Co najdete, když nenajdete nic?
Stalo se vám někdy, že jste vlezli na stránku, která NEEXISTUJE?
Třeba namátkou https://www.umeligence.cz/404
Kolik nesmyslů se vejde do jednoho podcastu?
Právě jsem si poslechl nejnovější díl podcastu Kanárci v síti věnovaný DeepSeek. Ty bláho, tam nezazněla snad jediná přesná informace, a to o psíku mluví 45 minut 🤦♂️
Jen během prvních pěti minut zaznělo:
- „dotáhl se v benchmarcích na americké modely“ – Ne tak docela. DeepSeek dosahuje úrovně amerických modelů starých 7–10 měsíců. Pouze v některých specifických testech překonává i nejnovější modely.
- „Číňani říkají, že to vytvořili za daleko menší peníze“ – Neříkají. DeepSeek uvedl, že finální fáze tréninku stála 5,576 milionu dolarů, ale to je jen malá část celkových nákladů. Je to jako počítat u filmu pouze cenu filmové pásky.
- „rozpočet na vytvoření GPT 4o je 100 milionů dolarů“ – OpenAI nikdy nezveřejnila náklady na vývoj svých modelů, toto číslo je čistá spekulace.
- „říkají, že to natrénovali na starších verzích nvidia karet“ – Ne, používají nové karty Nvidia H800, které jsou kvůli americkým sankcím ořezané oproti plné verzi H100.
- „vydali to v několika verzích, které můžete spustit na laptopu apod“ – Ano, ale stejně jako jiné open source modely – v tomto ohledu není DeepSeek nijak výjimečný.
- „s open source modely začala Meta“ – Naopak, před GPT-3 bylo běžnou praxí, že AI modely byly otevřené.
- „když si povídáte s GPT, tak si povídáte s celou neuronkou“ – Toto je zastaralá představa. Moderní modely včetně DeepSeeku používají systém „expertů“, kdy se aktivují jen potřebné části sítě. Tento přístup používá už delší dobu například i francouzská společnost Mistral. A velmi pravděpodobně i OpenAI, ale ti holt nezveřejňují žádné informace.
Nakonec jsem se dozvěděl, že ho záměrně uveřejnili v pátek, těsně než se zavřel Wallstreet, takže byl celý víkend na to, aby to všichni pochopili, a když se v pondělí burza otevřela, akcie spadly 📉
Ach bože. Vidět za vším konspiraci je nemoc. 🤒
DeepSeek R1 vyšel v pondělí. Akcie spadly až o týden později. Takže jsem měl možnost ho několik dní spokojeně používat, než přišla hysterická vlna zájmu, a teď furt píše „The server is busy. Please try again later.“
Všechno, co potřebujete vědět o DeepSeek, jsem sepsal na blogu Uměligence.
Tesla představuje revoluční Model SS
- za příplatek plně automatizované řízení Autoführer 3.0
- se systémem detekce a vyhodnocení překážek Judenfrei
- v základní výbavě ovšem jen Tempomacht Frei
- technologie dobíjení Blitzcharger – plná baterie za pouhých 39–45 minut
- Lane Assist důsledně udržuje vozidlo v pravém pruhu
- Smart Park asistent umí parkovat do formací
- unikátní pozdrav zvednutým stěračem při detekci jiné Tesly
- hlasový asistent reagující na pozdrav Sieg!
- inteligentní vyhledávání parkovacích míst s funkcí Anschluss
- prémiový soundsystem Wagner Edition
- klimatizace s funkcí Zyklon pro dokonalou čistotu vzduchu
- sedačky potažené čistou árijskou kůží exkluzivně v limitované edici Herrenvolk
Elektromobily Tesla jsou konečné řešení problému s emisemi!
Kam zmizeli přátelé Petra Zelenky?
Muž přichází k autu, ve kterém sedí jeho milenka:
- Marcelo, máš bouchlej předek
- No ještě ne, ale doufám, že se o to postaráš
Tohle je vtip z
- Kameňáku II
- seriálu Petra Zelenky Limity
- nejde o vtip
Všiml jsem si, že zatímco všechny jeho předchozí filmy nesly ikonický podpis „film Petra Zelenky a jeho přátel“, nejnovější počin je pouze „seriálem Petra Zelenky“. Je škoda přijít o přátele. Protože Přátelé byli vtipní!
Jak zhubnout pomocí teorie relativity
Přátelé, stále mi píšete: „Davide, udělej zase fyzikální okénko!" A kdo jsem já, abych odolal takové smršti dopisů.
Takže dobrá. Dnes si povíme o kontrakci délek, což nemá nic společného s porodem, jde o jev z teorie relativity, který říká, že věci pohybující se vysokou rychlostí se zkracují ve směru pohybu. Což zní jako skvělý způsob, jak zhubnout – stačí se rozběhnout dostatečně rychle a budete štíhlejší, ale bohužel to funguje až při rychlostech blízkých světlu. Dnes si ukážeme, jaký zmatek tohle hubnutí může způsobit, když máte žebřík, garáž a špatné pojištění.
Představte si žebřík, který se řítí vesmírem rychlostí blížící se rychlosti světla, tedy jako když tchyně spěchá na nedělní oběd, a tenhle žebřík se řítí do garáže, do které se taktak vejde, nicméně před garáží stojí Einstein a všechny uklidňuje: „Klíd, podle teorie relativity se ten žebřík při vysoké rychlosti zkrátí, takže se vejde úplně na pohodindu!“ (Doslova říká, že to je „absolute Gemütlichkeitsgeschwindigkeitsverkleinerung“, abych ho citoval.)
Jenže z pohledu žebříku je situace úplně jiná. Z jeho pohledu je to garáž, která se k němu blíží rychlostí blízkou světlu a tedy to bude garáž, kdo se zkrátí, takže se do ní natuty nevejde a čeká ho strašnej karambol. A zatímco nad tím všichni mudrují, žebřík už dávno proletěl garáží a rozbil sousedovi skleník, který teď bude muset vysvětlovat pojišťovně, jak se tam ten žebřík dostal rychlostí světla.
A tak se fyzici už sto let přou, kdo že se vlastně zkrátí. Tahle hádanka má dokonce své jméno – říká se jí ladder paradox. Pravděpodobně proto, že v angličtině ladder znamená žebřík (zdroj?) a paradox, protože to lidem připadá jako paradox. Přitom řešení je velmi snadné.
Celý vtip je v tom, že předměty pohybující se vysokou rychlostí se ve skutečnosti vůbec nezkracují. Voilà, záhada vyřešena.
„Wow! Hustě ty! Jsi to dobře jako vysvětlil. Ale … proč teda Einstein tvrdil, že se zkracují?“
To se jen tak říká. Je to podobné jako s perspektivou. Každý ví, že když se díváte z okna letadla, auta dole vypadají miniaturní. Ale víte, že ve skutečnosti jsou normálně velké. Pro řidiče těch aut jste zase vy tam nahoře maličcí jako tečka. Vešlo by se to letadýlko do auta? Nevešlo. Žádný paradox se nekoná.
Žebřík se do garáže vejde či nevejde stejně, jako kdyby vůbec v pohybu nebyl. Jediné krácení, které nastane, bude hádám při výplatě sousedova pojistného.
P.S. Pokud vám tento článek připadal dlouhý, zkuste ho číst při rychlosti blízké světlu.
Jak vás manipuluje „Freudův“ citát o masturbaci
„Dámy a pánové, každý z nás někdy onanoval a kdo tvrdí, že ne, ten to dělá dosud.“
Tenhle citát, nesmyslně připisovaný Sigmundu Freudovi, mě vždycky strašně sr… vadil. Proč? Je to totiž dokonale manipulativní konstrukce.
Výrok předstírá, že jde o jakési odvážné prolomení společenského tabu. „Hele, já jsem ten odvážný, co to řekne nahlas!“ Jenže pod tímhle falešným pláštíkem osvícenosti se skrývá zákeřná past. Místo rozhřešení vám výrok ve skutečnosti podsouvá, že existují jen dvě možnosti: buď jste normální člověk, který má tuhle věc dávno za sebou, nebo jste ubožák, co v tom jede doteď.
Prostě ten citát říká úplně to samé co každý puritán: že na onanování není nic normálního.
A jestli s tím nesouhlasíte, tak to děláte dodnes!
Vzestup woke kultury: Od protestů k trestům
Text je překladem eseje The Origins of Wokeness z roku 2025 od Paula Grahama, publikované s jeho svolením.
Slovo mravokárce se dnes už příliš nepoužívá, ale když si najdete jeho definici, bude vám znít povědomě. Definice, kterou nabízí Google, není špatná:
„Člověk, který se považuje za morálně nadřazeného ostatním a podle toho se k nim i chová.“
Tento význam slova pochází z 18. století a jeho stáří je důležitou stopou: ukazuje, že ačkoli je woke poměrně novým fenoménem, jde vlastně o projev něčeho mnohem staršího.
Existuje určitý typ člověka, kterého přitahuje povrchní, přísná forma morální čistoty a který svou čistotu dokazuje tím, že útočí na každého, kdo porušuje pravidla. Takové lidi najdeme v každé společnosti. Jediné, co se mění, jsou pravidla, která prosazují. Ve viktoriánské Anglii to byla křesťanská ctnost. Ve Stalinově Rusku to byl ortodoxní marxismus-leninismus. Pro zastánce woke kultury je to sociální spravedlnost.
Pokud tedy chceme pochopit fenomén woke, není otázkou, proč se lidé takto chovají. Mravokárce má každá společnost. Otázkou je, proč jsou naši mravokárci mravokární právě v těchto otázkách a právě v této době. A abychom na to odpověděli, musíme se ptát, kdy a kde woke kultura vznikla.
Odpověď na první otázku zní: v 80. letech. Woke je druhá, agresivnější vlna politické korektnosti, která začala koncem 80. let, utichla koncem 90. let a poté se vrátila s nebývalou silou na počátku roku 2010, až nakonec vyvrcholila po nepokojích v roce 2020.
Nešlo o původní význam slova woke, ale dnes se v původním smyslu používá jen vzácně. Nyní převládá jeho pejorativní význam. Co znamená dnes? Často se mě ptají na definici woke i politické korektnosti lidé, kteří si myslí, že jde o prázdné nálepky, tak jim odpovím. Obě mají stejnou definici:
„Agresivně okázalé zaměření na sociální spravedlnost.“
Jinými slovy, jde o lidi, kteří jsou mravokární ohledně sociální spravedlnosti. A v tom je skutečný problém – v té okázalosti, ne v sociální spravedlnosti samotné.
Rasismus je například skutečným problémem. Ne v takovém měřítku, jak věří zastánci woke kultury, ale skutečným problémem bezpochyby je. Myslím, že to žádný rozumný člověk nemůže popřít. Problémem politické korektnosti nebylo to, že se zaměřovala na marginalizované skupiny, ale povrchní a agresivní způsob, jakým to dělala. Místo aby šli do světa a v tichosti pomáhali členům marginalizovaných skupin, soustředili se zastánci politické korektnosti na to, aby dostali lidi do potíží za používání nesprávných slov při mluvení o nich.
Pokud jde o to, kde politická korektnost začala – když se nad tím zamyslíte, pravděpodobně už znáte odpověď. Začala mimo univerzity a rozšířila se na ně z vnějšího prostředí? Samozřejmě ne; vždy byla nejextrémnější právě na univerzitách. Tak kde na univerzitách začala? Začala na matematice nebo přírodních vědách či technických oborech a rozšířila se odtud do humanitních a sociálních věd? To jsou úsměvné představy, ale ne, očividně začala v humanitních a sociálních vědách.
Proč právě tam? A proč tehdy? Co se stalo v humanitních a sociálních vědách v 80. letech?
Jak se rodí novodobí kacíři
Text je překladem eseje Heresy od Paula Grahama z roku 2022, publikované s jeho svolením.
Jednou z nejpřekvapivějších věcí, kterých jsem byl za svůj život svědkem, je znovuzrození konceptu hereze.
Richard Westfall ve své vynikající biografii Newtona píše o okamžiku, kdy byl Newton zvolen členem Trinity College:
Newton, nyní finančně zajištěný, se mohl plně věnovat čemukoli, co si zvolil. K setrvání ve funkci se musel vyvarovat pouze tří neodpustitelných hříchů: zločinu, kacířství a manželství. [1]
Když jsem to četl poprvé v 90. letech, znělo to jako zábavný středověký přežitek. Jak zvláštní, muset se vyvarovat páchání kacířství. Ale když jsem tentýž text četl znovu o 20 let později, připadal mi jako popis současného zaměstnání.
Existuje stále rostoucí počet názorů, za jejichž vyjádření můžete přijít o práci. Ti, kdo takto propouštějí, sice nepoužívají slovo „hereze“, ale strukturálně jde o totéž. Hereze má dvě charakteristické vlastnosti: (1) má přednost před otázkou pravdivosti či nepravdivosti a (2) převáží nad vším ostatním, co daný člověk učinil.
Například když někdo označí určité tvrzení za „x-istické“, implicitně tím také říká, že diskuse končí. Po tomto označení už se dál nezabývá tím, zda je tvrzení pravdivé, či nikoli. Používání takových nálepek je v konverzaci ekvivalentem vyvolání výjimky. To je jeden z důvodů jejich používání: ukončit diskusi.
Pokud se dostanete do hovoru s někým, kdo často používá takové nálepky, může být užitečné se ho přímo zeptat, zda si nemyslí, že se s vaničkou vylévá i dítě. Může být tvrzení x-istické (ať už je x cokoli) a zároveň pravdivé? Pokud odpoví ano, přiznává tím, že zakazuje pravdu. To je natolik očividné, že většina by pravděpodobně odpověděla ne. Ale pokud odpoví ne, lze snadno ukázat, že se mýlí, protože v praxi se tyto nálepky lepí na tvrzení bez ohledu na jejich pravdivost či nepravdivost.
Nejjasnějším důkazem je skutečnost, že to, zda je tvrzení považováno za x-istické, často závisí na tom, kdo ho pronesl. Pravda takto nefunguje. Totéž tvrzení nemůže být pravdivé, když ho řekne jeden člověk, ale x-istické, a tedy nepravdivé, když ho pronese někdo jiný. [2]
O ovcích a rebelech: čtyři typy lidí kolem nás
Text je překladem eseje The Four Quadrants Of Conformism od Paula Grahama z roku 2020, publikované s jeho svolením.
Jedním z nejvýstižnějších způsobů, jak klasifikovat lidi, je podle míry a agresivity jejich konformity. Představte si kartézskou soustavu souřadnic, kde vodorovná osa vede od konvenčně smýšlejících vlevo k nezávisle smýšlejícím vpravo a svislá osa od pasivních dole k agresivním nahoře. Výsledné čtyři kvadranty definují čtyři typy lidí. Začneme v levém horním rohu a budeme postupovat proti směru hodinových ručiček: agresivně konformní, pasivně konformní, pasivně nezávisle smýšlející a agresivně nezávisle smýšlející.
Myslím, že všechny čtyři typy naleznete ve většině společností a že příslušnost ke kvadrantu závisí více na osobnosti člověka než na přesvědčeních převládajících v jeho společnosti. [1]
Nejlepší důkazy pro obě tvrzení poskytují malé děti. Každý, kdo chodil na základní školu, se s těmito čtyřmi typy setkal, a právě svévolnost školních pravidel jasně dokazuje, že příslušnost ke kvadrantu závisí více na člověku samotném než na pravidlech.
Děti v levém horním kvadrantu, ty agresivně konformní, jsou žalobníčci. Jsou přesvědčeny nejen o tom, že pravidla se musejí dodržovat, ale také že ti, kdo je porušují, musejí být potrestáni.
Děti v levém dolním kvadrantu, ti pasivně konformní, jsou ovce. Pečlivě dodržují pravidla, ale když je jiné děti poruší, jejich prvním popudem je obava, že budou potrestány, nikoli snaha zajistit jejich potrestání.
Děti v pravém dolním kvadrantu, ti pasivně nezávisle smýšlející, jsou snílci. O pravidla se příliš nezajímají a nejspíš si ani nejsou zcela jisti, jaká pravidla vlastně existují.
A děti v pravém horním kvadrantu, ti agresivně nezávisle smýšlející, jsou rošťáci. Když narazí na nějaké pravidlo, jejich prvním popudem je zpochybnit ho. Už pouhý fakt, že jim někdo říká, co mají dělat, v nich vyvolává tendenci dělat pravý opak.
Co se neříká aneb průvodce zakázanými myšlenkami
Text je překladem eseje What You Can't Say od Paula Grahama z roku 2004, publikované s jeho svolením.
Už jste někdy narazili na svou starou fotografii a zastyděli se za to, jak jste vypadali? Opravdu jsme se takhle oblékali? Ano, oblékali. A vůbec jsme netušili, jak směšně působíme. Je to v povaze módy, že je neviditelná, stejně jako je pro nás neviditelný pohyb Země, na které všichni jedeme.
Co mě děsí, je existence morálních módních vln. Jsou stejně arbitrární a pro většinu lidí stejně neviditelné. Ale jsou mnohem nebezpečnější. Móda je zaměňována za dobrý design; morální móda je zaměňována za dobro samotné. Když se obléknete neobvykle, lidé se vám vysmějí. Když porušíte morální módu, můžete být propuštěni, vyloučeni ze společnosti, uvězněni, nebo dokonce zabiti.
Kdybyste se mohli vydat strojem času do minulosti, jedna věc by platila všude, kam byste se dostali: museli byste si dávat pozor na jazyk. Názory, které považujeme za neškodné, by vás mohly dostat do velkých potíží. Já sám jsem už řekl přinejmenším jednu věc, která by mě ve většině Evropy sedmnáctého století přivedla do velkých problémů a která dostala do velkých problémů Galilea, když ji vyslovil – že se Země pohybuje. [1]
Zdá se, že je to historická konstanta: V každé době lidé věřili věcem, které byly jednoduše směšné, a věřili jim tak pevně, že byste se dostali do strašlivých potíží, kdybyste tvrdili něco jiného.
Liší se naše doba? Pro kohokoli, kdo četl alespoň něco z historie, je odpověď téměř jistě ne. Byla by to pozoruhodná shoda náhod, kdyby zrovna naše doba byla tou první, která má všechno správně.
