S Plaváčkem ve vaně...

…s Arthurem na záchodě.

Fantazírování o budoucnosti, kdy veškeré čtivo bude vycházet pouze elektronicky, mi připadá podobně legrační, jako se dnes jeví prognózy, že nástup televize způsobí konec knih, rozhlasu a denního tisku. O vizi, kterak audiovizuální sdělení pohřbí psaný text, ani nemluvě 😉

Konečné slovo bude mít samozřejmě budoucnost, ale dovolte mi malou teorii, jak ji lze předvídat.

Teorie ideální formy a náhražky

Každé sdělení má nějakou ideální formu. Klidně nedosažitelnou. Jako příklad si vezmu návod na vytvoření krásného lesklého tlačítka ve Photoshopu. Jeho ideální provedení bude takové, že lektor vám s výstižným komentářem postup předvede přímo v programu.

Jenže ideální forma často není dostupná. Proto používáme náhražky. Místo lektora se spokojíme s textovou formou, třeba návodem v knize. Pisatel postup opíše slovy a doprovodí několika záchytnými body v podobě snímků obrazovky.

S vývojem se mění dostupnost různých forem a vznikají i formy nové. Rychlý internet dal zelenou tzv. screencastům, což jsou videa, kde je zachycena obrazovka počítače, na které autor něco předvádí a doprovází to slovem. Výborná věc pro náš návod na tvorbu tlačítka. Nejde sice o ideál, tj. stále je to náhražka, ale má k němu nakročeno víc než návod slovní. Proto se dá předpokládat, že v této konkrétní oblasti screencasty předběhnou návody psané.

Předběhnou, nebo zcela nahradí? To je dáno tím, jestli náhražka „screencast“ je v podstatných směrech blíže ideálu, než náhražka „slovní popis“. Jestli ji zastíní. V oblasti návodů pro Photoshop tomu tak nejspíš bude.

Ale to nic nevypovídá o jiných oblastech. Jak trapně může dopadnout snaha nahradit textovou formu formou audiovizuální, ukazuje třeba Troškův Kameňák. Prostě televize není lepší kniha. Nenahrazuje ji. Jen si ukrojila z času, který dříve lidé knihám věnovali.

A stejně tak není ani audio & video náhradou textu.

Předposlední generace, která umí číst?

Text má oproti jiným formám jednu obrovskou přednost. Tou je jeho vizuální struktura. Během pouhých několika sekund dokáže mozek zevrubně zanalyzovat stránku textu, odhadnout téma, hutnost, rozhodnout se, zda-li se mu chce blíže věnovat.

Vedle toho pohled na MP3 soubor nám neřekne vůbec nic. Obdobná analýza zvukového záznamu trvá mnohem déle, neobejde se bez techniky (přehrávač) a má speciální požadavky na prostředí (bezhlučnost). Podle teorie ideálu & náhražek je pak zřejmé, že obecně nemůže audiovizuální sdělení nahradit sdělení textové. Ani náhodou.

Nechme však do hry vstoupit ještě „fyzické provedení“ textu. Jak se liší „elektronický“ text od tištěného? Může ho nahradit?

Lidé nečtou

Je známo, že lidé na internetu nečtou, alebrž prohlížejí a těkají po záchytných bodech. Jde o úžasný trik fylogenese, dokázala tak lidský mozek vyrovnat s informační explozí poslední let.

Má to krutý vedlejší efekt. Všimla si ho na sobě spousta lidí, tipuji, že zejména těch mladších. Umí si z internetu stáhnout kdejakou knihu v PDF, ale nedokáží si ji přečíst. Už po pár stránkách musí bojovat s nesoustředěností, nakonec to vzdávají. Přitom stačí totéž PDF vytisknout a jako mávnutím kouzelného proutku problém zmizí.

Je možné tento vývoj zvrátit? Vědomě určitě ne. Spíš bude nutné tomu přizpůsobit budoucí technologie elektronického textu. Protože za současné situace je prostě papír nenahraditelný.

Vždy v dobré společnosti

V mé RSS čtečce moc odborných blogů nenajdete. Napočítal bych je na prsech jedné ženy. Proč tomu tak je, si nechám na jindy (ano, souvisí to s genialitou 🙂 ) Dnes vám ukážu, jak si u mě elektronický text hledá cestu na papír.

Své oblíbené blogy dělím do těchto kategorií:

1. webové
2. vanové
3. záchodové

Webové blogy čtu zásadně na počítači. Tam si je vychutnám nejlépe. Různé souvislosti, doplňující informace nebo i vtípky se skrývají v odkazech nebo se odhalí po akci myšky. Text je třeba doplněn fotografiemi, které chci rozkliknout. Kdybych si stránku vytiskl, přišel bych o kus zážitku. Měl bych nutkání odběhnout k počítači a tam si ji přečíst v plné polní. Příkladem je třeba Roj. Z odborných PHP triky.

Vanové blogy jsou zcela jiná sorta. Vanové blogy si v prohlížeči nevychutnám. Článek si proto vytisknu a doslova se těším, až se naložím do vany, a tam si ho pěkně přečtu. Že do této kategorie patří Plaváček je příznačné (nomen omen!). Dalším náramným vanovým blogem je Binární Ládin.

Vedlejším efektem vanových blogů je to, že nečtu komentáře. Škudlím totiž papír a netisknu je. A pochopitelně ani komentáře nepíšu.

Třetí variantou jsou záchodové blogy. Mohlo by se zdát, že jde o obdobu blogů vanových, ale nenechte se mýlit! Vanu si jdu užít, kdežto na záchod musím chca nechca, a čtením jen zabíjím čas a činím hyperaktivitě za dost. Jako pěkný odborný záchodový blog se rýsuje třeba Dev::info.

Nicméně záchodové blogy mají zatím vážnou slabinu. Myšlenku na čtení člověk obvykle dostane až ve chvíli, když už si trůní. A pokud nemá na toaletě připraven záložní notebook, je obvykle pozdě. Nevyplácí se pro něj běžet s exkrementem na půl žerdi!