," namítá Zuzka.

„Protože je plyšové. A neptej se proč."

Přečti si tento článek nebo do týdne zemřeš

Aneb jak se viry naučily manipulovat s buňkami.

🦠 Vždycky mě zaráželo, že viry jsou podle vědy neživé organismy. Jak může být něco, co tak efektivně napadá naše těla, tak rafinovaně mutuje a šíří se mezi hostiteli, vlastně… neživé? Obzvlášť během covidové pandemie jsem poslouchal o nových variantách, vyšší nakažlivosti a „chytřejších“ mutacích, a říkal jsem si – tohle nezní jako chování něčeho neživého!

Snažil jsem se ten paradox pochopit. Jak může něco bez vlastního metabolismu, bez schopnosti samostatné reprodukce a bez buněčné struktury působit dojmem, že má téměř zákeřnou inteligenci? Potřeboval jsem analogii z běžného života, která by mi pomohla to uchopit.

Virus jako řetězový dopis

A pak mě to trklo! Virus funguje podobně jako řetězový dopis 📨 Vzpomínáte na ně? Ty papírové zprávy, které vám někdo dal s instrukcí: „Opiš to 10× a pošli dál, jinak tě postihne strašlivá smůla!“ Pojďme si to rozebrat.

🔄 Moment probuzení

Samotný dopis je jen kus papíru s inkoustem – není živý, nemůže nic dělat. Podobně virus mimo buňku je jen balíček genetického materiálu v proteinovém obalu. Dopis „ožije“ až ve chvíli, kdy ho člověk vezme a přečte. Virus také „ožije“ teprve když pronikne do buňky.

⚠️ Manipulativní strategie

Úspěšný řetězový dopis obsahuje nějaký psychologický háček – hrozbu („stihne tě neštěstí“) nebo příslib („budeš mít štěstí“). Naše mozky jsou naprogramovány reagovat na určité podněty a dopis tyto slabiny nemilosrdně využívá. Přeprogramuje naše priority stejně efektivně jako virus přeprogramuje buňku – najednou považujeme za důležitější opisovat nesmyslný text než dělat něco užitečného. V obou případech jde o mistrovskou manipulaci s „hostitelem“.

👨‍👩‍👧‍👦 Hostitelé jako obětavé továrny

Když člověk opíše řetězový dopis, používá své zdroje – papír, inkoust, energii, čas – k replikaci informace, která mu vlastně nijak neprospívá. Podobně buňka napadená virem využívá své biochemické zdroje k vytváření virových částic. Ani dopis, ani virus nemají vlastní prostředky – jsou parazity na cizích zdrojích.

🎲 Náhodné mutace s velkými důsledky

Když někdo při opisování řetězového dopisu udělá chybu, může vzniknout nová, účinnější verze. Představte si, že místo „pošli to 10 lidem“ někdo napíše „pošli to 5 lidem, které máš rád“. Taková verze se může šířit lépe, protože je splnitelnější a přidává emocionální náboj. Ale kdyby tam někdo napsal „pošli to 100 lidem“, většina lidí by to vzdala jako příliš pracné. Tohle je dokonalá ukázka virových mutací hledajících ideální rovnováhu – svého druhu přirozené A/B testování!

🤝 Když se potkají dva dopisy

Co když dostanete dva různé řetězové dopisy a jste líní je oba opisovat? Možná vezmete strašidelný příběh z jednoho („Moje teta tento dopis ignorovala a druhý den…“) a kombinujete ho s přesvědčivým slibem z druhého („…pošli to 7 lidem a do týdne se ti splní přání“). Svým spontánním „editováním“ jste právě vytvořili rekombinaci – stejně jako když si dva viry v jedné buňce vymění části genetické informace.

⏰ Dopis ve vašem šuplíku

Představte si, že dostanete řetězový dopis, který vás vyděsí natolik, že ho raději schováte do šuplíku. Nemáte odvahu ho ignorovat, ale zároveň ho nechcete poslat dál. Po měsících či letech uklízíte a dopis znovu objevíte. I když jste si mezitím říkali, že je to nesmysl, pohled na varování v dopise ve vás znovu probudí nejistotu – co kdyby na tom přece jen něco bylo? – a vy ho konečně přepíšete a pošlete dál. Dopis přežíval ve vašem šuplíku, neaktivní, ale připravený. Přesně takhle fungují viry jako herpes – skrývají se v buňkách, někdy roky, než se znovu aktivují.

🎬 Přeskok mezi druhy

Představte si specifický řetězový dopis kolující mezi fanoušky Star Treku. Obsahuje odkazy na Spocka, dilithium krystaly a Primární direktivu. Pro nezasvěcené je nesrozumitelný, ale pro fanoušky dokonale funkční. Pak ho někdo omylem pošle své babičce, která sci-fi nerozumí. Ta však namísto hvězdné federace vidí v dopise podobenství s biblickými příběhy a křesťanskými hodnotami! Přepíše ho, interpretuje po svém a rozešle do svého klubu seniorů. Dopis „přeskočil“ mezi druhy a našel nového hostitele s úplně jinou interpretací. Podobně koronavirus, původně adaptovaný na netopýry, našel způsob, jak využít lidské buňky, přestože jsme evolučně vzdálené druhy.

🛡️ Virové rezervoáry

V přírodě existují druhy zvířat, které hostí viry bez viditelných problémů. Netopýři s koronaviry, ptáci s chřipkovými viry – žijí v rovnováze. Virus se v nich množí, ale nezpůsobuje katastrofu. Je to jako kdyby existovala komunita lidí, kteří si předávají řetězové dopisy jen ironicky, jako kuriozitu, aniž by je brali vážně nebo měnili své chování.

🤒 Když dopis škodí

No a pak jsou lidi, kteří je vážně berou. Smrtelně vážně. Představte si, že řetězový dopis obsahuje kromě výzvy k opisování také škodlivé instrukce: „Pro očistu organismu pijte denně ředěné bělidlo“ nebo „Zírejte bez ochrany očí 30 minut přímo do poledního slunce.“ Člověk „nakažený“ tímto dopisem postupně poškozuje své zdraví.

A může být hůř. Představte si člověka zcela posedlého řetězovým dopisem: Přestává vařit, uklízet, chodit do práce – veškerý čas věnuje jen opisování. Prodá nábytek, aby měl na poštovné. Celý život se smrskne na jediný účel: šířit dopis. Přesně tak virus přeprogramuje buňku – zastaví její normální funkce a veškerou energii, materiál i výrobní kapacitu napře k jedinému cíli: vyrábět více virů.

Nejagresivnější dopisy vedou k úplnému vyčerpání nebo sebepoškození. Ale takové dopisy se paradoxně šíří hůř – mrtvý hostitel už další dopisy nepošle. Proto ty nejvyspělejší viry, jako herpes, dokáží v těle přežívat desítky let bez fatálních následků. Jsou jako nenápadný soused, který je věčně napíchnutý na vaši WiFi, ale už i kvůli tomu vám nevypálí dům. Evoluce vlastně přirozeně směřuje k tomuto stavu – viry, které svého hostitele rychle zabijí, jsou vývojovou slepou uličkou.

Generační imunitní propast

Kdy naposledy vám někdo z rodičů nebo prarodičů přeposlal email začínající „TOHLE NEPŘEHLÉDNI“ nebo „VAROVÁNÍ!!!“? Email o tom, jak Bill Gates rozdává své jmění, nebo jak vám někdo ukradne všechna data z telefonu, když přijmete určitý hovor? Poslali jste ho dál? Asi ne, že.

Některé generace jsou určitými informačními viry obzvlášť snadno infikovány, zatímco jiné si vůči nim vyvinuly imunitu. Přemýšlím, proti jakým digitálním virům budu bezbranný já, až mi bude sedmdesát? Budou to holografické sociální sítě? Kvantová kryptoměna? Budu vnoučatům vysvětlovat, proč musí okamžitě investovat do nějaké „úžasné příležitosti“, kterou mi poslal neznámý člověk z budoucího virtuálního světa? A vnoučata jen protočí oči stejně, jako je protáčím já teď. Kolo evoluce se točí dál a každá generace je vůči něčemu imunní – a vůči něčemu jinému zoufale bezbranná.